Martin Kolovratník se rozhodl otevřít jeden z palčivých problémů současného Česka. Nikoli ceny bydlení, stav veřejných financí nebo sliby Andreje Babiše o levnějších pohonných hmotách. Poslanec ANO se na síti pustil do taxikářů a začal zjišťovat, zda mají umět česky a znát město, v němž vozí zákazníky. Výsledek se mu poněkud vymkl z rukou. Místo přehlídky souhlasu se pod příspěvkem začal vracet člověk, kterého Kolovratník do otázky vůbec nezahrnul: Andrej Babiš. Lidé poslanci připomněli, že požadovat slušnou češtinu od řidiče s GPS v telefonu získává za vlády premiéra s pověstným jazykovým projevem téměř kabaretní rozměr. Kolovratník chtěl zkoušet taxikáře. Publikum mu navrhlo, aby se hnutí ANO nejdřív podívalo na člověka, který řídí Českou republiku.
Kolovratníkův příspěvek začal nevinně. „Má taxikář v Česku umět česky a znát město, ve kterém jezdí? Právě o tom se teď vede debata ve Sněmovně. Hospodářský výbor podpořil návrh, podle kterého by si obce mohly samy stanovit, zda budou po taxikářích požadovat znalost češtiny a místopisu,“ napsal. Poslanec dodal, že v malé obci nemusí jít o podstatné téma, zatímco Praha a další velká města mohou mít jiné potřeby. Pak udělal něco, co se politikům někdy nevyplácí. Požádal veřejnost o názor. „Má podle vás taxikář umět česky? A měl by znát místopis, nebo už dnes stačí navigace? Napište mi do komentářů, jak to vidíte vy,“ vyzval sledující. Napsali.
Liga užitečných Babišových má dalšího zájemce
Matěj Hlavatý mu odpověděl bez potřeby vytvářet nový Státní jazykový ústav. „Nepotřebuji, aby uměl česky. Nejlíp, když na mě nemluví vůbec. Potřebuji dovést jen z bodu A do B,“ uvedl opoziční poslanec. Jeho reakce míří k nepříjemně prosté skutečnosti. Moderní taxislužba objednaná přes aplikaci nepotřebuje řidiče, který umí zpaměti vyjmenovat všechny pražské ulice a u páté křižovatky zahájí rozhovor o českém národním obrození. Zákazník zadá adresu, telefon spočítá trasu, navigace vede automobil a platba může odejít automaticky. Kolovratník ovšem otevřel otázku češtiny, a tím nechtěně poslal míč přímo před branku vlastního šéfa.
Komentující toho pod Kolovratníkovým postem využili bez velkého rozmýšlení. Jeden z nich poslanci napsal: „Když nezná místopis a jazyk (ani historii) premiér, nevidím důvod chtít to po taxikáři. Komunikaci, navigaci i úhradu obstarává aplikace. V posledních letech jsem si s taxikáři krom pozdravu nevyměnil ani slovo a vždycky mě dovezli rozumnou cestou tam, kam jsem chtěl.“ Další příspěvek shodil diplomatický slovník úplně. „Česky neumí premiér, místopis zrovna tak. A na rozdíl od cizinců objednaných přes aplikaci jezdících s gps, mě premiér Babiš doveze akorát tak do prdele,“ stálo v reakci. Kolovratník se ptal na taxislužbu, dostal hodnocení premiéra. Liga užitečných Babišových zkrátka někdy funguje i obráceně: člen chce pomoci šéfovi a nakonec přivede veřejnost přímo k jeho slabému místu.
Taxikář má GPS. Babiš dostal stát bez navigace
Další diskutující se pokusili Kolovratníkovu otázku vzít věcněji. „Já si nepotřebuji, ani nechci povídat s taxikářem. Proč by měl umět česky? V Německu, Itálii, či například v Řecku mě jsou schopni dovézt, kam potřebuji, i bez češtiny. Jak to dokáží?“ napsal jeden z nich. Jiný popsal zkušenost s Uberem: „Normálně si zavolám Uber, řidič/ka má před sebou mapu, odveze mě z jednoho na druhé místo. Nikdy s tím nebyl žádný problém.“ Kolovratník tak narazil na technologický problém své vlastní otázky. Místopis býval základní výbavou taxikáře v době, kdy řidič vozil v hlavě mapu města. Dnes ji má před sebou na displeji a zákazník vidí trasu často zároveň s ním.
Sněmovní návrhy navíc ukazují, že debata není Kolovratníkovým osobním politickým objevem. Ve sněmovním tisku 83 se objevily dvě varianty zmocnění obcí. Zdeněk Hřib předložil návrh, podle něhož by obce mohly zavést zvláštní odbornou zkoušku pro řidiče taxislužby; její obsah zahrnuje praktickou komunikaci, orientaci v území, pravidla taxislužby a práci s moderními technologiemi. Patrik Nacher předložil další variantu, která počítá se znalostí práv a povinností, češtiny a místopisu. Kolovratník nepřinesl legislativní revoluci, leč vzal existující sněmovní spor a proměnil ho v otázku pro publikum.
