Zdeněk Hřib se ve Sněmovně opřel současně do Tomia Okamury i Andreje Babiše a žádné diplomatické rukavičky si nevzal. Předsedovi Sněmovny vyčetl populismus kolem dálničních známek, další zadlužování země a účet, který podle něj vládní koalice posílá dnešním mladým a jejich dětem. Okamurovu politiku spojil přímo se snahou udržet si lukrativní předsednické křeslo a obvinil ho, že kvůli němu ničí životy budoucích generací. Babiše pak zasáhl přes Čapí hnízdo. Když mluvil o penězích určených pro rozvoj regionů, připomněl, že část evropských dotací skončila podle něj u oligarchy a posloužila jako příspěvek k zisku Agrofertu. Hřib tak z debaty o dálničních známkách udělal útok na dva nejvýraznější představitele současné vládní moci: jednoho kvůli dluhům a levným dárečkům voličům, druhého kvůli staré dotační kauze.
Hřiba původně čekal řádný příspěvek k návrhu, jenže Okamurovo vystoupení ho podle vlastních slov zvedlo ze židle natolik, že se přihlásil okamžitě. Předsedovi Sněmovny vyčetl, že žádné ceny ve skutečnosti nesnižuje, pouze přesouvá náklady jinam a rozdíl nechává zaplatit budoucí daňové poplatníky. „Vy nikomu cenu nesnižujete. Vy jenom děláte to, že utrácíte peníze, které nemáte a chcete žít na dluh budoucích generací,“ prohlásil Hřib. Mladým lidem sedícím na galerii připomněl, že právě oni mají podle něj splácet dluhy, které dnešní vláda vytváří bez jasného plánu, jak je jednou uhradit.
Dárečky dnes, účet dětem zítra
Hřib rozebral Okamurovu představu levnějších dálničních známek bez jakýchkoliv kudrlinek. Silnice se podle něj samy neopraví, asfalt nezlevní politickým prohlášením a stavební firmy nebudou pracovat zadarmo jen proto, že si vláda přeje před voliči ukázat nižší cenu. Materiály zdražují, mzdy rostou a náklady na stavby se mění. Jestli stát uměle sníží příjem z dálničních známek, chybějící peníze musí vzít jinde. Hřib Okamurovi připomněl elementární věc, kterou populistická politika ráda schová pod cenovku: někdo ten rozdíl zaplatí.
„Ty opravy a budování dálnic prostě něco stojí a někdo to zaplatit musí,“ uvedl Hřib. Podle něj má větší logiku, aby hlavní část nákladů nesli lidé a firmy, kteří dálnice skutečně používají, než aby se účet rozprostřel na všechny daňové poplatníky. Do stejné kategorie podle něj spadají autodopravci, kteří náklady promítnou do ceny převáženého zboží. Hřib proti Okamurově levnější známce postavil velmi prostou matematiku: méně peněz od uživatelů dálnic znamená více peněz z jiných kapes.
Předsedu Sněmovny poté setřel ještě víc. „Proč vy vrtáte další díru do státního rozpočtu? Proč zadlužujete naši zemi?“ ptal se Hřib. Dluh podle něj nezmizí s koncem volebního období ani s další kampaní. „Zaplatí to lidé, kteří jsou dnes mladí, zaplatí to ještě jejich děti, pochopitelně i s úroky, a vy tímto způsobem likvidujete jejich budoucnost,“ uvedl. Okamurovi následně položil otázku, která již neměla nic společného s technikálií kolem známek. „Proč vy ty mladé lidi tak nenávidíte, že jim chcete zničit tu budoucnost?“ otázal se pirátský předseda.
Silná slova doprovodil argumentem, že dálniční známka není sociální dávka ani základní veřejná služba pro lidi, kteří bez ní nemohou existovat. Dálnici používá ten, kdo po ní jede, a podle Hřiba dává smysl, aby za její používání také platil. Levnější známka podle něj nevytváří peníze z ničeho, jen posouvá část nákladů na lidi, kteří dálnici třeba vůbec nepoužívají. Vláda si tak může připsat líbivější cenovku, zatímco díra zůstane ve státních financích.
Okamura a teplé místečko předsedy Sněmovny
Hřib nenechal Okamurovi ani možnost schovat spor za rozdílný ekonomický názor. Na konci vystoupení spojil jeho postup přímo s politickým prospěchem. „Takže tolik za mě tady k těm dálničním známkám a populismu pana Okamury, který tady ničí životy budoucích generací prostě z toho důvodu, aby si tady udržel teplé místečko předsedy Sněmovny,“ uzavřel tuto část Hřib.
Hřib Okamurovi nepřisoudil omyl v kalkulaci ani neznalost rozpočtu. Obvinil ho z vědomého populismu, jehož politická odměna přijde teď a účet mnohem později. Levnější dálniční známka v jeho podání není žádná pomoc motoristům, ale dárek koupený za cizí peníze. Předseda Sněmovny podle něj rozdává něco, co kabinet nemá, protože schodkový rozpočet už sám o sobě stojí na dluhu.
