Palbě ostré kritiky čelí v posledních hodinách šéf českého kabinetu Andrej Babiš (ANO). Ostrá slova létají na jeho adresu od chvíle, kdy zveřejnil svoji nefalšovanou radost nad odchodem moderátora Václava Moravce z České televize. Ke svému jásotu nad Moravcovým počinem si dokonce pozval těžký kalibr Aleše Juchelku (ANO), tedy ministra práce a sociálních věcí. Ten premiérovi pod vahou argumentačních kalorií neváhal sekundovat a připojil se tak k osobní nenávisti Andreje Babiše vůči moderátorovi Václavu Moravcovi.
Oba tak natočili zcela nechutnou frašku, při níž měl divák možnost oběma nahlédnout téměř do žaludku. Jednomu politicky, druhému takřka doslova, když si vychutnávali svá odporná sousta.
Moderátor Václav Moravec v neděli na závěr pořadu Otázky Václava Moravce oznámil (psali jsme zde), že po více než dvou desetiletích končí v České televizi. Svůj krok vysvětlil velmi otevřeně: za současných podmínek podle svých slov nedokáže garantovat nezávislost redakční práce ani kritickou reflexi veřejného dění, jak ji předpokládá Kodex České televize. Šlo o větu, která v normální politické kultuře vyvolá vážnou debatu. V české politice roku 2026 však spustila úplně jinou reakci.
Ještě ani neskončily závěrečné titulky večerního zpravodajství a už se na sociálních sítích objevilo video premiéra Andreje Babiše. Předseda vlády nevystoupil s komentářem, který by reflektoval vážnost situace. Nenabídl ani stručné vyjádření k debatě o médiích veřejné služby. Natočil video, v němž se Moravcovi otevřeně vysmívá. „Prosím vás, máme strašný průšvih koaliční. Představte si, co se dneska stalo! Dneska, co se stalo? No, Okamura šel po devíti letech k Moravcovi a ten skončil,“ jásal premiér před kamerou.
Video zároveň posloužilo jako reklama na jeho podcast „Sorry jako“.
Premiér, který slaví odchod novináře
Celá scéna působila spíš jako improvizovaná estráda než jako vystoupení předsedy vlády evropské země. Babiš se ve videu usmívá, baví se, a celý moment prezentuje jako politickou kuriozitu, která stojí za pobavení jeho publika. Jenže tím neskončil. Premiér pokračoval dál a snažil se situaci obrátit v jakýsi žert, který měl zřejmě působit uvolněně.
„Chápeš to? Normálně skončil. Po dvaceti jedna letech! My budeme tak brečet, já jsem se tam právě chystal,“ vtipkoval směrem k Aleši Juchelkovi.
Pokus o humor však vyzněl spíš jako demonstrace dlouhodobé averze vůči médiím, která si dovolují klást politikům nepříjemné otázky. Václav Moravec patřil mezi novináře, kteří tuto roli naplňovali systematicky a dlouhodobě. A právě proto se stal terčem útoků politiků napříč spektrem, především však z okruhu hnutí ANO. Premiér však ve videu přidal ještě jednu větu, která celou scénu posunula z ironie k otevřenému osobnímu útoku.
„A víte, kde skončí? U prolhaného Seznamu a Novinek určitě! Ne? No, na beton podle mě.“
Video, které popudilo Babišovy sledující
Taková slova by možná zapadla v internetové diskusi, kde anonymita často stírá hranice slušnosti. Jenže v tomto případě zazněla z úst předsedy vlády. A právě to vyvolalo okamžitou reakci veřejnosti, která se naplno rozvířila pod jeho Facebookovým příspěvkem. Pod videem se za několik minut začaly objevovat desítky komentářů. Jejich tón byl často mnohem tvrdší než samotné premiérovo vystoupení.
