Premiér Andrej Babiš znovu předvedl, jak vypadá politika, která dávno nedokáže oddělit výkon veřejné funkce od permanentního osobního boje s médii. Tisková konference po jednání vlády se velmi rychle změnila v další hysterický výstup člověka, který místo odpovědí spouští směs urážek, paranoidních výpadů a teatrálních obvinění vůči novinářům. Tentokrát si Babiš vzal na mušku hlavně Seznam Zprávy a Novinky, obviňoval média ze lží, manipulací a ničení lidských životů a přitom působil přesně jako politik, který není schopen unést existenci světa mimo vlastní mediální režii.
Jako filmová scéna z filmu o léčebně pro rozpolcené osobnosti nakonec zapůsobilo premiérovo moralizováním o tom, že odsuzuje agresivitu vůči novinářům. Jinými slovy: nejdřív média veřejně označí za lháře a manipulátory ničící lidské životy, poté se stylizuje do role státníka volajícího po klidu a respektu. Celý výstup přitom zapadl do mnohem širšího obrazu současného hnutí ANO. Útoky na novináře už v něm totiž dávno nepůsobí jako občasný exces šéfa kabinetu. Začínají připomínat téměř stranickou disciplínu. Když premiér útočí na média z řečniště, poslanci ANO mezitím natáčejí videa za volantem a při řízení hystericky nadávají novinářům, jindy politici hnutí zase pravidelně vykreslují žurnalisty jako nepřátele státu, manipulátory nebo součást jakéhosi organizovaného spiknutí proti vládě. V ANO se postupně vytváří atmosféra, v níž novinář není kontrolní prvek demokracie, ale obtížný nepřítel, kterého je potřeba zesměšnit, ponížit nebo delegitimizovat.
Pondělní tisková konference byla učebnicovým příkladem tohoto stylu. „Nejste nad zákonem. Ani my. My skládáme účty. Takže by bylo dobré, kdybyste informovali objektivně,“ vypálil Babiš směrem k novinářům. Již tato formulace je dostatečně obrazná. Premiér demokratické země nemluvil s médii jako s legitimní součástí veřejné kontroly, ale jako člověk, který má pocit, že novináři překračují hranice tím, že si dovolují psát něco jiného, než by si přál. Následovalo tradiční Babišovo schéma. Ne konkrétní argumentace, či vyvracení jednotlivých tvrzení na základě faktické argumentace, nýbrž proud emocí, rozhořčení a nálepek. „Teďka vám řeknu, prolhané Seznam Zprávy a Novinky, jak lžete o věcech, které se týkají nás,“ prohlásil. Jenže stejně jako v mnoha předchozích případech nedokázal přesně vysvětlit, co konkrétně je na článcích, které jím zmíněná servery publikují, nepravdivé. Vytáhl titulky, rozčiloval se nad nimi, ironicky reagoval. „Fakt jo? To je jako co?“, nabídl místo systematické argumentace šéf hnutí ANO. Sehrál tak zejména rozhořčené divadlo člověka, který nesnese nepříjemné otázky.
Póza ukřivděného žalobníka se u Babiše opakuje dlouhodobě. Kdykoli média upozorní na problematické okolnosti fungování jeho vlády, vazby kolem Agrofertu, střety zájmů nebo personální kauzy, premiér okamžitě přepíná do role oběti mediálního spiknutí. Nejde přitom o novou taktiku. Už v předchozích měsících opakovaně útočil na novináře ve Sněmovně i na sociálních sítích a stále častěji přitom působil jako politik posedlý představou nepřítele, který proti němu údajně vede organizovanou válku. Čím hysteričtější tyto výstupy však jsou, tím méně působí jako projev síly. Připomínají spíš nervozitu člověka, který ztrácí schopnost kontrolovat nejen sám sebe, leč i veřejný obraz vlády.
Mimořádně silná byla část tiskové konference věnovaná psychiatričce Ditě Protopopové. „Vy jste jí zničili život. Vy, média. Vy, kteří jste neváhali i mého nemocného syna pomlouvat,“ útočil Babiš na novináře. Tím se jeho vystoupení definitivně změnilo v emocionální manipulaci postavenou na osobním dramatu. Právě kauza Protopopové patří mezi nejkontroverznější kapitoly příběhu kolem Čapího hnízda. Byla to právě ona, kdo v roce 2017 vystavil posudek, podle něhož Andrej Babiš mladší údajně nebyl schopen účastnit se trestního řízení. Její tehdejší manžel Petr Protopopov pak Babiše mladšího odvezl na Ruskem okupovaný Krym. To nejsou mediální fantazie, nýbrž fakta, o nichž média informovala právě proto, že šlo o mimořádně závažnou veřejnou kauzu týkající se premiérovy rodiny a trestního řízení.
