Ještě ve středu večer informovala italská média o mimořádném zásahu vlády Giorgie Meloniové, která kvůli zdražování benzínu a nafty na dvacet dní snížila spotřební daň o 25 centů za litr. O den později přišla podobná zpráva ze Španělska: tamní média psala o tom, že kabinet Pedra Sáncheze chce snížit DPH na pohonné hmoty, elektřinu i plyn z 21 na 10 procent. Zatímco dvě velké jihoevropské země pod tlakem války v Íránu a nervozity na trzích sahají k daňovým úlevám, české ministerstvo financí zatím mluví pouze o monitoringu marží, o systémovém a komplexním přístupu a o tom, že žádný krok není vyloučen. Prakticky to ale zatím znamená jediné: Itálie už zasáhla, Španělsko se k zásahu chystá a Česko dál vyhodnocuje situaci.
Když ve středu večer italské deníky a zpravodajské weby začaly rozepisovat mimořádné rozhodnutí vlády Giorgie Meloniové, bylo zřejmé, že Řím už nechce dál čekat, až ceny benzínu a nafty začnou přerůstat z ekonomického problému ve velký politický požár. Podle italských médií vláda po napjatém jednání svolala mimořádnou schůzi kabinetu a schválila dočasné snížení spotřební daně o 25 centů za litr pohonných hmot na dvacet dní, v případě LPG pak o 12 centů. Zároveň zavedla daňovou úlevu pro dopravce, podobné zvýhodnění pro rybářské podniky a mimořádný režim kontroly cen. Nebyl to jen technický zásah do fiskální politiky, ale jasný signál, že vláda nechce být obviňována z nečinnosti ve chvíli, kdy ceny u stojanů rostou a opozice i podnikatelské svazy začínají tlačit na okamžitou reakci.
Italská premiérka přitom důvody kroku vysvětlovala velmi přímo. „V Radě ministrů jsme předložili nařízení, které se jasně týká ceny pohonných hmot, což je v tuto chvíli prioritou,“ prohlásila Giorgia Meloniová. Zároveň zdůraznila, že vláda chce zabránit tomu, aby se zvýšení ceny nafty přelilo i do cen spotřebního zboží, a že vedle daňové úlevy zavádí i „mechanismus proti spekulacím“, který má pevněji navázat cenu, účtovanou spotřebitelům, na skutečný vývoj ceny ropy na mezinárodních trzích. Itálie tedy nešla cestou opatrného vyčkávání, ale rozhodla se, že politické i ekonomické náklady nečinnosti by mohly být vyšší než cena dočasného zásahu.
Jen o den později začala podobným směrem mluvit i španělská vláda. Jak dnes informovala španělská média včetně listů El Mundo a El País, kabinet Pedra Sáncheze připravil mimořádný krizový balíček, jehož součástí má být snížení DPH na pohonné hmoty z 21 na 10 procent, vedle toho také snížení DPH na elektřinu a plyn, redukce spotřební daně z uhlovodíků a další doprovodná opatření. Podle El Mundo šlo ještě ve čtvrtek pozdě večer o balíček, na němž vláda stále pracovala a jehož podobu ovlivňovala jak cesta premiéra do Bruselu, tak vnitropolitický tlak a parlamentní matematika. Podstatné ale je, že Španělsko se, podobně jako dříve Itálie, rozhodlo na růst cen energií a pohonných hmot reagovat daňově a sociálně, nikoli jen monitoringem trhu.
Dvě země zasáhly, Praha zatím měří situaci
Pro českého čtenáře je důležité, že nejde o dvě izolované epizody z jihu Evropy, ale o poměrně výmluvný sled událostí. Nejdřív Itálie ve středu večer schválila daňovou úlevu a mimořádné kontroly cen, dnes ráno pak španělská média přinesla informaci o tom, že Madrid půjde podobnou cestou a sníží DPH na benzín, naftu, elektřinu a plyn, zatímco zároveň obnoví část sociální ochrany pro zranitelné domácnosti. Ve chvíli, kdy se v Evropě znovu řeší dopady napětí na Blízkém východě, války v Íránu a skokového nárůstu cen energií, tak dvě velké členské země Evropské unie říkají: nechceme jen čekat, zda se trh sám uklidní.