Kolovratník napsal, že Hospodářský výbor návrh podpořil. Sněmovní evidence potvrzuje, že garanční výbor se tiskem znovu zabýval 3. září a následující den bylo poslancům doručeno jeho stanovisko pod číslem 83/5. Podstatnější je však něco jiného. Poslanec ANO neotevřel debatu o tom, zda má být taxikář bezpečný řidič, zda nemá zákazníky okrádat, zda dodržuje pravidla nebo zda stát umí vymáhat povinnosti platné pro taxislužby. Vybral jazyk a místopis. Tedy dvě oblasti, u nichž se veřejnosti nabízí okamžitá otázka, zda stejnou přísnost uplatňuje hnutí ANO také na nejvyšší státní funkce.
Až se naučí česky premiér
Komentáře Kolovratníkovi odpověděly téměř za něj. „Až se naučí česky předseda vlády, můžeme začít diskutovat o ostatních profesích,“ napsal Martin Mrazek. Další diskutující se ptal, zda by měl premiér umět česky, znát historii a duši národa. Jiný poznamenal, že jazykově zkoušet taxikáře působí zvláštně od hnutí, jehož předseda je po desítkách let v české politice stále terčem narážek kvůli vlastnímu projevu. Kolovratník chtěl veřejnosti předložit jednoduchou otázku. Ve výsledku dostal jednoduchou odpověď: začněte nahoře.
Babišův jazykový projev není tajemstvím ani novým politickým objevem. Premiér pravidelně skládá věty způsobem, který kombinuje češtinu, slovenštinu, nedokončené konstrukce, opakování a rychlé přesuny od jednoho tématu k druhému. Je to součást jeho veřejného stylu stejně dlouho jako tvrzení, že není politik a všechno bude řídit jako firmu. Nikdo přitom nenavrhuje, aby Babiš skládal před vstupem do Strakovy akademie zkoušku z vyjmenovaných slov. Jenže pokud jeho poslanci začnou veřejně řešit, zda cizinec za volantem zvládá dostatečně český jazyk a zná místní poměry, šéf ANO se do takové debaty pozve sám.
Rozdíl mezi premiérem a taxikářem je navíc pro Kolovratníkovu argumentaci dost krutý. Řidič Boltu nemusí znát zpaměti cestu z letiště na Žižkov, protože ji za něj najde navigace. Není nutné zákazníkovi vyprávět dějiny Prahy, přednášet o Karlu IV. Či z cestující, rozebírat podrobně husitské války. Stačí, když taxikář pasažéra bezpečně dopraví na místo. Premiér naproti tomu nemá v telefonu aplikaci, která mu po volbách napíše: za 300 metrů odbočte doprava k fungujícím veřejným financím, poté pokračujte rovně k zahraniční politice a na kruhovém objezdu zvolte druhý výjezd k právnímu státu. Od člověka řídícího stát lze proto bez větší drzosti očekávat řádnou znalost českého jazyka o něco víc než od řidiče Uberu.
Kolovratníkův problém není ani v tom, že debatu otevřel. Obce mohou mít rozumné důvody chtít po taxikářích určitou znalost pravidel, základní komunikaci nebo orientaci. Turista bez signálu, starší člověk bez aplikace nebo cestující řešící nečekanou situaci může ocenit řidiče, s nímž se domluví. Směšnost vzniká v okamžiku, kdy politik ANO toto téma vytáhne na síť jako otázku veřejného pořádku a tváří se překvapeně, když mu lidé místo cizinců za volantem začnou předhazovat Andreje Babiše. Liga užitečných Babišových totiž stojí na zvláštním druhu politické slepoty: dobře vidí nedostatky všude kolem, jen směrem k předsedovi se obraz pravidelně rozostří.
Kolovratník se ptal na taxikáře. Dostal účet za vládu
Komentáře se navíc nezastavily u češtiny. „ANO bude pérovat taxikáře za češtinu. Slyšel jste někdy Babiše nebo ministra dopravy?“ napsal jeden z diskutujících a rovnou Kolovratníkovi připomněl starší sliby Andreje Babiše o cenách pohonných hmot. Jiný uživatel se poslance zeptal: „Martine, kdy konecne vlada udela neco pro lidi a zlevni phm?“ Z příspěvku o taxikářích se tak stal malý sběrný dvůr nespokojenosti s hnutím ANO. Kolovratník hodil publiku češtinu a místopis, publikum mu vrátilo Babiše, ministra dopravy a benzín.
Kolovratník přitom patří k politikům, u nichž snaha o užitečnost nepůsobí nahodile. Dopravní témata jsou jeho dlouholetou agendou a místopředsedou Hospodářského výboru se nestal včera. Problém nastává ve chvíli, kdy se odborné téma změní v jednoduchou síťovou otázku postavenou tak, aby lidé hlasovali mezi „taxikář má umět česky“ a „navigace stačí“. Taková komunikace si o zjednodušení sama říká. Pokud ji provozuje poslanec Babišova hnutí, publikum si velmi snadno najde vlastní zjednodušení: taxikář má mluvit česky, ale premiér nemusí?
Liga užitečných Babišových se tím rozrostla o další zdařilý kousek.
