Ústavní soud odmítl stížnost společnosti Kostelecké uzeniny ze skupiny Agrofert a definitivně potvrdil, že firma neměla nárok na dotaci z Programu rozvoje venkova. Nejde jen o jeden uzavřený dotační spor, ale o další soudní potvrzení problému, který Andrej Babiš roky politicky zlehčoval, obcházel a vysvětloval konstrukcí svěřenských fondů. Soudy mu teď znovu vzkázaly, že formální převedení holdingu nestačilo, protože si podle jejich závěrů zachoval postavení ovládající osoby.
Kauza se týká dotace na projekt „Inovace technologie výroby tepelně opracovaných masných výrobků pasterizovaných v obalu“. Kostelecké uzeniny o peníze přišly kvůli posouzenému střetu zájmů tehdejšího premiéra Andreje Babiše, který byl v letech 2017 až 2021 předsedou vlády. Agrofert byl sice vložen do svěřenských fondů, jenže správní orgány i soudy opakovaně dospěly k závěru, že Babiš holding nadále nepřímo ovládal. Pokud premiér současně fakticky ovládal skupinu, jejíž firma žádala o veřejné peníze, stát podle zákona o střetu zájmů nemohl dotaci proplatit.
Ústavní soud věc shrnul velmi jasně. „Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh,“ uvedl ve svém usnesení. Tato formulace je pro Agrofert zatěžující tím, jak málo prostoru nechává pro politické mlžení. Nejde o nejasný spor, v němž by soud naznačil pochybnosti nebo potřebu dalšího přezkumu, ale o odmítnutí stížnosti jako zjevně neopodstatněné. Firma se přitom bránila už před Městským soudem v Praze, následně u Nejvyššího správního soudu a nyní i u Ústavního soudu. Výsledek je stále stejný: neuspěla.
Rozhodnutí okamžitě vyvolalo ostré reakce opozice. „Kostelecké uzeniny z holdingu nemají na dotace nárok, potvrdil Ústavní soud. Tak, Babiši, nesosat a vracet to, co holding občanům vzal,“ vzkázal Babišovi lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský. Je to věta napsaná jazykem sociálních sítí, ale míří do jádra celé kauzy. Babiš dlouhé roky stavěl politickou kariéru na obrazu člověka, který přišel zatočit s dotacemi, korupcí a starými pořádky. Jenže znovu a znovu se ukazuje, že jeho vlastní holding byl zároveň jedním z hlavních příjemců systému, který veřejně kritizoval.
Podobně tvrdě reagoval senátor Ondřej Lochman ze STAN. „Tři soudy. Tři zamítnutí. Kostelecké uzeniny dotace sosat neměly. Andrej je ale zpět, rozpočet na dotace se už navýšil a dotace pro jeho firmy zase budou. Drobné dá v dárečcích svým voličům, aby ho pochválili a všechno bude zase v pořádku. Takhle vypadá ovládnutí státu pro vlastní prospěch,“ napsal. Lochman tím posunul spor z roviny jedné neproplacené dotace do roviny systémového problému. Nejde podle něj jen o to, zda jedna firma dostala nebo nedostala konkrétní peníze. Jde o politický model, v němž se stát může znovu dostat do situace, kdy rozhoduje o penězích pro holding spojený s předsedou vlády.
Podstata sporu přitom není složitá. Ministerstvo zemědělství odmítlo v roce 2024 dotaci proplatit s odkazem na zákon o střetu zájmů a auditní závěry Evropské komise. Ústavní soud připomněl, že ministerstvo „vycházelo z auditního šetření Evropské komise, podle kterého se na Andreje Babiše vztahuje § 4c zákona o střetu zájmů, a proto veškeré dotace poskytnuté společnostem holdingu Agrofert po 1. 9. 2017 jsou v rozporu se zákonem.“ Právě datum 1. září 2017 je důležité, protože od té doby se střet zájmů podle výkladu vztahoval na dotace pro společnosti z holdingu. Babišova obranná linie dlouhodobě stála na tvrzení, že Agrofert převedl do svěřenských fondů a nemá nad ním přímou kontrolu. Soudy ale opakovaně řekly, že rozhodující není jen formální převod, ale skutečná možnost vlivu.
Kostelecké uzeniny ve stížnosti namítaly mimo jiné údajnou předpojatost „z důvodu politické aktivity Andreje Babiše“, nedostatečné odůvodnění, nesprávný výklad zákona o střetu zájmů i porušení svých práv. Ústavní soud tyto argumenty nepřijal. Naopak odkázal na předchozí rozhodování a připomněl, že podobnými podáními firem z Agrofertu se zabýval již dříve. „Soudy dostatečně zdůvodnily, že Andrej Babiš naplňoval v daném čase znaky ovládající osoby, a to nejenom s ohledem na majetkový prospěch ze společnosti Agrofert a jí vlastněných obchodních společností (včetně stěžovatelky), ale i jeho faktický vliv na celou strukturu prostřednictvím (možného) podílení se na řízení svěřenských fondů, na které akcie společnosti Agrofert převedl,“ shrnuli soudci.
Tady leží největší rána pro Babišovu dlouhodobou obhajobu. Svěřenské fondy měly veřejnosti, úřadům i evropským institucím ukázat, že se politik oddělil od svého byznysu. Jenže soudní rozhodnutí opakovaně říkají, že takové oddělení nebylo dostatečné. Pokud měl Babiš majetkový prospěch a zároveň možnost faktického vlivu přes nastavení fondů, nelze předstírat, že šlo o nezávislou strukturu bez vazby na premiéra. A pokud tato vazba existovala, veřejné peníze pro firmy z holdingu narážely na zákon o střetu zájmů.