Z českého pohledu je o to zajímavější, že domácí reakce zatím zůstává podstatně zdrženlivější. Na přímý dotaz, zda Ministerstvo financí plánuje podobná opatření v souvislosti s rostoucími cenami pohonných hmot, přišla z Letenské odpověď, která je formulována pečlivě, opatrně a bez jediného konkrétního závazku. „Ceny pohonných hmot v České republice se kombinací daňové politiky a probíhajícího monitoringu marží drží na nejnižších hodnotách v rámci EU. V tuto chvíli jsou cca 8 nejlevnější z 27 států,“ sdělil redakci deníku inregion.cz ředitel odboru vztahů s veřejností a institucemi ministerstva financí Michal Žurovec. Už tato část odpovědi je důležitá, protože ministerstvo se nevymezuje vůči Itálii nebo Španělsku argumentem, že by problém neexistoval, ale staví svou obhajobu na relativním srovnání, tedy na tom, že Česko není mezi nejdražšími zeměmi.
To ovšem není totéž jako aktivní zásah. A právě tady se česká pozice od italské a španělské výrazně liší. Zatímco v Římě už kabinet mimořádně zasedl a snížil spotřební daň, a v Madridu se podle dnešních informací chystá snížení DPH i dalších energetických daní, Praha zatím mluví pouze o tom, že situaci „velmi pečlivě sleduje a vyhodnocuje v celém ekonomickém kontextu“. To je formulace, která může politicky znít odpovědně, ale z praktického pohledu zatím znamená, že český řidič, dopravce či domácnost na žádnou daňovou úlevu zatím nedosáhne.
Ministerstvo financí ve své odpovědi současně připouští, že „žádný krok není v tuto chvíli vyloučen“, jenže hned dodává, že „případná vládní opatření by byla systémová a komplexní, aby jediným jejich efektem nebyl vyšší schodek státního rozpočtu a byla by součástí uceleného balíčku“. Jinými slovy: Praha se nechce pouštět do rychlých a izolovaných daňových zásahů, které by byly okamžitě viditelné na cenách u stojanů, ale zároveň by podle vládní logiky mohly jen prohloubit deficit a přinést krátkodobý efekt. To je sice fiskálně konzistentní argument, ale také argument výrazně opatrnější než ten, s nímž nyní vystupují Itálie a Španělsko.
Itálie šla po cenách přímo, Španělsko po DPH a sociální ochraně
Zajímavé je srovnání samotných modelů, které zvolily obě jihoevropské země. Itálie sáhla především po spotřební dani a po přímém zásahu do ceny benzínu a nafty, který má trvat dvacet dní. Podle tamních vládních představitelů šlo o krok, který měl být okamžitě viditelný a který měl současně pomoci i logistice a zabránit tomu, aby se dražší paliva okamžitě propsala do inflace. Zásah je doprovázen mimořádným monitoringem cen, povinností ropných společností denně hlásit ministerstvu doporučené prodejní ceny a hrozbou sankcí, pokud by firmy ceny nehlásily nebo pokud by se ukázalo, že v řetězci dochází ke spekulativním manévrům. Italská vláda tedy hraje dvojí hru: na jedné straně dává daňovou úlevu, na druhé straně si připravuje represivní a kontrolní rámec proti těm, kdo by na situaci vydělávali.
Španělsko naproti tomu podle dnešních informací sází více na širší fiskální balíček. Vedle snížení DPH na paliva z 21 na 10 procent má klesnout také DPH na elektřinu a plyn, snížit se má daň z elektřiny a vláda má rovněž suspendovat daň z hodnoty výroby elektřiny. K tomu přibývá zákaz odpojování zranitelných domácností od dodávek energie, vyšší sleva v rámci elektrického sociálního bonusu a navýšení minimální podpory pro příjemce tepelného sociálního bonusu. Madrid tedy nejde jen po ceně na pumpě, ale snaží se balíček rozložit napříč celým energetickým účtem domácností a propojit jej se sociální ochranou.
