Babišova taktika nátlaku. Rozpočet se stal rukojmím politické hry

Andrej Babiš znovu rozvířil politickou scénu varováním o hrozícím kolapsu výkupů pozemků pro dálnice. Argument působí dramaticky, realita je však jiná. Stát funguje podle jasných pravidel, zatímco předseda hnutí ANO přetváří běžný legislativní proces v politickou inscenaci, v níž se stylizuje do role zachránce.

Babiš se snaží přesvědčit prezidenta o selhání vlády Petra Fialy. Dosluhující kabinet podle předsedy hnutí ANO neodesílá návrh rozpočtu a tím údajně ohrožuje výstavbu dálnic i chod státu. Zní to vážně, skutečnost však mluví jinak. Český právní systém na podobné situace pamatuje. Pokud rozpočet není přijat včas, automaticky se přechází na rozpočtové provizorium. Stát pak každý měsíc hospodaří s dvanáctinou výdajů z předchozího roku.

Provizorium nepředstavuje krizi ani ekonomický kolaps. Jde o běžný mechanismus, který umožňuje plynulý přechod mezi vládami a zajišťuje stabilní financování veřejných služeb. Používalo se už mnohokrát, naposledy při nástupu Fialova kabinetu, kdy bylo nutné přepracovat návrh po Aleně Schillerové.

Návrh rozpočtu z letošního září má hnutí ANO k dispozici, přesto ho označilo za nepoužitelný. Požadavek na jeho znovupředložení proto postrádá logiku. Slouží hlavně k vytvoření dojmu, že vláda něco zanedbává, zatímco opozice má řešení po ruce.

Politická komunikace předsedy ANO se dlouhodobě opírá o emoce a zkratky. Fakta ustupují dojmu, že je nutné jednat okamžitě, protože jinak nastane kolaps. Tento způsob vedení debaty připomíná marketing, nikoli snahu o řešení problémů. Apeluje na strach, hledá viníka, ale vyhýbá se odpovědnosti.

Ekonomové upozorňují i na širší souvislosti. Současná diskuse o rozpočtu se prolíná s otázkou výdajů na obranu. Nový metodický rámec NATO vyžaduje, aby se mezi obranné výdaje započítávaly pouze projekty s přímým vojenským účelem. Silniční stavby proto do této kategorie nespadají, i kdyby po nich měla armáda jezdit. Cílem je zabránit účetním trikům, které by uměle navyšovaly výdaje na obranu.

V tomto světle působí Babišova kritika spíše jako snaha odvést pozornost. Hovoří o investicích, které nikdo neblokuje, a o problémech, které nevznikly. Namísto konkrétních návrhů přichází s obviněními a dramatickými výroky.

Prezident republiky avizoval, že se pokusí přimět končící vládu k odeslání rozpočtu do sněmovny. Takový krok by měl především symbolickou hodnotu. Provizorium zajistí plynulý chod státu i bez politických gest.

Rozpočet existuje, zákonný rámec rovněž. Chybí pouze ochota přestat zneužívat veřejné finance jako kulisu politické kampaně. Babiš znovu ukazuje, že rozpočet není cílem, ale nástrojem pro další nátlak a veřejné představení.