Tomio Okamura objevil další naléhavý problém České republiky. Čeští vojáci mají v noci hlad. Předseda Poslanecké sněmovny a šéf SPD po jednání koalice oznámil, že armáda dostane lepší uniformy, nové maskáče a také lepší stravu, protože současné normy sice splňuje, ale vojáci se musejí v noci individuálně dojídat. „Více masa, více zeleniny, více ovoce,“ předepsal Okamura ozbrojeným silám téměř rodičovsky. Česká armáda tím na chvíli přestala být institucí připravovanou na obranu země a proměnila se v internát, kde někdo po večerce chodí k lednici.
Jenže krátce nato promluvil ministr obrany Jaromír Zůna, kterého do vlády poslala právě SPD, a Okamurovi zkazil svačinu. „Nejde o hlad,“ vysvětlil. Vojáci podle něj dostávají vše, co z hlediska výživových hodnot potřebují; problém spočívá v odlišných stravovacích návycích mladší generace. Předseda SPD během několika vět zachránil před hladověním lidi, kteří podle ministra za SPD nehladovějí. V politice se tomu patrně říká preventivní vítězství.
Zůna popsal podstatně méně dramatickou skutečnost. Mladší vojáci nechtějí jíst totéž co předchozí generace, více sledují složení potravin a například konzerva plná „éček“ je příliš neláká. Armáda proto připravuje novou stravovací normu. Žádné noční výpravy vyhladovělých vojáků po kasárenských chodbách, žádná tichá fronta u automatu na bagety, žádná jednotka omdlévající před lednicí. Generační změna jídelníčku. Okamura z ní dokázal během jednoho politického vystoupení vyrobit hlad. Ministr obrany následně provedl záchrannou operaci a vlastnímu stranickému předsedovi vysvětlil, co se v armádě vlastně řeší. Jana Černochová to shrnula ještě stručněji. „Babiš s Okamurou prokazatelně soutěží, kdo řekne větší blábol. Tentokrát vítězí Okamura,“ napsala bývalá ministryně obrany. Soutěž samozřejmě žádná oficiální není, ale disciplína by patrně měla dost přihlášených.
Okamurova vojenská reforma má přitom půvabnou domácí atmosféru. Víc masa. Víc zeleniny. Víc ovoce. Lepší látka na uniformu. Lehčí materiál. Člověk téměř čeká pokračování o teplejších ponožkách a dostatku tekutin. Předseda Sněmovny přitom nemluvil o školním výletu, nýbrž o profesionální armádě země, která řeší přezbrojení, protivzdušnou obranu, munici, personální stav a bezpečnostní závazky. Okamura však dokázal vytáhnout do popředí hlad po večerce. Politický talent někdy nespočívá v nalezení nejdůležitějšího tématu, ale v nalezení tématu, o kterém dosud nikdo netušil, že vůbec existuje.
Černochová mu připomněla plyšáky
Bývalá ministryně obrany nenechala Okamurovi ani jídelníček. „Měl zůstat u krmení plyšáků v košíčku a nerozumbradovat o tom, že čeští vojáci mají hlad,“ vzkázala mu Černochová. Narážka mířila na Okamurovu někdejší podnikatelskou epizodu s plyšovými hračkami a v kombinaci s nočním hladem vojáků vytvořila obraz, který by se normálně psal příliš snadno na to, aby byl dobrý. Tady ho však politici dodali hotový. Předseda Sněmovny řeší hladovou armádu, ministr obrany říká, že hladová není, a bývalá ministryně posílá předsedu zpět ke krmení plyšáků. Česká obranná politika se na okamžik změnila v dětský pokoj, aniž bylo nutné cokoli domýšlet.
Černochová navíc sáhla i na druhou část Okamurova triumfálního hlášení. Šéf SPD oznámil nové uniformy a nový typ maskáčů. Jenže podle bývalé ministryně žádná vláda právě nevynalezla maskovací revoluci. Vzor MAD21 vznikl v roce 2021 za ministra Lubomíra Metnara, následoval vývoj a testování a práce pokračovaly i v dalších letech. Lehčí služební stejnokroj KS 25 podle Černochové rovněž navazuje na projekt zahájený v prosinci 2023. Okamura se tedy pochlubil nejen řešením hladu, který ministr obrany popřel, ale také projekty, které nezačaly pod současnou vládou. Politický balíček byl kompletní. Cizí maskáče, neexistující hlad a více ovoce.
