Den daňové svobody připadá na 22. květen 2018.  Po 22. květnu 2018 již občané začnou vydělávat sami na sebe. Do té doby, celých 142 dní lidé pracují pouze pro stát. Oproti roku 2017 jsme si tak polepšili o celý týden. Den daňové svobody se tak dostal rekordně blízko k začátku roku. Teprve podruhé od roku 2000, kdy ho Liberální institut začal počítat, ho oslavíme v květnu. Zásluhu na tom má zejména hospodářský růst a patová situace ve Sněmovně. Den daňové svobody přichází v České republice o dva dny dříve než je průměr OECD. Nejdříve daňovou svobodu přivítali v Irsku (7. 4.) a Jižní Koreji (28. 4.) a ve Švýcarsku (5. 5.). Naopak nejdéle si na daňovou svobodu počkají ve Francii (23. 7.) a ve Finsku (13. 7.). Průměr OECD oproti minulému roku klesnul o čtyři dny směrem k začátku roku. Den daňové svobody představuje pomyslnou hranici, jež rozděluje kalendářní rok do dvou období – v části roku do Dne daňové svobody je třeba vydělat na pokrytí výdajů státních a veřejných institucí. Toto virtuální období 100% zdanění končí Dnem daňové svobody, od kterého vyděláváme sami pro sebe a o vydělaných penězích si rozhodujeme podle vlastního uvážení.

OECD poskytuje prostředí, ve kterém mohou jednotlivé vlády vzájemně porovnávat svoje zkušenosti

OECD poskytuje prostředí, ve kterém mohou jednotlivé vlády vzájemně porovnávat svoje zkušenosti s různými typy politik, hledat odpovědi na běžné problémy, poznat dobře fungující praxi a koordinovat domácí a zahraniční politiku. Mandát OECD je velmi široký, protože pokrývá řadu záležitostí vztahujících se k ekonomice, životnímu prostředí a sociální politice.

Spolupráce mezi jednotlivými vládami pramení z informací a analýz, poskytovaných sekretariátem v Paříži. Ten shromažďuje data, monitoruje trendy a analyzuje a předpovídá další ekonomický vývoj. Snaží se také zachytit sociální změny nebo rozvoj v obchodu, ochraně životního prostředí, zemědělství, technologiích, zdanění a dalších oblastech. OECD je také známá jako jedna z nejlepších statistických agentur, jelikož publikuje velmi zajímavé průzkumy s množstvím informací a širokým zaměřením.

V uplynulém desetiletí OECD vyřešilo řadu ekonomických, sociálních a environmentálních záležitostí

V uplynulém desetiletí OECD vyřešilo řadu ekonomických, sociálních a environmentálních záležitostí zatímco dále prohlubovalo svoje spojení s podniky, obchodními uniemi a dalšími zástupci civilní společnosti. Vyjednávání na úrovni OECD ohledně zdanění a celních poplatků například vytvořilo podmínky pro tvorbu mnoha bilaterálních daňových dohod po celém světě.

OECD vzniká v roce 1961 transformací z Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci ( OEEC ) která byla původně zřízena roku 1948 k administraci poválečného Marshallova plánu. Mezi hlavní orgány OECD patří rada, složená z ministrů, coby zástupců členských zemí, dále výkonný výbor, sekretariát v čele s generálním tajemníkem a několik odborných komisí. Sídlem sekretariátu OECD je Château de la Muette v Paříži. Mimo jiné si vzalo OECD také za cíl koordinovat mezinárodní boj s politickou korupcí a úplatkářstvím a vytvořilo pro tyto účely Dohodu proti úplatkářství (anglicky OECD Anti-Bribery Convention), která vešla v platnost v únoru 1999.

V současnosti má OECD 35 členských zemí

Mezi dvacet zakládajících zemí patřily: Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Kanada, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, USA, Velká Británie, SRN, Švédsko, Švýcarsko a Turecko. Postupně vstoupily: Japonsko (1964), Finsko (1969), Austrálie (1971), Nový Zéland (1973), Mexiko (1994), Česká republika (1995), Maďarsko (1996), Polsko (1996), J. Korea (1996), Slovensko (2000). V roce 2010 se členskými zeměmi OECD stalo také Chile, Estonsko, Izrael a Slovinsko a v roce 2016 Lotyšsko.

OECD je svým teritoriálním rozsahem organizací globální

OECD je svým teritoriálním rozsahem organizací globální (pokrývá hlavní ekonomická centra světa a spolupracuje s desítkami nečlenských zemí), nikoliv však univerzální z hlediska věcného (nezabývá se např. kulturou, obranou apod.). Členství v ní je výběrové a k přijetí mezi členy OECD je třeba splnit náročné politické, ekonomické a legislativní podmínky. V současnosti má 35 členů a  jedná se o přijetí Ruské federace a Kolumbie. V zájmu soustavného posilování úlohy Organizace v globální ekonomické architektuře se stále rozšiřuje spolupráce OECD s nečlenskými zeměmi, která je významnou součástí její činnosti (zejména v rámci národních a regionálních programů, globálních fór či jako pozorovatelský status ve výborech). OECD úzce spolupracuje s ostatními mezinárodními organizacemi v oblastech společného zájmu (např. s Mezinárodní organizací práce, Světovou obchodní organizací) a rostoucí měrou se podílí na přípravě jednání skupiny G20 a G8.

V rámci spolupráce s nečleny má zvláštní místo pětice největších hráčů světové ekonomiky

V rámci spolupráce s nečleny má zvláštní místo pětice největších  hráčů světové ekonomiky (Brazílie, Čína, Indie, Indonézie, Jižní Afrika), které OECD považuje za své klíčové partnery. Systematická programová spolupráce směřuje ke sbližování názorových postojů a klíčových hospodářských politik. Současně  s rozvojem spolupráce s těmito klíčovými partnery  a v smyslu ustavující Konvence o OECD rozvíjí  vztah s dalšími nečlenskými ekonomikami. Cílem této spolupráce je napomoci vyváženějšímu fungování světové ekonomiky, sdílet pokrokové znalosti a napomáhat všestrannému zlepšování služeb pro veřejnost. Správou a řízením těchto vztahů je v OECD pověřen Sekretariát pro globální vztahy (GRS).

Jako člen OECD je Česká republika součástí výjimečného fóra

Jako člen OECD je Česká republika součástí výjimečného fóra, které poskytuje svým 34 členům nástroje k analýze a sledování jejich ekonomických, sociálních, environmentálních a mnohých dalších politik. Zástupci České republiky se účastní práce převážné většiny orgánů OECD. OECD je však především fórem, kde si země mohou vyměňovat názory a sdílet své národní zkušenosti, definovat „best practices“ (nejlepší praxe) a nacházet řešení svých problémů.