Petr Macinka posunul českou diplomacii do nové bezpečnostní úrovně. Novinářka Deníku N Zdislava Pokorná má jméno, tvář, redakci a novinářský průkaz, přesto ji ministr zahraničí na svou tiskovou konferenci nepustil. Muž v kukle, slunečních brýlích a pod cizí identitou měl podmínky výrazně lepší. Macinka si k němu sedl před kameru a poskytl mu rozhovor. Když následně vyšlo najevo, že za falešným Thomasem Pauknerem stál internetový aktivista Vojtěch Pšenák, ministr představil obranu hodnou zkušeného šéfa diplomacie: prý jej poznal. Macinka si tedy může vybrat ze dvou stejně reprezentativních variant. Buď českého ministra zahraničí napálil zakuklený muž vydávající se za někoho jiného, nebo ministr zakukleného podvodníka poznal a rozhovor s ním dobrovolně dokončil. Černínský palác tím získal nové bezpečnostní pravidlo. Odhalená novinářka ven, maskovaný falešný anonym dovnitř.
Celá provokace stála na falešné identitě. Vojtěch Pšenák se podle zveřejněných informací převlékl a před Macinkou vystupoval jako Thomas Paukner, anonymní internetová postava, jejíž výstupy část publika brala vážně. Žádný skutečný Paukner tedy Macinkovi nenastavil past. Pšenák se za tuto postavu vydával, zakryl si obličej a ministr zahraničí s ním za těchto okolností natočil rozhovor. Po zveřejnění celé akce však Macinka nevyrazil k nejbližšímu ručníku, jak mu doporučila opozice, ale do protiútoku. Tvrdil, že Pšenáka poznal podle hlasu a postavy. Politik podle něj poskytne za dobu výkonu funkce tisíce rozhovorů a tento byl pouze jedním z nich. Rum, který od hostitele dostal, prý vypije „na jeho počest“. Z porážky se tedy stal téměř vítězný přípitek. Ještě chyběla medaile Za prozíravost v kukle.
Ministr poznal podvodník, proto poskytl rozhovor
Macinkova záchranná konstrukce má jednu drobnou konstrukční vadu: zachraňuje jej před jednou ostudou tím, že nabízí druhou. Pokud Pšenáka nepoznal, přijal falešnou identitu zakukleného muže bez dostatečného ověření a nechal se nachytat internetovou provokací. Pokud jej poznal, věděl, že před ním sedí aktivista vydávající se za jiného člověka, a přesto v celé hře pokračoval. Ministr zahraničí tak podle vlastní obrany neřekl „pane Pšenáku, sundejte kuklu a přestaňte s divadlem“, ale dál seděl před kamerou s falešným Pauknerem. Vítězná verze tedy zní: nenaletěl jsem, já jsem si s tím podvodníkem jen dobrovolně povídal.
Předseda ODS Martin Kupka nepotřeboval složitou satiru, protože Macinka dodal scénář hotový. „Chápu to správně, že ministr Macinka šel dělat rozhovor za nějakým člověkem v kukle, který se ještě k tomu vydával za někoho jiného? Ten samý člověk, co má reprezentovat Česko v zahraničí, se tak nechal nachytat partou internetových trollů. Neuvěřitelný bizár, to je normálně na ručník,“ vzkázal do Černínského paláce. Kupkův ručník má proti Macinkově verzi jednu nevýhodu. Ministr tvrdí, že ho vlastně nepotřebuje, protože údajného podvodníka poznal. Stačí tedy pouze přijmout představu, že šéf české diplomacie vědomě pokračuje v rozhovoru s maskovaným mužem používajícím falešnou identitu a považuje to za důkaz vlastní převahy.
Autoři provokace navíc Macinkovi vzkázali, aby se svou vítěznou tiskovou zprávou příliš nespěchal. „Pro trochu pozornosti ohrozil bezpečnost státu. Jsme rádi, že to všichni řešíte. Zatím ale nikdo netušíte, kde je pointa celého našeho příběhu. Tak nebuďte jako Macinka, nedělejte ukvapené závěry a počkejte na 16:00, kdy to uvidíte!“ oznámili. Ministr tedy tvrdil, že protivníka prokoukl, zatímco protivník tvrdil, že ministr ještě netuší, co vlastně prokoukl. Česká zahraniční politika dostala na chvíli podobu školního dvora, kde oba kluci tvrdí, že ten druhý naletěl víc.
