Komunikace o drahých pohonných hmotách v Česku se v několika dnech nabyla podoby, která již jen vzdáleně připomíná standardní politickou debatu o cenách, daních a maržích. Místo věcného střetu o to, co vláda dělá a proč to dělá tak pozdě, lze takřka v přímém přenosu sledovat videopřestřelky mezi Andrejem Babišem a Petrem Fialou. V jedné rovině se tato forma může jevit groteskně zábavnou, v druhé ale mimořádně výmluvnou.
Odhaluje totiž mnohem víc než jen dva politické rivaly, kteří se přes sociální sítě navzájem poškádlili kvůli cenám nafty. Vykresluje premiéra v roli zachránce obyčejných lidí před drahotou, zatímco on stojí u vlastní pumpy s cenami, které ještě před pár dny patřily k nejvyšším v okolí. A ukazuje také bývalého premiéra, který po letech profesorské strnulosti konečně objevil, že ironie může být v politice účinnější než deset vážných tiskových konferencí. V tom je však i určitá past celé věci. Satira na hulvátské a marketingově agresivní Babišovské vládnutí může být potřebná a často i osvěžující, jenže ve chvíli, kdy se i protivník nechá strhnout k podobně hospodskému tónu a začne soupeře oslovovat přes svazácké a estébácké přezdívky, riskuje, že se sám stáhne o patro níž a poskytne druhé straně další munici do nekonečné palby o tom, kdo je větším kašparem. Proto tato videoválka není jen epizodou z politického internetu, nýbrž i ukázkou toho, jak snadno se český veřejný prostor nechá stáhnout z debaty o skutečném problému do prostoru, kde se politikům měří vtip, drzost a schopnost trefit soupeře přezdívkou.
Celý tenhle vývoj nezačal jako laciná komedie, ale jako velmi přesný a nepříjemný moment odhalení dvojího metru. Andrej Babiš vystoupil jako rozhořčený premiér, který údajně nestrpí nehorázné ceny na dálničních čerpacích stanicích, mluvil o přemrštěných maržích a hrozil hlavním hráčům na trhu, že s nimi bude jednat, aby byli solidární a nepřiživovali se na napjaté situaci kolem konfliktu s Íránem. Jenže právě v okamžiku, kdy se tenhle příběh začal rozehrávat, se ukázalo, že na vlastní čerpací stanici v Průhonicích má ceny, které samy vypadají jako názorná ukázka toho, proti čemu údajně bojuje. Zde do celé věci vstoupil Petr Fiala. Ne dlouhým výkladem, ne tradičním profesorským káráním, jen minimalistickým videem, v němž neřekl ani slovo a jen ukazoval na vysoké ceny na Babišově pumpě. V pozadí přitom zněla premiérova vlastní rozhořčená slova o nehorázných cenách a kartelových dohodách pumpařů. V tom spočívala síla celé scény bez potřeby cokoliv vysvětlovat. Stačilo ukázat cenovku a nechat mluvit rozpor mezi Babišovou pózou a realitou.
Na celé věci je podstatné, že Fiala tentokrát přesně pochopil, jak se má s Babišem zacházet ve chvíli, kdy se sám chytí do vlastní pasti. Andrej Babiš totiž dlouhé roky stavěl svou politickou kariéru na jednoduchých a mediálně úderných demonstracích pokrytectví svých soupeřů. Tohle byla jeho disciplína. Ukázat kontrast mezi tím, co kdo říká, a tím, co kdo dělá. Jenže teď se tahle zbraň otočila proti němu. Otočila se přesně na místě, kde to bolí nejvíc, tedy u peněženek lidí a u jeho podnikatelského zázemí. Právě proto působilo Fialovo němé video tak silně. Byla to velmi jednoduchá a současně velmi přesná politická diagnóza pokrytectví.
