Vicepremiérka a ministryně financí Alena Schillerová se dostala do pasti, kterou si připravila ve chvíli, kdy usedla do ministerského křesla. Ještě nedávno v televizní debatě vysvětlovala, že pracující Ukrajinci jsou pro českou ekonomiku potřební, protože platí daně, sociální i zdravotní pojištění, a bez nich by Česko mělo problém. Téměř současně s tím však vláda Andreje Babiše přestala zveřejňovat souhrnnou statistiku, která dlouhodobě ukazovala, že ukrajinští uprchlíci přinášejí do státního rozpočtu víc peněz, než z něj odčerpají, zatímco statistika kriminality Ukrajinců má zůstat dál k dispozici. Na to ostře zareagoval Vít Rakušan.
Předseda hnutí STAN reagoval velmi tvrdě. „Tohle je daň za vládnutí s nácky, paní Schillerová,“ vzkázal Schillerové na sociální síti. „Ještě před rokem jste prohlašovala, že s Okamurou si do vlády nesednete. A už skáčete, jak píská,“ napsal. Připomněl tak Schillerové její předvolební slib, že s SPD ve vládě sedět nebude a současnou realitu kabinetu, který se stále viditelněji přizpůsobuje politickému tlaku SPD. Někdejší slib Aleny Schillerové dnes působí jako slova z jiné politické epochy. Ještě před loňskými parlamentními volbami v České televizi prohlašovala, že si neumí představit vládu hnutí ANO s SPD. „Neumím si představit, že prozápadní hnutí ANO by bylo v koalici s někým, kdo volá po referendu o členství v EU a NATO,“ nechala se slyšet. „S Tomiem Okamurou bych ve vládě určitě neseděla,“ doplnila. Šlo o ujištění voličů, že existuje hranice, za kterou ANO nepůjde. Jenže po volbách se hranice posunula, vládní aritmetika převážila nad prohlášeními z televizního studia a Schillerová dnes sedí ve vládě, jejíž existenci bez Okamurovy SPD nelze politicky oddělit. Rakušanova připomínka nenapadá Schillerovou za jednu větu vytrženou z kontextu, ale přesně poukazuje na rozpor mezi tím, co současná ministryně financí za ANO veřejně slibovala, a tím, co dnes jako členka kabinetu fakticky dělá.
V případě Schillerové nejde jen o dávná prohlášení. Skutečný problém začal ve chvíli, kdy vláda přestala zpracovávat a zveřejňovat souhrnnou statistiku nákladů a přínosů osob s dočasnou ochranou. Tuto statistiku pravidelně zveřejňoval předchozí kabinet Petra Fialy a její význam byl zřejmý: umožňovala veřejnosti vidět, kolik stát na podporu ukrajinských uprchlíků vydává a kolik naopak získává zpět prostřednictvím daní, odvodů a další ekonomické aktivity. Poslední zveřejněná čísla za třetí čtvrtletí roku 2025 ukazovala, že příjmy do českého státního rozpočtu od ukrajinských uprchlíků činily 8,2 miliardy korun, zatímco výdaje spojené s jejich podporou byly 3,9 miliardy korun. Výsledek byl tedy kladný o 4,3 miliardy korun. Tato data nyní přestane ministerstvo zveřejňovat. „Ministerstvo práce a sociálních věcí v současné době souhrnnou statistiku nákladů a přínosů osob s dočasnou ochranou v této podobě již nezpracovává ani nezveřejňuje,“ potvrdil mluvčí resortu Michal Dudáš. V překladu z úředního jazyka to znamená, že veřejnost přichází o pravidelný přehled, který dokazoval ekonomický přínos uprchlíků, zatímco politická scéna může dál pracovat s mnohem pohodlnějšími emocemi. Údaje o ekonomickém přínosu mizí, ale údaje o kriminalitě mají zůstat dál k dispozici. „Nemám informace o žádných plánovaných změnách v systému zveřejňování statistických údajů, které vedeme,“ řekl policejní mluvčí David Schön. Na první pohled jde o dvě oddělené instituce a dvě různé agendy. Jenže politicky je výsledek jasný. Veřejnost už nemá dostávat souhrnnou bilanci, podle níž Ukrajinci státu vydělávají, ale dál má dostávat čísla, která se dají vytáhnout do politické kampaně o kriminalitě. Tomio Okamura dlouhodobě pracuje se strachem, zjednodušením a protiuprchlickou rétorikou, protože mu to umožňuje přesouvat debatu od čísel k emocím. Pakliže vláda ponechá viditelnou jen tu část statistik, která se dá snadno zneužít k podezírání celé skupiny lidí, a zároveň odstraní z veřejného prostoru data o jejich ekonomickém přínosu, pak nejde o neutrální technický krok, nýbrž o politické rozhodnutí s jasným dopadem.
