Ministr kultury Oto Klempíř přišel k Václavu Moravcovi jako muž, kterého ministerská funkce rozhodně neoslnila. Oslovení pane ministře s ním prý nic nedělá, titul před sebou nenosí jako štít a papalášem se necítí. Skromnost dostala několik minut na zahřátí a poté dostala adekvátní prostor v Klempířově pojetí. Miloš Zeman se změnil v „soudruha bývalého“, který je expertem prakticky na všechno, ale o Klempířově práci nic neví. Kritiku vlastní osoby od exprezidenta si ministr nepřipouští, za nejslabší článek vlády se nepovažuje a kulturnímu prostředí podle svého soudu rozumí lépe, než mu gigant Zeman přiznává.
Petr Pavel se později podle Klempíře propracoval z Hradu rovnou do čela STAN, důkazy však zůstaly anonymní, protože Klempíř má odpovědnost tak velkou, že jména raději neřekne. Mezitím stihl nakreslit Ministerstvo kultury jako lidské tělo, jehož nejradostnější částí je sex, pochválit Macinkovo čtení Rudého práva za prezidentovými zády a vysvětlit, že ze Strážnice si žádné poučení neodnesl. Papaláš se tedy nedostavil. Pouze ministr, který má o sobě poměrně jasno.
Moravec začal nevinně a zeptal se, co s Klempířem dělá oslovení pane ministře. „Pane Moravče, to se mnou nedělá nic, protože já to beru jako službu. Neberu to jako titul, který mám používat a který mám hrdě nosit, který před sebou nosím jako štít,“ vysvětloval Klempíř a sám si představil karikaturu člověka očekávajícího zvláštní zacházení. „Pan ministr přišel. Koukejte se na pana ministra. Pozor. Panu ministrovi uvařte čaj, aby byl dobrý.“ Moravec se tedy ujistil, zda před sebou nemá narcistní typ a papaláše. Klempíř doufal, že tak nikomu nepřipadá. Ministerská skromnost byla úspěšně deklarována a mohlo se přejít k tomu, kdo všemu na rozdíl od ministra nerozumí.
Soudruh Zeman neví, co Klempíř dělá
První na řadě byl Miloš Zeman. Bývalý prezident Klempíře označil za nejslabší článek Babišovy vlády a zpochybnil jeho znalost českého kulturního prostředí. Ministr přijal kritiku se skromností právě představeného nepapaláše. „Tak představte si, že pan Zeman, soudruh bývalý, který je určitě velkým expertem na politiku, je expertem na všechno vlastně, na co se podívá. Přece neví, co my děláme. Přece neví ani, jaký máme úspěchy. Neví o tom, jak pracujeme,“ odpověděl.
Zeman přitom u Klempíře stihl pozoruhodný kariérní oblouk. Ministr jej dříve označoval za politického velikána, vedle Václava Klause. U Moravce zůstal velikánem, současně však dostal soudruha a pochybnost o svých kulturních znalostech. „Politický gigant Miloš Zeman nemusí mít ve všem pravdu,“ shrnul Klempíř. Gigant tedy ano. Soudruh také. Ale když gigant-soudruh označí Klempíře za nejslabší článek vlády, jeho mimořádná politická velikost se náhle zastaví před dveřmi Ministerstva kultury.
Zeman svou kritiku formuloval poměrně jednoduše. „Znalost českého kulturního prostředí se těžko vyčerpává tím, že jste bývalým, byť úspěšným frontmanem jedné kapely,“ řekl v rozhovoru, který Moravec citoval. Klempíř nic podobného nepřipustil. Připomněl, že není pouze bývalým frontmanem, napsal dva filmy, dlouhá léta působil v rozhlase a televizi a svou část kulturního prostředí zná dobře. Otázka, zda ministerstvo vede člověk s dostatečně širokou znalostí resortu, tak dostala odpověď v podobě filmů, rádia a televize. Zemanovi to nestačilo. Klempířovi ano.
Když Moravec připomněl protestující překladatele, divadelníky a odboráře a poznamenal, že to ministrovi drhne prakticky na všech frontách, Klempíř našel vysvětlení i tam. Kulturní prostředí je podle něj zvyklé protestovat, být vidět a být hlasité. Právo na petice ani demonstrace mu samozřejmě nebere. „Ježišmarja, to kde bysme byli, kdybysme todleto jako chtěli zakazovat,“ pravil ministr. Na všech frontách tedy možná něco drhne, problémem však může být i neobvykle hlučná povaha front.