Zároveň je ale zřejmé, že i španělská vláda postupuje obezřetněji než v roce 2022, kdy v první fázi války na Ukrajině schválila plošnou slevu 20 centů na litr. Podle dnešních informací ze Španělsko tentokrát snaží o „chirurgický plán“, tedy o cílenější a fiskálně střídmější opatření. Sama vláda se podle citovaných zdrojů poučila z předchozích krizí a nechce opakovat plošné subvencování všeho, co jezdí a tankuje. Prioritou mají být sektory nejvíce vystavené růstu nákladů a ty části ekonomiky, které by mohly nejrychleji přenést tlak na vyšší inflaci. To je mimochodem velmi podobná úvaha jako v Itálii – rozdíl je pouze v nástrojích a v tom, jak moc je která vláda ochotna sahat do nepřímých daní.
Přesto je pro české srovnání důležitá jedna věc: obě země se rozhodly, že růst cen vyžaduje aktivní odpověď. Ani Řím, ani Madrid veřejnosti neříkají, že vše vyřeší monitoring marží a trpělivé vyhodnocování trhu. Naopak obě vlády, každá trochu jinak, sahají po konkrétní daňové a sociální politice. Česká vláda se naproti tomu drží mnohem abstraktnější roviny, v níž sice „žádný krok není vyloučen“, ale žádný konkrétní krok zároveň není ani oznámen.
Praha věří monitoringu a připomíná marže
Právě monitoring marží je přitom v české debatě klíčové slovo. Ministerstvo financí v odpovědi pro redakci výslovně zdůrazňuje, že současné české ceny pohonných hmot se drží nízko právě díky „kombinaci daňové politiky a probíhajícího monitoringu marží“. To je důležité i v návaznosti na čerstvě zveřejněné vyhodnocení monitoringu, v němž ministerstvo připomnělo, že bylo připraveno přistoupit i k mimořádnému kroku v podobě zastropování marží. V tržní ekonomice jde nepochybně o nástroj výjimečný a MF tím dává najevo, že si nechce nechat podsouvat roli pasivního pozorovatele.
Jenže i zde je třeba přesně rozlišovat mezi připraveností a skutečným krokem. Zastropování marží se v Česku nakonec nezavedlo, protože podle ministerstva monitoring neukázal takové excesy, které by podobný zásah ospravedlňovaly. To může být z hlediska ekonomické racionality správné, ale politicky to zároveň znamená, že český model dnes stojí na argumentu „jsme připraveni, pokud by se situace zhoršila“, zatímco italský a španělský model už stojí na argumentu „situace je dost vážná na to, abychom zasáhli hned“.
Sama formulace ministerstva financí, že „daňová politika je trajekt, který nemůže reagovat na denní oscilace na burze“, tuto opatrnost vystihuje velmi přesně. Jde o elegantní, ale zároveň výrazně brzdivou větu. Ve své podstatě říká, že český stát nechce běžné tržní výkyvy okamžitě neutralizovat daňovými změnami, protože by to bylo fiskálně neodpovědné a systémově nečisté. Z pohledu rozpočtové disciplíny je to srozumitelné. Z pohledu politického dojmu ale může taková formulace působit jako technokratická výmluva ve chvíli, kdy jiné evropské vlády právě do daní sáhly.
Tím spíš, že argument „v tuto chvíli jsme zhruba osmí nejlevnější z 27 států EU“ řeší spíše mezinárodní pořadí než domácí pocit. Spotřebitel totiž neporovnává svou účtenku s průměrem v Lisabonu nebo v Helsinkách, ale s tím, co tankoval před dvěma týdny a co platí dnes. A právě v tomto bodě bývá vládní komunikace nejslabší. Ministerstvo financí může mít pravdu, že Česká republika zůstává v evropském srovnání relativně levná, ale zároveň tím nevyvrací fakt, že ceny rostou a že v Itálii i Španělsku se vlády rozhodly na tento růst zareagovat konkrétněji.
Česko mezi fiskální opatrností a politickou nečinností
Celá situace tak z českého pohledu otevírá nepříjemnou otázku, zda vláda ještě jedná obezřetně, nebo už působí příliš pasivně. V Itálii i Španělsku bylo možné sledovat podobný vývoj: nejprve zdrženlivost, poté rostoucí tlak podniků, spotřebitelů a opozice, a nakonec rychlý zásah, který má ukázat akceschopnost. Praha je zatím stále ve fázi vyhodnocování. To samo o sobě není chyba, zejména pokud se vláda obává, že by rychlá a izolovaná daňová úleva jen prohloubila schodek a nepřinesla dlouhodobý efekt. Zároveň je ale zřejmé, že evropské srovnání se během jediného týdne změnilo. Ještě před několika dny se dalo argumentovat, že podobná opatření nikdo jiný v Evropě nepřijal. Dnes to už neplatí.