„Toto jste si skutečně mohl odpustit. Trapné, hloupé, lidsky odporné. Kde je nějaká lidskost? A ještě pan Juchelka, co mluví s plnými ústy kdesi u stolu. To jste to skutečně dopracovali, hulvát vedle burana, teď jen který je který. Toto je příklad a poslání mladším generacím?“ napsala pod příspěvkem Rita Ruml.
Velmi podobně reagovala i Alena Novotná. „Pane Babiši, já se upřímně strašně stydím za to, že jste premiér. Váš čas v imunitě uteče jako voda. Tak hlavně, aby Vám ten toxický smích vydržel co nejdéle.“
Další komentáře byly ještě přímočařejší. „Bože, je mi z vás tak strašně trapně… vy brečet nebudete… ale brečet se chce každému, kdo má kapku zdravého rozumu… padáte daleko za pověstné dno. Kdy toto skončí???“ napsala Nikol Švecová Krokerová.
Otázka, která visí ve vzduchu
Mnohé reakce přitom nebyly jen emocionální. Řada lidí se pozastavovala nad samotným faktem, že takto komunikuje předseda vlády.
„Takhle se chová premiér země….“ napsal stručně Tomáš Jedelský.
Jiří Bukovský reagoval otázkou, která se v diskusi objevovala opakovaně.
„Připadá vám toto pane premiére vtipné? Myslím tato vložka… koho si tam dosadíte? Xavera? Nebo tam s Havlíčkem budete pravidelně otravovat vaše nevoliče vy osobně?“
Další komentáře byly ještě tvrdší. „Je mi z vás špatně..opravdu..,“ napsal Michal Bobek.
„Běžte do háje nejsem už na vás dva zvědavá zklamali jste mě,“ reagovala Dandvali Dandvali Dandvali.
„Stupidní,“ přidala Miluška Martiníková.
Jaroslav Šebek reagoval jedním slovem:
„Trapáci!“
Když premiér zapomene na svou roli
Velmi ostrou kritiku zveřejnila také Zuzana Strnadová. „Pane Babiš vy jste opravdu nechutný člověk, jestli si myslíte že tímto odporným vystoupením získáte nějaké slušné voliče tak se hluboce mýlíte. Tímto buranstvím tak akorát utvrdíte ty co už pochybují o vašem duševním zdraví, že volit vás byla velká chyba.. Takže vlastně pokračujte v tom co děláte protože i vaši voliči konečně pochopí jaké dno jste.“
Podobný tón měly i další reakce.
„To jsou ale žvásty, úroveň dna,“ napsala Vlasta Lipavská.
„Tohle je premiér země jo?“ reagovala Irena Rozsypalová.
Jiří Pospíšil přidal ještě ostřejší hodnocení. „Vy jste největší ubožák, který ani neumí mluvit česky. Jste ostuda naší země.“
„Tak tady vidíme absolutní úpadek …nejen kulturní,“ napsala Jolana Škopová.
Vincent Šmelo reagoval podobně ostře. „To je mega ubohost, tohle je premiér? Je to trapák.“
Veronika Raszková položila otázku, která se v diskusi objevovala opakovaně a která vlastně shrnovala náladu velké části komentujících. „Toto je úroveň premiéra a ministra vlády? Kam až ještě chcete klesnout?!“
Padaly ale i ještě tvrdší výrazy. „Duševní impotent,“ napsala Dagmar Gratiasová.
Jiří Tomek reagoval stručně a bez velkých slov: „Trapný jako obvykle.“
Libor Lamáček připojil poznámku, která mířila přímo k tomu, co mnozí lidé v premiérově vystoupení viděli. „Toto je Andejova pravá tvář…. On si hodně věcí neuvědomuje v té euforii.“
A Lukáš Vejrostek shrnul svůj dojem jedinou větou: „Bože to je šašek.“
Michal Šalda pak přidal komentář: „Buran jako vždy.“ Podobné výroky se pak v různých obměnách objevovaly od dalších diskutérů znovu a znovu v obdobných mutacích.
