Alena Schillerová je obdařena od Boha velkolepým darem. Dokáže se před kamerou pochválit levnou naftou za téměř padesát korun, schytat od motoristů pořádnou dávku výsměchu a o pár dní později se vrátit ke stejnému tématu s ještě větší vervou. Ministryni financí nestačilo, že jí lidé pod předchozím videem připomněli ceny kolem 47 a 48 korun za litr a ptali se, kam zmizely Babišovy sliby o zastropování pohonných hmot na pětatřiceti korunách. Místo odpovědi vytáhla nové politické divadlo.
Začala počítat senátorům plné nádrže, útočit na ty, kteří se obrátili na Ústavní soud kvůli vládní regulaci marží čerpacích stanic, a před druhým kolem senátních voleb si zvlášť vyhlédla Tomáše Třetinu z TOP 09. Ani tentokrát se očekávaný potlesk nedostavil. Diskutující se Schillerové znovu vysmáli, připomněli jí někdejší sliby Andreje Babiše, začali se ptát na její vlastní výdaje a doporučili jí, aby místo dalších útočných videí konečně ukázala výsledky. Korunu celé ministerské produkci nasadili voliči. Tomáš Třetina obhájil mandát, jeho soupeř z ANO prohrál a Babišovo hnutí nezískalo ve druhém kole jediného senátora.
Alena Schillerová si před několika dny připravila video, v němž s mimořádným nadšením oznámila, že Česká republika má šestou nejlevnější naftu v Evropě. Hospodářský úspěch Babišovy vlády měl podle ministryně pomáhat rodinám, živnostníkům i firmám a současně brzdit inflaci. Občané měli dostat příjemnou zprávu, vláda zasloužené uznání a ministerská kamera další důkaz, že správně nasvícená politická reklama dokáže vytvořit téměř slavnostní atmosféru i kolem čerpacího stojanu. Jenže řidiči se rozhodli kazit radost konkrétními částkami. Pod příspěvkem začali uvádět ceny 46,70 koruny, 47 korun, 47,90 koruny a další částky blížící se padesátikoruně. Ministerská představa levnoty tak narazila na účtenky lidí, kteří mají tu nepříjemnou vlastnost, že při tankování skutečně platí. Evropské pořadí jim sice poskytuje zajímavou statistickou informaci, ale pokladna na benzince za něj neodečte ani haléř. Schillerová se tedy mohla těšit z krásného šestého místa, zatímco její publikum počítalo, kolik korun zůstalo v peněžence po natankování plné nádrže.
Výsměch tehdy přišel v podobě, která by vydala na samostatnou sbírku hotových satirických poznámek. Jeden z diskutujících vítal naftu za 47 korun slovy „Sláva jsme zachráněni“, další se ptal, kde lze natankovat za pětatřicet korun, a jiní připomínali konkrétní ceny u čerpacích stanic. Ministerská oslava levného paliva tak dostala poněkud neplánované pokračování. Namísto děkovných komentářů začali lidé vytahovat staré výroky Andreje Babiše, který v roce 2022 jako opoziční předseda ANO požadoval zastropování pohonných hmot maximálně na 36 korunách za litr. V politických vystoupeních tehdy zaznívala také hranice 35 korun. Taková cena představovala podle tehdejší opozice uskutečnitelnou pomoc motoristům, kterou měla vláda Petra Fialy zajistit. Nyní má Babiš vlastní vládu, Schillerová řídí ministerstvo financí a řidiči poslouchají, jak znamenitě se jim daří při tankování za částky, které se od někdejšího opozičního požadavku vzdalují o deset i více korun. Zatímco před čtyřmi lety byla podobná drahota příčinou politického rozhořčení, dnes se ve vládním videu proměnila v důvod k oslavě.
