Mediální výbor se vládnoucí koalici vymkl z rukou a ministr kultury Oto Klempíř se po něm ocitl pod palbou, kterou si jeho návrh zákona o médiích veřejné služby přitahoval od prvního dne. Opozice využila nepřítomnosti části koaličních poslanců, převzala na jednání většinu a prosadila sérii kroků, které míří přímo proti Klempířově představě rušení poplatků a nového financování České televize a Českého rozhlasu.
Vznikne expertní skupina k financování veřejnoprávních médií, výbor vyzval ministra ke stažení návrhu, Piráti prosadili posudek k nahrávce „pět mega“ a bývalí i současní radní České televize dostali výzvu, aby uhradili škodu vzniklou odvoláním dozorčí komise. Pro vládu, která se ještě nedávno tvářila, že změnu veřejnoprávních médií předkládá jako promyšlenou reformu, to je nepříjemné. Stačilo několik absencí, jednotný postup opozice a mediální výbor ukázal, že Klempířův návrh není jen předmětem odborné debaty, ale politickým problémem, který se může vládě bolestivě vracet.
Klempíř po jednání neskrýval rozladění a pokusil se výsledek výboru popsat jako politické divadlo. „To, co dnes předvedl mediální výbor pod vedením lidoveckého poslance Františka Talíře, nemá s odpovědnou správou veřejných médií nic společného,“ napsal ministr kultury na síti X. „Místo seriózní debaty o budoucnosti České televize a Českého rozhlasu sledujeme dětinské politické divadlo, kde se pracuje pouze se strachem a polopravdami.“ Tato slova se mu rychle vrátila od opozice, která mu připomněla jeho slabiny. „Nepředkládej paskvily a nebude žádné ‚divadlo‘. Tak jednoduché to je, Oto,“ vzkázal mu poslanec STAN Matěj Hlavatý. V jedné větě tím shrnul celou opoziční logiku: problém není v tom, že se opozice brání, ale v tom, co vláda položila na stůl.
Samotné jednání vláda neprohrála proto, že by opozice náhle objevila nový trik, nýbrž proto, že koalice si ani nedokázala uhlídat vlastní účast. Nepřítomnost poslanců ANO Martina Kolovratníka i Roberta Stržínka a poslance SPD Jaroslava Foldyny změnila poměr sil ve výboru a otevřela opozici prostor, který okamžitě využila. Zástupci ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a Pirátů hlasovali v jednotném bloku a prosadili vše, s čím na jednání přišli. Poslanec KDU-ČSL František Talíř pak jednání glosoval téměř vítězným zápisem z politické přepadovky. „Přišel jsem, viděl jsem, navrhl jsem. Prošlo to. PRO hlasovalo 7/13 přítomných,“ napsal. Jakkoli to může působit jako lehká ironie, pro vládní tábor v tom byla velmi nepříjemná zpráva. V okamžiku, kdy se rozhoduje o jednom z nejcitlivějších zákonů současnosti, koalice nezvládla ani elementární disciplínu na výboru. Když takovou chybu udělá vláda, opozice ji logicky nenechá ležet ladem.
Nejviditelnějším výsledkem jednání je vznik nezávislé expertní skupiny, která má připravit doporučení k plánovanému zákonu o médiích veřejné služby. Povede ji pirátská poslankyně Andrea Hoffmannová a kromě zástupců mediálního výboru se do ní mohou zapojit odborníci, autoři studií a analýz financování médií veřejné služby, členové Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, zástupci Syndikátu novinářů, Reportérů bez hranic nebo Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, a také vedení České televize, Českého rozhlasu a odborové organizace obou médií. To je pro Klempíře politicky nepohodlné. Jeho ministerstvo totiž čelí výtkám, že návrh připravilo bez dostatečné debaty, bez přesvědčivých analýz a bez věrohodného vysvětlení dopadů. Opozice teď vytvořila platformu, která má dělat přesně to, co mělo ministerstvo udělat dávno: sednout si s odborníky, s médii a s politickou reprezentací a přestat předstírat, že změna financování veřejnoprávních médií je účetní přesun z jedné kolonky do druhé.
