Andrej Babiš má novou profilovou fotografii a Česká republika tím dostala další důkaz, že ani předseda vlády nemusí promarnit páteční odpoledne nějakou nudnou státnickou vážností. Evropa řeší zhoršující se bezpečnostní situaci, Rusko dál stupňuje agresivitu a český premiér mezitím roztáhl ruce, nasadil široký úsměv a předstoupil před národ v póze, která připomíná směs spasitele, televizního moderátora a člověka vítajícího hosty v nově otevřeném wellness centru. K fotografii navíc hraje profláknutý popový song, takže státnické poselství je kompletní. Chybí pouze holubice, paprsek z nebe a Alena Schillerová někde v pozadí s růžovou kalkulačkou. Premiér země se zkrátka rozhodl, že v neklidné Evropě potřebují občané především vědět, jak mu sluší nová profilovka. Hotentálie dostala další státní svátek.
Babiš fotografii zveřejnil v pátek a předhodil publiku otázku tak závažnou, že na ni musely reagovat tisíce lidí. „Nová profilovka. Líbí se vám,“ napsal premiér. Tečka by byla příliš svazující, otazník možná zbytečně formální, takže vznikla věta přesně odpovídající politické komunikaci člověka, který dokáže několik minut mluvit o státním rozpočtu, přejít k pesticidům, odbočit ke kratomu a skončit u somálských migrantů, aniž syntax dostane možnost vystoupit. Nová fotografie zachovává stejnou estetiku. Rozepjaté ruce, úsměv, výraz člověka, který právě zachránil republiku, Evropu a možná i parkoviště před supermarketem. Jen konkrétní zásluha se do záběru nevešla.
První reakce potvrdily, že Babiš má na síti věrné publikum, které by zřejmě pochválilo i fotografii občanského průkazu pořízenou po probdělé noci. „Líbí. Hlavně optimismus a úsměv,“ napsala jedna z obdivovatelek. „Móóc, pane premiére, fešák největší!“ přidala další. Jiná fanynka posunula státnickou fotografii rovnou do soutěže krásy. „Jste fešák, sluší vám to a ještě ke všemu jste jednička,“ pochválila předsedu vlády. Babiš tak během několika prvních tisíc reakcí získal to, co je pro řízení země nepochybně zásadní: potvrzení, že mu to sekne. Bezpečnostní rada státu může být klidná. Fešák největší drží pozici.
Babišky, prázdné ruce a český spasitel
Fotografie s rozepjatýma rukama přitom nabízela interpretací tolik, že komentující nemuseli příliš namáhat fantazii. Premiér vypadal, jako kdyby právě chtěl obejmout celou republiku, případně ji zabalit do holdingového objetí, podle politického vkusu diváka. Jedna ironická reakce vystihla gesto úsporně: „Ruce sahající po dotacích.“ Tři slova a fotografie rázem dostala ekonomický program. Rozpažený premiér přestal být pouze usměvavým influencerem a jeho ruce získaly směr, účel i rozpočtovou kapitolu. Marketingový tým mohl vypnout počítače. Lepší slogan přišel z publika zdarma.
Jiný komentující fotografii přeložil ještě obsáhleji. „Všechno jsem si nakradl a nechal pro sebe. Pro vás mi zbyly prázdné ruce. Výraz lháře, podvodníka a celkově zločince, který pro sebe udělá cokoli. To je vše, co obrázek říká. Jestli byl účel toto sdělit, foto je zdařilé. Gratuluji,“ napsal. Takto ostré obvinění samozřejmě zůstává názorem autora komentáře, nikoli rozsudkem nebo faktem, ale marketingové oddělení může ocenit alespoň závěrečnou pochvalu. Fotografie je podle něj zdařilá. Babiš si tedy může odškrtnout další pozitivní hodnocení, pouze poněkud jiného druhu než od žen, které řešily úsměv a fešáctví.
Další sledující šel přímo k organizaci premiérova pracovního dne. „A děláš něco důležitého, nebo se jen fotíš, natáčíš a kradeš?“ zeptal se. Poslední část je opět pouze urážlivé obvinění komentujícího, první část však míří přesně do místa, kde se Babišova komunikace sama nabízí k výsměchu. Předseda vlády natáčí videa, komentuje vlastní videa, zveřejňuje další videa, připravuje podcasty, fotí se, mění profilové fotografie a mezi tím opakovaně vysvětluje, že pracuje od rána do večera, zatímco opozice nepracuje. Babišovo makání má zřejmě moderní podobu. Dřív se nosily montérky, nyní stačí telefon, filtr a dobré světlo.
