Andrej Babiš přenesl svůj spor s justicí až do Strakovy akademie. Soudcovské unii nabídl, aby její představitelé přišli na Úřad vlády a vyslechli si od jeho právníka, proč je Čapí hnízdo podle premiéra politickým procesem. Jiří Lobkowicz v tom vidí groteskně převrácené role, v nichž má předseda vlády k dispozici státní úřad, svého advokáta a soudcovskému stavu nabízí výklad vlastní trestní kauzy. Ještě tvrději hodnotí Babišovy útoky na předsedkyni senátu Vrchního soudu Evu Brázdilovou, řeči o mafii, zavírání na objednávku a přirovnávání justice k totalitě. Podle Lobkowicze už nejde o ostrou kritiku jednoho rozhodnutí, ale o předsedu vlády, který po nepříjemném střetu se soudem obrací svou politickou moc proti lidem a institucím, jež mu nemají být podřízené. Výsledkem má být podle něj okamžitá rezignace.
Babiš podle Lobkowicze jedná jako člověk, který si hranici mezi státem a vlastními zájmy příliš nepřipouští. Když se mu nelíbí soudní rozhodování, terčem se nestane pouze právní argumentace, ale instituce a konkrétní soudkyně. „Andrej Babiš se jako premiér zachoval přesně tak, jak se chová člověk, který považuje stát za svůj osobní holding: když se mu nelíbí verdikt, neútočí na právní argumentaci, ale na instituci a na konkrétní soudkyni,“ napsal Lobkowicz. Z premiérova postupu vyvodil i jednoznačný závěr. „To není legitimní kritika justice. To je nátlak z pozice moci,“ uvedl.
Soudci nejsou žáci premiérova obhájce
Strakova akademie se v Babišově nabídce proměnila v místo, kam mají přijít představitelé soudcovského stavu a vyslechnout si advokáta předsedy vlády. Ne kvůli reformě justice, změně zákona nebo institucionálnímu sporu mezi vládou a soudy. Tématem má být Čapí hnízdo a Babišova verze vlastní trestní kauzy. Lobkowicz takové uspořádání odmítl bez dlouhého chození kolem horké kaše. „Předseda vlády nemá zvát Soudcovskou unii na Úřad vlády, aby jim jeho právník ‚vysvětlil‘, že Čapí hnízdo je politický proces,“ napsal. „To je groteskní převrácení rolí. Soudci nejsou žáci premiérova obhájce,“ dodal.
Premiérská kancelář podle Lobkowicze není další soudní instance a Babišův advokát není školitel soudců, kteří by potřebovali dovysvětlit trestní kauzu svého hostitele. „Vláda není odvolací instance. Strakova akademie není místo, kde se přepisuje trestní spis podle politické potřeby,“ zdůraznil Lobkowicz. Nabídku schůzky spojuje přímo s Babišovým vztahem k nezávislosti soudní moci. „Kdo tohle nabízí, dává najevo, že nezávislost justice bere jako dekoraci, ne jako omezení vlastní moci,“ uvedl.
Babišova konstrukce má přitom jednoduchou architekturu. Jeho trestní kauza je podle něj politickým procesem, představitelé soudcovského stavu mohou přijít do budovy, kterou řídí jako premiér, a jeho vlastní právník jim vysvětlí proč. Lobkowicz v ní nevidí nabídku rovnocenné institucionální debaty, ale obrácení rolí. Člověk stojící v čele výkonné moci se dostal do konfliktu se soudním rozhodováním a místo odstupu nabízí soudcům návštěvu svého úřadu s výkladem svého advokáta. Stát, premiérská funkce a Babišova osobní trestní věc se tak ocitají v jedné místnosti.
Brázdilová dostala od premiéra totalitu
Babišova palba nezůstala u obecného napadání justice. Terčem se stala také předsedkyně senátu Vrchního soudu Eva Brázdilová. Premiér ji označil za soudkyni a prokurátorku v jedné osobě a její postup spojoval s poměry totalitního režimu. Lobkowicz v takovém útoku nevidí tvrdost politika, který se rozhodl bránit, ale mocensky nerovný střet s konkrétní soudkyní. „Označit předsedkyni senátu Vrchního soudu za ‚soudkyni i prokurátorku v jedné osobě‘ a přirovnat to k totalitě není ostrost,“ napsal. „Je to cílená dehonestace konkrétní soudkyně proto, že rozhodla proti Babišovi,“ dodal.
Rozložení sil popsal bez složitých úvah o mediální převaze. Premiér má k dispozici státní funkci, stranické zázemí a mikrofon téměř kdykoli si o něj řekne. Soudkyně má rozhodovat podle spisu a zákona a veřejnou politickou přestřelku s předsedou vlády vést nemůže. „Premiér má imunitu, mikrofon, vládu a stranický aparát. Soudkyně má spis, zákon a zákaz veřejně se bránit stejnými zbraněmi,“ uvedl Lobkowicz. „Útočit z této pozice na jmenovanou soudkyni je zbabělé,“ dodal.
Babiš se tedy podle Lobkowicze nestřetl s opozičním lídrem, který může za hodinu svolat vlastní tiskovou konferenci a vrátit mu každé slovo. Zamířil na soudkyni, která stojí mimo stranický boj a její práce se odehrává ve spise a soudní síni. Premiér proti tomu nasadil politické pódium a přirovnání k totalitě. Lobkowicz právě v tom vidí zneužití nerovnosti mezi funkcí předsedy vlády a postavením soudce.
