Radek Vondráček z hnutí ANO se stal předsedou sněmovního Podvýboru pro svobodu slova a česká politika tím nabídla další scénu, kterou by si slušný satirik raději nevymyslel, jelikož by působila příliš lacině. Nad svobodou slova má bdít politik, který se jen nedávno v přímém přenosu České televize obořil na moderátora Martina Řezníčka kvůli nepohodlné formulaci o obranných závazcích vlády a připojil větu, která zněla méně jako polemika a více jako výhružka.
Vondráček tehdy moderátorovi řekl: „Dávejte si na to pozor.“ Teď bude tentýž politik stát v čele orgánu, který má mít v názvu svobodu slova. Pokud by šlo o scénář politické komedie, dramaturg by ho nejspíš vrátil s poznámkou, že tolik ironie najednou divák neuvěří. Vondráček se po svém zvolení tvářil jako člověk, který právě přebírá důležitou veřejnou misi. „Půl roku po volbách se podařilo ustavit v Poslanecké sněmovně podvýbor pro svobodu slova a já jsem byl zvolen jeho předsedou. Témát je strašně moc. Pojďme na to, pojďme pracovat. A samozřejmě děkuju za všechny hlasy,“ uvedl. Přidal ještě větu, která v daném kontextu působí téměř jako politický stand-up bez pointy, protože pointou je samotný autor výroku. „Svoboda slova není samozřejmost, jak ukázala minulá vláda. Proto ji budu dál bránit,“ doplnil Vondráček. Na papíře to zní jako standardní prohlášení politika, který se hlásí k ústavním hodnotám. V realitě za tím stojí muž, který ještě nedávno v televizním studiu předváděl, jak si část současné vládní garnitury představuje debatu s novinářem: otázka je v pořádku jen do chvíle, než se začne dotýkat nepohodlného faktu.
Připomenout onu televizní scénu je nezbytné, protože bez ní by celé Vondráčkovo zvolení vypadalo jako běžná personální zpráva ze sněmovny. Jenže ono běžné není. Vondráček v debatě České televize nesouhlasil s tím, jak moderátor Martin Řezníček formuloval otázku týkající se obrany a závazků České republiky vůči NATO. Místo toho, aby odpověděl věcně, začal napadat samotný rámec otázky. „Omlouvám se, ale na úvod se musím vrátit k tomu, že vaše věta, že tato vláda nehodlá dostát svým závazkům, byla vysoce manipulativní a nebyla vyvážená. A už se k tomu nemusíme vracet,“ prohlásil tehdy Vondráček. Už tato věta ukázala zvláštní představu o debatě: politik oznámí moderátorovi, k čemu se smí nebo nesmí vracet, a ještě si přitom přivlastní právo rozhodovat, co je vyvážené. Když moderátor připomněl, že debatu vede on, Vondráček přidal větu, která se mu nyní vrací jako bumerang. „Já vám řeknu, že ta věta byla vysoce manipulativní… Dávejte si na to pozor,“ uvedl.
Právě tato slova dělají z jeho nové funkce výmluvný symbol. Vondráček může donekonečna vysvětlovat, že nešlo o výhrůžku, ale o upozornění i tvrdit, že jen kritizoval práci moderátora. Má právo stavět se do role občana, který má také názor na veřejnoprávní televizi. To všechno by možná obstálo, kdyby jeho vystoupení nepůsobilo zcela jednoznačně. Pakliže politik vládního hnutí říká novináři v přímém přenosu „dávejte si na to pozor“, nejedná se o běžnou polemiku nad slovíčkem, jde o větu, která má váhu právě proto, že ji neříká náhodný diskutující pod článkem, ale poslanec vládní moci. V tom je rozdíl mezi kritikou a tlakem. Kritika zní: nesouhlasím s vaší formulací. Tento rozdíl je zřejmě pro nového strážce svobody slova poněkud nejasný.
Do absurdity celou věc posouvá také to, že Vondráčkova televizní výtka narazila. Číslo, kvůli němuž se na Řezníčka obořil, následně potvrdil Andrej Babiš. Jinými slovy, Vondráček se v přímém přenosu rozčílil na moderátora kvůli formulaci, kterou mu pak zbořil vlastní stranický šéf. V normálním politickém provozu by to možná vedlo k opatrnosti. U Vondráčka však k další obhajobě sebe sama a nyní k usednutí do čela Podvýboru pro svobodu slova. To je situace, která by se dala shrnout jednoduše: nejdřív napomínáte novináře, aby si dal pozor, pak se ukáže, že problém byl spíš u vás, a nakonec dostanete funkci, v níž máte bránit svobodu projevu. To už není ani ironie.
Opozice si tuto symboliku nenechala ujít. Předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel zvolení Vondráčka okomentoval sarkasticky a přesně trefil to, co bije do očí. „Předsedou podvýboru pro svobodu slova jste zvolili člověka, který proti ní v přímém přenosu aktivně bojoval vyhrožováním moderátorovi. Gratuluji,“ napsal. V jedné větě je obsažen celý problém. Nejde jen o to, že Vondráček jednou přestřelil v debatě, nýbrž o to, že vládní většina takového člověka poslala do čela orgánu, jehož téma je mimořádně citlivé právě v době debaty o veřejnoprávních médiích, jejich financování a kontrole. Vondráčkovo jméno v této funkci tedy není neutrální. Je to vzkaz, který nezní: budeme chránit svobodu slova pro všechny, ale spíše: svobodu slova budeme definovat my.
V čele Podvýboru pro svobodu slova tak nestojí člověk, který by poslední týdny spojoval své jméno s obranou novinářské práce nebo s ochranou veřejné debaty před politickým tlakem. Stojí tam politik, který se rozčiloval, když moderátor trval na nepohodlném rámci otázky. To je rozdíl. Svoboda slova není jen právo politika mluvit do kamery, ale i právo novináře položit otázku, která se politikovi nelíbí a právo moderátora opravit zavádějící tvrzení. Veřejnosti má slyšet nepohodlná fakta bez toho, aby zástupce moci okamžitě zvedl prst a varoval, že si na to má někdo dávat pozor. Pokud nový předseda podvýboru tento rozdíl nechápe, pak problém není v opozici, České televizi ani moderátorovi. Problém sedí přímo v čele podvýboru.
Není náhoda, že se právě svoboda slova stala tak oblíbeným heslem populistických politiků. Je dostatečně vznešená, aby se za ni dalo schovat téměř cokoli, a zároveň dostatečně pružná, aby ji každý mohl ohýbat podle potřeby. Jenže skutečná svoboda slova se pozná podle toho, jak se politik chová k těm, kdo mu neslouží. Ne podle toho, kolikrát ji zmíní ve statusu. Vondráček může psát, že „svoboda slova není samozřejmost“ a že ji bude bránit. Jenže když se ocitne tváří v tvář moderátorovi, který mu položí nepříjemnou otázku, jeho první instinkt není bránit pluralitu debaty, nýbrž zpochybnit otázku, usměrnit moderátora a dodat, aby si dal pozor. Na konci tedy nezůstává jen jedna sněmovní funkce. Zůstává obraz současné moci, která se nebojí proměnit i svobodu slova v kulisu pro vlastní mocenské hry. Radek Vondráček bude mluvit o obraně svobody slova, zatímco se za ním potáhne vzpomínka na moderátora, kterému doporučoval opatrnost.
