Lobkowicz rozmetal SPD: místo hrdosti jen obchod s chudobou a strachem

SPD a jejich političtí spojenci se rozhodli symbolicky vyšplhat na horu Říp. Cíl? Ukázat voličům, že stojí pevně bok po boku. V rukou se třpytil transparent s heslem: „SPD vrátí prosperitu a hrdost znevolněné zemi.“ Akce měla působit jako manifest síly a jednoty.

Jenže výsledný efekt byl spíš opačný. Na síti X se okamžitě ozval známý šlechtic a bývalý politik Jiří Lobkowicz. To, co SPD prezentovalo jako projev vlastenectví, on označil za cynickou manipulaci s národními symboly, prázdný populismus a obchod s chudobou, který povede k izolaci, chudobě a studu.

Okamura: „Stoupáme nahoru, pojďte s námi!“

Šéf SPD Tomio Okamura na X napsal:
„V provládních mediích se objevily lži o údajné nejednotě vlastenecky orientovaných stran pod hlavičkou SPD. Dnes jsme společně vystoupali na Říp, abychom všem potvrdili nejen jednotu, ale i odhodlání vyhnat Fialu ze Strakovky! Stoupáme nahoru, pojďte s námi!“

Fotografie, které Okamura připojil, ho ukazují společně s Jindřichem Rajchlem (PRO) a Liborem Vondráčkem (Svobodní). Na jiném snímku drží politici transparent, který slibuje „prosperitu a hrdost“.

Jenže právě tahle slova rozčílila Lobkowicze.

„Prázdný populismus“

„Tohle je klasická ukázka prázdného populismu,“ reagoval ostře Lobkowicz. „Okamura mluví o ‚znevolněné zemi‘, ale nikdy jasně neřekne, kdo ji zotročuje. Je to pohodlný strašák – Brusel, migranti, ‚elity’– vždycky někdo neviditelný, na koho se dá ukázat prstem, “ dodal bývalý politik.

Podle Lobkowicze stojí celý slovník SPD na jednoduchých heslech, která nemají žádný obsah. Každý nepřítel je vymyšlený, vždy někdo, na koho se dá svalit vina, ale nikdy žádná konkrétní odpovědnost, natož řešení.

Prosperita jako fata morgána

Když SPD mluví o prosperitě, podle Lobkowicze se jedná o naprostou iluzi. Hnutí nikdy nepředstavilo realistický ekonomický plán – jen katalog slibů, které by v praxi uvrhly Českou republiku do chaosu.

Odchod z Evropské unie, konec dotací, bariéry v obchodu – to vše SPD prodává jako cestu k soběstačnosti. Jenže realita by podle Lobkowicze byla přesně opačná:
„To není prosperita, to je ekonomická izolace a chudoba,“ zdůrazňuje.

A dodává, že Česká republika je vysoce exportní zemí. Více než 80 procent českého vývozu míří na evropský trh. Bez něj by průmysl zkolaboval, tisíce lidí by přišly o práci a česká koruna by prudce oslabila.

Hrdost jen jako levná rekvizita

SPD se rádo zaklíná slovem „hrdost“. V rétorice Tomia Okamury se z ní stalo kouzelné heslo, které má zakrýt prázdnotu programu. Lobkowicz ale varuje, že jde jen o masku.

„Namísto sebevědomé země buduje obraz trvale ohroženého národa, který se musí zavřít do sebe,“ píše. Podle něj SPD neprosazuje hrdost, ale jen šíří strach mezi ty nejvíce zranitelné články voličského spektra, které marně hledají spasitele. Strach z toho, co je pro mnohé voliče často neznámé, tedy z Bruselu, z migrantů, z „elit“.

„Hrdost ale nevzniká z křiku a obviňování, nýbrž z úspěchů, vzdělání, kultury a důvěry v demokratické instituce,“ připomíná Lobkowicz.

Byznys se strachem a chudobou

SPD je typickým příkladem hnutí, které potřebuje nespokojenost určitého vzorku populace pro to, aby přežilo. Čím víc je lidí chudých, frustrovaných a naštvaných, tím víc má SPD voličů. Politologie to nazývá „obchod s chudobou“, přičemž Lobkowicz přesně na to poukazuje.

SPD sází na jednoduché sliby: máslo za 39 korun, pivo za 15, levné potraviny pro všechny. Jenže za těmito čísly není žádná reálná ekonomika – jen politická reklama. Ve skutečnosti by populistické kroky SPD znamenaly vyšší deficit, rozvrácené veřejné finance, a ještě větší závislost na státních dávkách. Právě taková závislost ekonomicky slabých je živnou půdou pro populisty.

„SPD slibuje chudobu a stud“

Lobkowicz proto neváhal a zakončil svou kritiku jednoznačně:
„SPD neslibuje návrat prosperity a hrdosti. SPD slibuje zavedení chudoby a studu.“

Tvrdá slova, která podle něj odpovídají realitě. SPD podle Lobkowicze nemá program, jen prázdná marketingová hesla, a čím víc je lidí zoufalých, tím víc jí takové fráze chutnají.

Kulisa jednoty, prázdné divadlo

SPD v podzimních volbách do Sněmovny kandiduje společně se Svobodnými, Trikolorou a PRO. Na první pohled to vypadá jako spojenectví pravicových vlastenců. Jenže detailní pohled ukazuje něco jiného: kandidátky jsou z 96 procent obsazeny členy SPD. Ostatní strany hrají jen roli stafáže.

Ústavní soud sice odmítl stížnosti strany Volt Česko, která kandidátky SPD napadla kvůli „nepřiznané“ koalici, ale na podstatě věci to nic nemění. Jednota je jen kulisa, skutečná moc zůstává pevně v rukou Tomia Okamury.

Symboly místo řešení

Výstup na Říp měl být pro SPD demonstrací síly a sebevědomí. Jenže namísto toho se stal ukázkou, jak prázdná gesta nahrazují reálnou politiku. Národní symboly se proměnily v kulisy, které mají zakrýt fakt, že SPD nemá konkrétní plán, jen rétoriku.

Okamura a jeho spojenci na Řípu slibovali hrdost. Lobkowicz v tom vidí jen stud. Voliči tak nyní stojí před volbou: podlehnout iluzím, nebo se podívat pod povrch hesel, kde se místo prosperity skrývá obchod se strachem a chudobou.

SPD se prezentuje jako hlas národa. Kritici jako Jiří Lobkowicz ale tvrdí, že jde jen o hlas populismu, který se živí frustrací a udržuje lidi v chudobě.