Takový veřejný výsměch by mohl zkušenému politikovi posloužit alespoň jako upozornění, že příště bude vhodné zvolit jiné téma. Schillerová se ovšem rozhodla postupovat opačně. Ceny pohonných hmot jsou podle všeho příliš lákavým námětem, než aby se jich ministryně vzdala kvůli několika stovkám nepříjemných komentářů. Ministerská produkce získala nový scénář. Předchozí video vyprávělo o levné naftě, kterou řidiči u stojanů marně hledali. Nové video se zaměřilo na senátory, jejich cestovní náhrady a údajné zapomínání na obyčejné občany.
Alenka objevila pětadvacet nádrží. Vlastní účty nechala stranou
Schillerová zahájila nový útok výpočtem, který měl občanům předložit údajně skandální výhody členů horní komory Parlamentu. „Vážení přátelé, 25 plných nádrží měsíčně může natankovat senátor, aniž by je musel dokládat bločky. Na jeho politické příslušnosti nezáleží. Na čem ale ohromně záleží je, jestli nezapomněl na lidi, kteří tankují za své,“ oznámila ministryně. Státní rozpočet se zřejmě může počítat v miliardách, veřejný dluh v bilionech, ale politického soupeře je nejlepší přepočítat na plné nádrže. Pětadvacet nádrží zní dostatečně dramaticky, zejména pokud se k nim přidá představa, že senátor nemusí nikomu předkládat účtenky. O skutečné konstrukci paušálních cestovních náhrad se může vést debata někdy jindy. Hlavní je představa politika, který celý měsíc objíždí čerpací stanice a tankuje jednu nádrž za druhou, zatímco obyčejní občané na něj pracují. Schillerová dostala další možnost zahrát si před kamerou ochránkyni peněženek, z nichž se ještě před dvěma dny ozýval smích nad její představou levné nafty.
Ministerská starost o soukromé tankování politických soupeřů však okamžitě vyvolala otázku, kterou scénář patrně neobsahoval. Kolik pohonných hmot platí ze svého samotná ministryně? „Kolik může natankovat ministryně financí nádrží aniž by musela cokoliv dokazovat?“ zeptal se jeden z diskutujících. Další připomínali služební automobil, řidiče a výdaje představitelů vlády. Objevily se také požadavky, aby Schillerová stejným způsobem rozebrala náhrady poslanců a ministrů, nikoli pouze senátorů, kteří patří k politickým protivníkům ANO. Ministerská inventura cizích nádrží tím nabrala značně nepříjemný směr. Schillerová chtěla veřejnosti ukázat, kolik peněz mohou čerpat zákonodárci z horní komory Parlamentu, ale diskutující si začali klást otázku, proč její matematika neobsahuje také členy vlády a Poslanecké sněmovny. Taková nerozvážnost občanů! Místo aby se rozhořčili podle připraveného scénáře, požadovali stejný metr i pro ty, kdo jim rozhořčení před kamerou právě servírují.
Oblibu si získala i připomínka někdejších nákladů na Schillerové mediální prezentaci. „Kolik fotografů se dá pořídit za 25 plných nádrží?“ zeptal se jeden z komentujících. Otázka měla půvab, který by zkušenému autorovi politické satiry mohl způsobit profesionální závist. Ministryně totiž veřejnosti předložila pětadvacet nádrží jako symbol údajně nepřiměřených výhod senátorů a občané jí obratem začali připomínat vlastní veřejnou prezentaci. Růžová kalkulačka by nyní mohla dostat nové zadání. Kolik plných nádrží odpovídá fotografování ministryně, kolik natočení jednoho videa a kolik pravidelné výrobě politických příspěvků? Výsledek by se jistě dal předložit v podobě poutavé infografiky, pokud by ministerští marketingoví specialisté našli vhodnou chvíli mezi dalšími útoky na opozici. Schillerová by tak konečně mohla připravit video, v němž by místo účtů senátorů představila vlastní náklady na veřejnou prezentaci. Občané by pak mohli porovnávat nádrže a fotografie za stejných podmínek.
