Potravinářský průmysl vyspělých západních zemí na tento trend rychle zareagoval. Výrobci uvádějí na tamější stále širší nabídku bezlepkových a bezlaktózových výrobků – od pečiva a těstovin po dezerty, sýry či dokonce pivo. Zatímco dříve bylo obtížné najít chutné bezlepkové pečivo, dnes je nabídka mnohem rozmanitější a kvalita těchto produktů se neustále zlepšuje. Ne tak v České republice. Věrtšina obchodních řetězců s potravinami nabízí velmi omezený sortiment. Podle průzkumu, který inregion.cz provedl v pěti největších potravinových maloobchodních řetězcích v Česku, byla nabídka produktů pro celiaky a osoby s intolerancí laktózy natolik slabá, že koupě másla, zakysané smetany, či mouky, se ukázala jako těžce rozlutitelným hlavolamem.

Kupříkladu v Billa na brněnském sídlišti Vinohrady, které má více jak deset tisíc obyvatel, nebylo dostupné ani jediné máslo bez laktózy, jogurty bez tohoto alergenu nabízel ve třech druzích (bílý, jahodový a vanilkový), mouku pak bezlepkovou nabízel jen v nejednodruhových směsích. Podobně tomu bylo i v ostatních breněnských pobočkách daného řetězce. O

O něco lépe si stojí Albrert, který oproti ostatním vyniká vlastní značkou Nature Promise, přičemž nabízí poměrně slušnou škálu bezlepkového pečiva. S nabídkou bezlaktózových produktů je to o něco slabší. Zákazník má na výběr ze tří druhů tvrdých sýrů, dvou měkkých a pěti typů jogurtů, v nabídce je bezlaktózové máslo z kravského mléka. 

Naprosto selhal Penny Market, který disponuje velmi omezenou nabídkou v obou kategoriích, tedy jak v bezlepkové výživě, tak i bezlaktózové. Tři druhy jogurtů (dva ovocné, jeden bílý), jeden druh chleba a dva druhy těstovin bez lepku, těžko mohou uspojit. 

Lidl se pak v porovnání s ostatními maloobchodními řetězci dá označit pro osoby s potravinovými intolernacemi za naprostou tragédii. Chaotické a nepřehledné řazení bezlepkových a bezlaktózových výrobků, které se optoti dřívějšímu uživatelsky přívětivému změnilo v nehorázný chaos, nelze vůbec pochválit. Lze sice porozumět obehranému marketingovému pravidlu, kdy rozmístění produktů po prodejně hraje roli takovou, aby zákazník ji byl nucen celou projít s cílem nakoupit co nejvíce, leč v případě bezalergenních potravin Lidl naprosto selhal. Zákazník s uvedenými intolernacemi je nucen hledat příslušné výrobky mezi těmi "normálními", značení bez lepkových a bezlaktózových potravin zde vůbec v novém uspořádání neexistuje. 

Kaufland je v označování potravin bez lepku a bez laktózy podobně jako Lidl, ke cti Kauflandu je ovšem nutno přičíst, že výrobky bez lepku mají své vlastní regálové místo, ty bez laktózy bohužel ne. 

Najíst se v české restauraci je nemožné

Zatímco například italští restauratéři dokázali již před mnoha lety na požadavky zákazníků trpících nejběžnějšími potravinovými intolerancemi, tedy na intolernaci lepku a laktózu, pružně zareagovat, země východního trhu, ke kterým se stále řadí Česko, nezvládají situaci téměř vůbec. Nabídka restaurací, které nabízejí možnost bezlepkové stravy, je stále omezená. Podle serveru bezlepkovamapa.cz je například v Kraji Vysočina nemožné vůbec s tímto typem potravinové intolerance najíst. Zatímco v ostatních krajích lze najít, byť v poměrně široké vzdálenosti, nějaký gastropodik v němž personál hostu uvaří stravu bez lepku, na Vysočině není, dle tohoto zdroje jediné takové místo.

