Velký obrat ve volebních preferencích: ANO oslabuje, vládní strany míří k rekordní většině
Výsledky reprezentativního průzkumu k volbám do Poslanecké sněmovny ze dne 26. září 2025, ZDROJ: Institut H21
Česká politika zažívá zásadní obrat. Nejnovější průzkum agentury STEM/MARK pro Institut H21 ukazuje, že hnutí ANO Andreje Babiše padá pod psychologickou hranici 30 procent a zastavilo se na 27,5 %. Zatímco ještě nedávno působilo neohrozitelně, dnes se dostává pod tlak koalice SPOLU, která se stabilizovala na necelých 18 %. Vládní blok tak ukazuje, že po měsících krizí a složitého vládnutí není zdaleka odepsán, ale naopak může v příštích volbách dosáhnout historického výsledku.
Souboj o třetí místo je dnes mimořádně těsný a dramatizuje politickou mapu. Piráti, kteří v roce 2023 odešli z vlády a byli mnohými odepisováni, se dokázali vrátit do hry a nyní s 11,7 procenta prakticky dorovnávají hnutí STAN s 11,6 procenta. Oba subjekty přitom dotahují SPD, jež by získala 12,3 procenta. Motoristé, kteří se nedávno stali novým protestním hnutím, se s 7,6 procenta přibližují Stačilo! (7,9 procenta). Na rozdíl od zavedených stran ale stojí jejich podpora na roztříštěných nespokojených voličích a zatím nemají jasnou představu, jak by se zapojili do povolebního vyjednávání.
Průzkum také ukazuje, odkud jednotlivé strany čerpají podporu. Zatímco ANO si udrželo 71 % svých voličů z roku 2021, koalice SPOLU přichází o polovinu těch původních. Část z nich přetáhlo hnutí STAN, část se přiklonila k Pirátům a zajímavý díl získali i Motoristé. To vysvětluje, proč má ANO stále náskok – ale už nikoli drtivý. SPOLU přitom ukazuje, že má šanci na návrat, protože kromě loajálního jádra dokáže získávat druhotnou podporu od voličů středových stran.
Když se podíváme na možné povolební scénáře, vládní strany mají otevřenou cestu k většině. SPOLU, STAN a Piráti by dohromady podle propočtu z aktuálních preferencí dosáhli na 105 až 110 mandátů, což by znamenalo pohodlnou většinu. Pokud by se jim navíc podařilo přetáhnout ještě část nerozhodnutých voličů či bývalých příznivců ANO, nebyla by vyloučena ani ústavní většina nad 120 křesel. To by otevřelo cestu k dlouhodobě stabilní vládě a umožnilo by prosadit i změny, které dnes blokuje rozdrobený parlament – například zakotvení členství Česka v EU a NATO přímo do ústavy.
Naopak Babiš má dnes výrazně omezené možnosti. Jeho jediným reálným partnerem by byla SPD, případně spolu s nimi i hnutí Stačilo!. Ani v tomto případě by však trojice nedala dohromady více než 90 až 95 křesel, což je k sestavení většiny málo. Navíc by šlo o spojení politicky toxické a obtížně přijatelné pro širší veřejnost i mezinárodní partnery. Koalice ANO se středovými stranami je prakticky vyloučena – voliči by ji vnímali jako zradu a sama ANO by ztratila tvář.
Ještě jasněji ukazuje izolaci Babiše alternativní volební metoda D21, kdy mohou voliči udělit dva hlasy. Zatímco ANO v ní získává jen minimum druhotné podpory, STAN a Piráti sbírají výraznou podporu od voličů SPOLU i mezi sebou navzájem. To naznačuje, že v reálných povolebních jednáních by vládní blok měl mnohem větší manévrovací prostor a schopnost uzavírat dohody.
Souvislosti jsou zřejmé: ANO se vyčerpává, protože staví téměř výhradně na protestu a na osobě svého předsedy. Vládní blok naopak, navzdory náročnému období spojenému s inflací, válkou na Ukrajině i energetickou krizí, ukazuje odolnost a schopnost držet směr. Podpora proevropských stran tak není jen výrazem důvěry ve vládu, ale i odmítnutím návratu k autoritářskému stylu vládnutí, který Babiš symbolizuje.
Pokud by se tento trend potvrdil i v dalších měsících, čekala by Českou republiku po příštích volbách nová éra – éra silné a stabilní prozápadní vlády, která by dokázala prosadit reformy, na něž země čeká od devadesátých let. A Andrej Babiš? Ten by se po letech dominance musel smířit s rolí opozičního lídra, jehož čas na skutečný návrat k moci se možná definitivně uzavírá.