Klempíř vytáhl obrázek. Ministerstvo dostalo žaludek i sex
Když grafy nepomáhají, přichází umění. Klempíř oznámil, že na rozdíl od běžných politiků nepřinesl graf, nýbrž obrázek, který si načmáral cestou v autě. Měl představovat Ministerstvo kultury jako živý organismus. Moravec se ministra zeptal, jak dlouho výtvor vznikal. Minutu. Česká kulturní politika tak alespoň na chvíli získala něco, co v běžné státní správě opravdu nebývá: kompletní anatomii resortu vytvořenou za šedesát sekund.
Hlavou organismu byl ministr, kabinet a vedoucí tým. Srdcem příspěvkové organizace. Žaludkem granty, dotace, investice a podpora umění. Potom Klempíř dorazil k části těla, „na co se všichni těší, kvůli čemu existujeme, čím se rozmnožujeme“. „A to je prostě ten sex. A sex je věc Ministerstva kultury, která je nádherná. Což jsou koncerty, výstavy, představení, prezentace,“ vysvětlil ministr kultury. Miloš Zeman možná pochyboval o šíři jeho kulturního rozhledu. Klempíř proti tomu v jediné televizní neděli postavil dva filmy, rozhlas, televizi a ministerský pohlavní život.
Moravec se ještě zajímal, zda obrázek není poněkud mačistický a proč ministr kultury, jehož resort pracuje s múzami, nakreslil muže. Klempíř navrhl psychologa, psychiatra nebo psychoanalytika a připustil, že možná mohl urazit ženy. Pak vysvětlil, že má „k tomu chlapství blíž“, protože se stále považuje za muže. Následovala úvaha, že múza může být také „ten múza“, protože v současnosti jsou otevřeny všechny možnosti. Rozhovor o ministrově kompetenci tak v několika minutách úspěšně postoupil od Miloše Zemana přes anatomii státního úřadu k pohlaví múz. Kulturní rozhled se začal rozšiřovat přímo před kamerou.
Moravec ministrovi kresbu nakonec zhodnotil způsobem, který se téměř nedá vylepšit. Když obrázek pochopil Klempíř, pochopí jej prý asi také on.
Ze Strážnice se Klempíř nepoučil. Moravec to zkusil čtyřikrát
Pak se vrátila Strážnice, kde Klempíře na folklorním festivalu část publika vypískala. Ministr následně napsal o „nepřátelském prostředí ovlivněném alkoholem a vedrem“ a kritiku sklidil také Petr Macinka, který dorazil situaci komentovat. Moravec se zeptal na jednoduchou věc: jaké poučení si Klempíř z případu vzal.
První odpověď k poučení úplně nedorazila. Klempíř mluvil o davu, jeho energii a řediteli festivalu. Moravec otázku zopakoval. Ministr vysvětlil, že to vlastně není o poučení, nýbrž o neutuchající podpoře festivalu. Moravec to zkusil potřetí. Klempíř pokračoval o dětech v krojích, zahraničních účastnících a lidech, kteří pískali místo radosti. Moravec oznámil „počtvrté, poučení vaše“. Klempíř konečně odpověděl. „Vlastně to není poučení. Já poučení jako nemám,“ sdělil s pokorou téměř ukázkovou Klempíř.
Čtyři otázky tedy přinesly výsledek. Ministr kultury byl ve Strážnici vypískán, část lidí následně označil za nepřátelské prostředí ovlivněné alkoholem a vedrem a po dvou měsících dospěl k závěru, že poučení nemá. Zvláštní kouzlo má tato věta právě od člověka, který několik minut předtím vysvětloval, jak dobře zná prostředí, které Zeman podle něj nezná. Klempíř se seznamuje. Kulturní obec protestuje. Strážnice píská. Poučení nula.
Rudé právo bylo vtipné, tank s Klempířem buranský
Ještě názornější část přišla u vkusu. Moravec připomněl březnovou scénku ze Sněmovny, kdy Petr Macinka při projevu prezidenta Pavla četl Rudé právo a vedle něj seděl ministr obrany Jaromír Zuna, před listopadem politruk a předseda základní organizace KSČ. Klempíř se s hodnocením dlouho netrápil. „Líbila se mi,“ konstatoval ministr.
