Nově vznikající koalice jde v důchodech cestou populismu, nikoliv cestou rozumu

Změny v důchodovém systému se v posledních letech staly tradicí. Ze systému, který by měl být stabilní a předvídatelný, se stalo politikum. Jedni volají po reformě, druzí ji po volbách zase mění. Každé volební období se tak začíná od nuly, a na to doplácejí především lidé, kteří si zaslouží jistotu, že po letech práce budou mít důstojný důchod.

Kdysi to udělala Sobotkova vláda – zrušila druhý důchodový pilíř, který zavedla Nečasova vláda, a to bez náhrady. Pak dlouho nic, jen řeči a dohady. A ano, byla to Babišova vláda a ministryně financí Schillerová, která debatovala o nutnosti zvyšování věku odchodu do důchodu. Až vláda Fialova se pustila do konkrétních kroků, které měly důchodový systém stabilizovat. Můžeme je nazývat reformou nebo jen parametrickými změnami, ale šlo o snahu vrátit systému rovnováhu.

Teď však nově vznikající koalice naznačuje, že chce část těchto změn zrušit. Plánuje zastavit zvyšování věku odchodu do důchodu na 67 let a vrátit se ke stropu 65 let. Zároveň slibuje „vyšší valorizaci důchodů“ od roku 2027.

Krásná slova, ale kdo to zaplatí?

Na první pohled se může zdát, že nižší věk odchodu do důchodu je spravedlivý – lidé přece pracují celý život a zaslouží si odpočinek. Nikdo nechce říct, že tomu tak není! Jenže realita je taková: důchodový systém musí být udržitelný i pro další generace.

Pokud zkrátíme dobu, po kterou lidé odvádějí pojistné, ale prodloužíme dobu, po kterou pobírají důchod, někde se ty peníze prostě ztratí. Respektive není kde je brát. A protože v ekonomice se zázraky nedějí, dopadne to buď nižšími důchody v budoucnu, nebo vyššími daněmi pro ty, kteří dnes pracují.

Valorizace jako návrat ke „štědřejšímu“ systému? Spíš jen iluze

Dalším velkým tématem je valorizace – tedy zvyšování důchodů podle inflace a růstu mezd. Nová koalice slibuje, že od roku 2027 se vrátí „vyšší valorizace“. Jenže z toho, co zatím zaznělo, to nevypadá na skutečný návrat k původním pravidlům. Spíše půjde o politicky líbivé opatření, které se sice bude dobře vyjímat v tiskové zprávě a na Facebooku, ale rozpočet zatíží o další miliardy. Ty opět není kde vzít. A pokud inflace opět vzroste, nebude to mít s reálným zlepšením životní úrovně seniorů mnoho společného.

Důchodový systém není politické hřiště

To, co nás má na současných debatách o důchodech nejvíc znepokojovat, je krátkozrakost. Politici přemýšlejí v horizontu jednoho volebního období, ale penzijní systém potřebuje plán na desítky let dopředu.

Dnešní rozhodnutí se dotknou nejen současných čtyřicátníků či padesátníků, ale i generace mladších lidí, kteří teprve vstupují na trh práce. Ti všichni mají právo vědět, jaký systém je jednou čeká.

Pokud se pravidla budou měnit podle toho, kdo zrovna sedí na ministerstvu práce, důvěra lidí v důchodový systém se rozpadne. A bez důvěry žádný systém dlouhodobě nefunguje.

Potřebujeme odpovědnost, ne populismus

Rozumím tomu, že vlády chtějí dělat kroky, které se líbí veřejnosti. Ale u důchodů by mělo jít především o odpovědnost, nejen vůči dnešním seniorům, ale i vůči budoucím důchodcům.

Je fér říct nahlas, že udržitelnost systému znamená i nepopulární rozhodnutí. Není to o tom, že bychom nechtěli pomáhat starším lidem, právě naopak. Chceme, aby měli jistotu, že důchod dostanou i za pět, deset nebo dvacet let. A to je možné jen tehdy, když budeme k tomuto tématu přistupovat s rozumem, ne s emocemi v rámci předvolebních slibů.

Každý z nás chce, aby lidé, kteří celý život pracovali, mohli prožít důstojné stáří. Ale cesta k tomu nevede přes líbivá politická rozhodnutí.

Důchodová reforma není nástroj pro sbírání bodů, ale základní pilíř sociální stability státu.

Pokud nová koalice skutečně myslí svou politiku „pro lidi“ vážně, měla by začít u důvěry. A tu si lze získat jen férovostí a odpovědností, nikoliv populistickými gesty.