Ministryně financí Alena Schillerová se ve Sněmovně rozhodla skoncovat s divadlem. Opozice podle ní celé dva dny předváděla politické představení, jehož scénář napsala minulá vláda Petra Fialy a prezident Petr Pavel v něm přijal roli dalšího protagonisty. Schillerová proto vystoupila k řečništi, aby tuto produkci jednou provždy pojmenovala a ukončila. Následovalo vystoupení s filmem Podraz, slečinkami, proudem urážek, modrou kalkulačkou, modrým kolečkem, pravítkem, kreditní kartou, Piráty, Ivanem Bartošem, ekonomickým harakiri a potěmkinovským rozpočtováním. Opoziční divadlo tak dostalo kritika, režiséra i konkurenční soubor v jedné osobě. Schillerová chtěla zatáhnout oponu. Předtím si ovšem ještě potřebovala odehrát vlastní akt.
Ministryně využila přednostního práva oznámením, že ve 13.30 společně ukončí „jedno velké divadlo“. Autorství scénáře připsala bývalé vládě a prezidentovi přidělila jednu z hlavních rolí. „A chci připomenout, že je to divadlo, jehož scénář napsala minulá vláda a v němž pan prezident k mé velké lítosti přijal roli dalšího protagonisty,“ prohlásila. Petr Pavel se tedy z prezidenta republiky dočasně přesunul do hereckého souboru opozice a Schillerová mohla začít počítat. Prezident podle ní současně požaduje vyšší výdaje na obranu a podporuje zachování fiskálních pravidel, která považuje ministryně za nereálná. Každá desetina procenta HDP navíc na obranu podle ní znamená téměř deset miliard korun a samotná dvě procenta představují v rozpočtu ministerstva obrany 191 miliard. Na scénu se dostala matematika. Klid však dlouho nevydržel.
Schillerová totiž vzápětí přeskočila k otázce, kde chce prezident spolu s opozicí chybějící peníze získat. Nabídla dálnice, železnice, návrat superhrubé mzdy, recesi a nakonec rozpočtové podvody bývalé vlády. Fialův kabinet podle ní provozoval „takzvanou konsolidaci na papíře“ a Schillerová pro celý výkon našla také filmový titul. „Film Podraz v přímém přenosu?“ ptala se. Divadlo opozice se tím rozšířilo o kinematografii. Sněmovna měla před sebou produkci, na kterou by jeden kulturní žánr zjevně nestačil.
Divadlo odsoudila. Podraz si přinesla sama
Schillerová pokračovala údaji o údajně chybějících penězích ve Státním fondu dopravní infrastruktury, zdravotnictví či školství a po několika minutách se dostala k závěrečnému hodnocení bývalé vlády. „Vy chcete mluvit o rozpočtové odpovědnosti? Prosím, nebuďte směšní. Je to fakt trapné. Trapné divadlo,“ prohlásila. Ministryně financí tak opoziční představení zhodnotila odbornou divadelní kritikou přímo od řečnického pultu. Repertoár měl podle ní slabý scénář, špatné protagonisty a navíc byl trapný.
Pak se Schillerová dostala k urážkám. Za den a půl prý neslyšela odpovědi na své otázky, zato poslouchala „proud urážek“. „Zvlášť pikantní byla ta od pana místopředsedy Skopečka,“ uvedla. Následovalo ujištění, že ji podobné věci nerozhodí. „Politika není pro slečinky, já jsem prostě zvyklá na cokoliv,“ vysvětlila ministryně financí. Člověk, který právě několik minut předtím označil argumentaci politických protivníků za směšnou, trapnou a Podraz, si tedy postěžoval na proud urážek a bez větší prodlevy vysvětlil, že politika není pro slečinky. Citlivost na hrubší slovník měla ve Sněmovně zjevně velmi přesně stanovený směr proudění.
Schillerová ovšem ještě nekončila. Opozici připomněla její kauzy a poté se rozhodla ukázat, jak vypadá noblesa vládní strany tváří v tvář údajnému proudu urážek. Nejprve dostala od poslance modrou kalkulačku. Ministryně totiž používá růžovou a modrá verze jí připomněla někdejší kampaň ODS s modrým kolečkem. „Takže teď evidentně jste přešli na modrou kalkulačku, tak opatrně. Opatrně!“ varovala. Kdo očekával návrat k fiskálním pravidlům, musel ještě chvíli vydržet. Rekvizity se teprve rozjížděly.
Modrá kalkulačka dorazila. Kreditní karta čekala ve frontě
Po kalkulačce následovalo pravítko Jana Skopečka a potom kreditní karta předsedy Pirátů Zdeňka Hřiba. Sněmovna tak v závěrečné fázi rozpočtového sporu začínala připomínat kancelářské potřeby po inventuře. Schillerová měla ovšem ke každému předmětu připravený vlastní komentář. U Hřiba sáhla po matematice. „Já vím, že matematika je u Pirátské strany jen doporučená literatura,“ prohlásila a následně mu připomněla digitalizaci stavebního řízení, ceny bytů a Ivana Bartoše.
Pak přišla věta, která celému předchozímu bloku dodala zvláštní půvab. „Já se ale nebudu k žádným urážkám tohoto typu schylovat, ani mí kolegové, za což jim děkuji,“ oznámila Schillerová. Krátce předtím sdělila Pirátům, že u nich matematika funguje jako doporučená literatura, opozici označila za směšnou, její vystoupení za trapné divadlo a bývalou vládu spojila s filmem Podraz. Hranice mezi urážkou a korektním parlamentním výrazivem je patrně sofistikovaná disciplína. Ministryně financí ji má zřejmě nastavenu tak, že rozhodující je místo u řečnického pultu.
