Ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová objevila nový krizový management. Sotva ministryně odvyprávěla obranný příběh plný slz o samoživitelce, která se držela městského bytu jako poslední životní jistoty, nastoupila verze vysvětlování exotických cest. Těch si tehdejší samoživitelka na pokraji finanční tísně užívala v době, kdy se nestyděla obývat obecní byt s nájmem několika tisíc korun měsíčně, navíc určený lidem v bytové nouzi. Japonsko prý platila sestra žijící ve Spojených státech. Srí Lanka zase měla být vyloženě low cost.
Komunikace kolem ministryně pro místní rozvoj Zuzany Mrázové tak v několika dnech nabyla podoby, která už ani vzdáleně nepřipomíná standardní politickou debatu o dostupném bydlení, obecních bytech a sociální citlivosti politiků. Místo věcné diskuse o tom, zda je normální, aby úspěšná politička dlouhé roky využívala mimořádně levný městský byt, lze sledovat emotivní výstupy, slzy do kamer i instagramové fotografie z exotických destinací. Celá situace působí skoro absurdně, je však mimořádně výmluvná.
Ukazuje totiž mnohem víc než jen ministryni, která nezvládla obhájit vlastní minulost. Odhaluje hlubší problém části české politiky, která se neustále stylizuje do role ochránce obyčejných lidí, zatímco sama často žije v podmínkách, které mají k běžné realitě velmi daleko. Současně ukazuje i to, jak rychle se může veřejná debata změnit z diskuse o systému bydlení v kolotoč emocí a trapných výmluv. Nejde jen o to, zda ministryně měla či neměla nárok na městský byt, nýbrž o to, že sama otevřela prostor, v němž začala svůj příběh prodávat jako obraz osobního utrpení, sociálního boje a životních obětí. Jenže v okamžiku, kdy se podobná stylizace střetne s fotografiemi z pláží na Srí Lance, z Brazílie nebo z Japonska, začíná se celý srdceryvný příběh měnit v arogantní frašku.
Celá věc přitom nezačala fotografiemi z exotických cest, nýbrž velmi emotivní obhajobou vlastního bydlení. Zuzana Mrázová se snažila vysvětlit , proč obývala levný obecní byt nejen jako samoživitelka, ale i později jako politička a starostka Bíliny. „Ráda bych uvedla, že z osmnácti let, kdy jsem žila v městském nájemním bytě, jsem devět let byla v pozici samoživitelky se dvěma malými dětmi, kdy jsme žili z jednoho příjmu a z alimentů, které byly od mého bývalého manžela a otce dětí ve výši sto korun na den na jedno dítě. Byt byl pro nás jednou z mála životních jistot, byl to domov pro mě i pro moje děti,“ prohlásila na tiskové konferenci. Celý výstup byl vystavěný jako velmi osobní zpověď. Ministryně zadržovala slzy, mluvila o těžkém životě a snažila se vyvolat dojem ženy, která se navzdory problémům nikdy nevzdala. Jenže právě v tomto okamžiku si zadělala na problém.
Ve chvíli, kdy politik začne svou veřejnou obhajobu stavět na emotivním příběhu o vlastním utrpení, otevírá tím zároveň prostor k velmi tvrdému poměřování mezi slovy a realitou, což se následně stalo. Ministryně totiž v dalších vystoupeních pokračovala v podobném tónu. V rozhovoru pro Blesk.cz se znovu rozplakala. „Není mi úplně dobře, protože mě strašně mrzí to, že mě lidé vnímají jako papalášku,“ uvedla. „Mým cílem vždycky bylo pomáhat lidem kolem sebe i na úkor třeba mého vlastního života. Ale nikdy jsem vlastně nezneužila svou funkci k něčemu, abych já se obohatila,“ tvrdila ministryně. Zde však narazila. Do celé situace vstoupil předseda Pirátů Ivan Bartoš s nejslabším místem ministryniny obhajoby, kdy zveřejnil fotografie z dovolených Mrázové. Tím upozornil na kontrast mezi vyprávěním o těžké sociální situaci a veřejně dostupným obrazem životního stylu Mrázové, který působil na hony vzdáleně tíživé finanční situaci ministryně. „Měla jsem to těžké, nejezdím na drahé dovolené,“ citoval Bartoš ministryni, což podložil jejími fotografiemi ze Srí Lanky, Japonska, Brazílie nebo opakovaně z Itálie, které sama zveřejňovala na Instagramu. Zde se příběh usadil v rovině politické ironie. „Paní ministryně Mrázová, příště, až budete chtít vzbudit u lidí soucit, nejprve si promažte Instagram,“ vzkázal jí Bartoš. čímž vystihl problém celé situace. „Víc než srdceryvné příběhy by pak lidem pomohlo, kdybyste konečně přestala ničit pirátský Zákon o podpoře bydlení a projekty dostupného bydlení, které jsme připravili ještě v době, kdy jsem byl ministrem. A které mohou lidem reálně pomoct důstojně bydlet. Na dostupné bydlení totiž mají právo i jiní lidé než jen vy,“ dodal Bartoš, čímž vystihl problém celé situace.
