Evropský parlament schválil první celounijní pravidla pro ochranu psů a koček a českou stopu v celé věci nelze přehlédnout. Zpravodajkou návrhu byla europoslankyně Veronika Vrecionová z ODS. Právě ona prosadila legislativu, která má zacelit dlouho přehlížené mezery v obchodování se zvířaty, omezit nelegální chovy, zpřísnit dohled nad online prodejem a konečně nastavit pravidla pro komerční subjekty, které se psy a kočkami nakládají jako se zbožím. V českém politickém kontextu má tahle zpráva ještě jeden nepřehlédnutelný rozměr. Zatímco opoziční politička v Evropě dotáhla konkrétní pravidla na ochranu zvířat, hnutí ANO se ještě před loňskými sněmovními volbami muselo vypořádat s aférou Margity Balaštíkové, tehdejší poslankyně ANO, která podle zveřejněných informací měla v osobním sporu mluvit o zabití psa.
Policie případ později odložila, Balaštíková po aféře pozastavila členství v ANO a z kandidátky byla stažena. Jenže politický pachuť zůstala. Proto dnes zní evropská legislativní práce Vrecionové jako ostrý kontrast k tomu, jak „svérázně“ se téma ochrany zvířat v minulosti objevilo v okolí Babišova hnutí. Obchod se psy a kočkami je v Evropě dlouhodobě propojený s množírnami, falešnými doklady, převozy přes hranice, internetovou anonymitou a bezmocí kupujících, kteří často teprve po převzetí zvířete zjistí, že štěně nebo kotě pochází z otřesných podmínek, je nemocné, nečipované nebo má nejasný původ. Proto je důležité, že Evropský parlament schválil pravidla, která zavádějí povinné čipování a registraci zvířat, propojení vnitrostátních databází a jasnější normy pro komerční chovatele a obchodníky. Návrh prošel poměrem 558 hlasů pro, 35 proti a 52 poslanců se zdrželo. To není těsný výsledek ani symbolické plácnutí do vody. To je jednoznačný politický mandát pro změnu.
Vrecionová po hlasování popsala svou roli poměrně jasně. „Jako zpravodajka návrhu jsem měla jasnou prioritu: bojovat proti nezákonným praktikám a zlepšit welfare zvířat, aniž bych však na zodpovědné majitele kladla nepřiměřené povinnosti,“ uvedla. Tato věta je podstatná, protože předem bere munici těm, kdo v podobných evropských pravidlech automaticky vidí další útok Bruselu na běžného člověka s domácím mazlíčkem. Návrh totiž nemíří na zodpovědné majitele, kteří mají psa nebo kočku doma, ale na ty, kdo ze zvířat udělali šedý byznys. Na komerční subjekty, které zvířata uvádějí na trh, na neprůhledný online prodej, na dovoz, na chovy, kde se vydělává na utrpení. Jinými slovy, nejde o šikanování babičky s kočkou ani rodiny se psem. Jde o konec pohodlného prostoru pro lidi, kteří se léta schovávali za slabou dohledatelnost a roztříštěná pravidla.
Právě v tomto bodě se celá věc nevyhnutelně potkává s českou politikou. Těžko totiž přehlédnout, že téma ochrany zvířat se u nás v poslední době neobjevilo jen v souvislosti s evropskou legislativou, ale také v souvislosti s kauzou Margity Balaštíkové. Seznam Zprávy před loňskými volbami zveřejnily informace, podle nichž měla tehdejší poslankyně ANO v osobním sporu řešit možnost zabití psa. Kauza vyvolala okamžitý politický tlak, Andrej Babiš následně oznámil, že ANO Balaštíkovou stáhne z kandidátky, a Balaštíková pozastavila členství v hnutí. Policie případ později odložila, což je nutné říct přesně a fér. Jenže odložení policejního případu neznamená, že z veřejného prostoru zmizel samotný obraz celé aféry. Politika se totiž neodehrává jen v rovině trestního práva. Odehrává se i v rovině důvěry, hodnot a základní schopnosti neříkat o zvířatech ušlechtilé věty ve chvíli, kdy za vámi ještě doznívá kauza s úplně opačným znaménkem.
