Andrej Babiš opět usedl před kameru, aby občanům vysvětlil, jak skvěle se jim pod jeho vládou daří a proč o tom možná dosud nevědí. Odpověď je jednoduchá. Média mají špatnou „komunikační kartu“. Premiér naproti tomu správnou kartu vlastní, a proto může každou neděli osobně doručit národu zprávu, že problémy řeší, peníze vrací, investice zachraňuje a budoucnost připravuje. Když je potřeba připomenout, kdo za staré potíže může, ze skladu spolehlivě vytáhne ODS a Miroslava Kalouska. Když přijde řeč na budoucnost, nastoupí děti, vnoučata a nové penzijko Aleny Schillerové. Pakliže by snad kdokoliv stále pochyboval, premiér má ještě jednu jistotu: nikde jinde se stejně nelze dozvědět, co všechno pracovitá vláda dělá.
Babiš své nedělní vystoupení uvedl tradičním oznámením, že přináší informace, které jiná média z nějakého důvodu občanům nedodají. „Přeji vám krásný den a jak každou neděli přináším vám zprávu o tom, co jsem dělal celý týden, a informace, které se jinde nedozvíte,“ začal stereotypně Babiš. V několika slovech tak vyřešil i problém pluralitního mediálního prostředí. Noviny, televize, rádia, agentury ani zpravodajské servery nejsou nutně potřeba, pokud premiér jednou týdně zapne kameru a vysvětlí, co občané potřebují vědět. Oponenturu si nepřivedl, doplňující otázky nehrozily a tabulky měly tu výhodu, že se s premiérem nehádají.
První tabulka posloužila rozpočtu a zároveň přivedla zpět starého známého. Babiš hájil změnu rozpočtových pravidel, jejíž prezidentské veto koalice přehlasovala, a kritikům připomněl vlastní působení na ministerstvu financí. V tu chvíli se otevřela historická skříň a z ní bez jediného škrábance vystoupil Miroslav Kalousek. „Tady máte tu tabulku, tady to dotáhli oni ODS, Kalousek a spol. Tady jsem nastoupil a tady jsme to snižovali,“ našel viníky premiér. Kalousek tak znovu splnil jednu ze svých nejtrvalejších politických funkcí: není ve vládě, není ani aktivním politikem, ale stále může být kdykoli povolán do služby, když Andrej Babiš potřebuje do grafu umístit dobu temna.
Kalousek má v Babišově politickém vesmíru mimořádnou výhodu. Nestárne. Vždy čeká připravený někde mezi státním dluhem a ODS a na povel okamžitě nastupuje. Od Babišova prvního ministerského angažmá se vystřídaly vlády, premiéři, rozpočty, covid, energetická krize, válka na Ukrajině i několik voleb, ale Kalousek zůstává. Česká politika může měnit století, měnu i státní znak a Babiš jej pravděpodobně jednou vytáhne také při otevření základny na Marsu. Pokud tam bude scházet kyslík, tabulka ukáže, kde ho Kalousek s ODS pokazili.
Bez investic nebudou vnoučata
Po minulosti přišla budoucnost a premiér sáhl rovnou po rodinných hodnotách. Investice podle něj nejsou pouze ekonomickou otázkou. Mají přímý vztah k pokračování českého rodu. Babiš požádal veřejnost o důvěru a svůj argument završil slovy, která zdravotnickému rozpočtu přisoudila téměř reprodukční moc. „Proto prosím, věřte mně, že jediná cesta pro budoucnost našich dětí a vnoučat je investice. Protože pokud nebudeme investovat do zdravotnictví, tak žádná vnoučata nebudou,“ prohlásil premiér.
Rozpočet zdravotnictví tak získal pozoruhodnou novou položku: existenci budoucích generací. Nestačí nemocnice, lékaři, prevence nebo přístroje. Bez správného objemu investic se podle premiérovy zkratky nedostaví ani vnoučata. Babiš následně oznámil, že jeho vláda vrací do zdravotnictví čtyřiadvacet miliard korun, zatímco předchozí kabinet podle něj občanům dvacet miliard vzal. Politická reprodukce je tedy zachráněna. Fialova vláda peníze odnesla, Babiš je přinesl zpět a české rodokmeny mohou opět pokračovat.