Prezident v CNN, ministr v kuklovém podcastu
Kontrast nabídl opozici materiál téměř bez práce. Prezident Petr Pavel vystupoval v americké CNN a mluvil o ruském státním terorismu a hybridní válce proti Evropě. Ministr zahraničí Petr Macinka ve stejné době vysvětloval, proč seděl před kamerou s člověkem v kukle, který používal cizí identitu. Poslanec TOP 09 Michal Kučera rozdíl shrnul lapidárně. „Petr Pavel dává rozhovor americké CNN a varuje před ruským státním terorismem a hybridní válkou proti Evropě. Petr Macinka mezitím šaškuje s rádoby Pauknerem a následně předvádí tragikomickou krizovou komunikaci. Dva úplně jiné světy,“ uvedl.
Jeden svět měl studio CNN, druhý kuklu a rum. Prezident mluvil o hybridních hrozbách, ministr zahraničí osobně demonstroval, jak vypadá práce s falešnou identitou v praxi. Česká diplomacie tak nabídla mimořádně názornou dělbu práce. Hlava státu vysvětluje rizika dezinformací a nepřátelských operací zahraničnímu publiku, šéf resortu zahraničí testuje, jak daleko se dostane maskovaný aktivista s vymyšleným jménem.
Poslanec STAN Matěj Hlavatý Macinkovi připomněl ještě méně příjemnou souvislost. „Jestli tomu rozumím správně, tak zatímco v Evropě probíhají útoky řízené z Ruska, Macinka neměl sedm měsíců čas zpřísnit režim pro vstup ruských agentů do Česka, ale na schůzku s falešným Pauknerem si čas našel. Pane premiére Babiši, měl byste si ty dětičky trochu uklidnit,“ vzkázal. Macinka tak objevil pozoruhodnou personální prioritu: bezpečnostní režim má svůj harmonogram, falešný Paukner dostal termín.
Strategická komunikace podle Macinky. Já to věděl
Macinkova obrana připomíná dětský trik používaný po prohrané sázce: já jsem to celou dobu věděl. Pod kuklou podle něj Pšenáka prozradil hlas a postava. Tím ale ministra nečeká vítězný oblouk, nýbrž návrat na začátek. Poznal ho? Výborně. Proč tedy dál seděl před kamerou s člověkem, který se vydával za Thomase Pauknera? Proč přijal pravidla falešné identity? Proč z rozhovoru neudělal odhalení hned na místě? Odpověď „věděl jsem to“ dává smysl pouze tehdy, pokud Macinka zároveň vysvětlí, proč vědomě pokračoval v cizí mystifikaci.
Spisovatelka Jenny Nowak trefila slabé místo ministrovy záchrany přesně. Není zásadní, zda Pšenáka poznal po pěti vteřinách, po půlhodině nebo až ve chvíli, kdy se mu ostatní začali smát. Podstatný zůstává obraz člena vlády u stolu s maskovaným mužem používajícím jinou identitu. „Člen vlády – ministr zahraničí!!! V klídečku dává rozhovor maskovanému chlapovi. Zakuklenci, který se prohlásil za ‚Pauknera‘,“ upozornila. Macinkovo dodatečné vysvětlení ji nepřesvědčilo. „Je úplně fuk, že jen co se Macinkovi vysmáli, jak naletěl, začal dětinsky blábolit, že samozřejmě věděl, že doopravdy je to aktivista Pšenák z party Mike Oganesjana,“ napsala.
Nejpřesnější větu přidala vzápětí. „Je naprosto nepodstatné, kdo si myslel nebo nemyslel, že to je. Podstatné je, že si ministr sedl ke stolu s člověkem v masce,“ shrnula. Macinkova tvrzení o hlasu a postavě tím ztrácejí hlavní funkci. Ministr nemusí dokazovat, že má dobrý sluch a pozná siluetu. Potřeboval by vysvětlit, proč český šéf diplomacie považoval maskovaného člověka pod falešným jménem za vhodného partnera pro rozhovor.