Andrea Hoffmannová po jednání popsala výsledek jako sérii konkrétních kroků. „Vyzvali jsme radní, aby uhradili způsobenou škodu České televizi. Zadáváme expertní posudek k nahrávce Matochy a Bradáče a usnesením apelujeme na pozastavení volby. Založili jsme pracovní skupinu mediálního výboru k financování veřejnoprávních médií, aby konečně vznikla platforma dialogu mezi opozicí, koalicí, sněmovnou, senátem, odborníky i zástupci médií. Vyzvali jsme ministra Klempíře, aby stáhl svůj návrh zákona o financování médií. To vše dnes díky opoziční spolupráci prošlo mediálním výborem. Díky za to kolegům a také nejlepšímu týmu ever!“ uvedla. Na tom je dobře vidět, proč se Klempířovi výsledek tak špatně vysvětluje jako pouhé „dětinské politické divadlo“. Opozice totiž nepřišla jen nadávat. Přinesla usnesení, využila většinu, založila pracovní skupinu, otevřela otázku nahrávky, vyzvala ke stažení návrhu a zasáhla i do debaty o Radě ČT. To není divadlo. To je politická práce, kterou vláda tentokrát nezvládla zastavit.
Nejtvrdší reakci si ale Klempíř vyslechl od Matěje Hlavatého. Ten ministrovi připomněl, že odpovědnost za návrh nenese opozice, ale vláda, jejíž je součástí. „Tenhle zákon je tvoje práce, tvoje odpovědnost a politicky za něj nese odpovědnost i Andrej Babiš, jehož vlády jsi součástí. Pokud předložíte návrh, který může destabilizovat financování ČT a ČRo, ohrozit jejich fungování a bez analýzy je vystavit riziku finančního kolapsu, nemůžeš čekat, že opozice bude mlčet,“ napsal. Tady už nejde o jednotlivé procedurální hlasování. Hlavatý míří přímo na jádro sporu: návrh podle opozice nemá jen změnit způsob výběru peněz, ale může veřejnoprávní média dostat do závislosti na státním rozpočtu, omezit jejich stabilitu a otevřít prostor politickému tlaku. Pokud vláda sahá na financování České televize a Českého rozhlasu, musí počítat s tím, že se bude ptát každý, kdo chápe, jak důležitá je nezávislost médií veřejné služby.
Hlavatý pak přešel do přímého útoku na samotný způsob, jakým Klempíř změnu připravoval a komunikoval. „Kde je slíbená pracovní skupina k financování veřejnoprávních médií? Kde jsou odborné konzultace? Kde jsou schůzky se zástupci médií, experty a výborem? A hlavně, kde jsi byl dnes ty, když se tenhle problém řešil přímo na výboru?“ zeptal se. Pokud Klempíř tvrdí, že jeho návrh je předmětem diskuse, opozice mu připomíná, že skutečná diskuse nevypadá tak, že ministr předloží kontroverzní text, pak se zlobí na výbor a ještě u toho chybí v okamžiku, kdy se jeho návrh rozebírá. „Místo urážek o ‚dětském divadle‘ by možná stálo za to začít dělat svou práci. Výbor dnes udělal přesně to, co dělat měl: postavil se proti neodpovědnému legislativnímu experimentu, který může veřejnoprávní média přivést na hranu insolvence,“ dodal Hlavatý
Do ministra se opřel i jeho předchůdce Martin Baxa. Ten už dříve patřil k nejhlasitějším kritikům vládního postupu vůči veřejnoprávním médiím a po jednání mediálního výboru přitvrdil. „Mediální výbor Poslanecké sněmovny vyzval ministra Klempíře ke stažení jeho návrhu zákona o médiích veřejné služby. Ten návrh je nepřijatelný! Za takový návrh zákona bych se styděl a ministerstvo kultury by takový návrh v našem období nikdy nepředložilo,“ prohlásil. Baxova slova jsou důležitá i proto, že přicházejí od člověka, který resort kultury vedl a dobře ví, jak citlivá je oblast veřejnoprávních médií. Když bývalý ministr říká, že by se za podobný návrh styděl, není to jen opoziční bonmot, nýbrž přímé zpochybnění odborné i politické kvality textu, s nímž Klempíř přišel.
Klempíř se přitom snažil po jednání trvat na tom, že jeho návrh není hotová dogma a že se o financování dál povede debata. „Ano, návrh financování je předmětem diskuse. To jsem řekl jasně a opakovaně. Ale diskuse neznamená chaos,“ uvedl. Jenže právě to slovo se mu v celé situaci vrací jako bumerang. Chaos totiž nepůsobí opozice tím, že chce expertní skupinu, posudek k nahrávce a širší debatu. Chaos působí vláda, která předkládá kontroverzní návrh, nedokáže si pohlídat vlastní většinu na výboru, čelí stávkové pohotovosti ve veřejnoprávních médiích a současně se pokouší veřejnosti vysvětlovat, že jen modernizuje systém. Pakliže něco vypadá jako politicky nebezpečný experiment, pak je to představa, že se financování médií veřejné služby přesune blíže k vládní moci a že stačí říkat „transparentnost“, aby z toho zmizely všechny pochybnosti.
