Když se luxus mění v leštěný švindl. Uherské salámy zklamaly, výrobci dělají ze spotřebitelů idioty

Uherský salám. Symbol poctivosti, kvality a uzenářské tradice, i malého luxusu.  která voní dřevem, kouřem a trpělivostí. Tahle iluze dostala pořádnou facku. Spotřebitelská organizace dTest nechala otestovat třináct vzorků uherských a „uhersky laděných“ salámů a výsledky jsou tristní. Ukázalo se, že část výrobců prodává zmetky v lesklém obalu a jen se veze na pověsti, kterou si dříve někdo poctivě vydobyl.

Tři výrobky: Kostelecký uherák, Pikok Pure Uherák z Lidlu a Davelský uherský salám. Právě ty nesplnily to, co samy slibovaly. Laboratorní rozbory prokázaly, že obsahují výrazně méně masa, než výrobce deklaroval. „Zákazník má právo očekávat, že údaje na obalu odpovídají realitě. Pokud salám obsahuje méně masa, než je uvedeno, jde o jasné klamání spotřebitele,“ uvedla dnes ve zprávě Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest. Její věta by měla viset v každém uzenářství, a hlavně v kancelářích marketingových oddělení, která už dávno ztratila pojem o tom, co znamená slovo „poctivost“.

Méně masa, víc výmluv. Výrobci klamou zákazníky

Nejvíc zarazil případ Kosteleckého uheráku. Laboratoř v krájené variantě našla o dost méně masa než v nekrájeném salámu téže značky, a to134 gramů masa na 100 gramů výsledného výrobku oproti 162 gramům. Podle etikety by přitom měly být obě varianty stejné. Hoffmannová to popisuje suše, ale ta absurdita je obrovská: stejné logo, stejný název, jiný produkt. Spotřebitel platí stejně, jen za jiný obsah. Kdo si koupí krájenou verzi kvůli pohodlí, dostane za stejné peníze míň masa. Tomu se neříká efektivita, nýbrž drzost.

Uherský salám, kdysi znak trpělivého zrání, se proměnil ve výsledek excelové tabulky, kde místo chuti a tradice vládne kalkulačka. Výrobci zřejmě spoléhají na to, že zákazník nečte etikety, nebo že mu „sto třicet čtyři gramů masa na sto gramů salámu“ stejně nic neřekne. Jenže tohle číslo znamená, že do výsledného výrobku bylo použito méně masa, než se tváří reklama. To není jen podfuk, to je systémová manipulace.

Salám s make-upem. Fólie místo plísně

Ve chvíli, když už nestačí manipulovat obsahem, pomůže vizuál. K charakteristickému vzhledu uherského salámu patří bílý povrch tvořený ušlechtilou plísní – symbolem zrání a řemesla. Jenže Písecký uherák ani Polický uherák žádnou plíseň neměly. Bílé zabarvení jejich střívka bylo pouze výsledkem použité fólie. „Plísňový povrch je známkou tradičního zrání. Pokud je pouze nahrazený barvou, jde o šálení zákazníka,“ doplnila Hoffmannová.

Tohle už není „uherský salám“, to je kosmetický produkt. Uzenina s make-upem. Kde nestačí chuť a čas, pomůže grafický design střívka. Když už máme zákazníka přesvědčit, že kupuje něco exkluzivního, proč by nám měla stát v cestě pravda?

Nebezpečný bonus: toxická plíseň z obilí

Laboratoř odhalila i další lahůdku: tři maďarské salámy obsahovaly kromě ušlechtilé plísně také mikroorganismus, který běžně napadá obilniny a může produkovat zdraví škodlivý ochratoxin A. Takže nejenže někteří výrobci nahrazují pravou plíseň folií, jiní ji doplňují o bonusové mikrobiologické překvapení.

Když už ne chuť, tak aspoň glutamát

Některé značky dokonce sáhly po složkách, které by v kvalitním uherském salámu neměly být vůbec. Konkrétně po glutamátu sodném, barvivech nebo živočišné bílkovině. Ta do tradiční receptury nepatří, a navíc znemožňuje laboratoři ověřit skutečný podíl masa. Jinými slovy: kdo přidá bílkovinu, ten zamlží realitu. Ideální strategie pro obor, který se tváří, že stojí na pravdě.

Na opačné straně spektra stojí maďarské originály. Ty potvrdily, že kvalitní salám lze vyrobit i bez zbytečných aditiv, pouze s masem, solí a ušlechtilou plísní. Kdo chce důkaz, že poctivost ještě existuje, musí zřejmě koukat přes hranice.

Drahý podvod: 600 korun za luxusní klam

Jako ironie pak působí fakt, že uherské salámy patří mezi nejdražší výrobky na trhu. Jeden kilogram stojí kolem šesti set korun, tedy dvojnásobek běžných trvanlivých salámů. Spotřebitel tak právem očekává luxusní kvalitu. V Česku však dostává spíš luxusní klam. Výsledky dTestu ukázaly, že vysoká cena není zárukou poctivého složení ani pravdivých informací na obalu. „Uherský salám by měl být symbolem kvality, ne marketingového triku,“ dodala Hoffmannová. „Spotřebitelé by se neměli nechat zmást obalem ani nápisem ‚uherský‘ nebo ‚uherák‘. Vždy je dobré sledovat údaje o obsahu masa i původu výrobku a vyhnout se produktům, které obsahují zbytečné přísady,“ zdůraznila šéfredaktorka dTestu.