S naprosto absurdní větou se ovšem Balaštíková vytasila na sociální sítí včera. „Zvířata nejsou žádná výrobní jednotka. Jsou součástí našeho každodenního života a tak k nim také přistupujeme,“ napsala exposlankyně. Přesně ta Balaštíková, která měla podle nahrávky chtít nechat usmrtit psa partnerky svého exmanžela. V tomto kontextu zní věta Balaštíkové skoro jako satira sama na sebe. Přesně navíc demonstruje to, jaké rozpolcené charaktery se dostávají do hnutí ANO a to po dlouhou dobu ochotno tyto ve svých řadách tolerovat, než vrchnímu šéfovi marketingu dojde trpělivost. Sama o sobě je ta věta správná. Zvířata opravdu nejsou výrobní jednotka a společnost se k nim tak chovat nemá. Jenže u političky, jejíž jméno se krátce předtím spojilo s aférou kolem údajného objednání zabití psa, získává takové prohlášení úplně jinou chuť. Nejde o to, že by každý politik po jakékoli kauze musel doživotně mlčet, nýbrž o to, že některé výroky v sobě nesou tak brutální rozpor mezi veřejnou pózou a předchozí realitou, že je nelze číst bez ironie. Pokud se po podobné aféře Balaštíková staví do role člověka, který vysvětluje, že zvířata nejsou výrobní jednotka, je to přesně ten typ politické sebejistoty, kdy nejí zcela jasné, zda jde o ironii, nebo diagnózu.
Evropská pravidla, která prosadila Vrecionová, přitom řeší problém úplně jiného rozsahu než jednu domácí politickou aféru. Mají vytvořit systém, v němž bude možné dohledat původ psa nebo kočky, sledovat pohyb zvířat přes hranice a ztížit život těm, kdo dosud vydělávali na anonymitě. Povinné čipování a registrace podpořené propojenými databázemi mají odstranit jednu z největších slabin dnešního systému. Pokud se zvíře prodává přes hranice, často se ztrácí odpovědnost. Chovatel je v jednom státě, prodejce v druhém, kupující ve třetím a kontrolní orgány se obtížně dostávají k tomu, kdo co udělal a odkud zvíře skutečně pochází. Nový rámec má tuto hru na schovávanou omezit. To je u obchodu se psy a kočkami zásadní, protože bez dohledatelnosti není odpovědnost.
Na komerční subjekty se podle nové legislativy budou vztahovat normy pro ustájení, krmení, zdravotní péči i chovné postupy. Tím se dostáváme k samotnému jádru věci. Problém nelegálního obchodu se zvířaty totiž není jen v tom, že někdo prodává štěně bez papírů nebo kotě přes pochybný inzerát, nýbrž v tom, že celý systém může stát na utrpení zvířat, která jsou držena v nevyhovujících podmínkách, množena bez ohledu na zdraví a následně nabízena zákazníkům pod falešným dojmem domácího chovu. V lepším případě nový majitel zjistí, že byl podveden, v tom horším si domů přinese nemocné zvíře, za jehož trápení již nikdo nechce nést odpovědnost. Právě zde má evropská úprava smysl.
„Pro miliony Evropanů jsou domácí mazlíčci součástí rodiny. Tato pravidla znamenají větší ochranu zvířat – a větší klid pro majitele, kteří se prostě chtějí chovat správně,“ doplnila Vrecionová. Tady je dobré zastavit se u jednoho podstatného detailu. Ochrana zvířat se v politice často zneužívá jako líbivé téma, u kterého se všichni dojmou, vyfotí se se psem a pokračují dál. Jenže skutečná ochrana zvířat nevzniká ve chvíli, kdy politik pronese hezkou větu. Vzniká tehdy, když se nastaví pravidla, která komplikují život těm, kdo na zvířatech vydělávají bez ohledu na jejich utrpení. A právě to je rozdíl mezi politickou dekorací a skutečnou prací. Pes na fotce je snadný. Propojené databáze, kontrola online prodeje, normy pro komerční chovy a vymahatelnost přes hranice jsou mnohem nudnější, ale zároveň mnohem důležitější.
Konec snadných výmluv pro obchodníky
Návrh posiluje také kontrolu internetového prodeje a dovozu, což je oblast, kde se dosud nelegálním sítím dařilo velmi pohodlně. Internet z obchodu se zvířaty udělal rychlý, anonymní a často prakticky nekontrolovatelný trh. Kupující vidí roztomilou fotografii, dojemný popis, slib zdravého štěněte nebo kotěte a často nemá šanci ověřit, zda za inzerátem nestojí množírna nebo překupník. Nová pravidla mají tuto anonymitu narušit. Není to detail, ale zásadní bod. Kdo chce prodávat zvířata komerčně, má být dohledatelný, kontrolovatelný a odpovědný. Pokud se někdo tváří, že je to přehnané, měl by vysvětlit, proč by právě obchod se živými tvory měl zůstávat v šedé zóně, kde se ztrácí původ, zdraví i odpovědnost. „Zároveň vysíláme jasný vzkaz nelegálním chovatelům a obchodníkům se zvířaty: éra snadných zisků na úkor dobrých životních podmínek zvířat se chýlí ke konci. Pokud se zvířaty zacházíte jako s komoditou, ponesete za to následky. Jedná se o konkrétní krok vpřed: lepší ochrana, jasnější pravidla a větší transparentnost pro občany v celé EU,“ doplnila Vrecionová. Jde o přesnou formulaci, která by měla být v české debatě slyšet častěji. Tedy jasné pojmenování byznysu, který zvířata redukuje na komoditu. Protože to je podstata problému. Zvíře se v takovém systému nestává členem rodiny, ale položkou v dodávce, inzerátu a převodní tabulce. Pokud se evropská pravidla pokusí tento systém rozbít, je to dobře.
