Premiér Andrej Babiš otevřel účetní oddělení Hotentálie, v němž se peníze nemusejí sčítat, pokud se dají dostatečně hlasitě vykřičet. Podle něj Novinky a Seznam Zprávy dostaly od vládního odboru strategické komunikace 132 milionů korun. Částka vypadá skvěle. Je velká, dobře se vyslovuje před kamerou a dokonale zapadá do Babišova nekonečného eposu o novinářích, kteří se přiživují na státních penězích. Celou Hotentálskou Epopej však trošku kazí drobná nepříjemnost. Úřad vlády poskytl redakci Novinek skutečná čísla a z Babišových 132 milionů zůstalo něco přes osm. Zbývajících téměř 124 milionů se ztratilo kdesi mezi premiérovou představivostí, strategickou komunikací a účetnictvím, jehož položky odmítly respektovat předsedovu politickou matematiku.
Hotentálie tím učinila převratný objev, který by neměl uniknout Královské švédské akademii věd. V pondělí 12. října totiž Stockholm vyhlásí laureáty Nobelovy ceny za ekonomii a Babiš předvedl něco, na co nepřišel ani Marx, ani Keynes, natož Milton Friedman: jak z osmi milionů vyrobit 132, aniž by kdokoli musel zaplatit zbývajících stočtyřiadvacet. Zatímco světoví ekonomové zkoumají nevěrohodnou jistotu vědeckých závěrů, premiér ji povýšil na vládní disciplínu. Čím méně peněz někdo skutečně dostal, tím větší sumu mu lze s naprostou jistotou připsat. Nobelovský výbor má ovšem před sebou zapeklitý problém. Při takovém matematickém talentu by Babišovi mohl udělit jednu cenu a některý z velvyslanců Hotentálie by oznámil, že jich ve skutečnosti získal šestnáct. Kdo by protestoval, stal by se prolhaným novinářem placeným z veřejných peněz.
Babiš se pustil do videjka, v němž vysvětloval, jak tekly veřejné prostředky k médiím. V hlavní roli vystupoval někdejší představitel vládní strategické komunikace Otakar Foltýn, kterého premiér ani nepovažoval za nutné jmenovat. „Když tam byl ten člověk, tak jim nahrál 132 milionů korun těch kampaní. Kampaně o ničem. Deštník proti drahotě, Zvládli jsme to společně, Česko informuje. A z toho měli peníze! Seznam Zprávy, Novinky,“ prohlásil Babiš. Před kamerou tím vytvořil docela pozoruhodný finanční mechanismus. Foltýn měl nahrávat miliony, Novinky a Seznam Zprávy je měly inkasovat a občan měl pochopit, kam se poděly jeho daně. Chyběla pouze maličkost, kterou si běžní účetní obvykle komplikují život. Aby někdo mohl dostat 132 milionů korun, musí mu je někdo skutečně zaplatit.
Předseda vlády v narazil na saframentského protivníka. Nikoliv na opozičního poslance, či novináře s drzou otázkou. Do cesty se mu postavilo účetnictví Úřadu vlády České republiky. Novinky si od úřadu vyžádaly údaje o skutečných výdajích a výsledná čísla premiérovu velkorysost poněkud zchladila. Za roky 2022 až 2025 získaly Novinky zakázky v hodnotě 3,15 milionu korun, další servery Seznamu 4,7 milionu a tištěné Právo 155 tisíc korun. Celkem něco přes osm milionů bez DPH. Babiš tedy přidal k reálnému objemu peněz téměř 124 milionů korun, což by při běžné kontrole znamenalo nepříjemnou chybu. V Hotentálii jde patrně o účetní zaokrouhlení směrem k politicky žádoucímu výsledku.
Premiérova kalkulačka nemá tlačítko zpět
Rozdíl mezi osmi a 132 miliony přitom není drobná početní nepřesnost. Babišovo číslo bylo více než šestnáctkrát vyšší než skutečný součet uvedených plateb. Kdyby podobnou metodu používal obchodník, mohl by zákazníkovi za stokorunový nákup vystavit účet na více než šestnáct set korun a vysvětlit mu, že šlo o strategickou komunikaci pokladny. Premiér však neprodával rohlíky. Prodával představu o médiích placených státem, a tam se zřejmě přesnost pokládá za nepříjemnou administrativní překážku. Čím vyšší cifra, tím přesvědčivější nepřítel. Osm milionů za čtyři roky nemá zdaleka takovou dramatickou sílu jako 132 milionů, které lze rozhořčeně pronést do kamery.