Ministryně navíc zacházela s cestovními náhradami způsobem, který okamžitě vyvolal další výhrady. Paušální příspěvek totiž není automaticky částkou skutečně utracenou za benzin nebo naftu. Přepočítat náhradu na hypotetický počet plných nádrží je možné, ale výsledné číslo samo o sobě nevypovídá, kolik paliva konkrétní senátor skutečně nakoupil. Diskutující tuto okolnost připomínali s nemalou ironií. „Paušální náhrada není automaticky částka, kterou senátor projede na palivu,“ zaznělo pod příspěvkem. Schillerová však potřebovala především poutavou politickou rekvizitu. Pětadvacet nádrží působí na obrazovce mnohem výrazněji než vysvětlování systému paušálních náhrad, jeho podmínek a rozdílu mezi nárokem na náhradu a skutečnými výdaji. Ministerský příspěvek tak dostal jednoduchou dramaturgii. Vybrat velké číslo, přidat představu plných nádrží a položit občanům otázku, zda se politikové ještě zajímají o jejich problémy. Vlastní předchozí oslava levné nafty se do tohoto scénáře samozřejmě nevešla.
Senátoři se obrátili na Ústavní soud. Schillerová z nich udělala nepřátele motoristů
Dalším cílem ministrynina vystoupení byli senátoři, kteří se rozhodli obrátit na Ústavní soud kvůli právní úpravě umožňující vládní zastropování marží čerpacích stanic. Schillerová jejich postup označila za politickou akci ve prospěch podnikatelů a příslušný návrh spojila s údajným zapomínáním na občany. „Bohužel je tady parta, která na všechny kromě sebe zapomněla,“ prohlásila. Následně připomněla Miloše Vystrčila, Miroslavu Němcovou, Tomáše Töpfera, Michaela Canova, Tomáše Czernina, Jarmilu Smotlachovou, Tomáše Goláně a Tomáše Třetinu. V hotentálské úřední představivosti se tak ústavní přezkum vládního opatření proměnil v téměř protivládní spiknutí ve prospěch drahého tankování. Senátoři, kteří využili zákonné možnosti nechat posoudit ústavnost právní úpravy, dostali od ministryně veřejné vysvědčení údajně asociálních politiků. Stačilo se podepsat pod návrh k Ústavnímu soudu a Schillerová dokázala z právního sporu vytvořit předvolební příběh o lidech stojících proti motoristům.
Diskutující ani tentokrát nepřijali ministerský výklad bez výhrad. „Senátoři využili své právo obrátit se na Ústavní soud a vy z nich okamžitě děláte nepřátele obyčejných lidí,“ připomněl jeden z komentujících. Další upozorňovali, že předmětem sporu nejsou pouze samotné ceny pohonných hmot, ale také pravomoci vlády a podmínky, za nichž může zasahovat do podnikání. Schillerová tak dostala další otázky, na které její emotivní příspěvek nenabízel podrobnější odpověď. Kde jsou právní argumenty? Jak přesně má fungovat vládní cenová regulace? Jaké možnosti obrany zůstávají dotčeným podnikatelům? A proč by měl být ústavní přezkum vládního opatření automaticky vydáván za útok na občany? Ministryně ovšem před volbami potřebovala především silný politický kontrast. Na jedné straně vláda, která podle jejího vyjádření chrání motoristy. Na druhé senátoři, kteří se dovolili obrátit na Ústavní soud. Výsledek měl být pro publikum srozumitelný bez dlouhého právního vysvětlování. Jenže publikum začalo chtít právě to vysvětlení.
Schillerová současně tvrdila, že vládní regulace marží čerpacích stanic drží ceny pohonných hmot pod úrovní, na kterou by se bez tohoto zásahu mohly dostat. V příspěvku mluvila o maximální marži 2,5 koruny na litr a připomínala práci analytiků sledujících světové ceny ropy, velkoobchodní trh i další ekonomické ukazatele. „Udržujeme rovnováhu,“ pochlubila se. Jeden z diskutujících jí však připomněl, že samotné zastropování marže není totéž jako zastropování konečné ceny paliva. Do výsledné částky se promítají také daně, velkoobchodní ceny, kurz koruny a další náklady. Po ministerském vysvětlení rovnováhy tak následoval další požadavek na konkrétní výpočty. Pokud Schillerová tvrdí, že bez jejího opatření by nafta stála více než padesát korun, měla by podle kritiků zveřejnit také podklady, které tento závěr prokazují. Politická reklama zkrátka není ekonomickým výpočtem, i když se v ní objeví velké číslo, slovo analytici a fotografie ministryně financí.