A právě v tom spočívá politická potíž české pozice. Nejde jen o to, zda je ekonomicky správné snižovat spotřební daň nebo DPH na pohonné hmoty. Jde i o to, že Itálie i Španělsko svou reakcí vytvářejí tlak na ostatní vlády, aby vysvětlily, proč zůstávají stranou. Jakmile jedna velká země začne sahat do cen paliv a druhá ji následující den následuje přes jiný daňový instrument, začíná se z opatrnosti ostatních států snadno stávat politická nečinnost. A právě zde bude česká vláda v dalších dnech pod rostoucím tlakem, aby obhájila, proč jen sleduje situaci, zatímco jinde už se snižují daně.
Tento tlak nemusí přijít jen z opozice, ale i z podnikatelského sektoru, dopravy a běžných spotřebitelů. Italská vláda otevřeně říká, že chce zabránit tomu, aby se dražší nafta promítla do cen spotřebního zboží. Španělská vláda to formuluje podobně, když zdůrazňuje, že chce chránit domácnosti i firmy před širším inflačním dopadem energetické krize. České ministerstvo financí mluví o „systémovém a komplexním“ balíčku, ale zatím žádný takový balíček nepředložilo. To je rozdíl, který se bude s každým dalším dnem bez konkrétního kroku politicky zvětšovat.
Zároveň ovšem platí, že jednoduché kopírování Itálie nebo Španělska není automaticky bezchybné řešení. Italský zásah je výslovně dočasný a Španělsko také nevrací plošné dotace v rozsahu roku 2022, ale hledá cílenější a parlamentně průchodný kompromis. To znamená, že ani tamní vlády si nemyslí, že by jednorázová daňová úleva problém vyřešila navždy. Spíše kupují čas, uklidňují situaci a snaží se zabránit tomu, aby energetický šok okamžitě prorazil do zbytku ekonomiky.
Italské a španělské rozhodnutí mění evropský kontext
Pro české čtenáře je důležité ještě jedno širší hledisko. Tím, že o italském zásahu informovala tamní média už ve středu večer a španělská média přinesla dnes ráno detailní informace o podobně laděném balíčku, se během necelých dvou dnů proměnil evropský kontext debaty. Už nejde o osamocené experimenty nebo o hypotetické úvahy, ale o reálné kroky dvou zemí eurozóny, které se rozhodly reagovat na stejné vnější šoky, jaké dopadají i na český trh. Itálie sáhla po spotřební dani, Španělsko po DPH a širším sociálně-energetickém balíčku, ale základní sdělení je stejné: vlády nechtějí jen pozorovat cenové displeje u čerpacích stanic a čekat, co udělá trh.
Česko je dnes na opačném pólu. Neříká, že nic neudělá, ale ani neříká, co udělá a kdy. Mluví o monitoringu, o systémovém přístupu, o komplexním balíčku, o tom, že daňová politika není nástroj na denní oscilace. To vše může být z pohledu státní pokladny a dlouhodobé stability legitimní. Jenže politika se neodehrává jen v tabulkách a rozpočtových projekcích. Odezva veřejnosti se v podobných situacích často odvíjí od toho, zda vláda působí jako aktér, který situaci řídí, nebo jako pozorovatel, který ji pouze popisuje.
A právě tady se bude česká vláda muset rozhodnout, jak chce vypadat. Itálie už zasáhla a Španělsko se podle dnešních zpráv chystá udělat totéž. České ministerstvo financí zatím trvá na tom, že „žádný krok není v tuto chvíli vyloučen“, ale současně nedává nic, co by bylo možné označit za konkrétní reakci. V nejbližších dnech tak nepůjde jen o to, jak se budou pohybovat ceny benzínu a nafty, ale i o to, zda Praha dokáže obhájit svou opatrnost v situaci, kdy evropské srovnání přestává hrát v její prospěch.