Jednání výboru navíc nezasáhlo jen samotný zákon o financování. Opozice prosadila i zadání expertního posudku k nahrávce „pět mega“, kterou zveřejnil deník FORUM 24. Na nahrávce údajně radní České televize Pavel Matocha a Roman Bradáč rozmlouvají způsobem, který může naznačovat korupční jednání. Hlas, který by mohl patřit Bradáčovi, na záznamu říká, že ještě nedostal všechno. Když se ho druhý hlas ptá, kolik ještě chybí, zazní odpověď „pět set“. Následuje replika: „Jako ještě půl mega? (…) Já teda zjistím, jak to celý je. Ale určitě to dostaneš.“ Právě tato nahrávka výrazně zkomplikovala i plánovanou volbu nových členů Rady ČT, protože Matocha s Bradáčem patřili podle zákulisních informací mezi favority vládního tábora. Opozice už dříve žádala, aby se volba členů rady kvůli nahrávce odložila, a nyní získala další nástroj, jak na pozastavení a prověření tlačit.
Zajímavé je, že ani premiér Andrej Babiš již nemůže celou věc jednoduše odsunout jako mediální hru. Ačkoli zástupci vlády zpočátku pravost nahrávky bagatelizovali a upozorňovali na údajnou nedůvěryhodnost zdroje, Babiš následně v rozhovoru pro Deník připustil, že je třeba zjistit, zda jde o reálný rozhovor, nebo podvrh vytvořený umělou inteligencí. „Ale určitě je taková věc nepřijatelná,“ dodal. To je pro vládní tábor nepříjemný posun. Jakmile premiér připustí, že je třeba mít jasno, není už možné tvářit se, že nahrávka neexistuje. Pokud se do celé věci vložil Babiš, je pochopitelné, že v zákulisí sílí spekulace, zda vláda Matochu a Bradáče nakonec neobětuje, přestože se s nimi původně počítalo jako s vážnými kandidáty. Nikdo to samozřejmě nechce říct nahlas. Po výbuchu kauzy „pět mega“ však již volba radních nevypadá jako předem nalajnovaná formalita.
Celá věc se tak ministrovi kultury rozpadá na několika frontách najednou. Na jedné straně má návrh zákona, který podle kritiků může destabilizovat financování České televize a Českého rozhlasu. Na druhé straně odpor zaměstnanců veřejnoprávních médií, stávkovou pohotovost a stále tvrdší opoziční blok. Do toho přichází spor o Radě ČT a nahrávka, která zpochybňuje důvěryhodnost některých lidí spojovaných s kontrolním orgánem veřejnoprávní televize. Klempíř může opakovat, že chce diskusi a že nejde o destabilizaci. Jenže politika se neposuzuje podle uklidňujících vět, leč podle toho, co návrhy reálně způsobují a jak působí na instituce, kterých se týkají. Zde zatím působí vláda jako někdo, kdo nejdřív hodí do místnosti zapálenou sirku, a pak se rozčiluje, že ostatní křičí požár.
Výsledek mediálního výboru je důležitější, než by se mohlo zdát. Není to jen procedurální epizoda, při níž opozice náhodou využila absenci tří koaličních poslanců. Je to ukázka, že spor o veřejnoprávní média se stal jednou z nejostřejších politických bitev posledních měsíců a že vláda v ní nemá volné pole. Opozice se naučila postupovat společně, a když dostala příležitost, využila ji beze zbytku. Talíř mohl jásat, Hoffmannová mohla rekapitulovat schválená usnesení, Baxa mohl mluvit o ostudě a Hlavatý mohl Klempířovi vzkázat, že paskvil není totéž co reforma. A ministr kultury? Ten místo vítězného tažení za novým mediálním zákonem odcházel s tím, že mu výbor doporučil návrh stáhnout a opozice založila vlastní expertní platformu.
Na konci tedy nezůstává jen jedna porážka na výboru, nýbrž obraz vlády, která chce sahat na jeden z pilířů demokratické infrastruktury, ale neumí přesvědčit ani výbor, ani veřejnoprávní média, ani opozici, že ví, co dělá.
