Andrej Babiš se před cestou do Slovinska rozhodl objasnit, proč se o závažném dění na Těšínsku podle vlastních slov dozvěděl nejprve z médií, místo aby informaci dostal od civilní rozvědky. Výsledek měl tradiční premiérskou eleganci. ÚZI podle Babiše neobstála, BIS informovala pozdě, velvyslanec ve Varšavě také nic neřekl, jenže pořádnou čočku nakonec dostal novinář, který o věci napsal. Premiér jej označil za známého „antibabišovského novináře“ a jeho práci za výrobu nesmyslné kauzy. Od problému ve státním informačním systému pak zvládl odbočit k Otakaru Foltýnovi, „sviním“, údajnému tunelování a rozkrádání, milence premiéra za ODS, vojenské rozvědce a Kampeličkám. Civilní rozvědka tedy možná zaspala, zato Andrej Babiš dokázal v několika minutách probudit prakticky celý archiv českých politických afér.
Premiér popsal, že kvůli případu svolal bezpečnostní jednání a chtěl vědět, proč k němu důležitá informace nedorazila od Úřadu pro zahraniční styky a informace. O věci se podle něj dozvěděl z médií. „Chtěl jsem vědět, jak se koordinují naše služby, respektive jak je možné, že o tom, co se dělo na Těšínsku, jsem se dozvěděl od novináře a proč jsem tuhle informaci dávno neměl od ÚZI,“ vysvětlil Babiš. Přesnější formulace by tedy byla, že informaci zjistil díky novinářské práci a zveřejněné kauze, nikoli vytvořením zdání že mu reportér osobně donesl jakýsi tajný svitek do Strakovy akademie. Premiér následně uvedl, že od ÚZI informaci nedostal a BIS ji poskytla až ve čtvrtek v deset hodin, tedy v den, kdy svolal mimořádnou Bezpečnostní radu státu. Potud všechno směřovalo k nepříjemnému, ale docela srozumitelnému zjištění: státní systém informoval předsedu vlády později než média.
Babiš nezůstal u civilní rozvědky dlouho. Pozornost rychle přesunul na autora článku. „Samozřejmě novinář, s kterým jsem komunikoval, ten známý antibabišovský novinář hned dal do titulku, že prý vláda neobstála,“ postěžoval si premiér a provedl důležitou opravu reality. Neobstála podle něj ÚZI, nikoli vláda. Je to půvabná konstrukce. Pokud služba podřízená státu nepředá předsedovi vlády důležitou informaci, vláda s tím samozřejmě nemá nic společného. Vláda pouze službu řídí, dostává od ní informace a svolává kvůli jejímu selhání bezpečnostní jednání. Novinář ovšem musí dávat pozor na slovesa. Jinak je z něj antibabišovec dřív, než premiér stihne říct Foltýn.
Antibabišovský novinář objevil závadu, premiér Foltýna
Babišovi vadilo také spojování případu se zrušením vládního útvaru strategické komunikace. Zde získalo jeho vystoupení obvyklý tah. Od přenosu bezpečnostních informací přešel k někdejšímu koordinátorovi strategické komunikace Otakaru Foltýnovi. „Pan novinář ze Seznam Zprávy to dává do souvislosti, že jsme zrušili na Úřadu vlády ten odbor toho šílence Foltýna, kde bylo čtrnáct lidí a který rozesílal poslancům komunikační karty, co si mají myslet a taky nadával lidem do sviní,“ pravil Babiš.
Těšínsko tak na chvíli ustoupilo. Na scéně byl „šílenec Foltýn“, čtrnáct zaměstnanců, komunikační karty a sv.ně. Premiér se tím dostal na bezpečnější domácí půdu. Místo nepříjemné otázky, proč stát nevěděl včas něco, co věděla redakce, mohl vysvětlovat, proč byla předchozí vládní strategická komunikace podle něj úplně zbytečná. Přidal účet 157 milionů korun za roky 2022 až 2025 a ujistil občany, že slyší správně. Potom našel dalších 132 milionů korun za kampaně a slovník ještě přitvrdil. „No a samozřejmě máme tady v rámci tohoto skvělé trafiky a za mě je to tunelování a rozkrádání, různé kampaně za sto třicet dva milionů,“ oznámil premiér. Babiš tak nepotřeboval dlouhé vyšetřování, soud ani rozsudek. Tunelování a rozkrádání vyřídil rovnou na mikrofon. U Filipa Turka by Klára Sovová možná připomněla, že bez obžaloby jsou podobné věci drby. Andrej Babiš má zjevně jiný procesní předpis.
Ani 132 milionů premiérovi nestačilo. Jednomu z novinářů slíbil, že při příští návštěvě předvede ještě větší účet. „A když pan Ťopek znovu přijde na tiskovku, tak mu ukážu, jak tady za deset let tenhle systém dostal z veřejných rozpočtů pět celé tři miliardy. Vážení spoluobčané, pět celé tři miliardy,“ zdůraznil Babiš. Částka vyrostla pozoruhodně. Nejprve 157 milionů, potom 132 milionů a nakonec 5,3 miliardy. Kdyby letadlo do Slovinska odlétalo o hodinu později, možná by se našly finance chybějící na pokrytí plánovaného schodku.
Milenka ODS nastoupila do bezpečnostní debaty
Babiš následně vysvětlil, že žádný StratCom nepotřebuje, protože stát má zpravodajské služby. Ty mají podle něj chránit zájmy republiky, informovat a bojovat proti korupci. Tady mohl premiér elegantně skončit. Jenže bezpečnostní služby mají také historii a Babiš by nebyl Babiš, kdyby z ní nevytáhl několik exponátů. Z aktuálního problému civilní rozvědky se proto bez varování přenesl do éry Petra Nečase.