Zanedlouho se komentáře posunuly od vzhledu k politickému kabaretu. „Vypadáš jako kašpar, mluvíš jako kašpar, chováš se jako kašpar. Jsi kašpar!“ napsal jeden ze sledujících. Babiš se tak vedle premiéra, předsedy ANO, majitele nové profilovky a favorita vlastních obdivovatelek stal i kandidátem na funkci dvorního šaška. Předseda vlády přitom publiku poskytl všechno potřebné sám. Rozepjaté ruce, popový song, široký úsměv a otázku, zda se lidem líbí nová profilovka. Politický satirik si může vzít volno. Materiál přichází přímo z premiérova účtu.
Kolonoskopie se v Hotentálii neztratila
Někomu fotografie připomněla i nedávné vystoupení Babiše s Karlem Havlíčkem a zdravotní sestrou Petrou Absolonovou v podcastu Sorry jako. „To je po kolonoskopii?“ utrousil jeden z komentujících. V běžném politickém prostředí by spojení premiéra, nové profilové fotografie a kolonoskopie působilo jako práce člověka s příliš bujnou fantazií. V Babišově komunikačním vesmíru ale podobné věci přestávají překvapovat. Když se politika dlouhodobě míchá s kuchařskými videi, lékařskými tématy, rozvernými podcasty, výlety, ochutnávkami a nedělními monology, cesta od bezpečnostní politiky ke střevnímu vyšetření může být kratší než cesta z Průhonic na Úřad vlády.
V tom je Babišova současná komunikace nejzajímavější. Předseda vlády se nesnaží působit jako člověk, který má od občanů dočasně svěřenou odpovědnost za řízení státu. Vystupuje jako permanentní hlavní postava vlastního seriálu. Jednou hodnotí opozici, podruhé ukazuje Prahu, potřetí radí s telefony ve školách, počtvrté rozebírá ekologii, popáté se pochlubí novou fotografií. Všechno musí projít přes Babiše, protože bez Babiše by Babišův komunikační svět přestal existovat. Dokonce i obyčejná změna profilového obrázku se promění v událost, k níž mají občané hlasovat srdíčkem, palcem nebo slovním příspěvkem. Část příznivců však tentokrát přestala řešit, zda se premiér na fotografii povedl, a začala řešit něco podstatně nepříjemnějšího. Někteří voliči ANO mu připomněli sliby, kvůli nimž jej podporovali. Jeden z nich sepsal téměř malý seznam politických pohledávek. „Jako profilovka? A co? V podstatných a slibovaných věcech a změnách, pro co vás lidi volili, postupně vyměkáváte a začínáte šlapat brázdu! Kdy se zruší poplatky za lživou ČT? Kde je zákon FARA? Proč najednou mluvíte o válce? Vím, že politika je umění možného, ale takové zásadní obraty? Ztrácíte kredit a voliče, to nedopadne dobře. Ani pro vás, ani pro nás,“ napsal. Profilovka se tím během několika vět proměnila v reklamační oddělení Babišova politického obchodu. Volič objednal revoluci a přišla mu fotografie s rozepjatýma rukama.
Zvlášť výmluvná je právě část o válce. Babiš dlouho stavěl část komunikace na větě, že „nemá válku v programu“, protože se tím pohodlně vymezoval proti všemu, co jeho publikum nechtělo slyšet o bezpečnostních hrozbách, obraně a odpovědnosti státu. Realita má ale nepříjemný zvyk ignorovat programové brožury. Bezpečnostní situace v Evropě se zhoršuje, Rusko stupňuje agresivitu a premiér najednou musí mluvit o hrozbách, které se nedají odfiltrovat jako vráska na nové profilové fotografii. Část vlastního publika mu teď vyčítá přesný opak toho, za co by jej kritizovali lidé očekávající odpovědnou bezpečnostní politiku. Jedni chtějí tvrdší postoj vůči Rusku, druzí chtějí slyšet, že válka neexistuje. Babiš mezi nimi stojí s rukama roztaženýma tak dokonale, až fotografie začíná připomínat pracovní diagram jeho politiky.
Spasitel má ruce plné lajků
Další komentář vrátil premiérovu fotografii zpátky na zem mnohem rychleji. „To určitě vyřeší zdražování energií, elektřina 14% a plyn 20%. To už je to lip nebo to budete ještě vylepšovat???“ napsal jeden ze sledujících. Pravopis komentáře není hlavní problém. Hlavní problém je, že otázka přesně ukazuje propast mezi tím, co část veřejnosti řeší, a tím, co premiér právě nabízí. Energie zdražují, lidé řeší ceny, bezpečnostní situace v Evropě je vážná a předseda vlády se ptá, zda se občanům líbí fotografie.