Hřib přitom použil i číslo, které mělo Okamurovo chlubení zasadit do obrazu vládních financí. Rozpočet má podle jeho vystoupení schodek o sto miliard vyšší než investiční část. Z toho vyvodil, že vláda si nepůjčuje pouze na investice, které budou sloužit i budoucím generacím, ale také na běžné výdaje a politicky atraktivní úlevy. „My tady děláme dluhy, aniž bychom věděli, jak je budeme splácet,“ řekl Hřib.
Babiš dostal hnízdo rovnou do regionálních dotací
Hřib následně stočil pozornost k penězům pro kraje a vedle Okamury trefil i Babiše. Podpořit chce návrh, který má řešit výpadek peněz pro regionální silnice, přestože Praha z něj podle něj nebude těžit stejně jako jiné kraje. Při vysvětlování, proč regiony potřebují prostředky na rozvoj, však vytáhl Čapí hnízdo a Agrofert.
„Je ostudou této vlády, že se vlastně na ty regiony vykašlala,“ uvedl Hřib. Následně připomněl, že smyslem regionálních dotací je rozvoj venkova a menších oblastí, nikoli financování soukromých projektů velkých podnikatelů. „Akorát že ten problém je v tom, že dotace, které měly sloužit k regionálnímu rozvoji, tak sloužily k tomu, že si z něj nějaký oligarcha třeba zaplatil nějaké svoje hnízdo,“ řekl Hřib.
Jméno Andreje Babiše v této větě vyslovovat nepotřeboval. Narážka na „hnízdo“ a Agrofert nenechává mnoho prostoru k pochybnostem, kam mířil. Hřib následně přidal ještě trefnější zásah. „Když se ty peníze na rozvoj venkova utrácí tak, aby sloužily jako příspěvek k zisku Agrofertu, tak pochopitelně potom ty peníze neslouží k tomu, k čemu by sloužit měly,“ uvedl.
Babiš v Hřibově vystoupení dostal roli politika spojeného s případem, v němž měly peníze určené pro jiný účel skončit u projektu napojeného na jeho podnikatelské impérium. Hřib narážku použil přímo ve chvíli, kdy mluvil o nedostatku prostředků pro kraje. Kontrast byl záměrný: regionům peníze chybějí, zatímco dotační systém podle něj v minulosti posloužil oligarchovi na jeho vlastní projekt.
Jedni rozdávají, druzí zaplatí
Hřibovo vystoupení se od dálničních známek rychle dostalo k tomu, jak současná vláda zachází s veřejnými penězi. Okamuru obvinil, že kupuje přízeň voličů na dluh budoucích generací. Babiše zasáhl připomínkou dotací a Agrofertu. Společným jmenovatelem nebyla doprava, ale peníze, které podle Hřiba současná moc neumí nebo nechce používat s ohledem na ty, kdo účet jednou převezmou.
Mladí lidé sedící ve Sněmovně se proto v jeho řeči stali konkrétním adresátem. Ne abstraktní „budoucí generace“, ale lidé, kteří se na poslance dívali přímo z galerie. Hřib jim přeložil Okamurovu politiku do jediné věty: vláda si dnes půjčí, rozdá levnější výhodu a oni budou splácet jistinu i úroky.
Okamurovi zároveň připomněl, že inflaci nelze administrativně vypnout. Stavební práce, materiály i mzdy zdražují a náklady na dálnice se tomu nevyhnou. Pokud stát odmítne promítnout růst nákladů do ceny známek, rozdíl nezmizí. Přesune se do rozpočtu. Hřib proto odmítl argument, že levnější známka znamená skutečné zlevnění provozu dálnic. Podle něj jde pouze o přesun účtu z jednoho plátce na druhého.
Babiš do této kritiky zapadl přesně tam, kde Hřib mluvil o regionálním rozvoji. Peníze mají podle něj končit v silnicích, obcích a krajích, ne v projektech spojených s velkými podnikatelskými skupinami. Narážka na Čapí hnízdo nebyla odbočkou od tématu, nýbrž úderem proti obrazu vlády, která mluví o podpoře regionů a současně nese v čele člověka spojeného s jednou z nejznámějších dotačních kauz v zemi. Hřib nakonec nechal obě jména vedle sebe bez potřeby dalšího vysvětlování. Babiš dostal „oligarchovo hnízdo“, Okamura „teplé místečko předsedy Sněmovny“. „Takže tolik za mě tady k těm dálničním známkám a populismu pana Okamury, který tady ničí životy budoucích generací prostě z toho důvodu, aby si tady udržel teplé místečko předsedy Sněmovny,“ doplnil Hřib.