„Takže samozřejmě si můžeme připomenout, jak tyhle služby historicky fungovaly, když milenka premiéra za ODS byla sledová, teda milenka premiéra za ODS v nečase zneužila vojenskou rozvědku,“ pustil se premiér do historického výkladu a vlastní větu opravil ještě před jejím koncem. Janě Nagyové, později Nečasové, přidělil funkci „milenky premiéra za ODS“, Petra Nečase vměstnal do zvláštního „v nečase“ a vojenské zpravodajství bylo rázem součástí vysvětlování, proč se Babiš dozvěděl o současné kauze z médií.
Babišův politický archiv funguje podobně jako stará půda. Hledá se jedna věc a během minuty vypadnou tři jiné, na které se dvacet let nesáhlo. Premiér hledal příčinu opožděné informace a našel Nečasovu milenku. Stačilo však ještě chvíli pokračovat a zpod další krabice vykoukla Kampelička. „Jak bývalý náměstek civilní Blahut, ano, tam tunelovali ÚZI, byli u vzniku Kampeličky a tak dále,“ přidal Babiš. A tak dále. Po milence ODS, vojenské rozvědce, tunelování ÚZI a Kampeličce je „a tak dále“ skutečně dostačující. Všechny české aféry nelze odbavit před odletem do Bledu, zvlášť když premiér slíbil odejít v 11.05. Kalousek tentokrát ani nebyl potřeba. Premiér měl silnou lavičku náhradníků.
Pět minut k pseudokauze, která prý není kauza
Babiš svůj výklad zakončil požadavkem, aby zpravodajské služby pracovaly ve prospěch České republiky a nebyly zneužívány proti politickým stranám. Pak celé téma označil za „pseudokauzu“. To je v premiérově podání velmi pružná kategorie. Pseudokauza může být natolik závažná, že kvůli ní svolá bezpečnostní jednání. Může při ní selhat civilní rozvědka. Může být potřeba napravovat tok informací. Může do ní vstoupit BIS, český velvyslanec, několik ministerstev a předseda vlády. Premiér jí může věnovat velkou část svého vystoupení. Jakmile o ní ale napíše nesprávný novinář nesprávný titulek, dostane předponu pseudo a je po problému.
Stejný trik použil Babiš ještě jednou u českého velvyslance ve Varšavě. Podle něj ani diplomat neinformoval ministerstvo zahraničí tak, jak měl. „Takže zase tady známý novinář antibabišovský vyvolává nějakou nesmyslnou kauzu,“ prohlásil premiér. V následujících větách ovšem zároveň potvrdil, že služba selhala, velvyslanec neinformoval a vláda přijala opatření, aby se situace zlepšila.
Nesmyslná kauza tedy podle Babiše obsahovala skutečnou chybu, skutečně opožděnou informaci a skutečná nápravná opatření. Nesmyslný byl zřejmě hlavně ten novinář.
Jeho úloha se tím vyjasnila. Média smějí zjistit, co neví předseda vlády. Smějí na problém upozornit a pomoci premiérovi odhalit, že státní aparát nefunguje správně. Jakmile však redakce přidá vlastní závěr, který nevychází pro vládu dostatečně lichotivě, mění se novinář v antibabišovského. Babiš potřebuje média jako informační službu, jen by od nich ocenil méně té nepříjemné části zvané žurnalistika.
Občané nejsou hloupí. Novinář je antibabišovský
Premiér navíc ujistil veřejnost, že občané České republiky nejsou hloupí a vědí, že vztahy s Polskem jsou dobré. Obnovila se V4, vláda podle něj přijala opatření a problém je vyřešen. Nepříjemná otázka po koordinaci služeb se tak dostala do správné podoby. ÚZI selhala, velvyslanec neinformoval, ale vztahy s Polskem jsou dobré a občané vědí své. Reportér pouze vyvolává nesmyslnou kauzu.
V Babišově politickém světě ostatně média pravidelně zastávají dvě protichůdné role. Když přinesou něco, co se hodí, premiér se na ně odvolá. Když položí otázku, která se nehodí, útočí. Když zveřejní průzkum příznivý pro ANO, jde o důležitá čísla. Když popíšou problém vlády, přichází antibabišovský novinář. A když náhodou zjistí bezpečnostně významnou informaci dříve než civilní rozvědka, premiér se podle ní zařídí a následně jim vysvětlí, jak špatně o tom napsala.
Je to ideální systém. Média pracují, vláda čte a Andrej Babiš provádí závěrečný fact-check jejich postoje k Andreji Babišovi.
Pokud souhlasí, informace je v pořádku, jakmile ne, novinář je antibabišovský.
Média jsou hrozná. Na Slovensko však letí s premiérem
Nejlepší tečka přišla při Babišově odchodu. Premiér dopředu oznámil, že musí v 11.05 vyrazit na letiště. Když čas přišel, omluvil se kolegům i novinářům a připomněl, že otázky mohou pokračovat později. „Já se omlouvám, já musím odjet na letiště, letí se mnou média, takže pokud máte na mě nějaké dotazy, tak v rámci pobytu na Slovensku je rád zodpovím,“ rozloučil se Babiš.
Známí antibabišovští novináři, výrobci nesmyslných kauz a lidé, kteří píší nesprávné titulky, tedy vyrazili s premiérem na cestu. Babiš je ještě před odjezdem stihl poučit, kdo skutečně neobstál, proč Foltýn byl šílenec, kam zmizelo 5,3 miliardy, jak se do příběhu dostala milenka ODS a proč je potřeba vzpomenout Kampeličky.