U Babiše se ostatně peníze nevybírají, nepřerozdělují ani nepřesouvají mezi kapitolami. On je lidem hlavně vrací. Předchozí vláda bere, současná dává. Jeden kabinet občana olupuje, druhý jej obdarovává jeho vlastními penězi. Státní rozpočet tak připomíná obří peněženku, kterou Fiala podle premiérova vyprávění odnesl z kuchyňské linky a Babiš ji po návratu domů poctivě položil zpět. Ještě chvíli a vláda může k tiskovým konferencím přidávat děkovné kartičky: Vaše peníze vám byly úspěšně vráceny Andrejem Babišem.
Schillerová má nové dítě. Jmenuje se penzijko
Budoucí vnoučata však nemají žít pouze díky zdravotnictví. Potřebují také spořit. A tady vláda podle premiéra disponuje dalším téměř rodinným produktem. Babiš představil změny penzijního spoření a zároveň oznámil, kdo se stal jejich politickou matkou. „No a pokud někdo mluví o budoucnosti našich dětí a vnoučat, tak tady chci znovu zopakovat, že máme tady skvělé penzijko,“ pochválil nový návrh Babiš. „Ano, je to takové nové dítě Aleny Schillerové a ona i úředníci Ministerstva financí odvedli fantastickou práci. Ano, je to o tom, aby spořili lidi na budoucnost i za jejich děti,“ dostalo se pochvaly na adresu Schillerové.
Alena Schillerová tedy porodila penzijko a české domácnosti dostaly nový důvod k optimismu. Mladí do devětadvaceti let mají podle Babišova představení získat státní příspěvek ve výši čtyřiceti procent vkladu, spoření pro děti má začínat již od stokoruny a lidé do šestatřiceti let budou moci za stanovených podmínek vybrat část úspor. Premiér k tomu přidal možnost získat ve srovnání se současným systémem až milion korun navíc. Stačí tedy spořit, investovat a věřit Schillerové dítěti. Český blahobyt se po zdravotnictví rozšířil také do penzijního sektoru.
Babiš přitom neopomněl připomenout, že vláda tyto věci dělá na rozdíl od těch, kteří podle něj pouze křičí a ani nevědí, o čem mluví. Odpůrci jeho kabinetu podle premiéra vládli sedmadvacet let a „starali se jen o sebe“. Téměř tři desetiletí české polistopadové politiky se tak podařilo vměstnat do jediné charakteristiky. Oni se starali o sebe. Babiš se stará o vás. Historici mohou odložit archivy, politologové zavřít fakulty a voliči si vystačí s dvěma sloupci: oni a my.
Banky mají tolik peněz, že nevědí co s nimi, pokračoval premiér při kritice poplatků u spoření. Vzápětí připustil, že jej mrzí deficity. Tento krátký okamžik lítosti však okamžitě dostal historický obvaz. Když ANO v roce 2021 prohrálo volby, Česko podle něj patřilo mezi šest nejméně zadlužených zemí, předchozí vláda jej zanechala na osmém místě. Premiér proto vyzval občany, aby se zamysleli, co pro ně její členové vlastně udělali. „Moc toho nebylo,“ odpověděl si rovnou Babiš.
Český politický dějepis tedy pokračoval v osvědčeném rytmu. Kalousek zadlužil, Fiala vzal, banky vydělávají, kritici křičí a Babiš vrací. Schillerová mezi tím porodila penzijní produkt. Na jedno nedělní dopoledne solidní hospodářský výkon.
Sucho má smůlu. Babiš telefonoval
Premiérova pozornost se následně přesunula k vodě. Ústřední komise pro sucho zasedla a Babiš telefonicky hovořil s bývalým ředitelem Povodí Odry za účasti představitele ministerstva zemědělství. Řešit chce zásobování Moravskoslezského kraje a využití vody ze Slezské Harty. Jako jednu z možností uvedl třicetikilometrový přivaděč surové vody, následně připomněl Vlachovice. „Ano, to může jít rychle. Nebo Vlachovice. Takže pokračujeme, je to priorita,“ oznámil další úkol premiér.
