Papírové kuchyňské utěrky patří mezi výrobky, u kterých je očekávána jednoduchá a samozřejmá věc, tedy hygienická čistota. V domácnostech slouží při vaření, utírání kuchyňských linek, manipulaci s potravinami i běžném úklidu a právě jejich jednorázové použití vytváří dojem vyšší bezpečnosti oproti klasickým textilním hadrům nebo utěrkám.
Na obalech navíc často působí prémiově označení jako „extra savé“, „pevné“ nebo „100% hygienické“, zatímco recyklované varianty se snaží zákazníka přesvědčit ekologickým profilem a odpovědnějším přístupem k životnímu prostředí. Jenže právě tady začíná problém, který nyní otevřel aktuální test spotřebitelské organizace dTest. Laboratorní analýzy sedmnácti kuchyňských utěrek ukázaly, že rozdíly mezi jednotlivými výrobky jsou výrazně větší, než by většina zákazníků čekala. A nejde jen o savost nebo pevnost papíru. Část výrobků obsahovala enormní množství bakterií a otázky vyvolaly také některé recyklované varianty, u nichž laboratoře zaznamenaly nežádoucí chemické látky.
Na první pohled by se přitom mohlo zdát, že kuchyňské papírové utěrky představují jednoduché spotřební zboží, u kterého mezi jednotlivými značkami nemohou existovat zásadní rozdíly. Zákazník se v obchodě obvykle orientuje podle ceny, počtu vrstev, velikosti balení nebo marketingových hesel na obalu a právě počet vrstev bývá často prezentován jako hlavní známka vyšší kvality. Jenže aktuální test ukazuje, že podobná logika může být velmi zavádějící. dTest zařadil do srovnání sedmnáct výrobků, z toho tři recyklované varianty, a laboratoře následně hodnotily savost, pevnost ve vlhkém stavu, množství uvolněných vláken i mikrobiologickou a chemickou kvalitu. Do hodnocení se zapojili také dobrovolníci, kteří utěrky používali při běžném fungování domácnosti. „Papírové utěrky jsou praktické a mnozí je považují za hygieničtější alternativu textilních hadříků. Náš test ale ukázal, že ani jednorázové výrobky nejsou automatickou zárukou čistoty,“ uvedla šéfredaktorka časopisu dTest Hana Hoffmannová.
První výrazné rozdíly se ukázaly už při samotném testování savosti. Zatímco nejlepší výrobky dokázaly absorbovat až 16,7 gramu vody na jeden gram papíru, nejslabší varianty zvládly méně než polovinu této hodnoty. Současně se ukázalo, že vyšší počet vrstev automaticky neznamená lepší výsledek. Některé dvouvrstvé utěrky si vedly stejně dobře nebo dokonce lépe než výrobky třívrstvé. Nejhorší absorpční kapacitu vykázaly trojvrstvé utěrky Rossmann/Alouette Küchentücher, které dosáhly pouze 7,8 g/g. Slabší výsledky zaznamenaly také recyklované varianty, které podle laboratorních zkoušek nasávaly vodu pomaleji a měly nižší absorpční schopnost. „Zkouška ukázala, že savost ovlivňuje zejména technologie výroby, struktura papíru nebo kvalita použitých vláken. Na počtu vrstev tolik nezáleží,“ shrnuje výsledky Hoffmannová.
Právě zde se ukazuje jeden z typických problémů běžného nakupování. Zákazník se v regálu orientuje podle několika snadno pochopitelných údajů a automaticky předpokládá, že silnější nebo dražší výrobek musí být kvalitnější. Jenže laboratorní test ukazuje, že skutečný rozdíl se skrývá jinde — v technologii výroby, kvalitě vláken nebo konstrukci samotného papíru. Výrobek může působit robustně a kvalitně, ale v praxi nasává tekutiny výrazně hůře než levnější konkurence.
Další velké rozdíly se objevily u pevnosti papíru ve vlhkém stavu. To je parametr, který rozhoduje o tom, zda se utěrka při běžném použití okamžitě nerozpadne. Nejhůře si v tomto směru vedly utěrky Linteo Classic Kitchen, které se při zatížení trhaly výrazně snadněji než ostatní výrobky v testu. Jenže technická kvalita nakonec nepředstavovala největší problém celého srovnání.