Pozoruhodné je také to, odkud se Babišova částka nejspíš vzala. Premiér zřejmě zaměnil celkové výdaje na strategickou komunikaci za peníze určené konkrétním redakcím. Jenže státní komunikační kampaně využívaly různé české weby, rozhlasové stanice, billboardy i další venkovní reklamu. Seznam Zprávy a Novinky nepředstavují celé české mediální prostředí, jakkoli by se podle četnosti premiérových útoků mohlo zdát, že v republice již jiné redakce neexistují. Babiš jednoduše vzal široký soubor reklamních výdajů, připevnil na něj jména dvou oblíbených nepřátel a vyrazil oznámit veřejnosti, že odhalil finanční skandál. Stejnou metodou by bylo možné sečíst výdaje na všechny české dálnice a následně obvinit jednoho řidiče, že je projel za státní peníze.
V hospodářské teorii by si takový postup zasloužil samostatnou kapitolu. Název by mohl znít „Babišův zákon politické násobilky“. Standardní matematika požaduje, aby výsledek odpovídal vstupním údajům, politická matematika ANO začíná výsledkem, který dobře zní, teprve poté hledá čísla ochotná přizpůsobit se předsedovi. Osm milionů je málo? Přidáme dalších 124. Novinky se brání? Výborně, zřejmě mají co skrývat. Úřad vlády poskytne přesná čísla? Tím hůř pro čísla. Podstatné je, že premiér dostal do veřejného prostoru další důkaz o údajném přiživování nepohodlných médií a jeho publikum si mohlo znovu odnést pocit, že někdo velice bohatne na úkor občanů. Skutečnost, že konkrétní obviněná média uvedenou částku neinkasovala, kazí pouze technickou stránku příběhu.
Babiš přitom s podobnými odhaleními nevystupuje poprvé. Na zářijové tiskové konferenci po jednání vlády se pustil do novinářů, komunikačních expertů a veřejných peněz s takovou vervou, že z tiskového sálu na okamžik vznikla kombinace finančního úřadu, vyšetřovací komise a večerní školy politické poslušnosti. Premiér tehdy ujišťoval občany, že jeho kabinet média uplácet nepotřebuje, a své materiály prezentoval jako důkladně připravené. „Já to mám všechno tady vyfutrované do detailu,“ prohlásil Babiš. Nyní se ukazuje, jak nesmírně důležitý může být právě detail. Mezi osmi a 132 miliony jich totiž leží přibližně 124 milionů. Pokud podobně vypadá důkladné vyfutrování, není radno chtít po premiérovi jen rychlý orientační propočet.
Novináři jako lačníci, premiér jako hlavní účetní
Seznam a Novinky mají v politickém vesmíru Hotentálie zvláštní postavení. Novináři podle jeho opakovaných výroků manipulují, lžou, slouží opozici a vydělávají na veřejných penězích. V září je zařadil mezi „lačníky po veřejných penězích“, občanům vysvětloval, kdo se je snaží ovlivňovat, a současně jim dával vlastní podrobný návod, komu nemají věřit. Strategická komunikace je podle tohoto zvláštního systému škodlivá především tehdy, pokud ji neřídí přímo Andrej Babiš. Když občanům vysvětluje, kdo lže a co si mají myslet, premiér, jde o službu veřejnosti. Pokud se o totéž pokouší někdo jiný, nastupuje podezření na sofistikovaný systém placeného ovlivňování. Zdatně mu pak sekunduje Liga užitečných Babišových.
Babiš se v předchozích měsících neváhal pustit do obou redakcí ani přímo na vládní tiskové konferenci. „Teďka vám řeknu, prolhané Seznam Zprávy a Novinky, jak lžete o věcech, které se týkají nás,“ prohlásil v květnu. Premiérův vztah k novinářské profesi tím dostal další významný mezník. Předseda vlády demokratického státu oznámil dvěma redakcím, že jsou prolhané, a vzápětí dokázal odsuzovat agresivitu vůči novinářům. Podobná míra státnické harmonie připomíná ředitele školy, který nejprve před celým sborem označí učitele za podvodníky a následně uspořádá seminář o vzájemném respektu. Rozdíl je pouze v tom, že učitelé většinou nemohou požádat Úřad vlády o faktury, z nichž vyjde najevo, že ředitel si při obvinění spletl téměř celou násobilku.