Samozřejmě může premiér zveřejnit profilovku. Dokonce se může na fotografii usmívat a nikdo po něm nemusí požadovat, aby na každém snímku vypadal jako pohřební zřízenec. Komické je něco jiného: množství času a politické energie, které Babiš věnuje vlastnímu obrazu, zatímco každou kritiku vlády převádí na údajnou posedlost opozice jeho osobou. Opozice je podle něj nemocná „antibabišismem“, média pořád píší o Babišovi a všichni údajně řeší Babiše. Andrej Babiš mezitím vytvoří další video Andreje Babiše, zveřejní fotografii Andreje Babiše, zeptá se publika, zda se mu Andrej Babiš líbí, a následně sleduje tisíce reakcí na Andreje Babiše. Záhada, proč se veřejná debata pořád točí kolem Babiše, zůstává nevyřešena.
Ještě půvabnější je rozpor mezi premiérovým opakovaným líčením sebe sama jako člověka zavaleného prací a lehkostí, s níž vyrábí další obsah pro sítě. Nedávno si stěžoval na tisíce e-mailů, které mu chodí kvůli životnímu prostředí, a vysvětloval, že je nezvládá číst a odpovídat na ně. Čas je zjevně vzácný. Občanům tedy nezbývá než doufat, že výběr profilové fotografie nezabral příliš dlouho a rozhodování mezi snímky nevyžadovalo mimořádné jednání koaliční rady. Stát musí šetřit kapacity. Někdo musí přece řešit rating, rozpočet, bezpečnost, zahraniční politiku a zároveň určit, na které fotografii vypadá premiér jako „fešák největší“.
Babišovy obdivovatelky mu v této strategické otázce poskytly jasnou odpověď a část kritiků ještě jasnější. Jedna žena jej v komentáři označila za „senilního důchodce z Průhonic“ a přidala velmi tvrdý výčet dalších urážek. Podobná narážka na zdravotní či mentální stav politika není žádný argument a není důvod ji přebírat jako popis reality. Zajímavější je, jak rychle se původně nevinná prosba o hodnocení fotografie změnila v otevřenou politickou bitvu. Babiš chtěl vědět, zda se lidem líbí profilovka. Lidé mu místo toho začali hodnotit premiérství, sliby, energie, válku, veřejnoprávní média, evropskou politiku a osobní styl. Kdo otevře komentáře pod fotografií premiéra, nemůže čekat pouze soutěž o nejlepší úsměv.
Profilovka republiku neochrání
Největší absurdita celé epizody ale není v tom, že se premiér nechal vyfotit s roztaženýma rukama. Politici zveřejňují fotografie každý den a státní rozpočet se kvůli tomu nezhroutí. Absurdní je kontrast mezi pozicí člověka, který má vést vládu ve složité bezpečnostní situaci, a komunikací, která se stále častěji podobá tvorbě influencera bojujícího o engagement. Babiš sám přitom své protivníky rád poučuje o práci, vážnosti, odpovědnosti a tom, kdo co pro občany skutečně dělá. V jeho vlastní vitríně ale vedle evropských jednání, rozpočtu a bezpečnosti pravidelně stojí videjko, vtípek, podcast, fotka a otázka na fanoušky.
Rozepjaté ruce jsou pro tuto politiku skoro dokonalým symbolem. Premiér na obrázku nic nedrží. Nemá před sebou dokument, mapu, návrh zákona ani rozpočet. Jen sebe, úsměv a publikum. Každý si do prázdného prostoru mezi rukama může dosadit, co chce. Obdivovatelka fešáka. Kritik dotace. Nespokojený volič nesplněné sliby. Jiný zdražování energií. Další bezpečnostní hrozby. Babiš poskytl plátno a národ začal malovat.
Předseda vlády si možná představoval, že nová fotografie nabídne několik tisíc srdíček a další potvrzení, že jeho osobní marketing stále funguje. Místo toho pod ní část vlastních podporovatelů otevřela reklamační knihu. Jedni chtějí zrušit poplatky veřejnoprávním médiím, jiní zákon FARA, další se zlobí kvůli řečem o válce a další řeší ceny energií. Babišovy dámy dál chválí fešáka a mezi tím létají výrazy kašpar, prázdné ruce nebo hlad po dotacích. Profilová fotografie nakonec vypověděla o české politice mnohem víc, než měl její autor patrně v plánu.
Babiš se postavil před objektiv s roztaženýma rukama a chtěl vědět, zda se lidem líbí. Část publika mu odpověděla. Nejen na fotečku.