Jinými slovy: čtěte etikety. Za červeným logem a nápisem „tradiční receptura“ se totiž může skrývat úplně cokoliv. Třeba sójový protein s plísní z obilí.

Kde končí poctivost a začíná kalkulačka

Celý obrázek ukazuje, že nejde jen o jednotlivé značky. Celý potravinářský trh je založený na předpokladu neznalosti spotřebitele. Jinými slovy, zákazník věří obalu, důvěřuje slovu „uherský“, aniž by tušil, že tohle slovo dávno ztratilo význam. Když si v supermarketu koupí uherák, zakoupí tak hlavně příběh. Skutečné maso je až na druhém místě.

Výsměch poctivým řezníkům

Zatímco se v reklamách usmívají vesničtí řezníci s vousy a nožem v ruce, reálné salámy se rodí v továrnách, kde o maso pečuje software. Každý gram je vypočítaný, každý přídavek bílkoviny schválený tabulkou marží. A všechno se dá přece obhájit. Každý výrobce má své „technologické důvody“, proč musí použít to či ono aditivum, proč právě jeho plíseň je „v souladu s normou“. Ale jakmile se tyto „technologické důvody“ spojí s marketingovým cynismem, z uheráku zůstane jen mastný vtip.

Když test odhalí, že stejný salám má v různých variantách jiný obsah masa, že plíseň může být jen nátěr, a že některé složky znemožňují vůbec ověřit pravdu, jde o selhání systému. Nejen výrobců, ale i kontrolních mechanismů. Kde jsou státní inspektoři? Zřejmě nevyjdou z kanceláří do terénu.

Je to přesně ten typ selhání, který začíná nenápadně: tady trochu méně masa, tam trochu víc barviva, tady nahradíme plíseň fólií – a z tradiční uzeniny se stane průmyslový suvenýr. Pak se všichni diví, že spotřebitelé přestávají věřit etiketám.

Hrátky se zdravím zákazníka

A co ještě horší: do toho všeho vstupují potenciální zdravotní rizika. Ochratoxin A není žádná legrace. Jde o toxickou látku, která může vážně ovlivnit kvalitu zdraví konzumenta.  Když se taková plíseň dostane do salámu, znamená to, že kontrola surovin selhala. V době, kdy Česko má zavedeny přísné evropské normy a laboratoře jsou schopny detekovat i mikrogram dané látky, je zjištění podobného toxinu v uzenině výsměchem celé regulaci.

Na pozadí toho všeho zní cynicky, že právě tyto výrobky často používají marketingové slogany o „poctivém řemesle“, „tradiční receptuře“ a „kvalitě, na kterou se můžete spolehnout“. Ve skutečnosti se spolehnout můžete jen na to, že v reklamě vždy vyhraje Photoshop nad pravdou.

Zůstává otázka, co s tím. Hoffmannová má pravdu: zákazník má právo očekávat, že údaje na obalu odpovídají realitě. Jenže to je v českém potravinářství už skoro revoluční požadavek. Potřebujeme inspekce, které budou reagovat na podněty rychle a s odvahou, nejen formálně. Potřebujeme jasnou definici, co vlastně „uherský salám“ znamená. A hlavně je potřeba takových spotřebitelů, kteří si etiketu opravdu chtějí přečíst.

DTest udělal práci, kterou by měl dělat stát. A výrobci teď budou muset vysvětlovat, proč jejich salámy nesedí s vlastními deklaracemi. Možná se v nejbližších týdnech dočkáme omluvných tiskových zpráv a frází o „chybných šaržích“. Pravděpodobnější je však „kostelecké“ mlčení. Ticho je v této zemi osvědčená strategie: než se spotřebitelé přestanou rozčilovat, přijdou nové obaly a nové akce.

A spotřebitelé? Ti mají krátkou paměť. Za měsíc zapomenou a v akci za půlku ceny zase sáhnou po uherském salámu s napodobenou plísní.

Zprofanovaná „česká poctivost“

Možná to ale tentokrát neprojde. Důvěra v potraviny je mnohdy v zákaznících již tak nahlodaná, že další podvody ji mohou zlomit úplně. Když se ukáže, že ani „prémiový“ salám není poctivý, co pak zbývá z toho, čemu ještě věříme? Pouhé marketingové klišé s pozlátkem „české poctivosti“.

Uherský salám býval symbolem luxusu a řemesla. Dnes je spíš symbolem doby, která si luxus umí přebalit, vyfotit a prodat. Doby marketingové, která v prodaném mase vidí jen číslo v tabulce. Není to jen příběh o uheráku. Je to příběh o tom, jak se poctivost ztratila v akcích, pseudolevných věcech a lákavém obalu.