Premiérův mediální seznam politických nepřátel je navíc dlouhodobě a obdivuhodně stabilní. Již v březnu označoval kritické články Seznam Zpráv a Novinek za otevřené tažení proti vládě, napadal jejich údajný politický aktivismus a nezapomněl přidat ani majitele Seznamu Iva Lukačoviče. V září už se dostal k tvrzení, že Novinky a Seznam manipulují ve prospěch opozice, a začal redakcím doporučovat, jak se mají veřejně označovat. V normálním světě si obsah, titulky a redakční politiku určují média sama. V Hotentálii jim premiér může poradit nejen to, co mají napsat, ale patrně i kolik za to podle něj dostala. Že výsledná cifra nesouhlasí s účetnictvím jeho vlastního úřadu, představuje komplikaci, kterou by správně uvědoměl redaktor jistě neměl veřejnosti zbytečně zdůrazňovat.
Právě zářijové vystoupení poskytlo Babišově nynější účetní gymnastice téměř dokonalou předmluvu. Premiér tehdy prohlašoval, že jeho vláda nepotřebuje uplácet média, současně však s pozoruhodnou samozřejmostí naznačoval, kam podle něj veřejné peníze odcházejí a jaké zájmy novináři sledují. Občané dostali rozsáhlé školení o mediálních manipulacích, lačnosti po státních penězích a sofistikovaných systémech, jejichž existenci měl premiér zachycenou na papírech. „My nepotřebujeme tady uplácet média,“ ujistil tehdy veřejnost. Jakmile se však dostalo na peníze přidělované jinými vládami, konkrétní výdaje se v premiérově vyprávění proměnily ve velkolepou finanční hostinu. Pro Seznam prý 132 milionů. Úřad vlády přitom eviduje něco přes osm. Podle této logiky musí být mimořádně výhodné podnikat v oboru, kde se skutečné příjmy určí až podle toho, jak moc jejich výši potřebuje politický protivník nafouknout.
Sto dvaatřicet milionů a účetní ústav v Hotentálii
Premiér si navíc vybral skutečně pozoruhodný objekt svého finančního podezření. Seznam.cz dosáhl jen v roce 2025 tržeb ve výši 6,454 miliardy korun. Platby za reklamní zakázky z Úřadu vlády, které Novinky vyčíslily za celé čtyři roky na něco přes osm milionů korun, představují proti tomu částku odpovídající přibližně osmi setinám? Kdepak. Premiérova násobilka by tady mohla opět překvapit, skutečný poměr totiž činí zhruba osm set ku jedné. Jediný rok tržeb Seznamu tak převýšil více než osmisetnásobně součet uvedených státních reklamních zakázek za čtyři roky. Babiš ovšem potřeboval představit vydavatelství jako příjemce obrovského státního přísunu peněz, a proto ve videu zaznělo 132 milionů. Číslo se dobře hodí k rozhořčení, hůře k účetní závěrce.
Zvláštní pozornost zaslouží i premiérovo zacházení s Otakarem Foltýnem. Babiš se rozhodl nejmenovat člověka, o němž mluvil, ale současně mu přisoudit údajné nasměrování desítek milionů korun do konkrétních médií. Foltýn tím získal v premiérově podání mimořádně rozsáhlé finanční schopnosti, které mu ovšem skutečné výdaje nepotvrdily. Babišova metoda přitom připomíná kreslení terče kolem již vystřeleného šípu. Nejprve se určí nepohodlná osoba, potom nepohodlná média a nakonec se mezi nimi vytvoří dostatečně silný peněžní tok. V tomto případě se ovšem ukázalo, že potrubí vede také k úplně jiným vydavatelům, rozhlasovým stanicím a billboardům. Premiér zkrátka přisoudil dvěma redakcím výdaje, které se týkaly mnohem širšího okruhu reklamních ploch.
Novinky si přitom nevyžádaly po premiérovi další emocionální video ani přednášku o tom, co všechno jsou údajně schopny dělat opoziční redakce. Stačilo požádat Úřad vlády o čísla. Výsledek je pro Babišovu mediální válku nepříjemný také proto, že jej nelze jednoduše odbýt tvrzením o propagandě nepřátelského vydavatelství. Částky nepředložil politický oponent na tiskové konferenci a nevymyslel je komentátor, který nemá premiéra rád. Pocházejí z evidence instituce, v jejímž čele stojí Babiš. A právě instituce, kterou premiér vede, poskytla údaje, podle nichž jeho obvinění nevychází. V Hotentálii se tomu pravděpodobně říká vnitrovládní sabotáž účetnictvem.