Sucho tak dostalo pozornost přímo od předsedy vlády a česká krajina může čekat, kam premiér příště zavolá. Babišův politický svět totiž málokdy obsahuje pouze ministerstvo, odborný úřad nebo státní podnik. Vždy se v něm někde nachází také Andrej Babiš, který se spojil, svolal, požádal, nechal předložit, nařídil nebo osobně zjistil. Voda teče korytem, ale politická zásluha proudí přes Strakovu akademii.
Stejný princip se objevil při popisu vztahu s prezidentem Petrem Pavlem. Babiš médiím oznámil, že žádný boj mezi Hradem a vládou neexistuje, a vyzval je ke změně „komunikační karty“. Prezident podle premiéra požádal o schůzku a Babiš mu samozřejmě vyhověl. Formulace byla důležitá. Ne že se dva nejvyšší ústavní představitelé setkali. Prezident požádal a premiér jej přijal.
Babiš médiím vysvětlil harmonii na Hradě
Premiér svůj vztah s Pavlem popsal jako bezproblémový a současně velmi přesně určil, kdo komu vyšel vstříc. „No a s prezidentem nemáme žádný problém. Prosím vás, už si změnte komunikační kartu, média. Tady není žádný boj,“ vzkázal Babiš novinářům. O několik slov později zdůraznil, že prezident požádal o schůzku a on jej přijal na Úřadu vlády. Audienční tón zřejmě spadá pod onu správnou komunikační kartu, kterou média stále odmítají používat.
Rozpočtový spor rovněž dostal pokojné vysvětlení. Babiš prezidentovi při debatě o vetu sdělil, že se podle něj mýlí, a následně zavolal Aleně Schillerové. Ministryni dal na hlasitý odposlech a ta prezidentovi vysvětlila rozpočtový mechanismus. Česká ústavní praxe tak objevila nový institut: když hlava státu nesouhlasí s premiérem, premiér vytočí Alenu. Schillerová vysvětlí paragrafy a konflikt se následně v premiérově nedělním videu administrativně zruší.
Média proto podle Babiše nemají psát o sporu. Mají přepnout kartu. Přesně na tu, na níž premiér prezidenta „přijal“, vysvětlil mu jeho omyl a pro jistotu mu pustil ministryni financí do reproduktoru. Harmonie jako vyšitá.
ODS chtěla Invalidovnu zašmelit. Babiš ji zachránil
Po státních financích, rodinné budoucnosti a vodě přišla na řadu kultura. Babiš oznámil radost ze zahájení „výstavby Invalidovny“. Karlínská Invalidovna přitom stojí téměř tři století a aktuální projekt představuje rekonstrukci historického areálu. Premiérský jazyk je však na obyčejnou rekonstrukci příliš skromný. Když se opravuje za vlády Andreje Babiše, památka se téměř rodí znovu.
Zároveň se okamžitě objevil protivník. Babiš připomněl, že prodej Invalidovny kdysi zakázal, a ODS obvinil, že ji chtěla „zašmelit“. „A vážení, já jsem zakázal prodej této Invalidovny, kterou samozřejmě ODS zase chtěla zašmelit, jak to udělali, jak to udělali s termálem, který jsme taky zachránili,“ připsal zásluhy sobě a starý plán ODS popsal premiér. Stejným způsobem podle něj jeho vláda zachránila také karlovarský Thermal. Česká památková péče tak v nedělním premiérském podání získala jednoduchou dramatickou strukturu. ODS prodává nebo šmelí, Babiš přichází a zachraňuje. Národní památkový ústav, odborníci, projektanti, restaurátoři, úředníci a veřejné instituce mohou vykonávat svoji práci, hlavní postava je však předem obsazená.
