S politickými přestřelkami mezi koalicí a opozicí se v uplynulém týdnu doslova roztrhl pytel. Sotva zčásti umlkla videopalba mezi Petrem Fialou (ODS) a Andrejem Babišem (ANO), vypálil salvu další občanský demokrat, tentokrát předseda ODS Martin Kupka pro ti Tomiu Okamurovi (SPD). Nevybíravým sarkasmem mu připomněl ukřičené opoziční internetové vystoupení z roku 2022 proti Fialově vládě.
Právě v tomto ohledu je nová přestřelka kolem cen benzinu a nafty mnohem víc než jen dalším kolem běžného opozičního škádlení. Martin Kupka tentokrát nevytáhl na vládu žádný zvlášť komplikovaný ekonomický argument, žádnou složitou tabulku ani právní rozbor. Udělal něco mnohem účinnějšího. Připomněl veřejnosti starého Tomia Okamuru z dob, kdy stál pohodlně v opozici, mlátil kolem sebe slovy o selhání vlády Petra Fialy, požadoval snížení DPH, zastropování cen a nakonec dramaticky vyzýval, že pokud kabinet neumí situaci vyřešit, má podat demisi. Protože dnes právě Okamurova SPD drží u moci vládu Andreje Babiše, která se k problému cen paliv staví poněkud liknavě, dopadla Kupkova připomínka s mimořádnou přesností. Jestli se totiž mají brát vážně slova Tomia Okamury, pak by vláda tento týden skutečně mohla zamířit na Hrad. Ne kvůli opozici. Kvůli vlastnímu tehdejšímu metru.
Právě v tom situace komická . Nejde o to, že Babiš a Okamura tehdy z opozičních lavic požadovali razantní kroky a dnes se tváří, že razantní kroky jsou ekonomický nesmysl nebo technicky nemožná fantazie, ale o to, že jejich tehdejší rétorika byla vystavěna na absolutním morálním odsudku vlády, která podle nich údajně nechtěla lidem pomoci, ačkoli prý mohla okamžitě zakročit. V březnu 2022, když po ruském vpádu na Ukrajinu vyletěly ceny paliv nad čtyřicet korun za litr, mluvil Tomio Okamura bez jakýchkoli zábran o selhání kabinetu Petra Fialy. Tehdy tvrdil, že zrušení silniční daně většině lidí nepomůže, že nepřimíchávání biosložek zlevní litr jen asi o korunu a že skutečné řešení leží v něčem úplně jiném. SPD tehdy navrhovala snížení DPH a zastropování cen, a pokud vláda neumí situaci vyřešit, měla podle Okamury podat demisi. To nebyla drobná poznámka na okraj. To byl přesně ten typ opozičního řevu, který má působit jako jednoznačný důkaz, že věc je naprosto jasná, řešení existuje a vláda ho jen z neschopnosti nebo zlé vůle odmítá použít. Jenže teď se karta otočila a právě to dodává Kupkově poznámce sílu. Neútočí na vládu zvenčí nějakým novým argumentem, ale používá její vlastní minulé argumenty.
Je na tom něco skoro laboratorně čistého. Kabinet Petra Fialy (ODS) tehdy opravdu reagoval sérií konkrétních kroků. Dočasně snížil spotřební daň z benzinu a nafty o korunu padesát na litr, zrušil povinnost přimíchávat biosložku do paliv, schválil zrušení silniční daně pro osobní auta, dodávky a nákladní vozy do dvanácti tun a Ministerstvo financí pod vedením Zbyňka Stanjury (ODS) zároveň rozjelo plošné kontroly čerpacích stanic kvůli maržím. To všechno lze dnes kritizovat, rozporovat, hodnotit jako dostatečné či nedostatečné, ale jedno zůstává nesporné. Fialova vláda alespoň nějaká systémová opatření skutečně spustila. Tehdejší opozice vedená ANO a SPD tenkrát křičela, jak je to málo, že to nic neřeší a jak jedině její recept by byl účinný. A dnes? Dnes sedí ve Strakově akademii právě ti lidé, kteří měli kdysi odpovědi na všechno, a jejich skutečný výkon se smrskává na videa na sociálních sítích, teatrální výzvy pumpařům, řeči o solidaritě a nové vysvětlování, proč vlastně žádné ze starých receptů použít nelze.