Tím to ovšem neskončilo, protože Andrej Babiš se přesně podle očekávání rozhodl, že z vlastní nepříjemnosti udělá pokračující show. Postavil se přímo na „Fialovo“ místo a natočil vlastní reakci. „Krásný den všem, svítí sluníčko a mám pro vás skvělou zprávu,“ začíná v tónu, jako by právě ohlašoval další zázrak z Průhonic. Už tahle úvodní věta je typicky Babišovská. Všechno se musí prodat jako dobrá zpráva, všechno jako osobní úspěch, všechno jako výsledek jeho iniciativy. Hned na to přichází hlavní konstrukce celého videa. „Představte si, že na základě mé výzvy hlavní hráči, to znamená čerpačky na D1, snížili už cenu z 51,90 na 49,90,“ hlásá oslavně Babiš ve videu. V jedné větě je obsažen celý jeho obvyklý marketing. Ne data, trh, vývoj cen ropy, konkurenční tlak, ani ne mediální ostuda po zveřejnění cen na pumpě. Ne. Všechno je třeba odehrát tak, aby premiér zůstal hlavním hrdinou vyprávění. V tom je videovýstup tak cenný. Ukazuje, jak křečovitě se Babiš snaží každou nepříjemnost okamžitě přetočit do obrazu vlastního úspěchu.
Když pumpa zkazí celé premiérovo divadlo
Hned nato se navíc pokusil vrátit úder přezdívkou, která měla Fialu zesměšnit. „Já bych chtěl poděkovat panu profesorovi Nutelle, že tady propagoval čerpačku, Pumpu Průhonice,“ říká. Tahle věta je výmluvná hned několikrát. Jednak ukazuje, že Babiš přesně pochopil, jak nepříjemně ho Fialovo video zasáhlo, protože se k němu musel okamžitě vracet a dát najevo, že má poslední slovo. Zároveň ale i znovu předvádí svůj starý styl politické komunikace: místo věcné odpovědi přezdívka, hospodské škádlení, zlidovělý výsměch. Jenže právě tady se ukazuje i limit celého jeho vystupování. Přezdívka může na chvíli pobavit jeho publikum, ale neřeší základní rozpor. Čím víc Babiš vtipkuje o Nutelle, tím víc zůstává ve vzduchu otázka, proč jeho vlastní pumpa prodávala tak draze, když on sám spustil morální tažení proti drahým pumpám.
Premiér se pak pustil do sebechvalné exkurze po vlastní stanici a snažil se dodat celé scéně ráz téměř turistické pozvánky. „Mimochodem je to gastropumpa roku, tady se všechno peče a vyrábí ručně,“ pochlubil se. „Tady je 47,90 a vždycky tahle pumpa byla na dálnici nejlevnější,“ dodal vzápětí. Právě v tomto bodě se celé video mění skoro v reklamní spot, což je v kontextu celé situace mimořádně příznačné. Místo aby premiér vysvětlil, proč byly ceny ještě před pár dny tak vysoko a proč se zrovna teď začaly hýbat směrem dolů, předvádí publiku vlastní pumpu jako výjimečné místo s poctivým pečivem a zvláštním standardem. Jenže tenhle přechod od politické obrany k reklamnímu tónu současně ukazuje i něco hlubšího. Andrej Babiš nikdy nedokázal důsledně oddělit svou veřejnou moc od vlastního podnikatelského světa. I tady se to celé slévá do jednoho proudu. Premiér, politik, podnikatel, marketér a influencer v jedné osobě stojí u své stanice, mluví o maržích, zároveň dělá reklamu vlastnímu provozu a ještě se tváří, že právě tady se produkuje pravda o trhu s palivy.