Schillerová přesto pokračovala v obvyklém předvolebním tažení. Kritiky vládního opatření představovala jako lidi, kterým nevadí mimořádné zisky čerpacích stanic, zatímco kabinet podle jejího výkladu hájí rodiny a podnikatele. Ještě před několika dny ovšem sama vysvětlovala veřejnosti, že nafta za ceny uváděné motoristy představuje evropský úspěch. Změna tématu tak byla téměř dokonalá. Při prvním vystoupení měly občany zajímat evropské statistiky. Při druhém se měli rozhořčovat nad senátorskými náhradami a ústavní stížností. Skutečná cena, kterou řidič zaplatí u čerpacího stojanu, zůstávala někde mezi oběma reklamními produkcemi. Ministryně ji pokaždé dokázala obklopit takovým množstvím politických argumentů, že by motoristé mohli snadno nabýt dojmu, že místo tankování řeší mezinárodní hospodářský kongres. Jen se po skončení ministerského vysílání cena na stojanu nijak nezměnila.
Alenko, kde máte těch pětatřicet korun? Výsměch přišel podruhé
Nejpříznačnější reakcí na druhý ministerský příspěvek nebyly složité právní úvahy ani ekonomické analýzy. Lidé se znovu začali ptát na cenu paliva, kterou ANO slibovalo v opozici. „Kde je najednou to zastropování na 35 Kč za litr, kterým Andrej Babiš tak rád útočil na Fialovu vládu?“ zaznělo v jednom z komentářů. Další požadoval vysvětlení, proč se někdejší snadná řešení po návratu hnutí ANO k moci najednou tak komplikují. Ministryně tak dostala stejnou otázku jako pod předchozím videem, pouze s menším časovým odstupem, než by si patrně přála. Její publikum se totiž rozhodlo neřídit ministerským pořadím témat. Schillerová chtěla hovořit o senátorech, ale lidé se vraceli k Babišovým opozičním slibům. Chtěla ukázat cestovní náhrady, ale dostávala otázky na cenu nafty. Předložila seznam politiků kritických k vládní regulaci a diskutující jí připomněli, že vláda, která nyní stanovuje pravidla, už není Fialova, nýbrž Babišova.
Vzpomínka na Fialovu drahotu získala v nových komentářích nostalgický rozměr. „Mohla byste nám prosím vrátit tu Fialovu drahotu? Váš slibovaný blahobyt už nějak nedávám. Děkuji,“ napsal jeden z diskutujících. Takový vzkaz by si zasloužil slavnostní doručení na ministerstvo financí. Předvolební hesla ANO totiž slibovala nápravu hospodářských poměrů, nižší ceny a konec drahoty, kterou Babišovo hnutí vytrvale připisovalo předchozímu kabinetu. Nyní občan žádá vrácení někdejší drahoty, protože se mu ta současná zdá ještě nákladnější. Schillerová by mohla takový požadavek zařadit do zvláštního seznamu reklamací. Občan požaduje vrácení předchozí ekonomické situace, ministerstvo konstatuje, že současný stav je v evropském srovnání mimořádně příznivý, a pokud zákazník nadále nesouhlasí, dostane informační video o senátorských nádržích. Hotentálské hospodářství by se tak mohlo obejít bez jakékoli další komunikace. Kdo má námitky k cenám, obdrží seznam politických protivníků vlády.
