Liga užitečných Babišových získala novou hvězdu. Poslankyně Marie Pošarová se totiž obětavě rozhodla předvést, jak vypadá snaživá obrana vlastního politického tábora. Miroslav Ševčík si sexistickými poznámkami pouze dělal legraci, zatímco Šebelová měla sexy docenta osahávat. Espéďácká Maruška úderně vystoupila s pozoruhodným požadavkem, aby poslankyně STAN omezila s machotýpkem fyzický kontakt. Haj hou. Pošarové obhajobu nejenže neocenila opozice, leč ani její stranický šéf, velký Tomio.
Poslankyně Marie Pošarová se v Poslanecké sněmovně rozhodla vykonat dobrý skutek. Miroslav Ševčík se totiž ocitl pod palbou kritiky kvůli poznámce o menopauze a někdo se přece musel nebohého docenta zastat. S takovým úkolem nelze čekat na dobrovolníky, zvláště když se kolem potulují opoziční poslanci, kteří by po vzdělaném muži s akademickými tituly mohli chtít něco tak ponižujícího jako omluvu. Espéďácká Maruška proto vyrazila na záchrannou misi, při níž hodlala vysvětlit, že Ševčík ve skutečnosti jen vtipkoval a důvod k pohoršení leží na úplně jiné straně.
Vhodnou kandidátku na převzetí odpovědnosti našla v Michaele Šebelové, kterou předchozí večer Ševčíkova poznámka zasáhla. Pošarová však naštěstí pro svého chráněnce objevila mnohem závažnější okolnost. Šebelová se totiž podle ní měla bývalého děkana dotýkat, strkat do něj a dokonce jej osahávat. Rázem tak bylo zapotřebí zachránit nejen Ševčíkovu pověst, ale patrně zabránit rozvášněné fanynce fyzickému kontaktu s věhlasným ekonomem. Liga získala další hrdinku, která dokáže rozpoznat ohroženého macho muže i tam, kde si všichni ostatní všímají především jeho buranského vystupování.
Maruščina záchranná operace měla všechny předpoklady stát se dalším triumfem stranické oddanosti. Ševčík, bývalý vysokoškolský děkan a poslanec zvolený za SPD, díky Pošarové dostal příležitost zazářit také jako nepochopený komik, jehož slovní hříčky veřejnost ani slovutná česká Sněmovna nedokáže příslušně ocenit. Humor sklepní cenové skupiny bez obsluhy totiž k této instituci patrně patří. Stačí spojit slova pauza a menopauza a zrodí se legrace tak vytříbená, že na přestávku musí odejít i grémium. Není divu, od křečí ze smíchu orgánu tuhne čelist a břišní svaly se trápí bezuzdnou agónií.
Pošarová se do role ochránkyně umělecké svobody hospodského vtipu položila naplno. Vysvětlovala, omlouvala, pátrala po skutečném adresátovi poznámky a nakonec dospěla k závěru, že pozornost si zaslouží především Šebelové údajné zacházení se Ševčíkem. Kdyby poslankyně SPD pracovala jako režisérka ochotnické scény, jistě by neváhala scénu předvést realisticky naživo, vše pro zvýšení efektu dramatičnosti. V politice jsou podobné schopnosti vítanou kvalifikací. Zejména k tomu, aby Espéďácké Marušky byly vidět a excelovaly tam, kde v současné době vládne bezuzdná sprostota davu.
Pošarová nezačala složitou argumentací. „Já doufám, že slušnost zde zvítězí,“ oznámila, aby vzápětí přišla s vysvětlením, že si Ševčík pouze dělal legraci. Sněmovnou se ozvalo bouchání do lavic a předseda Tomio Okamura musel žádat o klid. Maruška ovšem nedovolila, aby ji podobná maličkost odradila. Před sebou měla úkol vyššího státnického významu, totiž objasnit poslancům, jak veřejné pohoršení nad sexistickou poznámkou představuje zbytečnou komplikaci, pokud je jejím autorem člověk, jehož je potřeba politicky podržet. Ševčíkův slovník se tak dočkal laskavého vysvětlení, zatímco Šebelová se postupně stala hlavním předmětem parlamentního vyšetřování vedeného Espéďáckou Maruškou. Největší kouzlo celé operace spočinulo v tom, že Pošarová zároveň požádala o slušnost na všech stranách. V podání poslankyně SPD se jednalo o pozoruhodné rozdělení rolí. Bývalý děkan si smí dělat legraci, leč jeho kolegyně by si ji neměla brát osobně. Oláhurá.