Následující část jeho videa už míří k samotnému ekonomickému rámci celé debaty a právě tam začíná být komedie ještě zajímavější. „Důležitá zpráva je, že průměrná nákupní cena všech těch největších hráčů za březen je přibližně 40,70 korun,“ říká a vzápětí dodává, že v týdnu se někde prodávalo i za 53 korun. „Takže umíte si dopočítat, kde je ta marže a jaká je ta marže.“ Tohle je přesně ten moment, kdy Babiš zkouší hrát premiéra-ekonoma, který jako jediný rozumí číslům a odhaluje velké hráče. Jenže zároveň je to i moment, kdy se jeho vlastní konstrukce začíná nebezpečně lámat. Pokud opravdu tak přesně ví, jaké jsou nákupní ceny a jaké marže kdo drží, pak je tím spíš namístě ptát se, proč stejná tvrdost a stejný moralismus neplatily i pro jeho vlastní stanici, kde ještě před pár dny ceny patřily k nejvyšším v okolí. Jinými slovy, čím víc Babiš mluví o maržích ostatních, tím víc se vrací otázka jeho odpovědnosti. To je problém, který za žádnou přezdívku neschová.
Ještě výmluvnější je část, v níž Babiš zcela nepokrytě vyrábí obraz sebe sama jako hlavního hybatele dění na trhu. „Já bych chtěl všem poděkovat, že reagují na moji výzvu,“ říká a vzápětí oznamuje, že v pondělí má přijít jednání s hlavními hráči, kteří podle něj ovládají devadesát procent trhu. „Samozřejmě budeme chtít od nich, aby byli solidární. Aby nezneužívali tu situaci, která se děje v iránském konfliktu,“ hlásá ve videu Babiš. Typická Babišovská poloha. Premiér se znovu staví do role toho jediného, kdo umí zavolat velkým hráčům, promluvit jim do duše a zachránit spotřebitele před zneužitím situace. V tom je však tento výrok současně tak slabý. Protože česká veřejnost má ještě v živé paměti, jak Babišovo hnutí v době, kdy bylo v opozici, požadovalo mnohem tvrdší, mnohem rychlejší a mnohem nákladnější zásahy. Tehdy žádné řeči o solidaritě nestačily. Tehdy se mluvilo o zastropování cen, o odpuštění DPH, o razantním snížení daňové zátěže a o tom, že Fialova vláda nedělá dost. Dnes, když je u moci sám, najednou vysvětluje, že návrhy na snížení daní jsou nesmysl, a že vše je složitější.
Právě tady se celá videoválka začíná nejvíce měnit v komedii. Babiš totiž ve svém videu výslovně říká, že snížení DPH je nesmysl, a že snížení spotřební daně je prakticky zanedbatelné. „Ty vaše návrhy, prosím vás, ohledně spotřební daně. My máme na to evropskou regulaci, aby se mohly snížit maximálně korunu padesát na litr. No a co by se stalo? No stalo by se to, že by se to ztratilo po cestě,“ tvrdí ve videu šéf kabinetu. Následně přidává i klasický argument o potravinách. „Pokud si vzpomenete, bývalá koalice nebo stávající opozice snížila DPH na potraviny z 15 na 12, 13 miliard. A kde jsou? No nikdo neví. Asi to zůstalo tam v těch řetězcích. Takže snižovat DPH je nesmysl,“ hlásá od pumpy Babiš. Pro srovnání s minulostí. Když bylo Babišovo hnutí v opozici, přesně taková razantní řešení požadovalo a vyrábělo z nich důkaz neschopnosti tehdejší vlády. Dnes, když sedí ve Strakově akademii, stejná opatření vysvětluje jako neefektivní, směšná nebo ztracená po cestě. Tedy nejčistší forma pokrytectví. V opozici se prodává jednoduché řešení, ve vládě se náhle objeví všechny limity, regulace a složitosti. To samo o sobě není překvapivé. Překvapivé je jen to, s jakou bezostyšností se tentýž člověk tváří, že jde o zcela konzistentní přístup.