Už Nejvyšší správní soud před Ústavním soudem potvrdil, že Kostelecké uzeniny v roce 2018 na dotaci neměly nárok. V jeho rozhodnutí zazněla obecná věta, která má dopad i mimo tento konkrétní případ. „Nejvyšší správní soud shrnuje, že veřejný funkcionář je ovládající osobou ve smyslu zákona o střetu zájmů tehdy, pokud může v obchodní korporaci vykonávat přímo či nepřímo rozhodující vliv. Nepřímý vliv lze přitom vykonávat rovněž prostřednictvím svěřenských fondů, do nichž veřejný funkcionář vložil svou majetkovou účast na ovládané společnosti. To za předpokladu, že si veřejný funkcionář zachová možnost tyto svěřenské fondy přímo či nepřímo řídit, resp. je ovládat,“ uvedl NSS. Jinými slovy, nestačí majetek přepsat do konstrukce, která hezky vypadá na papíře. Rozhodující je, zda si politik ponechal možnost rozhodujícího vlivu.
Tento závěr je pro českou politiku mimořádně důležitý, protože rozbíjí jednu z nejoblíbenějších Babišových obran. Když se mluvilo o střetu zájmů, často opakoval, že holding už nevlastní přímo, že splnil zákonné požadavky a že jde jen o útok politických protivníků. Jenže soudy opakovaně ukazují, že problém nebyl v politické kampani, ale ve skutečném nastavení vlastnických a ovládacích vztahů. Kritici Babiše tak dnes nemluví jen na základě pocitu nebo politického odporu. Opírají se o rozhodnutí soudů, která říkají, že střet zájmů měl konkrétní právní důsledky.
Kostelecké uzeniny se navíc nacházely v odlišné situaci než některé jiné firmy z Agrofertu, jejichž spory se týkaly dotací, které jim nebyly vůbec poskytnuty. Zde šlo o dotaci původně schválenou Státním zemědělským intervenčním fondem, kterou ministerstvo zemědělství následně zrušilo právě kvůli střetu zájmů tehdejšího premiéra. To je politicky citlivé, protože ukazuje, jak složitě a zpětně stát napravoval situaci, v níž se rozhodování o veřejných penězích dostávalo do střetu s postavením šéfa vlády.
Celá kauza zároveň připomíná, jak problematické bylo Babišovo heslo o řízení státu jako firmy. Pokud politik vlastní nebo ovládá obří holding a zároveň řídí stát, který rozděluje dotace, nejde o manažerskou efektivitu, ale o učebnicový střet. Stát není podnikatelský nástroj a veřejné peníze nejsou provozní kapitál pro holding. Když soudy opakovaně potvrzují, že firmy ze skupiny Agrofert neměly kvůli Babišovu střetu zájmů na dotace nárok, nejde o formalitu. Jde o hranici mezi veřejnou službou a soukromým prospěchem.
Proto je reakce opozice ostrá. Zdechovského „nesosat a vracet“ není uhlazeným jazykem tiskové konference, nýbrž zachycením emocí, které se kolem Babišových dotací táhnou roky. Babišovi příznivci mohou namítat, že jde o starou kauzu, případ je právně uzavřený a voliči dávno ve svobodných volbách rozhodli. V tom je ovšem problém. Pakliže se staré kauzy vracejí proto, že v nich soudy teprve nyní dávají definitivní razítko, nejsou staré, jen dlouhé.
Rozhodnutí navíc přichází v době, kdy se Babiš znovu nachází v centru moci. Proto Lochman mluví o návratu dotací a ovládnutí státu pro vlastní prospěch. Lze samozřejmě vést debatu o tom, jaké dotace mají smysl, jak nastavit podporu zemědělství nebo potravinářství a zda stát nemá systém zjednodušit. Debata o dotační politice je jedna věc. Úplně jiná věc je však situace, kdy z veřejných peněz těží skupina spojená s premiérem. Zde již nejde o hospodářskou politiku, nýbrž o důvěru ve stát.
Babišův střet zájmů nebyl nikdy pouhým právnickým detailem, leč testem, zda si české instituce dokážou poradit s politikem, který spojil obrovskou ekonomickou moc s politickou mocí. Evropská komise, ministerstva, správní soudy, Nejvyšší správní soud a nyní i Ústavní soud postupně skládaly odpověď. V této konkrétní věci je odpověď jasná: Kostelecké uzeniny na dotaci nárok neměly. A důvodem nebyla zlá vůle úředníků, předpojatost nebo politický hon. Důvodem byl střet zájmů Andreje Babiše.
Na konci tedy nezůstává jen rozhodnutí o jednom projektu na inovaci výroby masných výrobků. Jedná se o obraz politického systému, který musel dlouhá léta řešit, zda premiérův holding smí sahat na veřejné peníze. Zůstává série soudních verdiktů, které potvrzují, že Babiš byl i po převedení Agrofertu do svěřenských fondů ovládající osobou. Zbývá otázka, zda si česká veřejnost ještě dokáže udržet pozornost u kauz, které se táhnou tak dlouho, že se jejich podstata ztrácí pod nánosem právních termínů.
Podstata je jednoduchá. Firma z Babišova holdingu chtěla dotaci. Stát ji kvůli Babišovu střetu zájmů neproplatil. Firma prohrála u Městského soudu v Praze, u Nejvyššího správního soudu i u Ústavního soudu. Opozice dnes připomíná, že za řečí o efektivním řízení státu se znovu ukazuje starý problém: Andrej Babiš nikdy nebyl jen politikem. Byl a zůstává symbolem propojení politické moci, ekonomického impéria a veřejných peněz. To je důvod, proč verdikt Ústavního soudu není jen konec jedné žaloby, ale dalším potvrzením kauzy, která se Babišovi vrací jako politický účet.