Nejcitlivější část výsledků přineslo mikrobiologické hodnocení. Laboratoř totiž zjistila, že část papírových utěrek obsahovala velmi vysoké množství aerobních mezofilních bakterií. U šesti výrobků bylo množství bakteriálních kolonií natolik vysoké, že je laboratoř nedokázala ani přesně spočítat. Horší hodnocení kvůli tomu získaly například výrobky Albert, Big Soft, Billa, Kleenex, Lidl/Floralys nebo Rossmann/Alouette. „Přítomnost bakterií ještě automaticky neznamená zdravotní riziko. Výsledky ale naznačují, že hygienická kvalita výroby se může mezi jednotlivými produkty výrazně lišit,“ vysvětluje Hoffmannová.
Právě tato část testu je pro zákazníky nejproblematičtější. Papírové utěrky totiž většina lidí používá přímo v kuchyni a při kontaktu s potravinami. Samotný fakt, že jde o jednorázový výrobek, vytváří dojem vyšší hygienické bezpečnosti. Test dTestu ale ukazuje, že ani zde nelze automaticky předpokládat stejnou kvalitu u všech výrobků na trhu. Rozdíly mezi jednotlivými značkami mohou být výrazně větší, než by zákazník čekal, a běžný nákup je prakticky neodhalí.
Zajímavé je také to, co laboratorní testy neobjevily. U žádného z výrobků se nepotvrdila přítomnost plísní ani kvasinek. To je pozitivní zpráva, současně ale nepřebíjí další zjištění týkající se chemického složení některých utěrek. Laboratoř se zaměřila především na optické zjasňovače, tedy látky používané ke zlepšení vzhledu papíru. Právě zde se ukázalo, že problém se týká hlavně recyklovaných variant. U recyklovaných utěrek dm/Saugstark&Sicher byla potvrzena migrace optických zjasňovačů do kyselého prostředí.
Významnou roli zde sehrály také výsledky zahraničních partnerských organizací zapojených do projektu ToxFree Life for All. Ty u recyklovaných papírových utěrek opakovaně nacházely bisfenoly, zejména BPA a BPS, tedy látky spojované s možným negativním vlivem na hormonální systém. Ve Švédsku se navíc podařilo potvrdit i přenos těchto látek z papíru do smažených potravin. Řada lidí totiž používá papírové utěrky přímo při manipulaci s jídlem, například při odsávání tuku ze smažených pokrmů nebo při kontaktu s pečivem, zeleninou či masem.
„Pokud lidé používají papírové utěrky při manipulaci s potravinami, doporučujeme výrobky ze 100% celulózy a ideálně i s certifikací pro styk s potravinami. Tu ovšem v našem testu měly jen čtyři výrobky. Poznáte je podle symbolu skleničky a vidličky. Recyklované varianty jsou vhodnější na běžný úklid,“ doplnila Hoffmannová.
Výsledky testu znovu ukazují realitu trhu se spotřebním zbožím. U výrobků, které působí hygienicky, ekologicky nebo kvalitněji, nestačí spoléhat na marketingové označení nebo vzhled obalu. Papírové kuchyňské utěrky mají být symbolem čistoty a bezpečnosti. Pokud ale část výrobků obsahuje enormní množství bakterií a některé recyklované varianty vyvolávají otázky kolem chemického složení, nejde o drobnou odchylku, ale o upozornění, že rozdíl mezi dojmem z obalu a skutečnou kvalitou může být v regálech výrazně větší, než si většina zákazníků připouští.
Pro spotřebitele z toho plyne jednoduché poučení. U papírových utěrek nestačí dívat se jen na počet vrstev, cenu nebo ekologická hesla na obalu. Důležitá je skutečná kvalita výroby, původ materiálu, certifikace pro kontakt s potravinami i výsledky nezávislých laboratorních testů. Ty totiž dokážou odhalit problém, který běžný nákup neukáže. V tomto případě ukázaly, že ani obyčejná kuchyňská utěrka nemusí být automatickou zárukou čistoty a bezpečnosti, jak většina zákazníků předpokládá.
