Debata o veřejnoprávních médiích se v posledních dnech vyhrotila natolik, že se terčem politických výpadů některých koaličních poslanců stali i studenti, kteří se účastnili protestů na podporu veřejnoprávních médií. Vládní poslanec Marek Novák se na sociálních sítích do studentů opřel a jejich účast zlehčil jako výlet za zábavou místo studijních povinností. Jeho vystoupení ale místo věcné argumentace odhalilo spíše jeho neznalost, překrucování reality a rozeštvávání společnosti.
Celý výrok, který Novák zveřejnil, působí jako typická ukázka politické komunikace postavené na zjednodušení a účelové interpretaci. „Pokud někdo likviduje veřejnoprávní média tak jedině někteří zaměstnanci. Studenti měli alespoň show a fotky s opozičními politiky. Tak někteří studenti dnes dostali ve škole volno, aby mohli jít demonstrovat za veřejnoprávní média. protože chtějí platit poplatky za Českou televizi a Český rozhlas,“ sdělil Novák na síti svým sledujícím. „Je mi jasné, že studenti platí neskutečně vysoké ceny a že skutečně jim to nabourává rozpočet. Horší asi je jich rodiče, že jo? Ale vedle toho, co vlastně ti studenti přinesli za argumenty, že pokud se to převede financování s občanů na stát, tak že to bude ohrožení demokracie nebo nezávislé televize?,“ pokračoval Novák. „No jasně, že ne. Všechno jsou to pouze hejty. A zneužívat k tomuto studenty je neštěstí,“ opřel se do studentů Babišův užitečný. „Každopádně je super, že tam byli odboráři z české televizi a českého rozhlasu, kteří už jsou ve stávkové pohotovosti, protože jim jde asi o fleky, ale já si myslím, že jim o žádné fleky nejde. Holt dostali strach, já absolutně nevím z čeho. Myslím si, že kdo má čisté svědomí, nemá strach. Takže vůbec o nic nejde. Nic se nestane, nikdo nic nelikviduje. Pouze přejde financování z lidí na stát. Nic víc,“ završil přehlídku vlastní trapnosti poslanec Novák.
Právě v tomto vyjádření se koncentruje několik zásadních problémů. Tím prvním je samotné tvrzení, že studenti „dostali ve škole volno“, aby mohli jít demonstrovat. Takové zobecnění totiž zcela ignoruje realitu fungování vysokých škol. Studenti vysokých škol nemají plošně povinnou docházku na přednášky, jejich studium je založené na jiné organizaci času než na středních školách a jejich účast na veřejných akcích není podmíněna žádným „volnem“, které by jim někdo uděloval. Povinné jsou typicky pouze semináře a cvičení, a i ty nejsou každodenní. Novák tak kritizuje situaci, kterou si zjevně sám vytvořil, aniž by odpovídala realitě.
Druhým problematickým momentem je jeho tvrzení o „zneužívání studentů“. Tím totiž implicitně popírá jejich autonomii a schopnost samostatně se rozhodovat. Studenti vysokých škol jsou dospělí lidé, kteří mají plná občanská práva a odpovědnost za své jednání. Označovat jejich účast na protestech za manipulaci či zneužití znamená zpochybňovat samotnou podstatu jejich občanské role. V tomto ohledu Novákova slova nepůsobí jen jako politická kritika, ale jako snaha delegitimizovat nepohodlný názor.
Třetí rovinu celé situace představuje tón, jakým Novák o studentech mluví. Zlehčování jejich motivací, ironizování jejich ekonomické situace a implicitní narážky na to, že jsou financováni rodiči, vytváří obraz skupiny, která nemá právo vyjadřovat se k veřejným otázkám. Takový přístup ale v demokratické společnosti naráží na zásadní problém: právo na názor není podmíněno věkem, příjmem ani životní zkušeností.
Lavina reakcí a nenávistný tón
Novákův příspěvek navíc nezůstal bez odezvy. Naopak odstartoval lavinu reakcí, které se nesly v podobném duchu a často překročily hranici věcné debaty. Diskuse pod jeho příspěvkem se rychle proměnila v prostor, kde se studenti stali terčem otevřeného pohrdání a výzev k jejich „nápravě“.
„Dětičky nikdo vám nebrání platit TV poplatky. A profesory pozdravujte ,ať ji platí také. A dobré by bylo, kdybyste si platili školy sami. Tak by jste poznali cenu peněz,“ uvedl jeden z diskutujících. Tento komentář přesně ilustruje, jak snadno se původní politický výrok může proměnit v širší společenský útok na určitou skupinu.
Další reakce šly ještě dál a opakovaly stereotypní představy o studentech jako o lidech, kteří „nic nedělají“ a „neznají hodnotu práce“. „Těm je to jedno hlavně že nemusejí do školy,“ napsal další komentující. Jiný příspěvek zase spojil současné protesty s historickými událostmi a naznačil, že studenti jsou opakovaně využíváni jako nástroj politických změn. „Když si neví rady pošlou studenti kteří se nemusí o nic starat protože cálují rodiče a tak to bylo i v listopadu,“ uvedla diskutující Mária Rumlerová.
Objevily se i výzvy, které přímo zpochybňovaly právo studentů protestovat. „Byli tam vyhnání. Platí poplatky rodiče. Studenti se máji učit,“ napsala Lenka Bohatá. Takové výroky ukazují, jak rychle se debata může posunout od kritiky konkrétního kroku k paušálním soudům o celé skupině lidí.
Politická role a dlouhodobý vzorec
Novákovo vystoupení zapadá do širšího vzorce jeho politického působení. Dlouhodobě vystupuje jako jeden z nejhlasitějších obhájců kroků vlády Andreje Babiše a často volí rétoriku, která místo věcné argumentace pracuje s ostrými soudy a polarizací společnosti. V tomto kontextu jeho útok na studenty nepůsobí jako náhodná poznámka, nýbrž jako součást strategie, v níž se kritici vlády, ať už jsou to novináři, opozice nebo právě studenti, stávají terčem zpochybňování.
Zvláště problematické je to v situaci, kdy se debata týká veřejnoprávních médií, tedy instituce, která má být jedním z pilířů demokratického systému. Místo diskuse o konkrétních parametrech financování nebo o roli těchto médií ve společnosti se pozornost přesouvá k útokům na jednotlivé skupiny, které se do debaty zapojují.
Novák tak svým vystoupením neotevřel věcnou debatu o tom, jak by měla veřejnoprávní média fungovat, ale přispěl k dalšímu prohloubení společenských příkopů. Jeho slova nejenže zkreslují realitu fungování vysokých škol, ale současně legitimizují tón diskuse, v němž se z oponentů stávají nepřátelé. Výsledkem je situace, kdy se místo argumentů objevují nálepky, místo faktů dojmy a místo dialogu konfrontace.