Když se proti premiérovi obrátí i jeho vlastní publikum
Právě na tuto rozporuplnost velmi přesně upozornili i další opoziční politici. Ivan Bartoš připomněl premiérovi něco, co celou vládní pohádku o maržích staví do ještě méně slavnostního světla. „Pane inženýre Babiši, všichni tak nějak vědí, že šponování marží je už asi 2 roky historie, protože většina, podle mě dnes přes 50 procent, zisku čerpacích stanic pochází z obchůdku, tedy z doplňkového prodeje, drahého kafe, co tam mají. A neříkejte, že to u vás v Průhonicích máte jinak. A tu cenu jste ještě před týdnem měl 49.90 naftu a 45.90 za Natural. Jste apeloval i sám na sebe?,“ reagoval bývalý šéf Pirátů pod Babišovým videem. Tohle je přesně ten typ otázky, který celé Babišovské moralizování vrací na zem. Nejde totiž o abstraktní velké hráče. Jde o to, že jeden z těch, kdo dnes nejhlasitěji moralizuje o cenách, sám prodával za ceny, které se mu ekonomicky hodily. Jen však do chvíle, než si jich někdo všiml a veřejně je vystavil.
Do celé situace se navíc začali hlasitě opírat i sami Babišovi sledující, což je na celé věci snad nejzajímavější. Protože když už se do premiéra nepouští jen opozice a bývalí rivalové, nýbrž i lidé z jeho vlastního publika, znamená to, že se jeho staré marketingové kouzlo přestává rozplývat. „Pane Babiši, proč říkáte, že zastropování cen ani snížení spotřební daně nebo DPH nic neřeší, ale když pan Fiala nezastropoval ceny na počátku války, tak jste ho kritizoval? Pískáte, jak se vám to hodí,“ napsal Babišovi přímo pod video diskutující profil Tomáš Vojtěch. „Jako dobrá ironie,“ poznamenal stručně debatér s nickem Just Lucas k premiérově produkci. „Sleva o korunu to je opravdu na poplácání po ramenou,“ dodal profil s nickem Milan Kucharic. „Za Fialy v největší krizi to bylo pořád levnější Andy. Tak tu ze sebe nedělej dobroděje. Radši si pohlídej tu šaškárnu, kterou vedeš ve Strakovce, to je teprve cirkus,“ přidal se k sérii kritiky nick Ondřej Zlatý Zlatohlávek. „Proč to v Polsku jde a u nás ne. Vysvětlete nám to prosím vás. Děkuji za odpověď. Myslím snížení spotřební daně,“ dotázala se jedna ze sledujících. Padla i připomínka starých slibů. „Takže kdy budou ceny okolo 30 Kč, jak jste slibovali, když jste byli v opozici?,“ zněl jeho dotaz. Další z debatujících již zvolila pouze surový vztek. „Jste banda zlodějů nic víc,“ napsala tvrdě. Právě tyto reakce ukazují, že problém již dávno neleží jen v opoziční kritice, nýbrž i v tom, že část vlastního publika začíná vnímat rozpor mezi tím, co Babišovo hnutí hlásalo jako opoziční tribun proti drahotě, a tím, co dělá.
Petr Fiala do téhle situace vstoupil druhým videem. Na sociální síti ho nadepsal titulkem: „Dobré odpoledne, profesor Nutella zdraví soudruha Bureše do Průhonic.“ Zde se celá přestřelka definitivně překlopila do roviny politické ironie. „Pane premiére Babiši, dobré odpoledne. Viděl jsem, že se vám líbilo moje video a že jste dokonce natočil reakci,“ začal videoodpověď Fiala, přičemž tím hned v úvodu přesně ukázal, kdo v celé věci tahá za kratší konec. „Já bych chtěl poděkovat Nutelle. A to je dobře. A hlavně je dobře, že ceny na čerpacích stanicích klesají a že jste konečně začal v té věci něco dělat. Ale je to pořád málo,“ pokračoval expremiér sarkasticky. „Nicméně mám pro vás jeden návrh a ten se týká té vaší pumpy. Co kdybyste z ní udělal takové Národní centrum levného benzinu a nafty? A že byste tam třeba tu cenu držel pod čtyřiceti korunami?,“ předestřel Babišovi Fiala ironicky. „Jasně, já vím, rozumím tomu. Něco byste na tom prodělal, ale vy přece říkáte, že vám nejde o zisk, ale jde vám o lidi. A toto by lidem opravdu pomohlo. Zkuste ten můj návrh zvážit,“ dodal s jízlivou chápavostí Fiala. Tím zasáhl samotné jádro Babišovy veřejné stylizace. Protože jestli premiér pořád opakuje, že mu nejde o zisk, ale o lidi, pak je opravdu férové připomenout, že přesně na vlastní pumpě má příležitost to dokázat. To byla velmi dobře mířená střela proto, že Babišovi vrátila jeho vlastní slovník a pózu. Vlastní marketingově stylizovaný obraz spasitele, jemuž přece nejde o peníze, nýbrž o občany. Fiala tím ukázal, že v české politice není nic výmluvnějšího než postavit populistu před možnost, aby své vlastní velké fráze naplnil na vlastním dvoře.
