Václav Moravec spustil nový pořad mimo Českou televizi a hned první debata ukázala víc o současné vládě než desítky tiskových konferencí. Ministr zahraničí Petr Macinka v pořadu Poledne s Moravcem otevřeně zpochybnil kritiky mediálního zákona, postavil se za ministra kultury Otu Klempíře a zároveň předvedl typ politického uvažování, kvůli kterému dnes kolem veřejnoprávních médií panují silné obavy.
Macinka v rozhovoru bez váhání prohlásil, že Klempíř podle něj vydrží ministrem až do konce volebního období. „Ježišmarja, myslím, že bude ministrem do konce volebního období, nenapadlo by mě mít nad ním nějaké pochybnosti, pracuje dobře,“ řekl. Tím by sama věc ještě nemusela být mimořádná. Každý ministr logicky brání člena vlastní vlády. Podstatnější byla další část jeho vystoupení. „Mám pochybnosti nad motivacemi těch lidí, kteří se aktivizují, a nad tím, zda to je vážné, nebo je to jen potrefenost opozičních aktivistů,“ dodal k lidem, kteří kritizují připravovaný mediální zákon.
Právě tady se ukázalo podstatné. Macinka se nepustil do věcné polemiky s konkrétními výhradami. Neřešil, proč proti návrhu vystupují mediální experti, odborné organizace, část novinářské obce ani opozice. Neodpovídal na otázku, zda převod financování veřejnoprávních médií pod větší vliv státu nemůže znamenat tlak na jejich fungování. Místo toho zvolil klasický mocenský postup: zpochybnit motivace kritiků.
Celé to navíc zaznělo v prvním velkém vystoupení Václava Moravce po jeho odchodu z České televize. To celé situaci dodává velmi symbolickou rovinu. Moravec byl roky jedním z hlavních terčů Babišova politického tábora. Pro velkou část antisystémové scény představoval zosobnění „nepřátelských médií“, údajného elitářství a veřejnoprávního prostředí, které podle nich nehraje dostatečně ve prospěch populistické opozice. Nyní sedí ve vlastním novém studiu a zpovídá ministra vlády, která zároveň připravuje zásadní změny fungování veřejnoprávních médií.
Není přitom náhoda, že právě média se stala jedním z hlavních konfliktů současné politické éry. Andrej Babiš dlouhodobě buduje politiku postavenou na přímé komunikaci s publikem přes sociální sítě, vlastní videa a marketingové výstupy, v nichž není nucen čelit skutečné oponentuře. Ve chvíli, kdy politik nepotřebuje novináře jako prostředníka a vytváří si vlastní mediální realitu, začínají být nezávislá média překážkou. Ne proto, že by lidem něco zakazovala, ale proto, že kladou otázky, vracejí politiky k jejich starým výrokům a rozbíjejí jednoduché marketingové příběhy.
Právě proto dnes kolem České televize a Českého rozhlasu panuje napjatá atmosféra. Nejde jen o finance nebo koncesionářské poplatky, nýbržo kontrolu prostoru, ve kterém ještě stále existuje relativně nezávislá veřejná debata. Macinkovo vystoupení u Moravce ukázalo, že současná vláda začíná kritické prostředí vnímat podobně jako její nejradikálnější voliči: jako problém.
Je navíc pozoruhodné, jak často dnešní vládní koalice používá slovo „aktivista“ jako univerzální nálepku pro kohokoli, kdo nesouhlasí. Aktivisty jsou novináři. Aktivisty jsou odborníci. Aktivisty jsou neziskové organizace. Aktivisty jsou akademici. Jde o značně pohodlný mechanismus. Není potřeba reagovat na argumenty, stačí zpochybnit člověka, který je vyslovil. Přesně tímto způsobem se postupně rozkládá důvěra v jakoukoli nezávislou instituci.
Macinkův rozhovor zároveň ukázal ještě jednu důležitou věc. Současná vláda už se příliš nesnaží působit smířlivě. Dříve politici alespoň formálně tvrdili, že chtějí širokou debatu nebo konsenzus. Dnes stále častěji zaznívá tón, že kritici jen překážejí. Mediální zákon se připravuje navzdory rozsáhlým výhradám a ministři reagují spíše podrážděně než snahou vysvětlovat. To vytváří atmosféru, v níž se z médií veřejné služby postupně stává politické bojiště.
Moravcův návrat je velmi důležitý. Ne kvůli nostalgii po starých Otázkách Václava Moravce, ale proto, že připomíná jednu základní věc: demokracie není prostředí, kde politik vysílá vlastní videa bez odporu a všichni ostatní přikyvují. Demokracie stojí na tom, že existují novináři, kteří politikům kladou nepříjemné otázky a existují média, která nejsou podřízená momentální vládní většině.
Macinka možná přišel do nového studia hlavně podpořit vlastního ministra a uklidnit koaliční publikum. Ve skutečnosti ale udělal něco jiného. V krátkém čase velmi přesně ukázal, proč se tolik lidí bojí o budoucnost veřejnoprávních médií v době vlády ANO, SPD a Motoristů. Protože jakmile vláda začne považovat kritiky za podezřelé aktivisty, není to už spor o jeden zákon. Je to spor o samotný princip veřejné kontroly moci.
Moravec dlouhé roky představoval přesně ten typ novináře, kterého populistická část politické scény nesnáší nejvíc. Ne proto, že by zastával konkrétní ideologii, ale protože politiky nutil odpovídat na nepříjemné otázky. To je dnes v prostředí politiky postavené na sociálních sítích, marketingu a permanentním livestreamu stále větší problém. Současní populističtí lídři totiž nechtějí rozhovory. Chtějí monology bez oponentury pro vlastní publikum.
Nové Moravcovo studio působí téměř jako vizuální metafora změny celé mediální krajiny. Zmizelo ikonické pastelové studio České televize na Kavčích horách s kruhovým uspořádáním a sterilní televizní estetikou, která byla s Otázkami Václava Moravce dvě dekády neoddělitelně spojená. Nový pořad se vysílá z prostoru obklopeného cihlovými stěnami, který působí civilněji, syrověji a méně formálně. Je to menší projekt, stojící mimo velkou veřejnoprávní instituci, ale zároveň projekt, který vznikl právě ve chvíli, kdy se debata o nezávislosti médií dostává do nejostřejší fáze za poslední roky.
Moravec po březnovém odchodu z České televize založil vlastní společnost a spustil web, kde nabízí několik pořadů pro předplatitele. Už samotný vznik takového projektu ukazuje, jak moc se české mediální prostředí proměňuje. Novináři, kteří byli dlouhá léta spojováni s veřejnoprávním prostorem, začínají hledat nové cesty mimo tradiční instituce. Není náhoda, že se to děje právě v době, kdy vládní koalice otevřeně mluví o změnách financování a fungování České televize i Českého rozhlasu.