Sociální sítě dnes fungují jako veřejný archiv vlastního obrazu. Politik si na nich roky buduje identitu, ukazuje svůj život, styl, cestování, zážitky i vlastní sebeprezentaci. Ve chvíli, kdy se pokusí vystupovat jako symbol sociální skromnosti a životního strádání, zapracuje archiv proti němu. V tom spočívala síla celé Bartošovy reakce. Netřeba dlouhých vysvětlování, stačilo ukázat fotografie a nechat mluvit rozpor mezi slovy Mrázové a tím, co sama dlouhé roky veřejně prezentovala. Bartoš poté zveřejnil i konkrétní ukázky z instagramových příspěvků ministryně. „Dneska odpočinkový den u oceánu. Nedostatek spánku zažehnán, vivat sluníčko, teplo a moře. Sukně s kraťásky od nejlepší návrhářky,“ píše pod fotografií na pláži Mrázová. „O výletu do Ria. Náš první den jsme strávili na pláži Copacabana, kterou máme v podstatě za barákem. Je dlouhá cca 5 km, jemný žlutý písek omývá Atlantik a zrovna ten den byly velké vlny a doporučení nekoupat se. Ačkoliv byl opar a zhruba 20 stupňů, i tak sluníčko konalo svou práci a naše kůže to hned pocítila,“ popisuje své další cestovatelské zážitky. Zde ji celý příběh působí téměř jako dokonalá parodie v pohádce O sociální citlivosti. Ne proto, že by politici nesměli cestovat nebo jezdit na dovolené. Ale proto, že sama ministryně zvolila stylizaci do role ženy téměř existenčně sevřené těžkým životem.
Následně se Mrázová pokusila situaci zachraňovat dalším vysvětlováním. Tvrdila, že nešlo o luxusní dovolené v tom smyslu, jak je prezentují kritici. Cestu do Japonska jí podle jejích slov zaplatila sestra žijící ve Spojených státech. Pobyt na Srí Lance pak označila za „vyloženě low cost“ dovolenou, na kterou si musela sama našetřit. Zde již celá obhajoba působí dokonale trapně.
Poté, co Bartoš na skutečnost upozornil, přišla další veřejná kritika. „Ministryně Mrázová by měla okamžitě rezignovat. Včera bylo pozdě,“ napsala europoslankyně Danuše Nerudová. „Je to nedůstojné i na poměry hnutí ANO,“ dodala. Ostrý byl také Dominik Hašek. „Ministryně Mrázová se očividně snaží ze všech občanů ČR dělat idioty. Své opakované výlety po celé Zemi jsou součástí její “těžké životní finanční situace”,“ rýpl si. Další politici přešli otevřeně k ironii a výsměchu. „Političky ANO by měly před nástupem do funkcí povinně promazat sociální sítě. Viz Mračková a svatba s Nemrahem, dnes Mrázová coby uživatelka obecního bytu s exotickým cestami,“ uvedl Tomáš Zdechovský. „Už odstupte, paní Mrázová,“ vzkázal ministryni. Pane Andreji Babiši, nebyla by na dovolené paní Mrázové nějaká sociální dávka? Je trapné, když člověku s platem 200 000 Kč měsíčně musí platit dovolené sestra,“ obrátil se na premiéra Zdechovský řečnickou otázkou. „Paní ministryně, jste den ode dne trapnější. Člověku na vašem místě by měla být hanba,“ udeřil na ministryni. K odvolání ministryně vyzval i šéf TOP 09 Matěj Ondřej Havel. „Premiér Babiš nemá jinou možnost než ministryni Mrázovou odvolat,“ napsal. Ironicky pak dodal, že kdyby ji předseda vlády místo toho nominoval na ministerstvo kultury, nevadilo by mu to, protože „herecký talent jí nechybí“. Sarkasmem nešetřila ani ODS. „Tak už je to jasné. Paní Mrázová potřebovala služební byt za 4 500 Kč měsíčně, aby ušetřila a mohla jezdit několikrát ročně na dovolenou!“ uvedla strana na síti X. „Pane Babiši, jestli potřebujete vyřešit někoho na MMR, tak já vím, jak se to dělá!,“ přidal se Petr Fiala. Celá debata se tím definitivně posunula z roviny bydlení do prostoru veřejné ironie a politického ponižování.
