Když Pavel Blažek loni skončil na Ministerstvu spravedlnosti po vypuknutí bitcoinové aféry, snažila se ODS celou věc prezentovat jako uzavřenou kapitolu. Exministr odstoupil, vláda doufala, že veřejnost časem obrátí pozornost jinam, a občanští demokraté věřili, že škody půjde postupně zahladit. Jenže bitcoinová kauza se vrací stále, přičemž pokaždé přináší další detail, který nepůsobí jen jako administrativní nedbalost. Nejnověji vyšlo najevo, že si Blažek po odchodu z ministerstva ponechal dva služební tablety a jeho někdejší náměstek Radomír Daňhel služební mobilní telefon. V době, kdy oba čelí obvinění v souvislosti s podezřelými převody kryptoměn, nepůsobí podobná informace jako banalita.
Podle zjištění serveru Seznam Zprávy bývalý ministr spravedlnosti Pavel Blažek po svém odchodu z úřadu nevrátil dva služební tablety. Jeho někdejší náměstek Radomír Daňhel si pak ponechal služební mobilní telefon. Ministerstvo spravedlnosti uvedlo, že v obou případech věc řešila škodní komise a bývalí představitelé úřadu následně uhradili částku odpovídající hodnotě zařízení. Formálně tedy možná vše skončilo administrativně čistě. Politicky však celá věc působí katastrofálně. Zvlášť v kontextu vyšetřování, v němž policie prověřuje okolnosti kolem převodů kryptoměn a fungování ministerstva v době Blažkova působení.
Problém totiž není jen v samotných tabletech nebo telefonu. Elektronická zařízení bývalých ministrů a vysokých úředníků nejsou obyčejná spotřební elektronika. Obsahují pracovní komunikaci, kontakty, dokumenty, interní informace, často i citlivá data týkající se fungování státu. Ve chvíli, kdy jsou jejich uživatelé spojováni s kauzou, která sama stojí na podezřelých finančních operacích a otázkách kolem transparentnosti ministerstva proto působí ponechání služebních zařízení mimořádně problematicky. Bitcoinová aféra totiž nikdy nebyla jen o samotných kryptoměnách. Šlo o obraz Ministerstva spravedlnosti jako místa, kde se stírají hranice mezi veřejnou funkcí, politickým vlivem a neformálními vazbami. Blažek dlouhodobě patřil mezi nejmocnější muže ODS a jeden z klíčových zákulisních pilířů někdejší vlády Petra Fialy. Byl symbolem staré mocenské školy občanských demokratů: silné regionální vazby, vliv v justici, schopnost přežít téměř cokoli a zároveň aura politika, který je pro stranu „nepostradatelný“. Právě tato aura se však po vypuknutí bitcoinové kauzy zhroutila.
Když aféra propukla, nešlo jen o podezřelý dar v kryptoměnách. Šlo o otázku, jak vůbec mohlo Ministerstvo spravedlnosti fungovat způsobem, který podobné operace umožnil. Radomír Daňhel měl podle dřívějších informací sehrát důležitou roli při administraci sporných transakcí. Nyní se ukazuje, že ani po odchodu z úřadu nebyly základní procesy kolem předání služebního vybavení dotaženy tak, jak by veřejnost očekávala od vedení resortu spravedlnosti. Jinými slovy: ani konec jejich působení nepůsobil jako standardní a transparentní předání odpovědnosti, ale jako pokračování prostředí, v němž se pravidla ohýbají podle toho, kdo zrovna drží moc.
ODS přitom už loni velmi dobře věděla, jak ničivý potenciál bitcoinová aféra má. Kauza vypukla krátce před volbami do Poslanecké sněmovny a zasáhla občanské demokraty ve chvíli, kdy se preference koalice Spolu začaly po dlouhé době zvedat. Ještě na jaře 2025 se zdálo, že Petr Fiala může část ztracené důvěry získat zpět. Pak ale přišel problém kolem kryptoměn, podezřelého daru a Ministerstva spravedlnosti. Trend růstu podpory se zastavil a Spolu začalo stagnovat. Veřejnost totiž nezačala řešit jen jednotlivé transakce, ale celkový obraz vlády, která slibovala návrat důvěry, transparentnosti a „nové politické kultury“, ale sama skončila ve velké aféře.
Pavel Blažek se v té době stal pro ODS zátěží. Ne proto, že by šlo o prvního politika spojeného s kontroverzí. ODS takové příběhy zažila mnohokrát. Jenže Blažkův případ zasáhl samotné jádro toho, čím se tehdejší vláda snažila odlišit od Andreje Babiše. Fialova garnitura opakovala, že představuje odpovědnou, prozápadní a institucionálně důvěryhodnou alternativu k éře permanentních skandálů. Bitcoinová kauza však ukázala, že ani Fialova vláda nebyla schopna uniknout prostředí zákulisních vazeb, neprůhledných kontaktů a podivných transakcí. Nyní přichází další detail, který možná sám o sobě nevypadá dramaticky, ale v součtu působí jako pokračování stejného příběhu. V případě bývalého ministra a jeho náměstka se vše redukuje na konstatování, že škoda byla uhrazena. Jenže politická odpovědnost není jen o uhrazení ceny zařízení.