Pokud bychom se zabývali problémem do hloubky, pak čísla hovoří jasně. V evropské populaci se počet osob s intolerancí lepku odhaduje na cirka jedno procento, intolerance laktózy je v evropské populaci pak téměř dvacetiprocentní. Pokud zohledníme české restaurace, které jsou ochotny, či schopny tento typ stravy (tedy současně bezlekové a bezlaktózové) nabídnout, nenajdeme jedinou. Z odpovědí respondentů provozujících restaurační činnost je neochota proč tomu tak je, zcela zřejmá. Devadesát procent oslovených restauratérů uvedlo na dotaz, proč neposkytují stravu intolerantní klientele, vysoké náklady na vstupní suroviny. Pětasedmdesát procent dále zmínilo nedostatečnou dostupnost vstupních surovin. Třiaosmdesát procent restauratéru uvedlo, že největší překážkou pro poskytování bezalergenní stravy jsou hygienické a právní předpisy na realizaci podobné kuchyně. 

Itáliie rájem pro intolerance potravin

Zatímco v České republice hoteliéři, restauratéři i obchodníci s potravinami zaostali, italský trh nabízí více než tři tísice bezlepkových produků a stejný počet těch bezlaktózových. Na italském trhu se pak setkáme s tím, že každá pětapadesátá restaurace nabící plnohodnotnou stravu, tedy současně bezlepkovou a bezlaktózovou, zatímco v Česku nenajdeme dle dostupných údajů takovou ani jednu. 

Pozurohodné jsou v tomto srovnání i čísla. Zatímco Itálii si díky možnosti této stravy vybere devětadevadesát pprocent respondentů, Česko je z pohledu potravinově intolerantních osob na samotném chvostu zájmu. V České republice nechce trávit svůj volný čas, tedy dovolenou, 99 procent těch, kteří trpí oběma potravinovými intolerancemi, Důvod je prostý. Nemohou se najíst v podniku veřejného stravování. Pokud se podíváme na italskou nabídku raesturací, kdy každá čtvrtá osoba s některou z výše uvedených potravinovývh intolerancí může beze strachu z konzumace jídla, či následků kontaminace stravy, navštívit podnik za účelem stravování, je Česká republika na ocase vyspělosti. Osoby trpící některou z intolerancí navíc, dle provrdeného výzkumu inregion.cz, ani o dovolené v Česku kvůli nedostatku možností, kde se najíst, aniž by musely vařit a hledat odpovídající typ ubytování, vůbec neuvažují a dávají přednost zahraničí, konkrtétně Itálii. 

Role ceny

Mnoho výrobků bez laktózy a bez lepku v Česku navíc výrazně dražších než jejich běžné protějšky, což svědčí o tom, že se z této stravovací preference stal i výnosný byznys. Pokud porovnáme cenu za kilo běžné pšeničné mouky, která je zhruba devětadvacet korun s tou bezlepkovou, jejíž cena se pohybuje na hranici 130 kotun, je zcela zřejmé, jak ostatně vyplývá z dat průzkumu deníku inregion.cz, že restauratéři nemají příliš důvodů, proč nabízet stravu této klientele. Z průzkumu dále vyplývá, že osoby trpící celiakií a alaktázií jsou natolik finančně, oproti běžným konzumentům, znevýhodněny, že raději volí krátkodobé výletu po Česku, než dlouhodobé pobyty. V dlouhodobých pobytech preferují respondenti země vyspělé, joko je Itálie, Španělsko, Finsko, Německo, kde je stravování v restauracích finančně pro tuto klientelu levnější a navíc z hlediska dostupnosti dané lokality jednodušší, než v Česku. 

V České republice je dlouhodobě situace pro osoby s potravinovými intolernacemi nepříznivá, o čemž vypovídají průzkumná data. Intolerance v oblasti potravin navíc hrají podstatnou roli i při začleňování osob do dětského kolektivu. Mateřské i základní školy, které nejsou schpony vycházet z potřeb potravinově intolerantních dětí, jsou odstašujícm příkladem toho, jak nemá vypadat přístup ke školní výchově v Česku.