To, co na sociální síti zveřejnil hlasitý křikloun Novák, není jen další ukázkou politického balastu. Je to koncentrovaný příklad naprosté prázdnoty, buranismu a odpornosti, co se snaží tvářit jako kritika, leč ve skutečnosti stojí jen na laciném zesměšňování. Novákův „kapří“ monolog o kauze Dozimetr nepřinesl jediný relevantní argument, jediný nový fakt ani myšlenku, kterou by stálo za to brát vážně. Místo toho přišla směsice nezvládnutého pokusu o herectví, zmatených narážek a nakonec toho nejhoršího. Útoku na vzhled exministra vnitra Víta Rakušana, což nemá s politikou vůbec nic společného.
Novák se snažil působit jako někdo, kdo „říká věci naplno“. Ve skutečnosti ale jen ukázal, jak vypadá hulvátství koncentrované podoby. Jeho příspěvek bez argumentů v rázu hospodské scénky „jeden kapřík, druhý kapřík“ je ubohou prázdnou kulisou, která má vytvořit iluzi obsahu tam, kde žádný není. Jde o sprostý osobní útok s nejvyšší mírou odpornosti. „Bývalý ministr vnitra s těma velikýma očima, nevíte, jak se jmenuje? Jo, Rakušan,“ prohlásil ve videu poslanec. Záměrné zdůrazňování Rakušanových očí, doprovázené gesty, a následné trapné divadélko s předstíraným „výpadkem paměti“, kdy si Novák údajně nemůže vzpomenout na jméno exministra. Tohle není humor, ale ubohá zoufalost člověka, který ví, že bez urážek nemá šanci zaujmout.
V tomto nechutném případě je potřeba říct věc naprosto natvrdo. Novák není ztělesněním Kena z Barbie. Není tím, kdo by mohl rozdávat lekce z vizáže nebo vystupování. Naopak. Působí přesně jako člověk, který by měl být v tomhle směru maximálně opatrný, protože jakmile otevře téma vzhledu, nastavuje nelichotivé zrcadlo především sám sobě. Když totiž někdo, kdo sám nepůsobí jako ukázka kultivovaného vystupování s minimální dávkou stylu, začne se zelenou září kolem těla zesměšňovat vzhled druhého, nepůsobí to tvrdě, nýbrž směšně trapně. Celá situace je o to absurdnější, že Novák evidentně nedokázal zvládnout ani základní technickou stránku vlastního videa. Pokus o „efektní“ pozadí s kapry skončil fiaskem, které by bylo komické, kdyby trefně nevystihovalo vystoupení jako celek. Novák se díky špatné technice klíčování vznáší prostorem mezi kapry obklopen aurou, která mu propůjčuje vzezření padlého Satanova světce zarudlého přepáleného obličeje. Namísto důstojného projevu hodného reprezentanta dolní komory Parlamentu vzniká vizuální chaos, připomínající dřív nepovedený pokus o levnou internetovou show influencera amatéra než cokoli, co lze chápat vážně. Jinými slovy. Člověk, který nezvládne technicky ani vlastní obraz, se rozhodl komentovat fyzický vzhled někoho jiného. To již není ironie, nýbrž dokonalý obraz zelené trapnosti.
Pokud jde o obsah, nebo spíš jeho absenci, je to ještě horší. Kauza Dozimetr je vážná. Vyžaduje fakta, souvislosti, schopnost rozlišovat a především schopnost argumentovat. Novák místo toho nabízí jen naznačování a výsměch. Žádná konkrétní obvinění, nové informace, snaha něco racionálně vysvětlit. Jen vyvolat dojem, že „všichni jsou špatní“, aniž by byl schopen říct proč, jen osobní útok Zvlášť odpudivé na tom všem je, jak snadno se v Novákově projevu ztrácí elementární úroveň. Útočit na vzhled není „tvrdá politika“ ani odvaha, leč slabost. Výstup říká mnohem víc o autorovi kýče než o komkoli jiném. Když nemá argumenty, začne řešit oči. Jakmile nedokáže srozumitelně servírovat fakta, začne hrát scénky. Pokud postrádá úroveň, zaútočí na vzhled. Novák předvedl všechno najednou. Výsledek? Ne tvrdý komentář, jen další důkaz, že bez sebereflexe se i nejhlasitější křik změní v trapnou nedůstojnou frašku.