Moravec se ujistil podruhé. Klempíř zopakoval, že se mu scénka líbila. Pak moderátor připomněl, že Motoristé současně rádi útočí na komunistickou minulost prezidenta a že Klempíř před několika minutami označil Zemana za bývalého soudruha. Ministr však u Rudého práva problém neviděl. Zato přesně věděl, co nevkusné je: maketa ruského tanku připomínající 21. srpen, na níž byly obličeje Babiše, Macinky, Okamury a Klempíře. To označil za „absolutně nevkusné“.
Moravec tedy nabídl podezření, zda se ministrovi jednoduše líbí scénky vlastního politického tábora, zatímco ty z opačné strany považuje za nevkusné. Klempíř rozdíl vysvětlil. Macinkovo Rudé právo prý nebyla „agresivní zupácká hlupácká scénka“. „To byl vtip.“ Tank s Klempířovým obličejem byl naopak „level, který je opravdu buranskej“.
Vkus tak získal praktickou motoristickou definici. Rudé právo za zády prezidenta je vtip. Karikatura Motoristů na ruském tanku je buranství. Rozdíl není v tom, zda politická scénka zesměšňuje ústavního činitele nebo připomíná jeho minulost. Rozhodující je zřejmě to, kdo drží rekvizitu.
Klempíř navíc hájil sněmovní výstup jeho délkou. Scénka podle něj trvala tři či pět vteřin. Moravec jej opravil, že šlo o více než půl minuty. Čas tedy rovněž ukázal jisté politické preference. Klempířova půlminuta se smrskla na několik sekund, zatímco demonstrace jeho kritiků se mohla bezpečně roztáhnout na důkaz hlubokého rozdělení celé společnosti.
Nevpuštěný novinář jsou peanuts. Mediální fronta je široká
Když Moravec připomněl nevpouštění některých novinářů na tiskové konference a ostré výroky Andreje Babiše, Klempíř našel anglické slovo. „Peanuts.“ Drobky. V porovnání s protivládní demonstrací na Letné, některými reportážemi České televize, rozhlasu, Deníku N, Seznam Zpráv či Novinek šlo podle něj o maličkosti. Současná vládní koalice prý po volbách žádnou agresivní rétoriku nespustila. Tu podle ministra zahájila opozice.
Pak Klempíř prohlásil, že „mediální fronta, která je proti nám, je široká, je nemilosrdná“. Moravec se pozastavil nad slovníkem a zeptal se, jak daleko je od mediální fronty k imperialistům, zrádcům a odpadlíkům.
Klempíř odpověděl, že jej k tomu donutil Moravec.
„Já vás nedonutil, vy jste sám,“ opravil ho moderátor.
Ministr tedy svou odpovědnost za vlastní výraz po několika sekundách přidělil tazateli. Nechtěl být papaláš, nechtěl bojovat s kulturou a nechtěl používat slovník kulturních front. Jenže Václav Moravec je zkušený muž a dokáže ministra nenásilně přimět, aby slova vyslovoval vlastními ústy. Klempíř tuto hru podle svých slov rád přijal.
Pavel není šéf opozice. Ještě hůř, je lídr STAN
Následně přišel prezident Petr Pavel. Klempíř nejprve popsal českou společnost jako dvě „nemilosrdné půlky“. Jednu má představovat vláda, druhou opozice v čele s prezidentem. Pak se však rozhodl být přesnější. Podle něj Pavel není šéfem opozice.
To by bylo příliš jednoduché.
„Já si myslím, že on je lídr STANu, protože STAN, jeho komunikace a komunikace Hradu a hradní enklávy jsou, jak se říká, jedno a totéž,“ oznámil ministr kultury. Moravec se ujistil, zda skutečně tvrdí, že prezident republiky je lídrem STAN. Klempíř odpověděl „naprosto“ a dodal, že stejní lidé se pohybují v zázemí obou subjektů.
Moravec chtěl vědět kteří.
„To já nebudu jmenovat, ale to ať si každý najde,“ pravil ministr.
Prezident republiky se tedy v Klempířově politické analýze stal lídrem parlamentní strany na základě lidí, které ministr zná, ale nejmenuje a jejichž dohledání přenechal veřejnosti. Výrok je hotový, důkazy jsou domácí úkol. Politický marketing může být při správném nastavení velmi efektivní obor.
Když Moravec upozornil na odpovědnost ministra za podobně závažné tvrzení, Klempíř vysvětlil svou vlastní představu odpovědnosti. „Já mám tu odpovědnost, že ty lidi jmenovat nebudu. To je moje odpovědnost.“ Moderátor přiznal, že tomu nerozumí. Klempíř jej uklidnil.
