Kultura agrese, kterou sám tvořil, udeřila na Babiše
Útok holí na Andreje Babiše, zdroj: sociální sít FB
Incident, při kterém byl Andrej Babiš fyzicky napaden, je šokující jen na první pohled. Ve skutečnosti jde o logický důsledek letitého politického chování, které sám vytvářel. Nenávist, vulgarita a cynismus, jež Babiš s proruskými stranami vnášel do veřejného prostoru, se nyní vracejí v nejméně očekávané podobě. Hnutí ANO se snaží celou událost bagatelizovat a přesunout vinu na jiné – na vládu, opozici, dokonce na „šíření nenávisti“ celé společnosti – ale tyto pokusy působí směšně a trapně.
Videozáznam ukazuje, že šlo o krátký, fyzický moment, nikoli o plánovanou agresi. Přesto je to jen symbol. Symbol toho, že politika založená na neustálém osočování, dezinformacích a verbální agresi má své důsledky. Babiš sám roky udržuje kulturu nenávisti, a to nejen vůči politickým soupeřům, ale i vůči médiím, občanským iniciativám a každému, kdo se odváží kritizovat jeho kroky. Když člověk dlouhodobě podněcuje agresi, nelze se divit, že někdy zasáhne zpět.
ANO tentokrát opět spustilo klasický scénář: konstrukce, fabulace, odvádění pozornosti. Kdo jiný za to může, než „společnost“, „opozice“ a „politici, kteří dělí lidi“, tvrdí jejich mluvčí. Realita je ale prostá: Babišovy metody – verbální násilí, neustálé lži, okázalé osočování – jsou příčinou. To, co se stalo, není útok na politika, ale dopad systému, který on sám s proruskými stranami v Česku vytvořil.
Není to poprvé, co vidíme, že jeho rétorika má své následky. Připomeňme si mítinky a projevy, kde byly urážky, manipulace a otevřená nenávist na denním pořádku. Připomeňme si spolupráci s proruskými stranami, která normalizovala vulgární, agresivní politický diskurz. A nyní, když se tato toxická politika vrací zpět, ANO a Babiš bezradně hledají viníka mimo sebe.
Incident má i širší význam: ukazuje, že politika strachu, lží a osobních útoků není jen neetická, ale i nebezpečná. Kdo se rozhodne manipulovat veřejnost, zneužívat politické pozice a zatahovat do své hry proruské aktéry, musí počítat s tím, že se mu jednou může stát něco podobného. A Babiš právě tuto lekci dostal.
Pro Babiše to není jen fyzický úder, je to varování – nelze dlouhodobě šířit nenávist, aniž by se neobjevila odpověď. Strana, která si myslí, že manipulace a křivé obviňování ostatních zastíní vlastní vinu, se mýlí. To, co se děje, je přirozený důsledek jeho politiky: agresivní rétorika a proruské strategie se vždy nakonec obrátí proti autorovi.
A tak se opět ukazuje, že politická kultura, kterou Babiš pomáhal formovat, není bez následků. Každý jeho útok na soupeře, každá lživá kampaň, každý cynický výrok se jednou vrátí – a tentokrát zasáhl jeho osobně. Pokud si někdo myslel, že lze léta šířit nenávist bez rizika, mýlil se. Politika, kterou Babiš dlouhodobě praktikoval, má svůj účet, a ten se platí.
Přesto je třeba jasně říci, že útoky na jakéhokoliv politika či kohokoli jiného jsou naprosto nepřijatelné. Fyzické napadení je vždy překročením hranice, kterou slušná společnost nepřipouští, a žádná politická rétorika či frustrace z volebního výsledku nemůže takové chování omluvit. Agrese fyzická i verbální patří do světa, který chceme překonat, nikoli posilovat. Respekt k osobní integritě a základním pravidlům soužití musí zůstat nedotknutelným standardem, bez ohledu na politické přesvědčení.