Celá aféra je přitom krásnou ukázkou rozdílu mezi politickým dojmem a finanční realitou. Pokud premiér opakovaně tvrdí, že určitá média mají peníze ze státních kampaní, může jít o legitimní téma veřejné kontroly. Veřejné výdaje si kontrolu bezpochyby zaslouží. Jenže kontrola se bez čísel poněkud komplikuje, zvláště pokud předseda vlády zamění výdaje na celou řadu reklamních kanálů za platby dvěma konkrétním redakcím. Výsledkem není odhalení mediálního systému, ale důkaz, jak snadno může politik z jedné rozpočtové sumy vytvořit obvinění namířené proti těm, kdo se mu dlouhodobě nelíbí. Premiér se nemusí trápit tím, zda konkrétní média inkasovala osm nebo 132 milionů. Publikum má především uvěřit, že inkasovala hodně.
Novinky chtěly vysvětlení, kalkulačka mlčela
Babišova čísla mají ovšem ještě jednu nepříjemnou vlastnost. Nedají se opravit dalším útokem na šéfredaktora, komentátora nebo vlastníka serveru. Novinky mohly být podle premiéra prolhané, aktivistické, opoziční nebo cokoli dalšího, ale údaj o 3,15 milionu korun za reklamní zakázky pro jejich web zůstane stejný bez ohledu na množství nadávek, které se vejdou do dalšího videa. Podobně ani 4,7 milionu pro další servery Seznamu a 155 tisíc pro Právo nevyrostou na 132 milionů jen proto, že si to předseda vlády přeje. Zatímco politická rétorika je pružná, účetní položka má nepříjemný sklon zůstávat účetní položkou.
Premiér se v jedné z předchozích mediálních tirád svěřil občanům se zvláštní životní moudrostí. „Ve finále vždy jde jenom o prachy,“ prohlásil Babiš. Teď se ukazuje, že někdy jde také o schopnost ty prachy spočítat. Při částce 132 milionů totiž Babiš nevytvořil pouze atraktivní kulisu k dalšímu útoku na Novinky a Seznam Zprávy. Připsal jim peníze, které podle vládní evidence za uvedené reklamní zakázky nedostaly. A když někdo prohlásí dvě média za příjemce více než šestnáctinásobku skutečné částky, mění se velké odhalení ve velmi malou ukázku přesnosti. Bez ohledu na to, kolik složek, poznámek a papírů má premiér připravených před kamerou.
Nejpůvabnější je nakonec představa, jak by podobné účetní metody vypadaly, kdyby je někdo použil na finance hnutí ANO nebo firem spojených s Babišovým podnikatelským světem. Stačilo by vzít všechny veřejné výdaje v několika příbuzných oblastech, označit je za příjem jediné vybrané společnosti, připsat částku konkrétní osobě a prohlásit celý výsledek za důkaz sofistikovaného systému. Premiér by pravděpodobně okamžitě požadoval přesná čísla, smlouvy, faktury a důkazy, že peníze skutečně dorazily tam, kam jim novinář přisuzuje cestu. Právem. Úplně stejná pravidla ovšem platí také pro 132 milionů, které přisoudil Novinkám a Seznam Zprávám on sám.
Redakce Novinek proto požádala tiskový odbor Úřadu vlády o vysvětlení premiérova tvrzení. Do zveřejnění zjištění odpověď nedostala. Babišova zářijová cifra přesto zůstává pozoruhodným příspěvkem k české politické matematice, protože za čtyři roky dokázala vytvořit téměř 124 milionů korun, které v konkrétních platbách Novinkám, dalším serverům Seznamu a Právu chybějí. Premiér nyní může celé záležitosti věnovat další video, vysvětlit manipulace nepřátelských médií a případně opět vyzvat občany, aby se soustředili. Úřad vlády však mezitím poskytl čísla, která se do premiérovy obžaloby nevejdou. Až se tedy Babiš příště pustí do novinářů kvůli veřejným penězům, mohl by si před kameru přizvat i někoho z účtárny. Na rozdíl od politického komentátora totiž účetní nejspíš neuzná, že osm a 132 milionů je v podstatě totéž.