Babiš se přitom dlouhodobě snaží vytvářet obraz, že média útočí na jeho syna bezdůvodně a z čiré nenávisti. Jenže Andrej Babiš mladší sám opakovaně veřejně vystupuje a o svém otci mluví mimořádně tvrdě. „Skončíš jako Orbán. Jsi ruský mafián,“ napsal například po schůzce premiéra s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem. V jiném příspěvku zase varoval před „maďarskou cestou“ a obvinil svého otce z pokusů ovládnout mediální prostor. Tyto výroky přitom nepocházejí od novinářů ani opozice. Jsou to veřejná slova samotného premiérova syna. Když tedy Babiš obviňuje média z ničení jeho rodiny, velmi často tím ve skutečnosti zakrývá hlubší problém. Totiž že část nejtvrdších výroků proti němu nepřichází z redakcí, ale přímo z jeho vlastního rodinného prostředí.
Na celé tiskové konferenci bylo mimořádně pozoruhodné ještě něco jiného. Babiš se opakovaně vracel k tomu, že jeho hnutí má vlastní podcasty a vlastní komunikační kanály. „Ano, máme podcasty, kde můžeme mluvit, kde nám nikdo neskáče do řeči, kde nikdo nemanipuluje a nepodsouvá účelové otázky,“ prohlásil. Věta dokonale odhaluje způsob uvažování současného premiéra. Ideální médium je pro něj zjevně takové, které neklade nepříjemné otázky, neskáče do řeči a nepolemizuje. Jinými slovy: prostor bez kritické kontroly. V tom spočívá Babišův vztah k médiím. Nejde o standardní konflikt politika s novináři, leč stále viditelnější odpor vůči samotné podstatě nezávislé žurnalistiky.
Proto je důležité vnímat pondělní výstup i v širším kontextu chování celého ANO. Nedávno například poslanec Marek Novák natáčel při řízení auta video plné útoků na novináře, přičemž bylo zjevné, že sledování silnice není jeho hlavní prioritou. Jiní představitelé hnutí opakovaně mluví o médiích jako o manipulátorech, aktivistech nebo organizované propagandě. Premiér pak tyto nálady legitimizuje z nejvyšší vládní pozice ve sněmovních vystoupeních. Výsledkem je atmosféra, v níž se novináři stávají snadným terčem nenávisti části veřejnosti. Proto působilo téměř absurdně, když Babiš na konci svého vlastního agresivního výstupu prohlásil: „Odsuzuji jakoukoliv agresivitu vůči novinářům.“ Těžko si představit pokrytečtější formulaci. Politik, který právě několik minut vykresloval média jako lháře ničící lidské životy, se najednou stylizuje do role obránce slušnosti.
Ještě výmluvnější byla jeho následující věta: „Sami si uvědomte, že kolikrát píšete lži a že samozřejmě se agresivita potom projevuje i na nás.“ Přeloženo do normální řeči: média si za agresi vlastně mohou sama. V jedné větě je tak demonstrován neuvěřitelný obraz arogantní nenávisti k těm, co nevytvářejí mediální obraz premiéra coby tatíčka spasitele. Šéf hnutí ANO tím fakticky naznačuje, že negativní reakce vůči novinářům jsou důsledkem jejich vlastní práce. Přesně podobným způsobem dlouhodobě pracují populisté po celém světě. Nejprve delegitimizují média, vykreslí je jako nepřátele lidu, manipulátory nebo organizované lháře, a pak se tváří překvapeně, když proti novinářům roste nenávist.
Na celé scéně je navíc fascinující ještě jedna věc. Andrej Babiš se neustále stylizuje do role politika, kterého údajně média pronásledují a ničí. Ve skutečnosti je ale jedním z nejmocnějších lidí českého veřejného prostoru posledních let. Vlastnil obří mediální dům, disponuje obrovským marketingovým aparátem, jeho hnutí systematicky pracuje se sociálními sítěmi a vlastními komunikačními kanály. Přesto stále vystupuje jako člověk obklopený nepřáteli, který statečně bojuje proti zlým novinářům. Čím častěji tuto roli hraje, tím víc však působí unaveně, hystericky a především směšně. To není obraz silného lídra, nýbrž obraz politika, který nesnese svět mimo vlastní mediální bublinu a každou kritiku automaticky chápe jako osobní útok.
Tisková konference neukázala sílu vlády, jen nervozitu, podrážděnost a stále agresivnější vztah k médiím. Předvedla premiéra, který místo věcné debaty spouští emocionální výlevy o prolhaných novinářích a znovu zobrazila hnutí, které si z útoků na média postupně dělá téměř standardní součást vlastní politické identity.