Invalidovna má po dokončení nabídnout kulturní expozice, zázemí Pražskému filharmonickému sboru, restaurátorské dílny a pracoviště Národního památkového ústavu. Babiš plánovanou podobu označil za „fantazii“ a slíbil, že Invalidovna bude „pecka“. Potom přidal další památky a projekty, od Karlštejna po Vyšehradský železniční most. Kultura je pro jeho vládu podle něj velice důležitá.
Premiér si současně pochvaloval publikaci o českých památkách UNESCO a prohlásil, že Česko je fantastická země. Tohle tvrzení se do nedělního formátu hodí dokonale. Fantastická země má fantastickou vládu, fantastické investice, fantastické penzijko a za několik minut také modernější nemocniční přístroje. Kdo by hledal problém, patrně stále sleduje nesprávná média.
„Já to chci“ jako zrychlené správní řízení
U pražských nemocnic si Babiš nechal předložit údaje o stáří zdravotnických přístrojů. Nelíbilo se mu, že některé fungují dlouhé roky jen proto, že výrobce stále zajišťuje servis. Moderní medicína podle něj potřebuje technologicky co nejvyspělejší vybavení, zejména kvůli prevenci rakoviny. „Já to chci,“ uzavřel premiér svůj názor na modernizaci přístrojů.
Tato tři slova jsou možná nejpřesnější zkratkou celé Babišovy nedělní komunikace. Stát má ministerstva, rozpočtová pravidla, správní orgány, výběrová řízení, odborné komise, úředníky, zákony a parlament. Nedělní video však všechny tyto nepřehledné mezistupně odstraní. Babiš chce moderní přístroje. Babiš zakázal prodej Invalidovny. Babiš řeší sucho. Babiš vrací peníze zdravotnictví. Babiš otevřel dveře českým firmám v zahraničí. V komplikované mašinérii státu zůstane nakonec jediný viditelný knoflík s nápisem ANDREJ.
Stejný model pokračoval v zahraniční politice. Premiér připomněl návštěvu předsedy Evropské rady Antónia Costy, cestu do Slovinska, obchodní příležitosti českých firem v Uzbekistánu a Ázerbájdžánu, aktivity Budvaru, jednání s pivovary, zbrojaři, vietnamskou recepci nebo přijetí kuvajtského velvyslance. Aktivní zahraniční politiku jeho vláda podle Babiše dělá „úspěšně“. Hodnocení tedy rovněž nemusí zajišťovat žádná externí instituce. Premiér provedl výkon a premiér jej rovnou oznámkoval.
Závěr patřil řemeslům a dalším splněným slibům. Babiš připomněl akci na zahradě Úřadu vlády s desítkami řemeslnických expozic, mistrovskou zkoušku a připravovaný startupový zákon. Karel Havlíček jej má předložit v září. Premiér tedy mohl uzavřít další pracovní týden oblíbenou větou: plníme program.
Jediným spolehlivým zdrojem je premiér
Úplný závěr ovšem vysvětlil smysl celého třináctiminutového vystoupení ještě lépe. Babiš poděkoval lidem za sledování a připomněl jim, proč by měli pokračovat. „Takže plníme program. Jsem rád, že mě sledujete, protože jenom tady se dozvíte, co všechno děláme,“ doporučil Babiš vlastní vysílání jako zdroj vládních informací.
Tím se celý formát uzavřel. Premiér před kamerou oznámí vlastní úspěchy, vybere vlastní viníky, předloží vlastní tabulky, zhodnotí vlastní vládu a na závěr publiku vysvětlí, že právě tento jednostranný raport je místo, kde se dozví, co se skutečně děje. Média mají změnit kartu. Kritici nevědí, o čem mluví. Předchozí politici se starali jen o sebe. ODS chtěla šmelit. Kalousek zanechal dluh. Fialova vláda brala. Babiš naproti tomu vrací, investuje, zachraňuje a plní.
Pakliže by někdo takový blahobyt kolem sebe zatím nepozoroval, Andrej Babiš mu vysvětlí proč. Špatně se rozhlížel a informace hledal na špatném místě.
