Vláda se chystá ve zkráceném legislativním režimu provést zásadní zásah do důchodového systému. Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka chce zastropovat věk odchodu do důchodu na 65 let a zároveň zvýšit valorizační mechanismus, a to už od roku 2026. Nejde o drobnou technickou úpravu. Jde o změnu, která má dlouhodobé dopady na celý důchodový systém i na státní rozpočet. A právě proto je způsob, jakým ji vláda prosazuje, absolutně nepřijatelný.
Řekněme si to otevřeně: obcházet řádný legislativní proces u takto zásadních změn s vysokým dopadem do státního rozpočtu je hluboce za hranou. Nejde o žádnou krizovou situaci, která by vyžadovala legislativní zkratky. Jde o politické rozhodnutí, které má dopad na několik generací dopředu a podle dostupných odhadů znamená zásah do veřejných financí zhruba 130 miliard korun ročně. To nejsou drobné. Nejde o jednorázově vydané prostředky, tyto peníze bude stát vydávat každoročně, navíc navýšené o pravidelné valorizace. Jinými slovy: dluhová spirála se roztáčí na plné obrátky.
Navíc ani základní otázky nejsou veřejnosti jasně a srozumitelně vysvětleny. Ročník 1965 má důchodový věk 65 let. Další ročníky odcházejí do důchodu později o měsíce, postupně až na 67 let. Plného důchodového věku 67 let dosahují až lidé narození v roce 1989. To je systém, který je technicky zvládnutelný, předvídatelný a spravedlivější mezi generacemi. Právě proto s ním řada skutečných odborníků dlouhodobě pracovala a souhlasila. „Odborníci“ z ANO nikoliv.
Zde se dostáváme k jádru problému. Vláda se rozhodla realizovat důchodovou politiku nikoliv na základě odborné debaty, ale pouzena základě politického kalkulu. Není náhoda, že končí Národní ekonomická rada vlády (NERV). Právě proto, aby do podobných kroků nemluvili lidé, kteří systému rozumějí, upozorňují na dlouhodobé dopady a říkají nepohodlné pravdy. Nyní vláda dokonce vylučuje z vnějšího připomínkového řízení i ostatní aktéry.
Zkrátka: „Odborníci“ z ANO vzkazují – nemluvte nám do toho. Takto má podle nich vypadat rozhodování o důchodovém systému, který se buď týká nebo bude týkat každého z nás.
Výsledek? Rychlé politické rozhodnutí, vyšší valorizace, vyšší výdaje, vyšší schodek. A pak se vláda tváří překvapeně, že deficit státního rozpočtu dál roste. Neroste náhodou. Roste proto, že se zvyšují mandatorní výdaje bez odpovědného krytí a bez skutečné reformy. Takhle se nedá řídit naše země. Nelze umlčovat odborníky, kteří nemají na čele nálepku ANO. Nelze zadlužovat další generace a nelze vystavovat důchodový systém nejistotě v otázce kdo ho za pár let zaplatí.
Důchodový systém potřebuje stabilitu, předvídatelnost a důvěru. Přesně tohle vláda svým postupem boří.
A účet? Ten zaplatíme všichni.