Zde se však otevírá i druhá rovina celé věci, která je pro Fialu méně pohodlná, a nelze ji úplně zamést pod koberec jen proto, že jeho video bylo trefné. Když totiž svou odpověď nadepsal tak, jak ji nadepsal, bylo v tom sice jisté politické potěšení a snadná trefa do Babišovy minulosti, ale současně i ústup na úroveň, která je pro dlouhodobou opozici vůči Babišovu stylu vlastně nebezpečná. Satira může být potřebná. Ironie vůči premiérovi, který se neustále stylizuje do role všespasitele a současně vyrábí vlastní pokrytectví v přímém přenosu, je to legitimní nástroj. Jenže ve chvíli, kdy se protivník nechá strhnout do stejně hospodského tónu a začne soupeře oslovovat přes jeho krycí jméno ze svazků StB, posouvá se sám do prostoru, kde už nejde jen o přesnou ironii, ale i o pokles na podobně lacinou úroveň. V tom je jistá slabina celé Fialovy videové renesance. Může být osvěžující a vtipná, současně však také nabíjí protivníkovi k další palbě. Dává mu možnost tvrdit, že i jeho soupeři už rezignovali na standardní tón, a že se celá politika proměnila v souboj přezdívek z hospody páté cenové.
To nic nemění na tom, že základní diagnóza celé situace zůstává pro Babiše velmi nepříjemná. Když se dnes tváří jako muž, který po jedné výzvě pohnul celým trhem, je třeba znovu a znovu připomínat, že jeho vlastní pumpa ještě pár dnů předtím prodávala za ceny, které se mu teď hodí moralistně rozebírat u druhých. Pokud dnes vysvětluje, že snížení DPH je nesmysl a že spotřební daň by stejně nic nevyřešila, je třeba znovu a znovu připomínat, jak jeho vlastní hnutí ještě před pár lety tyto kroky požadovalo a vyrábělo z nich důkaz neschopnosti tehdejší vlády. Jakmile dnes děkuje lidem, že ho sledují, a slibuje jim, že jedině na jeho kanálu se dozvědí pravdu, pak je třeba to číst přesně tak, jak to zní. Ne jako drobnou nadsázku, ale jako další z jeho oblíbených pokusů vytvořit vlastní paralelní svět, v němž pravda nepřichází z dat, z institucí ani z otevřené debaty, ale přímo z úst muže stojícího u vlastní pumpy, který prodává pohonné hmoty a pokrytecky si hraje na všespasitele.
Ironie by neměla sklouznout do hospodského bahna
Videoválka je cennější, než jak se může na první pohled zdát. Není jen komedií o Nutelle a Burešovi. Nejde jen o zábavnou epizodu ze sociálních sítí. Je také připomínkou, že opoziční ironie může být účinná tehdy, když přesně ukáže na rozpory, ale současně musí dávat pozor, aby se v radosti z trefy do soupeře sama nerozpustila ve stejném slovníku, z něhož protivník tak dlouho politicky těží. Protože jestli tahle země opravdu potřebuje něco víc než další videjka a další přezdívky, pak je to návrat k situaci, kde se premiéři nemusí usvědčovat z pokrytectví na vlastních benzinkách a kde bývalí premiéři nemusí odpovídat přes sklenice Nutelly. Dokud se politika v Česku vede přes videopózy, osobní značky a improvizovaný cirkus, bude i pátá cenová čepovat plnou.
