Den, kdy česká politika ztratila poslední zbytky studu

Zvolení Tomia Okamury předsedou Poslanecké sněmovny není jen běžným politickým aktem. Je to okamžik, kdy se česká politika vzdala posledních zbytků důstojnosti. Den, kdy slušnost, pravda a odpovědnost odchází z veřejného prostoru a jejich místo zaujímá cynismus, bezcharakternost a chladný kalkul těch, kteří by za kousek moci prodali i vlastní duši.

Kdo hlasoval pro Tomia Okamuru, ten se dobrovolně přidal na stranu těch, kteří pošlapali principy, na nichž stojí demokratická republika. Ten hlas nebyl pro program, nebyl pro opozici, nebyl pro „vyváženost“. Byl to hlas pro člověka, který se živí rozdmýcháváním nenávisti, naštvanosti a strachu. Byl to hlas pro obchodníka s lidským hněvem. A každý, kdo mu to umožnil, se stal spolupachatelem této hanby.

Od této chvíle se nemá cenu tvářit, že jde o kompromis nebo o „respekt k výsledku voleb“. Nejde. Je to morální rozklad, viditelný v přímém přenosu. Je to plivnutí do tváře každému, kdo ještě věří, že politika má mít nějaký étos. Každý poslanec, který pro Okamuru hlasoval, ať už z vypočítavosti, pohodlnosti nebo z prosté zbabělosti, se zařadil mezi kšeftaře s nenávistí. Mezi politické šlapky, které prodaly vlastní čest. Mezi morální trosky, které zradily svědomí, protože výměnou za klidné místo, přízeň svých šéfů nebo slib o spolupráci zapomněly, proč vůbec v politice jsou.

Zrada hodnot nesmrdí

Co je snad nejhorší? Těmto poslancům to evidentně vůbec nevadí. Nevadí jim, že svým hlasováním poslali do čela Sněmovny člověka, který je prokazatelně machista, rasista, xenofob a představitel naprostého hulvátství k ženám, menšinám i novinářům. Nevadí jim, že třetím nejvyšším ústavním činitelem se stal muž, který opovrhuje ženami, znevažuje menšiny, lže veřejnosti a dělá z nenávisti každodenní politický nástroj. Hlasem pro něj se tito poslanci sami zařadili do stejné kategorie, jako je on sám – do společnosti těch, kdo se živí rozkladem, kdo si politiku pletou s arénou vulgarity a kdo zaměnili veřejnou službu za divadlo pro nejnižší pudy.

Demokracie je o hledání kompromisů. Hodnoty však nejsou předmětem smlouvání. Když někdo tvrdí, že zvolit Okamuru je „gesto ke druhé straně“, lže. To není gesto, to je kapitulace. To je pokleknutí před člověkem, který otevřeně zpochybňuje demokratické principy, šíří dezinformace, opovrhuje institucemi a žije z rozdělování společnosti. Tomio Okamura není obránce obyčejných lidí, jak se snaží tvrdit. Je prodejcem marketingového produktu nazvaného SPD.  Člověkem, který dokonale pochopil, jak vydělávat na hněvu. Drastickou měrou svou rétorikou přispěl k rozdělení společnosti a přesvědčil část voličů, že nenávist je legitimním politickým programem.

Nyní, s posvěcením těch, kteří se ještě nedávno zaklínali evropskými hodnotami a demokracií, usedl do čela instituce, která má být symbolem těchto hodnot. Poslanecká sněmovna měla být zárukou kultivované debaty, místem, kde se střetávají názory, ale ne lidská důstojnost. Teď se stala tribunou křiku, výhrůžek a útoků. Člověk, který oponenty nazývá „nepřáteli národa“, uráží novináře, ženy i menšiny, teď reprezentuje část Parlamentu České republiky. To není jen špatné rozhodnutí, nýbrž ostuda.

