Motoristé vstupovali do vlády jako přísní dozorci Andreje Babiše, připravení hlídat mocného premiéra, brzdit jeho choutky a bdít nad čistotou kabinetu. Kauza Šumava teď tento krásný obrázek obrátila koly vzhůru. Ministr životního prostředí Igor Červený chtěl sanaci nebezpečných chemikálií zadat bez standardní soutěže, jeho resort kvůli zakázce oslovil společnost Dekonta a v holdingu, pod který firma patří, drží sedm a půl procenta Klára Sovová, členka Motoristů a jejich kandidátka na pražskou primátorku. Červený tvrdí, že o majetkovém podílu své stranické kolegyně donedávna nevěděl. Babiš s dalšími členy vlády nakonec ministrovu zkratku zarazili a požadovali nabídky od více firem. Motoristický protikorupční radar tedy vidí Babiše přes tři okresy, ale sedm a půl procenta u vlastní kandidátky mu zřejmě zmizelo v mrtvém úhlu.
Zdechovský nad touto sestavou nevytáhl lupu, ale plamenomet. „Pane ministře Červený, pokud je to pravda, jste nechutný zloděj,“ vypálil lidovecký europoslanec a Motoristy označil za „korupční partu par excellence“. Červený mu k takové palbě připravil terč téměř sám: chtěl zakázku bez standardní soutěže, jeho ministerstvo oslovilo Dekontu a v holdingu nad ní drží sedm a půl procenta stranická kolegyně Klára Sovová. Ministr k tomu přidal naprosto “nevinně” odzbrojující vysvětlení. O jejím podílu údajně nevěděl. Motoristická protikorupční kontrolka tak zřejmě nesvítí ani ve chvíli, kdy vlastní stranická kandidátka sedí majetkově přímo v trase zakázky za skoro dvě stě milionů. Nová politická kultura tedy nabízí fascinující protikorupční pojistku. Pakliže ministr nezná vazbu, vazba tedy patrně neexistuje. Haj, hou, hlídáme to tak, jak svedeme.
Dokument, který Červený přinesl na vládu, počítal se samotným odstraněním ekologické zátěže za 192,4 milionu korun včetně DPH a se zabezpečením lokality přibližně za dalších 32,7 milionu. Celkové předpokládané náklady tak přesahovaly 225 milionů korun. Konkrétního dodavatele dokument nejmenoval, což vypadá na první pohled skoro cudně. Červený však Deníku N potvrdil, že ministerstvo před jednáním kabinetu kvůli sanaci oslovilo Dekontu. Jméno tedy chybělo na papíře, nikoli v telefonním seznamu ministerstva. Motoristická navigace opět předvedla mimořádný výkon: cestu k firmě pro zakázku za téměř dvě stě milionů našla bez zaváhání, majetkovou stopu ke stranické kolegyni ztratila těsně před cílem.
Klára Sovová navíc není členka Motoristů číslo 847, kterou by ministr jednou minul na chodbě a stěží si zapamatoval barvu jejího oděvu. Motoristé ji poslali do boje o Prahu jako kandidátku na primátorku. V Dekonta Holdingu Sovová drží sedm a půl procenta a podle společnosti jí letos v červnu skončil také mandát v dozorčí radě. Červený přesto tvrdí, že o jejím podílu nevěděl a jednal pouze s vedením firmy. Ministrova informační výbava tak pracovala s chirurgickou přesností: znal firmu dostatečně na to, aby ji jeho úřad oslovil kvůli velmi drahé sanaci, ale znal ji přesně jen do místa, kde začínala politicky nepohodlná informace. Takové selektivní vědomosti by se hodily studentům před zkouškou i svědkům před komisí.
Červený navíc patřil ještě před pár dny napadal předchozí vedení ministerstva kvůli toxickým látkám v bývalém vojenském areálu a prezentoval nové vedení jako partu, která konečně udělá pořádek. Hrdina dorazil, jedy se mají odvézt, stará neschopnost dostane účet a politická vůle zvítězí. Jenže cesta ke spáse vedla shodou okolností kolem firmy z holdingu, v němž vlastní podíl stranická kolegyně ministra. K tomu přibyla myšlenka na zadání bez standardní soutěže. Satirik by takový scénář škrtl jako příliš laciný. Motoristé ho zvládli vyrobit bez jediné porady s humoristou.
Bendl proto ministrovi doporučil téměř extremistickou myšlenku: vypsat řádné výběrové řízení. „Ministr Červený by měl veřejně prohlásit, že na sanaci v Národním parku Šumava vypíše řádné výběrové řízení, a vyvrátit tak podezření, že ‚přírodní katastrofa‘ a vše, co se kolem situace v Národním parku Šumava děje, mělo od začátku směřovat k zadání zakázky za necelých 200 milionů korun bez soutěže,“ vyzval bývalý ministr zemědělství Petr Bendl. Motoristé přišli do politiky poučovat staré partaje o efektivitě, čistotě a zdravém rozumu, takže pohled na politika ODS, který jim vysvětluje kouzlo soutěže více firem, má téměř historickou hodnotu. Revoluce dorazila ke státní kase a starý establishment jí musel podat návod k použití.