Zároveň je důležité, že rámec rozlišuje mezi komerční činností a soukromým vlastnictvím. Soukromé domácnosti zůstávají mimo povinnosti v oblasti péče o zvířata, které míří na profesionální a obchodní provoz. Požadavky na sledovatelnost se však postupně rozšíří na všechny psy a kočky, včetně těch v soukromém vlastnictví. Výslovně vyloučeni jsou také zemědělci, kteří se bez komerčního záměru starají o toulavé kočky. To je politicky důležité, protože jakmile se v Evropě objeví podobný návrh, okamžitě nastupuje obvyklá kampaň o šikaně obyčejných lidí. Zde však nejde o to, aby stát lezl lidem do obýváku a kontroloval misku pro psa, nýbrž o to, aby obchodníci a chovatelé nemohli mizet za hranicemi s falešnými údaji.
Česká politika v zrcadle psí kauzy
Proto je kontrast s kauzou Balaštíkové velmi silný. Tato aféra ukázala, jak snadno se téma ochrany zvířat může v domácí politice změnit ve frašku. ANO se po vypuknutí kauzy od Balaštíkové odstřihlo, stáhlo ji z kandidátky a ona pozastavila členství. Z hlediska okamžité politické hygieny to byl nevyhnutelný krok. Jenže hnutí, které se rádo tváří jako hlas obyčejných lidí, tím nezměnilo fakt, že se v jeho blízkosti objevila kauza, která byla pro mnoho voličů srozumitelná mnohem více než složité rozpočty, daně nebo evropské směrnice. Pes je totiž pro většinu lidí konkrétní. Není to abstraktní řádek v zákoně, ale živé zvíře.
Je fér zopakovat, že policie případ odložila. To však neznamená, že politická rovina celé věci zmizela. Policie hodnotí, zda došlo k trestnému činu. Veřejnost hodnotí, co je pro ni ještě přijatelné u člověka, který ji reprezentoval v Parlamentu. Zde je odpověď mnohem méně právnická a mnohem více lidská. Pokud se někdo ocitne v kauze, která se točí kolem údajného objednání zabití psa, pak není možné ji následně jen administrativně odložit do šuplíku a tvářit se, že téma nemá žádný dozvuk. Má. A bude ho mít pokaždé, když někdo z ANO nebo jeho okolí začne pronášet vzletné věty o vztahu ke zvířatům.
V tomto smyslu je schválení evropských pravidel zajímavým kontrastem. Na jedné straně politička ODS z opozičního tábora, která dokázala prosadit konkrétní pravidla proti nelegálnímu obchodu se psy a kočkami. Na druhé straně hnutí ANO, které sice po aféře Balaštíkovou odstavilo, ale nemůže vymazat dojem, že v jeho politickém prostoru se téma ochrany zvířat objevilo způsobem, který by si žádná strana do kampaně dobrovolně nevzala. Opozice zde nekřičí jen hesla. Jedná. Přináší návrh, vyjednává, prosazuje pravidla. To je v politice stále rozdíl, který má smysl připomínat.
Nejde přitom o to, že by ochrana zvířat měla být majetkem jedné politické strany. Neměla. Má být samozřejmou součástí civilizované politiky. Jenže právě proto je dobré dívat se, kdo u ní zůstává u frází a kdo u ní odvede práci. Vrecionová zde může ukázat konkrétní výsledek. Povinné čipování, registraci, propojené databáze, pravidla pro komerční chovy, kontrolu online prodeje, dovozu a důraz na dohledatelnost. To všechno jsou nudná slova, která ale v praxi rozhodují o tom, zda zvíře zmizí v systému, nebo bude mít dohledatelný původ a někdo za něj ponese odpovědnost. Politika se nakonec pozná právě na takových detailech. Ne na tom, kdo řekne hezčí větu o tom, že zvířata nejsou výrobní jednotka. Vrecionová v tomto případě nepředložila gesto, ale nástroj, což je důležité. Legislativa samozřejmě nebude zázračná. Sama o sobě nezruší všechny množírny, nezastaví všechny podvodníky a nezaručí, že každý pes a každá kočka budou žít v dobrých podmínkách. Ale vytvoří systém, který ztíží nejhorší praktiky a usnadní kontrolu.