Sama Schillerová ještě krátce předtím mluvila o Ukrajincích úplně jinak než Okamura. „Všichni Ukrajinci, kteří tady pracují, platí nám daně a sociální i zdravotní pojištění, tak zaplaťpánbůh za ně, protože je potřebujeme,“ prohlásila pondělní debatě na CNN Prima News. „Kdyby se teď všichni zvedli, včetně těch, co přišli před dvaceti lety, a odešli, tak máme opravdu problém,“ dodala. Jako ministryně financí nemůže nevidět odvody, daně a dopady na státní rozpočet. Jenže právě proto její slova tak ostře kontrastují s tím, co její vláda fakticky dělá. Navenek děkuje za pracující Ukrajince, ale kabinet, jehož je součástí, přestává zveřejňovat čísla, která její vlastní argument podporují. Zde se ukazuje, jak hluboký je rozpor mezi ekonomickou realitou a politickou cenou vládnutí s SPD.
Krátce po Schillerové výstupu zveřejnil Tomio Okamura požadavek, který míří přesně opačným směrem. „Požaduji okamžité ukončení takzvané dočasné ochrany Ukrajinců v České republice a také okamžité ukončení vyplácení jakýchkoliv dávek Ukrajincům,“ prohlásil. „Je jich tady prostě příliš mnoho,“ dodal. Zde je silně propsána okrajová, ale dnes vládně vlivná politika SPD: neřešit ekonomickou bilanci, neřešit reálný přínos pracujících lidí, neřešit strukturu trhu práce, ale vyrobit obraz nadbytečné skupiny, kterou je možné označit za problém. V momentu, kdy Schillerová říká, že Ukrajince Česko potřebuje, mluví jazykem státní pokladny. Když Okamura říká, že je jich příliš mnoho, mluví jazykem mobilizace resentimentu. Kabinet Andreje Babiše se mezi těmito dvěma jazyky rozhoduje. Zatím to vypadá, že kvůli udržení většiny dává prostor tomu druhému.
Rakušanův výrok proto není jen další opoziční pokřik, který má zabodovat na sociálních sítích. Je to pokus pojmenovat mechanismus, který se odehrává před očima veřejnosti. Když Rakušan píše, že Schillerová „skáče, jak píská“, míří na tuto podřízenost vládního středu radikálnímu okraji. Jeho jazyk je záměrně ostrý, jádro výtky jednoduché: ANO si kvůli vládnutí nechává od SPD vnutit agendu, která je v rozporu s tím, co jeho vlastní představitelé ještě nedávno tvrdili. Do problému vstoupil také bývalý šéf lidovců a poslanec Marek Výborný. „Je až neuvěřitelné, kam sahá slabost premiéra Babiše, když svými kroky dovoluje Tomiovi vést nechutnou kampaň namířenou proti Ukrajincům,“ okomentoval chování kabinetu. Jeho komentář přesně posouvá pointu tam, kde ve skutečnosti politicky leží: k Andreji Babišovi. Premiér je ten, kdo určuje celkové mantinely kabinetu. Jestliže vláda nechává Okamuru určovat tón debaty o Ukrajincích, není to jen problém SPD. Je to problém Babišovy ochoty tuto cenu zaplatit za moc.
V tomto smyslu je Schillerová ve velmi nepohodlné roli. Jako ministryně financí ví, že stát pracující Ukrajince potřebuje. Sama to řekla tak přímo, jak to jen šlo: „zaplaťpánbůh za ně“. Jako vicepremiérka vlády ANO, SPD a Motoristů však zároveň nese odpovědnost za politiku kabinetu, který přestává zveřejňovat data, jež tuto větu potvrzují. A jako politička, která před volbami vylučovala vládu s Okamurou, dnes čelí připomínce vlastních slov. Včera bylo nepředstavitelné sedět ve vládě s SPD. Dnes vláda, ve které je ministryní financí, umožňuje Okamurovi posilovat obraz, že právě tito lidé jsou problém.
Výsledkem je zvláštní politický obraz. Schillerová v televizi mluví jako realistka, která ví, že Ukrajinci české ekonomice pomáhají. Okamura na sociálních sítích mluví jako agitátor, který žádá konec dočasné ochrany a dávek, protože „je jich tady prostě příliš mnoho“. Vláda mezitím přestává zveřejňovat data, která by podporovala Schillerové realistickou větu, a ponechává prostor pro data, která Okamura může používat ve své kampani. A Rakušan z opozice k tomu připomene, že Schillerová ještě před rokem tvrdila, že si s Okamurou do vlády nesedne.