Espéďácká Maruška objevila ohroženého samce. Sexy docent potřebuje ochranu
Pošarová obhajobu sexy frajera korunovala výrokem, který by si zasloužil samostatné místo v archivu parlamentních kuriozit. „A prosím, aby paní Šebelová nestrkala a neosahávala pana Ševčíka,“ prohlásila. Wow! Docentíček Mireček, chudáček, je vystaven riziku nežádoucího fyzického kontaktu. Zajímavé, že se jako chlap neumí bránit sám a na pomoc mu přichází Maruška, zástupkyně něžného pohlaví. Takovou bystrou dámu jistě patřičně ocení i ty ženy, které jsou nuceny čelit domácímu násilí, nebo sexistickým útokům ze strany šéfů na pracovišti. Pošarová by se jistě s kladným hodnocením setkala od sexuálně zneužitých dam, či těch, které kvůli fyzickému týrání hledají přístřešek v azylových domech. Bravo.
Pošarová by mohla rovnou navrhnout zvláštní poslaneckou ochranku. Vybraní členové SPD by v pravidelných směnách střežili Ševčíkovo křeslo, kontrolovali přístupové cesty a při sebemenším náznaku nebezpečného přiblížení opozičních poslankyní spustili poplach. Možná by tak mohli činit i v případě opozičních poslanců. Co kdyby se přece Ševčík díky neodolatelné ekonomické přitažlivosti zalíbil i mužskému rozněžnělému publiku. Ex-děkan by mohl dál nerušeně rozvíjet slovně-hospodské i hospodářské umění, zatímco jeho stranická kolegyně by zajišťovala, aby se mu za ně nedostávalo nevyžádané zpětné vazby z příliš malé vzdálenosti. Akademická půda by se mohla dočkat další profesury, pakliže by Ševčík rozvinul hospodské vtípky do makroekonomické roviny v publikační rovině některého z vědeckých periodik.
Poslankyně SPD se v celém vystoupení nedopustila pouze jednoduchého napomenutí Šebelové. Předvedla rovněž pozoruhodnou schopnost měnit téma přesně ve chvíli, kdy se původní problém týká jejího politického spojence. „Můžete mi říci, jestli vůbec se to týkalo paní Šebelové?“ tázala se poslanců. Vskutku záhada. Předsedkyně klubu STAN požádá o pauzu, někdejší děkan předvede buranství s menopauzou, přičemž poslankyně SPD následně pátrá po tom, komu byl vlastně celý výkon určen. Pošarová tím otevřela tak široké pole možností, že by se Ševčík mohl zpětně prohlásit za průkopníka experimentálního parlamentního humoru. Příslušné vystoupení by nebylo osobním výpadem, leč uměleckým dílem, jehož interpretaci málokdo, kromě Marušky pochopil.
Hřib čekal omluvu, dočkal se Maruščiny detektivky o osahávání
Zdeněk Hřib ovšem poslankyninu obhajobu přijal se značně omezeným nadšením. Předseda Pirátů totiž přišel s představou, která zřejmě v poslaneckém klubu SPD nemá příliš pevné místo. Ševčík by mohl vystoupit a omluvit se. Hřib dokonce připustil, že by podobné gesto mohl učinit některý z jeho stranických kolegů. Namísto toho však dostal výklad Marie Pošarové, který jej překvapil natolik, že jej označil za ukázkový případ přenášení viny na oběť. „Ale že tady přijde někdo z SPD a předvede naprosto ukázkový příklad victim blamingu, kde se bude snažit hodit vinu na oběť tady toho svého výlevu, tak to musím říct, to jsem tedy opravdu nečekal,“ prohlásil Hřib. Maruška tak za svou obětavou službu Ševčíkovi sklidila poněkud jiné hodnocení, než jaké by se hodilo do slavnostního stranického bulletinu. Předseda Pirátů ji nepochválil za statečnost při ochraně kolegy ani za originální interpretaci ženského osahávání. Přímo jí vytkl, že se pokusila obrátit odpovědnost proti člověku, na jehož adresu nevhodná poznámka zazněla.
