Spravedlnost nelze vybírat selektivně. Sociální služby jsou systém, ne politický slogan
V posledních vyjádřeních Hnutí ANO zaznívá, že lidé, kteří mají majetek, by měli platit plnou cenu za pobyt v domovech pro seniory. Na první pohled se může zdát logické a spravedlivé, že lidé, kteří mají majetek a nežijí v sociální nouzi, by měli za sociální služby zaplatit plnou cenu.
Je však důležité říct nahlas jednu věc, která v jejich vyjádřeních chybí:
ANO mluví pouze o jednom typu pobytové sociální služby, mluví o domovech pro seniory.
Nikde nezmiňuje další typy pobytových služeb:
• domovy se zvláštním režimem (např. pro lidi s Alzheimerovou chorobou nebo osoby s poruchami chování),
• domovy pro osoby se zdravotním postižením,
• další pobytové služby s různou mírou podpory.
Pokud má být financování sociálních služeb férové, nelze některé klienty hodnotit podle jednoho kritéria a ostatní úplně ignorovat.
Každému člověku je nutné měřit stejně.
A právě skutečnost, že ANO mluví jen o domovech pro seniory a ostatní služby zcela pomíjí, ukazuje, že tématu do hloubky nerozumí a vyvolává debatu, která je z odborného pohledu zcela lichá.
Zní logicky, že lidé, kteří mají odpovídající majetek, by měli za sociální služby zaplatit plnou cenu.
Aby to však skutečně bylo spravedlivé, musí platit tři podmínky:
- Jasně stanovit, co znamená „standardní pobytová služba“ a jaká je její cena, Co už je nadstandard? (Připomeňme si, kolik let se vedou debaty nad nadstandardy ve zdravotnictví…)
Nesmíme dopustit, aby změny cen srazily kvalitu péče dolů!
Proto je nutné definovat:
• co přesně znamená standardní služba,
• jakou kvalitu musí mít,
• a jaká je její základní cena – jaká je základní cena za lůžko za měsíc.
- Nadstandard musí být opravdu nadstandard
Je správné, aby si klient mohl zaplatit něco navíc – jednolůžkový pokoj, větší komfort, výběr jídel či dovoz z restaurace, doplňkové či individuální služby.
To je v pořádku — ale jen tehdy, když standard jasně existuje a je kvalitní. Jinak hrozí, že se „nadstandardem“ bude nazývat i to, co by mělo být běžnou součástí péče.
- Majetný klient může připlatit. Ale musí existovat pojistky
Když se dříve mluvilo o rozvolnění cen, samo ANO tehdy opakovalo, že je nutné:
• zajistit, aby klientovi zůstalo alespoň 15 % z důchodu,
• pokud důchod nestačí, aby se úhrada doplatila z úspor nebo rodinou, pokud rodina nežije v sociální nouzi.
Když dnes hnutí ANO mluví o tom, že majetní lidé mají platit více, o pojistkách už nemluví vůbec. A přitom právě tyto pojistky chrání seniory i jejich rodiny před nespravedlivými dopady.
Část sociálních služeb, tedy zejména těch, které nedostávají finanční prostředky od státu, kraje či obcí, už dnes vybírá plné ceny. Dělají to skrytě – klient zaplatí regulovanou cenu dle vyhlášky, pak příspěvek na péči a následně si taková služba vybere:
• „dobrovolné“ dary,
• různé fakultativní služby,
ale také účtování fiktivních položek !
Takové služby už dnes stojí okolo 40 tisíc za měsíc a nikoho to vůbec nedráždí.
Když tuhle situaci chtěla narovnat Fialova vláda, hnutí ANO spolu se Starosty vyváděli jako pominutí v ochraně seniorů.
Financování sociálních služeb opravdu potřebuje zprůhlednit. Ale tvrzení tesaná do dobře znějících politických sloganů, problém neřeší a do budoucna systém spíše zamlžuje.
Co je nutné udělat, aby byl systém spravedlivý a funkční?
• Definovat standardní službu a její cenu např. za lůžko/ měsíc.
• Stanovit garanci kvality, která se nesmí snižovat.
• Umožnit doplatky za skutečný nadstandard, který služba musí jasně pojmenovat.
• Zavést ochranné pojistky pro klienty, kteří prostředky nemají.
• Zavést systém dlouhodobého a předvídatelného financování sociálních služeb
• A především:
Používat stejné principy pro všechny typy pobytových sociálních služeb, nejen pro domovy pro seniory.
Teprve potom bude možné říct, že financování sociálních služeb je spravedlivé, a že vychází z porozumění celému systému, nejen jeho jedné části. Jinak lze podobné výkřiky o změnách brát jen jako plácnutí do vzduchoprázdna a nakonec se nic nestane.
Ani slovem by politici neměli ohrožovat tento velmi křehký systém, dokud nebudou mít jasno a spočítáno, co dál.