Havel vytáhl ještě bolestivější připomínku. „Není divu, že nestíhají hlídat Babiše,“ napsal předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel s odkazem na volební heslo Motoristů a dodal, že mají „dost práce se sháněním korýtek pro vlastní lidi“. Ironie se zde nemusí vyrábět, stačí ji nechat stát na volnoběh. Motoristé se prodávali voličům jako pojistka Andreje Babiše, jenže u šumavské zakázky se role prohodily tak dokonale, že by scenárista sitcomu dostal poznámku, ať trochu ubere. Červený chtěl výjimku, Babiš požadoval více nabídek. Resort měl oslovenou Dekontu, premiér chtěl srovnání firem. Hlídači Babiše tedy hlídali tak usilovně, až Babiš musel přijít a zkontrolovat hlídače.
Premiér s dalšími členy kabinetu výjimku neschválil a požadoval, aby ministerstvo oslovilo více dodavatelů a jejich nabídky porovnalo. Pro Motoristy představuje tahle okolnost mnohem jedovatější políček než všechny opoziční statusy dohromady. Zdechovský může křičet „korupční parta“, Havel může hledat korýtka a Bendl může požadovat soutěž, ale nic nepřebije obraz Andreje Babiše, který Motoristům vysvětluje opatrnost při nakládání se stovkami milionů veřejných korun. Muž, jehož měli ve vládě držet pod dozorem, jim sáhl na volant a naznačil, že tuto zatáčku by opravdu nemuseli projíždět bez brzd.
Červeného plán přitom neřešil cenu několika pytlů sorbentu a jeden bagr na víkend. Samotná sanace měla stát 192,4 milionu korun a celá akce přes 225 milionů. Taková částka dává ministrově nevědomosti téměř luxusní výbavu. Ministerstvo vědělo o Dekontě, Červený věděl, že chce výjimku, Sovová věděla, že drží sedm a půl procenta holdingu, vláda věděla, že chce více nabídek, jen ministr podle svých slov nevěděl o spojení vlastní stranické kandidátky s holdingem oslovené firmy. Všechny informace tedy existovaly. Jen se velmi disciplinovaně vyhýbaly jednomu člověku.
Sovová se přitom do celé věci nepřipojuje přes sestřenici účetní manželova spolužáka z gymnázia. Drží sedm a půl procenta v holdingu, pod který Dekonta patří, a ještě letos v červnu v jeho dozorčí radě působila. Motoristé ji současně stavějí do čela své pražské nabídky. Červeného tvrzení o neznalosti tedy není kouzelná guma, která po jednom přejetí smaže majetkový podíl, dozorčí radu i stranickou příslušnost. Sedm a půl procenta zůstává sedmi a půl procenty, i když ministr při jejich hledání zrovna nechal doma brýle.
Zdechovského označení „korupční parta par excellence“ zůstává ostrým politickým soudem a zveřejněná fakta sama o sobě korupci nedokazují. Motoristé ovšem opozici připravili materiál tak vydatný, že by jeho nevyužití hraničilo s profesním pochybením. Ministr chce zakázku bez standardní soutěže, jeho resort osloví firmu z holdingu, ve kterém má podíl stranická kandidátka na primátorku, ministr tvrdí, že o tomto podílu nevěděl, a vláda celou zkratku zarazí. Člověk nemusí přidat jedinou konspirační teorii. Stačí postavit fakta vedle sebe a sledovat, jak se Motoristé sami mění v karikaturu toho, čemu se ještě včera vysmívali u ostatních.
Motoristé přitom založili značnou část svého politického marketingu na pohrdání tradiční politikou. Staré strany mají být prolezlé vazbami, systém neefektivní, politici odtržení od reality a oni přicházejí s čerstvým vzduchem, jednoduchými pravidly a zdravým rozumem. Šumavská sanace nabídla čerstvého vzduchu opravdu dost. Ministr chce obejít standardní soutěž, resort osloví firmu spojenou přes holding s vlastní výraznou političkou a ministr následně oznámí, že o vazbě nevěděl. Starý politický svět by tomu říkal podezřelá shoda okolností. Motoristický svět může použít modernější terminologii: spontánní networking.
Červený si může dál stát za tím, že jeho postup se Sovovou nijak nesouvisel a že o jejím podílu neměl informace. Takové tvrzení může vysvětlovat jeho osobní motivaci, ale nepřepisuje pořadí faktů. Ministerstvo Dekontu oslovilo. Sovová drží sedm a půl procenta v jejím holdingu. Ministr chtěl využít výjimku ze standardní soutěže. Vláda řekla ne a chtěla více nabídek. Motoristé mohou kolem těchto čtyř bodů kroužit tak dlouho, až jim dojde benzin, jenže body se neposunou ani o centimetr.
Motoristický slogan o hlídání Babiše tak dostal novou, podstatně zábavnější podobu. Strana chtěla vystupovat jako přísný dozorce premiéra, jenže první opravdu šťavnatý test přinesl převrácené role. Andrej Babiš nemusel utíkat před motoristickou kontrolou, Motoristé narazili na kontrolu Andreje Babiše. Červený chtěl zkratku bez standardní soutěže, premiér s dalšími ministry ji zavřel a poslal resort hledat více nabídek.
Motoristé tedy Babiše dál hlídají, pouze u veřejných zakázek je pro jistotu hlídá Babiš.