Největší hanbou zůstává, že ti, kteří mu to umožnili, se tomu smějí. Jako by to byla jen hra, politické gesto, kalkul. Jenže funkce třetího nejvyššího ústavního činitele má váhu. Když třetím nejvyšším ústavním činitelem zvolili člověka, který zneužívá svobodu slova k šíření nenávisti, tím přiznali, že krédo České republiky je jim zcela lhostejné. Pro ty, co pro Okamuru v čele Sněmovny rozhodli, neexistuje hranice mezi slušností a tím, co je zcela neomluvitelné lidské selhání. Legitimizovali pohrdání, vulgaritu i chování neslučitelné s mravními hodnotami. Ukázali vlastní neschopnost s bezpáteřním cynismem.

Zbabělost převlečená za neutralitu

Dnešní Sněmovna se tímto rozhodnutím propadla na dno. Místo, aby byla garantem stability a kultury, se stala symbolem morálního rozkladu. Okamura teď nebude jen řídit jednání. Bude určovat tón, bude určovat rámec toho, co je „normální“. A když je vulgarita normalizovaná, když se lež vydává za názor, pak už je konec. To, co začalo jako politická taktika, skončí jako rozklad společnosti.

Nikdo nemůže tvrdit, že o tom nevěděl. Všichni, pakliže byli v okamžiku volby při smyslech, věděli, koho volí. Pravděpodobně slyšeli Okamurovy výroky o „nepřizpůsobivých“, jeho zlehčování holocaustu, urážky na adresu žen, menšin i novinářů. Přesto mu dali hlas. Ne z neznalosti, ale z vědomé vypočítavosti. Věděli o svém pádu do špíny, ale uvěřili ve slepotu okolí. Bahno si však na svých zadnicích ponesou nastálo. Kdo jednou prodá čest, ji nikdy zpět nezíská.

Tímto hlasováním se čeští poslanci definitivně zařadili mezi ty, kdo nepoznají hranici mezi politickým soupeřem a morálním odpadem. Ukázali, že jim nevadí na postu třetího nejvyššího ústavního činitele člověk, který by se v civilizované zemi nikdy nedostal ani do regionální politiky. Nevadí jim rasismus, sexismus ani odporné hulvátství. Sami se tím stali součástí stejného bahna.

Vykřičený dům bezpáteřních

Český parlament se dnes stal nevěstincem hodnot. Poslanci, kteří kdysi mluvili o demokracii, se změnili v kšeftaře s nenávistí. Sami se stali bezpáteřními figurkami, které vyměnily charakter za pohodlí. Jsou to lidé, kteří si koupili ticho za cenu svědomí. Stejně jako každá děvka jednou zjistí, že to, co prodala, se už koupit nedá, i oni pochopí svou nenávratnou zaprodanost za pár let pohodlí.

Tento den zůstane v paměti jako okamžik, kdy se česká politika přestala stydět. Kdy se z ideálů stal výprodej. Kdy se z části Parlamentu stal blešák bez hodnot, kde se čest prodává na váhu a charakter se měří podle počtu hlasů. Kdy se z veřejné služby stala trapná reality show, kde vyhrává ten, kdo umí nejlépe zajistit vlastní židli.

Přesto všechno ještě není pozdě říct, že tohle není normální pro celou českou společnost. Pro část společnosti stále vulgarita není sílou, lež názorem a nenávist programem. Kdo tohle přestal dnes říkat, stále se spolupachatelem tvorby morální destrukce české politiky.

Volba Tomia Okamury do čela Sněmovny je ostudou pro Česko. Je to také lakmusový papírek ukazující, kdo ještě stojí na straně slušnosti a kdo už patří mezi cyniky. Demonstruje odvahu těch, co řekli nenávisti ne a zbabělost těch, co se spokojili s vidinou pohodlného křesla.  

Dnes je to Okamura. Zítra to může být kdokoliv jiný. Princip zůstává: po rezignaci na hodnoty, nezbude nic než prázdnota. V té prázdnotě, v tom tichu po zradě, zasednou další volební období ti, co pro ni hlasovali. Nejspíš si nalžou do kapes, že to není tak hrozné. Je a daleko horší. Když se totiž do čela Sněmovny dostane machista, rasista, xenofob a hulvát, přičemž více jak polovina poslanců tomu tleská, pak již nejde o politiku. Jde o charakter. A ten, kdo ho nemá, už se z bahna nikdy nevynoří, protože je mu bližší nacpaný vlastní pupek, plná rodinná kasa a bahnem upatlaná židle v dolní české komoře.