Další diskutující si neodpustili připomínku, že Schillerová vede ministerstvo financí, nikoli opoziční tiskové oddělení. „Mohla byste se už konečně věnovat své práci než pořád dělat videjka, fotečky a odvádět pozornost od skutečných problémů?“ zaznělo pod příspěvkem. Jiní se zajímali o náklady na výrobu videí a fotografií, požadovali informace o služebních výdajích ministryně a připomínali veřejné peníze vynakládané na provoz vlády. Původní otázka pětadvaceti senátorských nádrží se tak rozšířila na celý vládní aparát. Pokud má být cestovní náhrada politika důvodem k veřejnému pohoršení, proč se nezačít zabývat všemi politiky? Pokud má být veřejná prezentace spojena s mimořádnou odpovědností, proč se neptat také na ministerské výdaje? Schillerová si tím nevědomky připravila mimořádně rozsáhlý seznam témat pro další videa. Mohla by začít u sebe, pokračovat členy kabinetu a teprve potom se vrátit k senátorům. Na takovou programovou změnu však její dosavadní politický repertoár nenaznačuje příliš velkou připravenost.
Výsměch zasáhl také samu podobu předvolební agitace. „To oblečení odpovídá, jdete na pohřeb ANO a tak je to v pořádku,“ poznamenal jeden z diskutujících. Další připomínal někdejší fotografování ministryně a jiný se ptal, zda se v dalším příspěvku objeví také nové snímky s pávy. Z ministerského pokusu vyvolat rozhořčení nad senátorskými náhradami se znovu stala diskuse, v níž veřejnost komentovala Schillerovou.
Třetina měl podle Alenky přijít o mandát. Voliči mu ho nechali
Důležitou roli v ministerském tažení získal Tomáš Třetina z TOP 09. Senátor obhajoval mandát ve znojemském obvodu a jeho soupeřem byl kandidát ANO Jiří Kyněra. Schillerová proto spojila debatu o cestovních náhradách, ústavní stížnosti a vládní regulaci marží přímo s předvolebním soubojem. „Teď už záleží jen na lidech, jestli zvolí změnu nebo bude pan Třetina dál pobírat ke svému platu senátora 63.900 korun měsíčně na benzín a naftu,“ napsala ministryně. Taková předvolební konstrukce měla svou logiku. Vystavit soupeře jako politika, který údajně hájí pumpaře, připomenout vysokou částku cestovních náhrad a vyvolat dojem, že zvolení kandidáta ANO představuje nápravu neúnosných poměrů. Jenže v této představě scházel jeden nepříjemný detail. Pokud by senátorský mandát získal kandidát ANO, stal by se také senátorem se zákonnými nároky, které Schillerová právě tak rozhořčeně kritizovala. Volební komise totiž nerozděluje cestovní náhrady podle toho, zda má nový senátor stranickou legitimaci ANO nebo TOP 09.
Tuto okolnost ministryni připomněli také diskutující. „Když bude naftu projíždět senátor za ANO, tak je to v pořádku, když ji bude projíždět stávají, tak je to špatně?“ zeptal se jeden z nich. Další připomněl, že cestovní náhrady pobírají politici bez ohledu na stranickou příslušnost, a ptal se, proč ministryně kritizuje pouze vybrané členy opozice. Schillerové se tak podařilo z vlastního předvolebního argumentu vytvořit otázku, která se obrací přímo proti jejímu politickému hnutí. Má být problémem zákonná výše náhrad? Pak by mělo vedení vlády a poslanci řešit jejich změnu. Má být problémem způsob jejich využívání? Pak by měla platit stejná pravidla pro všechny. Nebo jde především o to, že náhrady pobírá politický soupeř ANO právě v okamžiku, kdy se snaží obhájit senátorský mandát? Občané se zjevně rozhodli podobné rozdíly nepřehlížet a ministerská konstrukce s pětadvaceti nádržemi začala připomínat reklamu, jejíž závěrečné sdělení se obrátilo proti zadavateli.