„To nevadí, to nevadí.“
A pak přišel únikový východ. Označení Pavla za lídra STAN má být podle ministra bráno jako „lehká nadsázka“. Zeman, protesty, Strážnice, Rudé právo, ruský tank i prezident jako lídr politické strany jsou totiž podle něj politické pózy. Výrok tedy nejprve zazněl „naprosto“, potom se k němu nepředložila jména a nakonec se přestěhoval do nadsázky. Ministerská odpovědnost tím byla vyřízena stejně elegantně jako ministerská skromnost na začátku pořadu.
Kohabitace zapálí STAN
Pavel se z rozhovoru nevytratil ani poté. Klempíř s Petrem Macinkou připravují hudební skupinu Kohabitace, jejíž pracovní název odkazuje právě na napjaté soužití Motoristů s prezidentem. Kapela má podle Klempíře profesionálního bubeníka a basistu a několik napsaných skladeb. První singl se má jmenovat „Zapal stan“.
„Když hoří dům, tak zapal i stan,“ přidal Klempíř.
Česká kultura tak má pod jeho vedením opravdu široký záběr. Ministr řeší státní kulturní politiku, veřejnoprávní média, protestující umělce, ministerský sex, prezidentovo údajné vedení STAN a vedle toho s ministrem zahraničí skládá písně s názvem Zapal stan. Miloš Zeman tvrdí, že bývalý frontman jedné kapely automaticky nezná celé kulturní prostředí. Klempíř na tuto výtku mezitím založil další kapelu.
Umělci mohou protestovat. Podle Klempíře proti sobě
Hlavním politickým tématem rozhovoru přitom byla nová státní kulturní politika na roky 2026 až 2029, proti níž se staví odbory a řada kulturních organizací. Klempíř jejich odpor nijak nezastíral. „Ať si podepisuje petice a protestuje, stávka, kdo chce,“ prohlásil. Současně oznámil, že kulturní politika není majetkem kulturního sektoru, ale veřejnou politikou státu, za niž odpovídá ministr.
Kritikům dokonce vysvětlil, že pokud budou proti novému dokumentu protestovat, budou podle něj „protestovat proti sobě“. Státní kulturní politika se tedy má schválit navzdory odporu značné části lidí, kteří ji budou následně pomáhat realizovat, a ti se později mohou zapojit do diskuse o akčních plánech. Moravec použil metaforu stavby: nejprve vláda vybuduje základy bez stavební party a následně přizve zedníky, aby na nich pokračovali. Klempíř ocenil metaforu jako „senzační“ a představil si lidi z baletu, jak zdí zdi.
Kritik předchozího dokumentu podle něj navíc musel být při některých formulacích snad pod vlivem. Když Klempíř citoval větu, že kulturní poušť vytváří prostor pro dezinformace, prohlásil, že autor si podle něj „šlehnul“. Moravec se zeptal, zda má ministr zkušenost s tím, co lidé říkají po drogách. Klempíř odpověděl, že zkušenost má, ale sám si nikdy nešlehl. „Úplně čistou pravdu. Pán Bůh je mi svědkem,“ ujistil.
Na Ministerstvu kultury se tak od rána vystřídal soudruh, papaláš, sex, mediální fronta, buranský tank, lídr STAN, zapálený STAN, zedníci z baletu a člověk, který si podle ministra nejspíš šlehl. Lenin tentokrát skutečně chyběl. Rudé právo však zastoupení zajistilo.
A žádný nejslabší článek není
Zemanovu původní výtku Moravec formuloval hned na začátku. Považuje se Klempíř za nejslabší článek současné vlády?
„No, s dovolením ne,“ odpověděl ministr.
Ani označení nejslabší článek mu příliš nedávalo smysl. Vláda podle něj žádný nejslabší článek nemá. Kritiku Miloše Zemana si nepřipouští, protesty kulturní obce vysvětluje také její přirozenou hlučností, ze Strážnice si poučení neodnesl, Macinkovo Rudé právo ho pobavilo, vlastní kritiky považuje za součást hluboce rozdělené společnosti a prezidenta republiky označil za lídra STAN, což se po žádosti o důkazy změnilo v lehkou nadsázku.
Moravec po necelé hodině rozhovor ukončil a poděkoval ministrovi kultury za čas.
Klempíř měl závěrečné hodnocení připravené okamžitě.
„Skvělý to bylo. Děkuju.“
