Andreje Babiše musí po senátních volbách bolet obrovská nespravedlnost. Má kolem sebe tolik snaživých politických pomocníků, kteří by pro jeho blaho snad i vlastní boty prošoupali, leč voliči tuto stranickou obětavost vůbec neocenili. Poslanec Denis Doksanský před prvním kolem pracně zesměšňoval prezidenta Petra Pavla kvůli plánované neúčasti ve volbách. Ministr Boris Šťastný z koaličních Motoristů se před druhým kolem rozhodl pátrat v prezidentově peněžence a Radek Vondráček přispěchal s výsměšným seriálem o Pavlově cestování. Jeden vyráběl billboardy, druhý počítal cizí peníze, třetí vymýšlel scénáře. Všichni se činili s takovou vervou, že by šéfi mohli mohla požádat o odměny. Po uzavření volebních místností přišlo překvapení. Ze třinácti kandidátů ANO, kteří postoupili do druhého kola, nezvítězil ani jeden. Tolik snažení a úporné práce, výsledek nula.
Liga užitečných Babišových by měla urychleně založit zvláštní fond na odškodnění politických snaživců. Doksanskému by se z něj proplácely výtvarné potřeby, Šťastnému kalkulačky a Vondráčkovi náklady na scenáristicko-dramaturgickou činnost. Všichni tři předvedli před volbami značné pracovní nasazení v disciplíně, kterou Babišovo politické okolí pěstuje s mimořádnou zálibou. Hledání čehokoli, čím by se dal zesměšnit Petr Pavel. Prezidentova dovolená, změna cestovního plánu, soukromé letadlo, ekonomická třída nebo cena sedadla poskytly dostatek námětů k veřejnému pohoršení. Mohli se předhánět v tom, kdo přijde s ostřejší poznámkou a komu se podaří objevit podezřelejší okolnost. Voliči však měli před sebou poněkud jiný úkol. Rozhodovali o složení Senátu, nikoli o vítězi soutěže v klání prezidentském.
Zvlášť dojemná je časová návaznost celé politické produkce. Před prvním kolem se pozornost soustředila na prezidentovu původně plánovanou neúčast v komunálních volbách. Doksanský proto vytvořil obrázkovou agitaci, v níž z Pavla udělal odstrašující příklad a vyzýval občany, aby na rozdíl od něj přišli hlasovat, nejlépe samozřejmě pro ANO. Prezident mu však scénář pokazil návratem z Maroka. V době, kdy se poslanec mohl kochat vlastním výtvorem, Pavel již zamířil k volební urně a svůj hlas odevzdal. Sotva tato epizoda skončila, přihlásili se před druhým kolem další členové politické úderky. Šťastný vyrazil kontrolovat prezidentovy výdaje a Vondráček hledal další materiál v jeho letecké dopravě. Prezidentská tematika tak měla zajištěné pokračování. ANO však ve druhém kole žádné podobné pokračování vítězné série nezažilo, protože žádnou vítěznou sérii nemělo. Třináct kandidátů postoupilo, třináct jich prohrálo a všechny předvolební pokusy rozesmát veřejnost na Pavlův účet zůstaly bez senátorské odměny.
Tři pomocníci, tři nápady a jedna veliká nula
Doksanského billboard by si zasloužil zvláštní místo v muzeu politických omylů. Velká prezidentova fotografie, nápis „Nebuď jako já, přijď k volbám“, figurka na žebříku a pečlivě připravené poselství měly občanům ukázat, kdo se zachoval nesprávně. Jenže hlavní postava celého díla odmítla spolupracovat s autorem. Pavel změnil plán a odvolil, poslanec získal trapnou zkušenost
Překvapení však mohlo být ještě větší. Prezidentovo rozhodnutí vrátit se k volbám totiž znamenalo, že Doksanský najednou nemohl na Pavla útočit kvůli neúčasti. Předvolební munice se spotřebovala, zatímco cíl zůstal prakticky nedotčen. Poslanec se mohl alespoň pochválit, že jeho výzva k účasti u voleb byla vyslyšena také na Pražském hradě, byť tato Pavlova interpretace využití volebního práva příliš nesedla k původně zamýšlenému účelu.
Boris Šťastný převzal před druhým kolem úlohu ještě náročnější. Zatímco Doksanskému stačila fotografie a několik rekvizit, ministr za Motoristy se rozhodl vydat na výpravu do světa leteckých nákladů. Prezident zveřejnil, že za soukromou dopravu do Maroka a mimořádný návrat kvůli volbám zaplatil ze svého celkem přibližně 456 tisíc korun. Šťastný si však všiml, že částka 365 tisíc korun za prezidentův podíl na mimořádném letu je podle něj podezřele nízká. Koaliční ministr tak předvedl skutečný účetní objev. Prezident utratí vlastní peníze a problémem není, že by jich utratil příliš mnoho, nýbrž že jich možná utratil málo. Kdyby takovou logiku přijali všichni státní kontroloři, mohli by se občané začít obávat každé úspory, jelikož i slevová kartička do supermarketu by mohla skončit před příslušným Finančním úřadem.
Radek Vondráček dodal celému tažení kulturní rozměr. Prezident se po skončení dovolené vrátil běžnou nízkonákladovou linkou, což poslanci zavdalo k další příležitosti pro výsměch prezidentovi. „Seriál o hrdinném prezidentovi pokračuje! A já uhodl další díl – pokorný návrat do vlasti v třídě Economy,“ napsal Vondráček. Haj hou. Vondráčkova komedie tím získala stranického scenáristu, který dokáže z obyčejné letecké přepravy vytvořit pokračování telenovely. Vondráček doposud nejspíš neprocitl z kómatu dramaturgů televizních obrazovek přelomu milénia.
Senátní volby se neřídí zbožným přáním agitátorů
Voliči se rozhodli využít senátní volby jinak, než jak si mohla Liga užitečných Babišových představovat. Vybírali mezi konkrétními kandidáty, porovnávali jejich veřejné působení a v jednotlivých obvodech odevzdávali hlasy těm, které chtěli vidět v horní komoře Parlamentu. Ve druhém kole uspěli představitelé Starostů, ODS, lidovců, TOP 09 a dalších uskupení. ANO mělo třináct finalistů, ale žádný z nich nezískal rozhodující většinu. Doksanského výtvarné nasazení, Šťastného účetní horlivost ani Vondráčkovy seriálové nápady tento výsledek nezměnily
Pro Andreje Babiše je to jistě důvod k zamyšlení. K dispozici má stranické poslance, koaliční ministry a řadu dalších lidí ochotných vyrazit proti jeho oponentům, jakmile se objeví vhodná příležitost. Někteří dokážou vystupovat s mimořádnou razancí, jiní vyrábějí satirické koláže, další se specializují na hledání podezřelých okolností v soukromém životě prezidenta. Takový aparát by měl zajistit alespoň několik volebních vítězství namísto debaklu.