Schillerová neměla při výběru předvolebního terče šťastnou ruku. Tomáš Třetina ve druhém kole mandát obhájil a kandidát ANO Jiří Kyněra prohrál. Ministryně tedy před volbami věnovala značnou pozornost senátorovi, kterého chtěla spojit s údajnou obranou mimořádných zisků čerpacích stanic, jenže občané mu dali dost hlasů k pokračování v horní komoře Parlamentu. Politický výsledek Schillerové přidal další důvod ke zklamání. Nejprve se jí lidé vysmáli za oslavu levné nafty, poté za útok na senátory a nakonec se ukázalo, že ani její předvolební kritika nepomohla kandidátovi ANO ke zvolení. V hotentálské politické reklamě by se mohlo začít přemýšlet o nové disciplíně. Kolik ministerských videí je potřeba natočit, aby voliči přestali hlasovat podle vlastních představ a začali se řídit doporučeními Aleny Schillerové? Dosavadní výsledky naznačují, že jde o nejednoduchou odpověď.
Povolební reakce pod ministerským příspěvkem ostatně poskytly další satirický materiál. „Nevíte jak skončilo druhé kolo senátních voleb?“ zeptal se jeden z diskutujících. Jiný Schillerové připomněl, že výsledky hlasování mohou také představovat určitou zpětnou vazbu na způsob vedení kampaně. Ministryně se však před volbami rozhodla spojit ekonomické téma s osobní kritikou konkrétních senátorů, a právě jeden z nich následně mandát úspěšně obhájil. Pro stranické vedení ANO to byl další příspěvek do sbírky neúspěšných volebních soubojů. Ze třinácti kandidátů hnutí, kteří se díky hlasům občanů dostali do druhého kola, nezvítězil ani jediný. Schillerová tak mohla znovu sáhnout po růžové kalkulačce a začít počítat výsledek. Třináct finalistů, třináct porážek a žádný nový senátor. Pětadvacet nádrží se vedle podobného čísla vyjímá téměř optimisticky.
Babišových šestatřicet korun čeká v archivu. Alenka má další video
Dvojitý výsměch ministryni financí získává nejvýraznější rozměr při návratu do roku 2022. Andrej Babiš tehdy jako opoziční předseda ANO požadoval, aby vláda Petra Fialy zastropovala pohonné hmoty maximálně na 36 korunách za litr prostřednictvím snížení DPH nebo spotřební daně. Ve veřejné debatě zaznívala také hranice 35 korun, kterou si lidé dobře zapamatovali. Pro Babiše představovaly vysoké ceny paliv důkaz nedostatečné pomoci tehdejšího kabinetu. Po návratu ANO k moci však jeho ministryně financí vystupuje s oslavou nafty za ceny výrazně vyšší, než jaké hnutí požadovalo po svých předchůdcích. Lidé dostali dva různé politické ceníky. Jeden z roku 2022, v němž měla vláda zařídit maximálně šestatřicet korun. Druhý ze současnosti, v němž se nafta za téměř padesát korun může stát součástí ministerské prezentace úspěšné hospodářské politiky. Vysvětlení tohoto rozdílu by si zasloužilo více pozornosti než pětadvacet hypotetických senátorských nádrží, ale Schillerová zjevně považuje za zajímavější účty svých politických protivníků.
Mezi reakcemi zazněla i výzva, která by se do vládní agitace hodila podstatně lépe než jakýkoli výčet senátorských náhrad. „Když vám náhrady zákonodárců tak moc leží v žaludku, proč je nesnížíte?“ zeptal se jeden z diskutujících. Vláda a její parlamentní většina totiž disponují možnostmi, jak se zabývat pravidly veřejných výdajů, nikoli pouze jejich politickým komentováním. Schillerová jako ministryně financí navíc stojí v čele resortu, od kterého občané očekávají především hospodářská rozhodnutí, jejich vyhodnocování a odpovědnost za státní finance. Pětadvacet senátorských nádrží může sice na sociálních sítích působit jako dominantní rekvizita, leč otázka vlastních výdajů vlády se neztrácí. Stejně jako nezmizí cena pohonných hmot na stojanu pouze proto, že ministryně zveřejní jména politických soupeřů.
Schillerové vystoupení tím vytvořila velkolepě svébytnou dvojici. Dala by se marketingově pojmenovat trefně: „Jak šlápnout do lejna a houby.“