Právě Martin Kupka tento rozpor vytáhl na světlo se skoro škodolibou přesností. Když na síti připomněl starý Okamurův výrok a poznamenal, že podle Tomia Okamury ponese vláda příští týden na Hrad demisi, nešlo o samoúčelný fór. Šlo o přesnou ukázku toho, jak strašně rychle se v české politice vypařuje nejen konzistence, ale i elementární stud. Vždyť SPD dnes nesedí někde opodál a nekomentuje drahotu z opozičního pohodlí. SPD je součástí mocenského bloku, který nese přímou odpovědnost za dnešní stav. Pokud tedy před čtyřmi lety z opozičních lavic tvrdila, že vláda, která neřeší drahá paliva podle jejích představ, má podat demisi, pak se dnes nemůže tvářit, že to byl jen dobový folklór, opoziční přepálenost nebo řečnické cvičení. Přesně tohle je problém současné vládní garnitury. Nikdy nechce nést plnou váhu vlastních slov. V opozici jsou všechna řešení jednoduchá, ostrá a okamžitá. Ve vládě se z těch samých lidí stávají opatrní účetní reality, kteří začnou vysvětlovat regulace, komplikace, trhy, sekundární efekty a nutnost opatrnosti. Samo o sobě by to ještě mohlo být čitelné jako střet populismu s realitou. Jenže u Babiše a Okamury to působí ještě hůř, protože oni se nesnaží přiznat, že tehdy nemluvili pravdu, nevěděli, nebo přeháněli. Oni se jen přesunou do nové role a čekají, že si veřejnost jejich staré výroky buď nepamatuje, nebo je ráda odpustí.
Kupka navíc nevytáhl jen Okamuru. Velmi přesně trefil i samotného premiéra. Andrej Babiš se totiž v neděli nechal slyšet, že jediné, co teď jeho vláda může efektivně udělat, je zastropování marží. Mluvil o tom, že deset korun je strašně moc, a znovu se také pochválil, že prý funguje jeho čtvrteční výzva hlavním distributorům, protože na dálnicích už naftu zlevnili. To je mimochodem naprosto typická Babišovská poloha. Všechno musí být osobní zásluha, všechno musí být zarámováno tak, aby premiér vypadal jako ten, kdo se naštval, promluvil a pohnul trhem. Jenže právě tohle působí ve světle starých výroků hnutí ANO skoro jako zlomyslná parodie. Babišovo ANO totiž v roce 2022 z opoziční lavice přímo vyzývalo Fialovu vládu, aby okamžitě odpustila DPH distributorům pohonných hmot a zastropovala ceny nafty a benzinu na pětatřiceti korunách za litr. To není marginální detail. To je přímý důkaz, že stejné ANO, které dnes tvrdí, že jediné efektivní řešení je práce s maržemi, kdysi požadovalo daleko razantnější zásah do trhu a neváhalo z něj udělat hlavní politický klacek na tehdejší vládu.
Právě tady Kupka zasadil premiérovi nejtvrdší úder. Připomněl, že před čtyřmi lety, když Babiš neměl odpovědnost, všechno šlo. Jakmile ale nese skutečnou moc a měl by opravdu něco řešit, najednou skutek utek. Tahle věta zní tvrdě, ale je naprosto přesná. Babišův dnešní problém totiž nespočívá v tom, že by před ním ležela jednoduchá situace a on ji neuměl technicky zvládnout. Jeho problém leží v něčem mnohem horším. Veřejnost si může přímo porovnat, jak se choval jako opoziční dravec a jak se chová jako premiér. V opozici hrál roli člověka, který přesně ví, co udělat, a ostře se vysmívá každému váhání. Ve vládě se mění v muže, který natáčí další a další videa, počítá marže, tváří se jako osobní hybatel trhu a současně vysvětluje, proč dříve navrhovaná opatření nejsou použitelná.