Zdechovský objevil strategickou komunikaci pro blbečky
Europoslanec Tomáš Zdechovský si Macinkovu obranu přeložil do jazyka vítězné propagandy. „Ministr Macinka vám všem ukázal, jak se dělá strategická komunikace, blbečci. Samozřejmě celou dobu věděl, kdo za tím stojí, a jen to na vás hrál. Až na to, že vůbec,“ napsal. Ministrova strategie tedy podle této ironické verze spočívala v dokonalém maskování vlastního triumfu. Nechal provokatéry, aby si mysleli, že jej napálili, veřejnost, aby si myslela totéž, opozici, aby se mu smála, a teprve nakonec oznámil, že všechno věděl. Šachový velmistr by obětoval dámu. Macinka obětoval důstojnost a tvrdí, že to byl plán.
Zdechovský přidal ještě druhé patro celé frašky. Anonymního Pauknera část publika podporovala penězi a jeho výstupy sdíleli také lidé z politického prostředí včetně poslance ANO Denise Doksanského. Jestliže za Pauknerem stála provokace Pšenáka a jeho spolupracovníků, podporovatelé údajného „odhalování zločinů“ podle Zdechovského ve skutečnosti financovali lidi, kteří si z nich dělali legraci. „A to nejlepší nakonec: vy, dezoláti, posíláte Pauknerovi peníze na ‚odhalování zločinů‘, jeho výstupy sdílí Denis Doksanský a spol. — a nakonec se ukáže, že jste celou dobu financovali lovce dezolátů, kteří si z vás pomocí rafinovaně naservírovaných informací dělali legraci. Fakt se bavím,“ napsal europoslanec.
Celá akce tím získala téměř dokonalou kruhovou konstrukci. Publikum chtělo alternativu k tradičním médiím, dostalo falešného anonymního bojovníka. Někteří mu poslali peníze, jiní jeho obsah šířili a český ministr zahraničí mu poskytl rozhovor. Když maska spadla, část aktérů začala vysvětlovat, že o masce samozřejmě dávno věděla. Na konci tak zbývá pouze zjistit, kdo přesně koho trollil a kdo měl za celý večer nejdražší vstupenku.
Pokorná má tvář. To je zřejmě problém
Nejjedovatější pointu však Macinka nevytvořil svou dodatečnou obranou. Připravil si ji s předstihem sám. Novinářku Deníku N Zdislavu Pokornou na tiskovou konferenci Ministerstva zahraničních věcí nepustil. Pokorná vystupuje pod vlastním jménem, její zaměstnavatel je známý, tvář neskrývá a její práce je dohledatelná. Pro Macinku představovala natolik nevhodného hosta, že dveře zůstaly zavřené. Potom dorazil Paukner. Tedy ne Paukner. Vojtěch Pšenák v kukle, slunečních brýlích a s Pauknerovým jménem. Ministr si sedl.
Bezpečnostní síto Černínského paláce tím dostalo téměř dadaistický rozměr. Zdislava Pokorná: novinářka, veřejná identita, známá redakce — zamítnuto. Zakuklený muž pod falešným jménem — rozhovor. Pokud jej Macinka skutečně nepoznal, maskovaný aktivista prošel jeho sítem snáze než profesionální novinářka. Pokud jej skutečně poznal, výsledek je ještě absurdnější: ministr vědomě odmítne otevřeně vystupující reportérku a dobrovolně hraje internetové divadlo s převlečeným provokatérem.
Motoristická mediální politika tím dostala krásně čitelné pravidlo. Kritický novinář potřebuje souhlas. Falešná identita potřebuje kuklu.
Ručník možná nebude stačit
Macinka patří k politikům, kteří rádi zesměšňují tradiční média, politické soupeře a lidi, které považují za naivní. Tentokrát stál uprostřed připraveného internetového žertu sám. Obrana „poznal jsem ho“ mu nevytvořila únikovou cestu, pouze rozdvojila cestu k témuž výsledku. Buď naletěl, nebo vědomě pokračoval v představení člověka s falešnou identitou. V první variantě vypadá ministr zahraničí důvěřivě. Ve druhé považuje za normální natáčet rozhovor se zakukleným provokatérem, kterého údajně prokoukl.
Kupka doporučil ručník. Zdechovský „strategickou komunikaci, blbečci“. Jenny Nowak prostou kontrolu reality: ministr seděl u stolu s člověkem v masce. Každý popsal stejnou scénu jinak, ale kukla zůstává na místě., stejně jako Zdislava Pokorná za dveřmi.
Petr Macinka tak českým novinářům nevědomky poskytl velmi praktickou radu pro příští žádost o rozhovor.
Jméno raději cizí.
Brýle tmavé.
Hlavně kuklu.