Do celé debaty vstoupil i novinář Erik Tabery. „Ministryně pro místní rozvoj si rozhodně zaslouží kritiku za to, jak vyřešila své bydlení. I za to, že neříkala pravdu o své dovolené. Není ale podle mě nutný v komentářích na sociálních sítích vytahovat fotky, kde je na dovolené v plavkách,“ napsal Tabery. „Dělají to i lidé, u kterých bych to nečekal. Nepochybně by mnohým vadilo, kdyby to někdo dělal novinářce nebo třeba zástupkyni občanské společnosti,“ dodal. Jde však o zavádějící posunutí debaty. Není potřeba komentovat vzhled ministryně ani se uchylovat k laciným poznámkám o těle. To je samozřejmé. Leč fotografie z dovolených, které politička sama veřejně publikovala, jsou v této kauze legitimní součástí veřejného kontextu, jelikož ukazují rozpor mezi jejím příběhem o těžké životní situaci a exotikou. Pokud politik sám vystaví cestovatelský život na Instagramu, nemůže požadovat, aby veřejnost tyto příspěvky ignorovala ve chvíli, kdy vysvětluje roky v levném obecním bytě.
Taberyho poznámka tak může působit korektně, ale v tomto případě pomáhá odvádět pozornost od podstaty. Tou není to, co měla ministryně na sobě, tedy zda plavky, šaty nebo zimní bundu. Podstatou je, že se prezentovala jako člověk, který cestuje po světě, přičemž se snaží přesvědčit veřejnost, že držení extrémně levného obecního bytu bylo přirozenou součástí těžkého životního příběhu. Nejde o útok na soukromí, nýbrž kontrolu veřejné věrohodnosti. Politik, který si ze sociálních sítí dělá výkladní skříň, by měl unést otevření této skříně.
Problém zůstává pro Zuzanu Mrázovou vážný. Podle Seznam Zpráv platila za byt o rozloze 130 metrů čtverečních zhruba 4 500 korun měsíčně až do roku 2024. V okamžiku, kdy sama mluví o sociální citlivosti a těžkém životním období, pak působí podobné fotogalerie z exotických cest jako pěst na oko. Situaci navíc komplikují i další informace kolem pozemků Mrázové a údajně černých staveb na okraji Bíliny. Ministryně tvrdí, že pozemky získala už se stavbami a nevěděla, že jsou načerno. Jenže i zde se opakuje stejný problém. Další příběh, další vysvětlování a další situace, kdy lze pochybovat, zda politička opravdu netušila, co se kolem ní děje.
Jde o citlivou otázku důvěryhodnosti, kterou nelze zachránit slzami, tiskovými konferencemi ani dalším vysvětlováním o „low cost“ dovolených. Politika totiž není jen o zákonech a papírech. Je také o schopnosti pochopit, jak působí vlastní jednání na ty, kdo platí nájmy v běžných cenách, nikdy si nemohli dovolit exotické cesty a současně poslouchají vyprávění političky o těžkém životním údělu. Právě proto se celá kauza tak rychle změnila v symbol papalášství. Nejde jen o Zuzanu Mrázovou. Jde o mnohem širší otázku, zda si část české politické reprezentace vůbec uvědomuje, jak obrovský rozdíl existuje mezi skutečnými existenčními problémy a pečlivě stylizovaným utrpením politiků, kteří své slzy natáčejí do kamer mezi fotografiemi z Copacabany a Srí Lanky.