Pošarové vznikl další “problémek”. Předseda Pirátů nepřijal její teorii o chráněném docentovi a místo toho začal poslancům SPD vysvětlovat, jak vypadá obyčejná omluva. „Není to nic složitého. Prostě pan docent sem přijde, řekne: Omlouvám se,“ uvedl. Bývalý vysokoškolský děkan tak získal veřejnou lekci ze společenského chování, při níž se Hřib pokusil celou záležitost zredukovat na několik jednoduchých slov. Pošarová by ovšem s podobným řešením přišla o značnou část své záchranářské mise. Kdyby se Ševčík prostě omluvil, nebylo by potřeba řešit tajemného adresáta jeho rýmu, posuzovat údajné osahávání ani pořádat sněmovní rozpravu o tom, jak má Michaela Šebelová zacházet s jeho tělesnou integritou. Maruščin mimořádný talent k obhajobě by zůstal nevyužit. Škoda takového potenciálu. Obyčejná omluva by sice nejspíš zabrala několik vteřin, ale zároveň by připravila Ligu užitečných Babišových o další skvostnou ukázku stranické tvořivosti.
Jurečka zatáhl za brzdu. Maruška dostala kvůli své užitečnosti grémium
Marian Jurečka si po vystoupení Pošarové vyžádal třicetiminutovou přestávku a svolání mimořádného sněmovního grémia. „Po vystoupení paní poslankyně Pošarové chci požádat o dvě věci: o přestávku na jednání klubu KDU-ČSL v délce 30 minut a o svolání mimořádného grémia v té době, kdy bude tato přestávka. Takto není možné dál tady fungovat a pokračovat,“ oznámil. Pošarová dosáhla mimořádného výsledku. Její obhajoba Ševčíka byla natolik užitečná, že kvůli ní musela Sněmovna přerušit práci a svolat vedení poslaneckých klubů. Liga užitečných Babišových by mohla podobný výkon zapsat do své pomyslné kroniky jako důkaz mimořádné produktivity. Ševčík přitom původně potřeboval pouze zvládnout nepříjemnou kritiku. Díky Pošarové se jeho problém rozrostl o další parlamentní spor a zaměstnal představitele všech poslaneckých klubů.
Tomio Okamura Jurečkově žádosti vyhověl a přerušil jednání Sněmovny. Představitelé klubů se sešli na mimořádném grémiu, které mělo najít společný postup
Velký Tomio pokazil Marušce divadlo. Z legrace se staly nevhodné výroky
Největší překvapení posléze Pošarové připravil její stranický předseda. Tomio Okamura se po jednání grémia vrátil do jednacího sálu a přednesl společné stanovisko představitelů poslaneckých klubů. Jeho obsah měl s Maruščinou předchozí obhajobou pramálo společného. „Po jednání grémia, jehož součástí jsou všechny poslanecké kluby, jsme se shodli, že je na čase kultivovat politickou diskusi i mezilidskou diskusi i mezilidské vztahy v Poslanecké sněmovně,“ oznámil. Předseda SPD tak veřejně připustil, že parlamentní diskuse potřebuje výrazně slušnější podobu. Okamura Mariinu argumentaci nerozvíjel. Namísto toho začal hovořit o nevhodných výrocích a potřebě kultivace mezilidských vztahů. Maruščina snaha zachraňovat Ševčíkovu pověst tím dostala směšnou trhlinu přímo z úst člověka, který stojí v čele jejího hnutí.
Předseda SPD následně přidal větu, která celou situaci završila s až nechtěnou přesností. „Včerejší výroky ve Sněmovně považuji za nevhodné a doufám, že se podobná situace nebude ve Sněmovně opakovat,“ prohlásil. Hotovo. Tečka.
Maruščině užitečnosti se dostalo dokonalé podoby. Její slogan v příštím volebním klání by mohl znít jednoduše: Marie Pošarová. Pomůže i tam, kde ostatní raději mlčí.