Právě tady dostává Okamurův výstup onu zvláštní kvalitu, kterou nelze vyrobit obyčejnou nadsázkou. Kdyby jen přehnal stav armádního stravování, šlo by o jednu nešťastnou formulaci. Kdyby jen představil pokračující projekty jako novinku, šlo by o tradiční vládní chlubení. Jenže obě věci spojil dohromady a vytvořil představu, že koalice právě zachraňuje českého vojáka před nocí o hladu a zároveň mu poprvé obléká něco vzdušného. Ministr obrany musel část příběhu narovnat a bývalá ministryně dodala časovou osu k druhé části. Okamurovi zůstalo ovoce.
Sedm a půl miliardy pryč, více masa na talíř
Půvab celé epizody ještě roste při pohledu o několik dní zpět. Okamura podle dodaných informací navrhoval z rozpočtové kapitoly ministerstva obrany vyškrtnout 7,5 miliardy korun. Koaliční partneři ANO a Motoristé návrh odmítli. Týden nato předseda SPD slavnostně oznamuje, co všechno mají vojáci dostat lepší. Uniformy, maskáče, stravu, maso, zeleninu a ovoce. Rozpočtová metoda připomíná restauraci, v níž host nejprve požádá o zkrácení účtu a následně objedná větší porci.
Rozpor je téměř příliš pohodlný. Na jedné straně návrh ubrat obraně 7,5 miliardy, na druhé straně starost o kvalitu vybavení a jídelníčku. Peníze zřejmě nejsou podstatné, pokud politická vůle dokáže přidat maso sama od sebe. Možná existuje tajný rozpočtový řádek „více ovoce“, do něhož lze přesunout armádu, aniž se to projeví na celkové částce. Ministr Zůna by mohl jednou vysvětlit i tuto část, když se již osvědčil při vysvětlování, že hlad není hlad.
Okamura přitom dokáže podobná sdělení podávat s jistotou člověka, kterého přesnost příliš nezdržuje. Vojáci mají hlad. Dostanou lepší stravu. Dostanou nové maskáče. Dostanou lepší uniformy. Každá věta má jednoduchou konstrukci a dobře se vejde do krátkého klipu. Potíž přijde ve chvíli, kdy za ní dorazí někdo z resortu a přinese detaily. Hlad se promění ve změnu stravovacích návyků, nové maskáče ve starší projekt a nová uniforma v pokračování dřívějšího vývoje. Politik vyrobí titulek, úřední realita později přinese poznámky pod čarou.
Předseda SPD tím nepřímo ukázal jednu z nejvděčnějších vlastností politického marketingu. Složitá věc se nejprve zjednoduší natolik, až začne připomínat něco úplně jiného. Generační změna ve stravování se přeloží jako hlad. Dlouhodobý vývoj výstroje jako nové maskáče současné vlády. Rozpočtový spor o miliardy zmizí za větou o lepším mase. Výsledkem je politika, které rozumí každý, protože z ní zmizelo téměř všechno, co bylo potřeba chápat.
Ministr za SPD opravil předsedu SPD
Nejzábavnější na celé epizodě však není Černochová ani časová osa maskovacích vzorů. Nejzábavnější je Jaromír Zůna. Ministr obrany nominovaný SPD nemusel Okamuru napadat, zesměšňovat ani politicky školit. Stačily tři věty. „Nejde o hlad.“ „Nutričně dostanou všechno.“ „Jsou zvyklí na jinou skladbu.“ Předsedův příběh tím spadl sám.
Politické protivníky lze obviňovat z překrucování, zlého výkladu nebo účelové interpretace. Vlastní ministr je horší protivník, protože obvykle pouze popíše stav resortu. Zůna přesně to udělal. Žádná zuřivá polemika, pouze vysvětlení, že armáda řeší jinou skladbu jídelníčku. Okamurův hlad se vypařil mezi dvěma větami.
Černochová si mohla dovolit přisypat sůl. Kromě plyšáků přidala poznámku, že za podobný výrok by Okamuru pochválil „tak maximálně Putin“, a odkázala ho na ruskou armádu, pokud chce vidět skutečné problémy se zásobováním a jídlem. Jde samozřejmě o její politický výpad, nikoli popis nějakého vztahu mezi Okamurou a Putinem. Okamurův problém však ležel jinde. Není třeba hledat Moskvu. Stačí ministerstvo obrany v Praze.
Předseda Sněmovny chtěl oznámit, že vláda zlepší podmínky vojákům. Výsledkem je debata o tom, zda vojáci vůbec mají hlad, kdo vymyslel maskáče a proč muž požadující miliardové škrty o několik dní později rozdává armádě maso a ovoce. Politická komunikace má někdy nečekanou schopnost odnést vlastní sdělení přesně opačným směrem, než autor zamýšlel.
Okamura přesto jednu zásluhu má. Český voják může dnes usínat klidněji.
Ministr obrany veřejně potvrdil, že hlad nemá.