O několik vět později popsala Fialův kabinet jako „nejvíce nekompetentní vládu od listopadu 1989“. Ke schylování k urážkám se tedy skutečně nedostala. Zůstala bezpečně vzpřímená.
Schillerová se neuráží. Pouze říká, že jste směšní
Právě tato část projevu měla lehkost téměř matematické identity. Schillerová si v ní postěžuje na urážky, upozorní na to, jak politika není pro slečinky, označí opozici za směšnou a trapnou. Piráty poučí, že matematiku mají jen jako doporučenou literaturu a minulou vládu prohlásí za nejvíce nekompetentní od listopadu 1989, aby nakonec oznámila, že k urážkám se ona ani její kolegové schylovat nebudou. Tak trošku nerovnice, a to i bez kalkulačky.
Ministryně opakovaně do divadelního kusu neopomněla zahrnout i roli Petra Pavla. Prezidentovo veto podle ní nutí vládu držet nereálné fiskální mantinely a vytváří kombinaci, v níž má stát prudce snížit deficit a současně zvyšovat obranné výdaje. Schillerová odmítla argument, že kabinet hlasuje proti prezidentovi. „My dnes nebudeme hlasovat proti vetu prezidenta republiky. Budeme hlasovat pro možnost sestavit zákonný, realistický a pravdivý rozpočet,“ prohlásila. Logika je elegantní. Když poslanci přehlasují prezidentské veto, nehlasují proti vetu. Hlasují pro něco jiného. Parlamentní procedura tím získala téměř filozofický rozměr.
Prezident podle Schillerové vstoupil do opozičního divadla, jeho veto však vládní koalice nebude přehlasovávat jako veto. Bude pouze hlasovat tak, aby jeho účinek odstranila. Slovesa mají v rozpočtové politice evidentně stejně velký význam jako čísla.
Ekonomické harakiri čekalo před finále
Schillerová následně vysvětlila, že odmítá předložit rozpočet, o němž předem ví, že je nezákonný nebo by pro zemi znamenal „ekonomické harakiri“. Po divadle, protagonistovi, Podrazu, slečinkách, kalkulačce, kolečku, pravítku a kreditní kartě tak do Sněmovny dorazila ještě tradiční japonská sebevražda. Rozpočtová debata měla žánrový rozsah od evropských fiskálních pravidel až po samurajskou terminologii.
Harakiri ovšem nebylo poslední. Schillerová chtěla závěr velký a dostala jej. „Pojďme, prosím, přehlasovat toto veto, ukončeme už opoziční divadlo a ukončeme s ním i potěmkinovské rozpočtování,“ vyzvala poslance. Z filmu Podraz se tak přesunula k Potěmkinovi. Opozice podle ní provozuje divadlo, bývalá vláda rozpočtový Podraz a předchozí hospodaření bylo potěmkinovské. Ministryně financí, která se nehodlá schylovat k urážkám, zvládla ve vlastním závěrečném výstupu pokrýt dramatické umění, film, ruské dějiny, japonskou kulturu i školní pomůcky.
Za zmínku stojí i role prezidenta, kterého Schillerová označila za protagonistu opozičního divadla. Pavel přitom novelu vetoval kvůli výhradám k dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí a oslabení parlamentní kontroly nad hospodařením vlády. Schillerová jeho postup interpretovala jako součást konstrukce vytvořené opozicí a minulou vládou. Prezident republiky tedy ve vládním výkladu nevykonal vlastní ústavní pravomoc s vlastními argumenty. Přijal roli.
Pro Schillerovou je ostatně opozice mimořádně produktivní autor. Napsala divadelní scénář, obsadila prezidenta, vytvořila nereálné fiskální mantinely, zanechala po sobě díry v rozpočtech, zpackala stavební řízení, zdražila byty a navrch ještě celé dva dny urážela ministryni financí. Současná vláda proti tomu přináší realistickou konsolidaci a podle Schillerové pouze napravuje následky. Politický svět tak zůstává příjemně přehledný. Když se objeví problém, stačí se podívat do předchozího volebního období.
Předchozí vláda zůstala v repertoáru
Fialův kabinet se ostatně v Schillerové projevu držel s vytrvalostí stálého člena souboru. Rozpočtové podvody? Fialova vláda. Stavební řízení? Bartoš. Ceny bytů? Piráti. Potěmkinovské rozpočtování? Opozice. Prezidentovo veto? Další protagonista stejného divadla. Nová vláda tak podle své ministryně financí řeší rozpočtové dědictví, které jí její předchůdci zanechali téměř ve všech možných kulisách.
O to zajímavější je Schillerové vlastní slib realistické a odpovědné konsolidační dráhy. Kabinet podle ní nabízí postupný pokles deficitu, ochranu investic, obrany, dálnic i platů učitelů a lékařů. Proč tedy potřebuje rozvolnit pravidla, která kritici považují za pojistku proti vyššímu zadlužování, bylo právě jádrem sporu. Schillerová na něj odpověděla tím, že současná pravidla označila za absurdní a nereálná. Když se čísla nevejdou do mantinelů, problém je podle vlády v mantinelech. Opozice tento postup označuje za rezignaci na rozpočtovou odpovědnost.
Schillerová zvolila barvitější slovník.
„Prosím, nebuďte směšní. Je to fakt trapné. Trapné divadlo.“
To proto, aby o několik minut později vydala téměř státnickou větu. „Já se ale nebudu k žádným urážkám tohoto typu schylovat, ani mí kolegové, za což jim děkuji,“ dopsala ironii frašky.
