Úder berlí, politický zisk: Babiš jako mučedník před volbami

V Dobré na Frýdecko-Místecku se odehrál incident, který by mohl být pouhým kuriózním zpravodajským materiálem, kdyby nezahrnoval politika s obrovským mediálním záběrem. Důchodce Vladislav Nogol udeřil lídra hnutí ANO Andreje Babiše berlí do hlavy. Babiš byl odvezen k vyšetření, lékaři mu doporučili klid. Útok sice patrně nezpůsobil vážná zranění, ale politicky se stal okamžitě významnou událostí – přesně toho, co Babišova kampaň potřebovala.

Nogol sám tvrdil, že šlo o náhlý zkrat. Podle svých slov jej vyprovokoval Babišův nesplněný slib o stadionu pro rychlobruslařku Sáblíkovou, trauma, které si nesl pět let. Z pohledu normálního politika jde o barbarský a nepřijatelný čin, který je třeba odsoudit – a to bez ohledu na politické barvy. Premiér Petr Fiala i lídr STAN Vít Rakušan tak učinili. Jenže Babišův tým viděl v incidentu příležitost: rázem se z útoku stal nástroj volební kampaně.

Hnutí ANO začalo šířit narativ, že útok nese zodpovědnost koalice SPOLU, která údajně šíří nenávist. Karel Havlíček při tom exceloval v roli politického performera, snažícího se z groteskního incidentu udělat vážnou zprávu. Publicisticky je to fascinující: zatímco každý jiný politik by se musel hájit proti útoku, Babiš situaci otočil a proměnil ji v symbol vlastní odolnosti.

Historie nabízí paralely. Loni nevydařený atentát na Donalda Trumpa posílil jeho pozici, i když byl útok skutečný a nebezpečný. Fotografie Trumpa v nemocnici obletěly svět, vznikl příběh mučedníka, který čelí útoku a přesto vítězí. Slovenský premiér Robert Fico zase využil neúspěšný atentát k upevnění vlastní moci a k potlačení kritiků. Babišovy kroky před volbami se nesou ve stejném duchu – každý detail může být zpracován jako „výhoda pro mučedníka“.

Zajímavé je i pozadí útočníka. Facebookový účet Vladislava Nogola působí spíš scénicky než autenticky: až letos v srpnu změna soukromí a první veřejné sdílení článku kritizujícího ANO, následně protibabišovské příspěvky včetně návrhu znárodnění Agrofertu. Hnutí ANO z toho vytvořilo dojem „politicky objednaného útoku“. Realita je samozřejmě mnohem prostší a absurdnější – a přesto výsledek mediálně působí dokonale: Babiš vychází jako oběť.

Incident tak odhaluje paradox volební politiky: zatímco opozice odsoudila útok a drží morální pozici, Babiš politicky posílil. V roli mučedníka, který čelí útoku, získává sympatie části voličů, mobilizuje své jádro a vytváří dojem, že stojí pevně i proti nenávisti. Pro opozici zůstává pouze možnost odsouzení, politický efekt je nulový.

Celá kauza je směsí grotesky, tragédie a politického kalkulu. Úder berlí se stal symbolem kampaně – bizarní epizodou, která paradoxně posílila Babišovu pozici a připravila scénu pro dramatický závěr volebního klání.

Jak ANO proměňuje incidenty ve svůj politický narativ

Hnutí ANO má v tomto ohledu osvědčenou strategii. Každý nečekaný incident dokáže okamžitě transformovat na symbol vlastní síly a odolnosti. Úder berlí není jen o fyzickém kontaktu – je to médii zpracovaná příležitost, která dává Babišovi prostor stát se „mučedníkem“, což mobilizuje voliče a posiluje identitu jeho jádra. Strategické sdílení fotografií, komentářů a vyjádření členů ANO je příkladem promyšlené kampaně, která dokáže dramatizovat i běžný incident.

Média a obraz mučedníka

Incident je mediálně perfektně načasovaný. Každá fotografie Babiše s opuchlým spánkem, každý reportážní záběr na dav reagující solidaritou, je okamžitě zpracován jako součást narativu: „Babiš čelí útoku, přesto stojí pevně.“ Média tak zprostředkovávají obraz mučedníka, aniž by se musela vyjadřovat k politickým slibům či nesplněným závazkům. Publicisticky je to cenný případ, jak lze prostřednictvím vizuální a slovní narace vytvořit politický symbol z každého incidentu.

Lekce pro opozici

Opozice v této kauze vychází zcela znevýhodněná. Její okamžité odsouzení útoku je sice morálně správné, ale politicky bez efektu. Babiš totiž svou pozici aktivně dramatizuje – jeho role mučedníka je silnější než jakýkoli protest. Lekce je jasná: kritika a odsouzení nestačí, pokud oponent dokáže incident přetavit v symbolickou výhodu. Pro opoziční strany je to varování, že v předvolebním boji nestačí činit morální gesto – je třeba strategicky pracovat s narativem a médiím ukázat vlastní schopnost reagovat, než se příběh zcela promění v politický nástroj pro soupeře.