Mafie, objednávka a razítko Úřadu vlády
Babiš svůj spor rozšířil také o výrazy, které míří na fungování justice jako celku. Mluvil o objednávce, mafii a možnosti zavřít člověka na objednávku. Lobkowicz odmítá taková slova vydávat za obyčejnou nespokojenost s rozhodnutím. „Řeči o ‚objednávce‘, ‚mafii‘ a ‚zavření na objednávku‘ z úst předsedy vlády nejsou názor,“ napsal. „Jsou to obvinění bez důkazů, která systematicky podkopávají důvěru v jeden ze tří pilířů státu,“ dodal.
Premiérský mikrofon má podle něj jinou váhu než příspěvek rozčileného účastníka trestního sporu. Babiš řídí zemi, o jejíž justici mluví jako o systému schopném rozhodovat na objednávku. „Babiš přitom není jen ‚dotčená osoba‘. Je premiér,“ upozornil Lobkowicz. „Když on říká, že justice rozhoduje na objednávku, říká to s razítkem Úřadu vlády,“ dodal.
Stejně odmítavě hodnotí Babišovu kombinaci slov o nezávislosti českého soudnictví a současných útoků na lidi uvnitř něj. Premiér může jednou větou prohlásit justici za nezávislou a další větou z konkrétní soudkyně udělat symbol totality. „To je klasický trik: formálně justici chválit, konkrétní soudkyni zničit,“ napsal Lobkowicz. Pozvánku Soudcovské unii čte stejně. „Vypadá to jako otevřenost. Ve skutečnosti je to pokus přesunout spor ze soudní síně do premiérovy kanceláře,“ uvedl.
Když nejdou přepsat fakta, přijde útok na ty, kdo rozhodují
Babiš podle Lobkowicze nevzal nepříznivý střet s justicí jako důvod k právnímu souboji nad obsahem kauzy. Zvolil útok na důvěryhodnost těch, kteří o ní rozhodují. „Babiš se nepokusil vyvrátit skutkovou podstatu. Pokusil se zdiskreditovat ty, kdo o ní rozhodují,“ napsal Lobkowicz. Rozdíl mezi obhajobou a politickým tlakem vidí přesně zde. „To je rozdíl mezi obhajobou a nátlakem,“ uvedl.
Předseda vlády podle něj stojí před veřejností a místo právního sporu vytváří spor o legitimitu těch, kteří mají jeho kauzu soudit. Soudkyně se mění v prokurátorku, rozhodování dostává příchuť totality, justice mafii a trestní věc označení politický proces. „Stojí u pultu vlády České republiky a tvrdí, že justice je výmysl politických konkurentů. Ne proto, že by to dokázal. Protože to potřebuje,“ napsal Lobkowicz. „Když fakta ve spisu nejdou přepsat, přepisuje se příběh o tom, kdo smí soudit,“ dodal.
Lobkowicz z Babišova postupu vyvozuje i mnohem širší varování. Premiérovy útoky podle něj nekončí u osoby Evy Brázdilové ani u jedné kauzy. Jde o vztah předsedy vlády k instituci, která mu nemusí vyhovět a kterou nemůže řídit stejně jako kabinet nebo vlastní stranický aparát. „Kdo útočí na soudce proto, že rozhodli v jeho kauze, nebrání demokracii,“ napsal Lobkowicz. „Ukazuje, co s ní chce udělat, až mu bude stát ještě víc v cestě,“ dodal.
Obžalovaný, který si stát plete s obhajobou
Lobkowicz spojuje Babišovy výroky přímo s výkonem premiérské funkce. Nepovažuje je za soukromou slovní válku člověka hájícího vlastní jméno. Babiš mluví z pozice předsedy vlády a stejnou funkci používá, když zve představitele Soudcovské unie do svého úřadu. „Tohle už není ostuda tiskové konference. Tohle je ostuda premiérského úřadu,“ napsal Lobkowicz.
Stát a Babišova obhajoba se podle něj v tomto bodě nebezpečně překrývají. „Předseda vlády, který z vlastní kauzy dělá tažení proti justici, přestává být předsedou vlády. Stává se obžalovaným, který si stát plete s obhajobou,“ uvedl Lobkowicz. Z této věty rovnou vyvodil důsledek pro Babišovo setrvání ve Strakově akademii. „Takový člověk nemá v čele vlády co pohledávat,“ dodal.
Premiérovo právo bránit se Lobkowicz nezpochybňuje. Odmítá však, aby se politická funkce stala další zbraní v osobní trestní válce. „Má na to opravné prostředky, advokáty i politickou tribunu,“ napsal. „Ale premiér, který justici osočuje z totality, mafie a vykonstruovaného procesu, už nectí pravidla. Je ochoten je ohnout, aby nemusel čelit důsledkům,“ dodal.
Tady pro Lobkowicze končí prostor pro další politické taktizování. „A to je důvod k odstoupení. Ne z taktických důvodů. Z ústavních,“ uvedl. Babiš podle něj nemůže stát v čele vlády, používat její autoritu a současně napadat soudce tvrzením, že rozhodují na objednávku. „Česká republika nemá premiéra, který drží právní stát. Má premiéra, který ho bere jako překážku,“ napsal Lobkowicz.
Má odstoupit. Teď
Lobkowicz žádá Babišův odchod bez odkladu. „Má odstoupit. Teď. Ne až mu to přestane politicky vycházet. Teď,“ vzkázal premiérovi.
Požadavek spojil přímo s útoky na soudní moc z pozice člověka stojícího v čele vlády. „Útok na nezávislost soudů z pozice předsedy vlády je věc, po které se v právním státě neodchází do další schůze vlády, ale z úřadu,“ doplnil Lobkowicz.