Premiér, který nerozumí médiím
Lavina reakcí ukázala něco mnohem hlubšího než jen nespokojenost několika uživatelů sociálních sítí. Ukázala totiž střet dvou naprosto odlišných představ o tom, jak má v demokratické společnosti fungovat vztah mezi politikou a médii. V jedné představě jsou média nepříjemným protivníkem. Někým, kdo kazí politický marketing, klade nepříjemné otázky a připomíná kauzy, které by bylo pohodlnější nechat zapadnout. V takové logice je novinář, který odchází z obrazovky, vítanou zprávou. V té druhé představě jsou média jedním z pilířů demokratického systému. Mají kontrolovat moc, ptát se, zpochybňovat a nutit politiky vysvětlovat jejich kroky. A právě proto jsou často nepohodlná.
Václav Moravec patřil dlouhá léta k těm novinářům, kteří tuto druhou roli naplňovali velmi důsledně. Jeho pořad byl pro mnoho politiků nepříjemným místem. Právě proto, že se v něm nešlo schovat za tiskové prohlášení ani za marketingovou frázi. Právě proto se také stal dlouhodobým terčem útoků.
Politická kultura na dně
Premiérovo video tak ve skutečnosti není jen epizodou z internetové politiky. Je to symptom hlubšího problému. Ukazuje, jakým způsobem se v posledních letech proměnila politická komunikace. Ještě před několika lety by bylo těžko představitelné, že předseda vlády reaguje na odchod novináře výsměchem a triumfálním videem na sociálních sítích. Politici si mohli s novináři rozumět méně nebo více, mohli si stěžovat na jejich otázky, ale veřejné posměšky tohoto typu by byly považovány za nepřijatelné.
Dnes se však podobný styl stal součástí politického marketingu. Provokace, ironie, osobní útoky – to všechno se proměnilo v nástroj mobilizace vlastního publika. Právě v tom spočívá problém. Politika se stále více mění v permanentní internetovou show, v níž se nevede spor o argumenty, ale o to, kdo dokáže vyprodukovat silnější emoci.
Radost z ticha
Celá situace má přitom ještě jednu symbolickou rovinu. Premiér, který se raduje z odchodu novináře, vysílá velmi zvláštní poselství. Nejen směrem k médiím, ale především směrem k veřejnosti. Je jednoduché: kritické otázky jsou nepříjemné a jejich zmizení je důvodem k radosti. V takové chvíli se ukazuje, jak důležitou roli média v demokratické společnosti hrají. Ne proto, že by byla dokonalá. Ale proto, že bez nich by politická moc zůstala bez kontroly.
Novináři nejsou nepřátelé politiků. Jsou jejich protiváhou. A právě proto jsou někdy nepohodlní.
Když politika ztratí zábrany
Výstup Andreje Babiše tak není jen osobním útokem na jednoho moderátora. Je to ilustrace širšího trendu, který v české politice nabírá na síle. Trend, v němž se veřejná debata postupně mění v arénu posměšků, osobních výpadů a marketingových gest. Trend, v němž se kritická otázka chápe jako nepřátelský akt a novinář jako politický protivník.
Proto vyvolalo premiérovo video tak silnou reakci. Lidé totiž neviděli jen ironickou poznámku. Viděli v ní něco mnohem hlubšího. Obraz politické kultury, která se definitivně přestala stydět.
Ticho, které by politikům vyhovovalo
Celý příběh má nakonec paradoxní pointu. Politik, který se raduje z odchodu novináře, se ve skutečnosti raduje z něčeho, co by demokracie měla považovat za varování. Každý hlas, který se ptá, který zpochybňuje a který odmítá přijímat politické odpovědi bez kritiky, totiž patří k základním pojistkám svobodné společnosti.
Když se z odchodu takového hlasu stane důvod k politickému veselí, vypovídá to především o těch, kteří se smějí.
Ne o tom, kdo odchází.
ZDROJE: Oficiální profil Andreje Babiše na síti Facebook, ČT: OVM 8.3.2026, vlastní