Proto Kupkova slova sedí tak přesně. Když premiérovi vzkázal, že by měl vytáhnout hlavu z písku, přestat natáčet nesmyslná videa, ve kterých na všechny kydá špínu, a začít reálně řešit zvyšování cen benzinu a nafty, nepřeháněl. To, co dnes vláda předvádí, opravdu vypadá spíše jako komunikační improvizace než jako promyšlená a důvěryhodná hospodářská reakce. Na jedné straně se mluví o maržích, solidaritě a možném zastropování. Na druhé straně se současně odmítají právě ta opatření, která ANO a SPD dříve označovaly za nutná a okamžitě proveditelná. Mezitím sítěmi tečou videa, v nichž se premiér chválí, že po jeho výzvě někdo někde zlevnil, jako by šlo o osobní triumf a ne o poněkud zoufalý pokus zachránit si obraz v situaci, kdy ceny stále zůstávají mimořádně vysoké.
Je třeba si připomenout i samotná čísla, protože právě ta dělají z celého vládního představení tak nepříjemnou záležitost. Po konfliktu na Blízkém východě, který začal 28. února, se průměrné ceny paliv vyšplhaly na nejvyšší úroveň zhruba za tři a půl roku. Ve středu stál Natural 95 v průměru 41,44 koruny za litr a nafta 47,90 koruny. Oproti konci února byl benzin dražší téměř o osm korun a diesel skoro o patnáct. To není drobný výkyv, který by šlo odbýt několika optimistickými větami ve videu. To je zásah do každodenního života domácností, firem, dopravy a cen v širší ekonomice. A právě v takové chvíli je pro vládu mimořádně nebezpečné, když se kolem ní začne hromadit srovnání s jejími vlastními starými sliby. Protože nejde jen o to, že opozice dnes vládu kritizuje. Jde o to, že vláda je usvědčována z naprosto průhledného dvojího metru.
Největší slabina Babiše a Okamury přitom neleží jen ve změně názoru. Změna názoru může být legitimní, pokud politik řekne, tehdy jsme situaci viděli jinak, realita ukázala limity a dnes postupujeme opatrněji. Jenže právě tohle od nich nikdy neuslyšíte. Oni nevedou poctivý spor se svou minulostí. Oni ji prostě přemažou novou verzí reality. V roce 2022 zastropování a snížení DPH jako důkaz odvahy. V roce 2026 zastropování marží jako jediné rozumné řešení a všechny ostatní návrhy jako problematické nebo naivní. Tohle není vývoj státníka. Tohle je průběžná výroba politické paměťové mlhy, v níž se mají jejich příznivci přestat ptát, co vlastně tvrdili včera.
V tom je současná situace pro vládu tak nebezpečná. Opozice tentokrát nepotřebuje žádnou zvlášť sofistikovanou ofenzivu. Stačí jí staré statusy a tiskovky bývalé opozice. Babiš ani Okamura nejsou poráženi novými nápady soupeřů, nýbrž vlastní minulostí. Kupka to jen velmi chytře v pravý čas připomněl. Pokud totiž vláda opravdu nedokáže s drahými pohonnými hmotami udělat nic jiného než natáčet videa, žádat solidárnost velkých hráčů a vysvětlovat, proč staré recepty už neplatí, pak by podle Okamurova vlastního dávného metru skutečně měla nést na Hrad demisi. Samozřejmě ji nepodá a Tomio Okamura na svůj někdejší výkřik raději zapomene. Právě to je však nejhorší možný rozsudek nad celou touhle garniturou. Nyní se totiž pozná, kdo byl jen politický křikloun a kdo má alespoň minimální charakter.
