Premiér Andrej Babiš v posledních dnech vytáhl do veřejného prostoru graf, který má na první pohled působit jako jednoduchý a přesvědčivý důkaz, že jeho vláda bere obranu vážně a že na ni dává výrazně více peněz než kabinet Petra Fialy. Právě v tom je ale celý problém. Ve chvíli, kdy se politická realita začne převádět do marketingově uhlazené tabulky, v níž čísla vypadají jasně a spor jako by ani nemohl existovat, bývá zpravidla dobré zpozornět.
Jana Černochová to udělala okamžitě a velmi tvrdě. Její reakce totiž nevyznívá jako běžná opoziční polemika, ale jako přímé obvinění z manipulace s daty, která mají vytvořit dojem růstu tam, kde se při bližším pohledu ukazuje něco mnohem méně slavnostního. Právě v tom je celý spor důležitější, než jak by mohl na první pohled vypadat. Nejde tu jen o rozpočtovou kapitolu, ani o hádku mezi bývalou ministryní obrany a současným premiérem. Jde o to, jak se v této zemi pracuje s fakty ve chvíli, kdy mají sloužit jako politická kulisa a jak snadno se z obrany státu může stát jen další powerpointová disciplína.
Babiš se pochlubil, že jeho vláda letos vydá na obranu 184,6 miliardy korun, zatímco kabinet Petra Fialy v loňském roce pracoval s částkou 160,7 miliardy, tedy o 23,9 miliardy méně. Je to přesně ten typ sdělení, který politický marketing miluje. Má to jednoduchou konstrukci, snadno se to sdílí, dá se to reprodukovat v jedné větě a ještě lépe v jedné grafice. Vypadá to jako jasný důkaz, že někdo dělá víc a někdo dělal míň. Jenže právě v téhle domnělé jednoduchosti se skrývá problém, na který Černochová upozornila s razancí sobě vlastní. „Takže Andrej Babiš buď manipuluje, nebo jím někdo manipuluje, protože pan exministr financí to jistě s čísly umí. Několik dnů všude ukazuje graf obranných výdajů a tvrdí, že jeho vláda v roce 2026 přidala na obranu 23,9 mld. Kč oproti roku 2025. Je to hloupost a míchá rozdílné metriky. Je to obdobné, jako by pan Babiš srovnával kilometry a kilogramy,“ napsala. Je to věta, která má ostrost i konkrétnost. A hlavně pojmenovává jádro věci přesněji, než se Babišovi může hodit. Problém totiž není v tom, že by premiér neuměl číst tabulku. Problém je v tom, že pracuje s čísly tak, aby z nich vznikl příběh, který se dobře prodává, ale při bližším pohledu začne podezřele skřípat.
Na podobných sporech bývá nejzajímavější, že rychle odhalí, kdo co vlastně považuje za realitu. V Babišově světě je realita součtem položek, které lze vhodně seřadit do grafu a opatřit jednoduchou větou o růstu. V Černochové světě je realita něco mnohem konkrétnějšího a méně vděčného pro marketingové plakáty, totiž otázka, kolik peněz skutečně dostane armáda a co z těchto peněz bude schopna udělat pro obranu země. Rozdíl mezi těmito dvěma přístupy je zásadní. Jeden pracuje s dojmem, druhý s dopadem. Jeden prodává celkové číslo, druhý se dívá na to, z čeho se to číslo skládá. A právě tady Babišova konstrukce začíná padat.
Když se obrana státu rozpustí v účetním kouzelnictví
Černochová ve svém vyjádření velmi přesně popsala, v čem podle ní spočívá základní trik celé prezentace, a zároveň rozebrala, jakým způsobem premiér s čísly pracuje. „Takže Andrej Babiš buď manipuluje, nebo jím někdo manipuluje, protože pan exministr financí to jistě s čísly umí,“ uvedla a následně vysvětlila, že problém nezačíná ani tak u samotných částek, jako spíše u jejich konstrukce. Upozornila, že graf pracuje s výdaji ministerstva obrany schválenými Poslaneckou sněmovnou, které však nezahrnují například nároky z nespotřebovaných výdajů ani prostředky přidané v průběhu roku, takže skutečná čísla mohou být ve výsledku odlišná. Zásadní podle ní ale je, že klíčovou roli hrají právě výdaje samotného ministerstva obrany, protože z nich Armáda České republiky financuje budování svých schopností a zajištění obrany státu.
Zároveň připomněla, že od roku 2024 se do celkových obranných výdajů započítávají i finance jiných institucí, což umožnil zákon o financování obrany, a právě to podle ní vytváří prostor pro zkreslení výsledného obrazu. „Je to obdobné, jako by pan Babiš srovnával kilometry a kilogramy,“ poznamenala. Podle ní premiér ve svém grafu zdůrazňuje meziroční nárůst oproti roku 2025, ale zcela opomíjí srovnání s návrhem rozpočtu předchozí vlády, kde byly plánované výdaje výrazně vyšší. „Andrej Babiš ukazuje ve svém grafu, jak zvýšil výdaje na obranu oproti roku 2025, ovšem cudně zamlčuje, že oproti návrhu rozpočtu naší vlády v čele s premiérem Petrem Fialou na rok 2026 je snížil o 21,9 mld. Kč,“ uvedla s tím, že škrty se podle ní dotkly především ministerstva obrany, tedy samotné armády.
Právě v tom podle ní spočívá největší problém celé prezentace. Zatímco celkové výdaje mohou na papíře růst, klíčová rozpočtová kapitola zůstává prakticky na stejné úrovni jako v předchozím roce. „Armádě tedy přidal meziročně pouze 390 milionů Kč, což je zcela směšný nárůst v dnešním nestabilním světě. Tím už se ovšem nechlubí, protože na tom nic k chlubení není! Ba naopak,“ dodala exministryně. „Nefixlujte nám tady jasná data a fakta na růžovo,“ uzavřela celý spor výzvou mířenou přímo na premiéra.
Tohle vyjádření je důležité právě proto, že rozkládá Babišovu tabulku na prvočinitele a ukazuje, co v ní premiér zdůrazňuje a co naopak pečlivě schovává. Babiš veřejnosti prodává celkovou cifru, která vypadá dobře. Černochová ale připomíná, že výdaje ministerstva obrany jsou klíčové, protože právě z nich se platí to, co reálně rozhoduje o obranyschopnosti státu, tedy schopnosti armády, výcvik, modernizace a budování kapacit. Jinak řečeno, pokud chce někdo poctivě mluvit o tom, zda stát bere obranu vážně, nemůže schovávat jádro věci do žlutých pruhů jiných institucí a pak triumfálně mávat celkovým číslem. To je přesně ta chvíle, kdy z politické komunikace přestává být komunikace a začíná být účetní kouzelnictví pro publikum, které má být ohromeno výší částky, nikoliv jejím obsahem.
Přitom právě obsah je tady to jediné důležité. V okamžiku, kdy se pozornost přesune z celkového čísla na samotný rozpočet ministerstva obrany, celý triumfální tón začne působit směšně. Z Fialových 154,4 miliardy na rok 2025 se totiž stává Babišových 154,79 miliardy na rok 2026. Tedy nikoli velký skok, nikoli dramatické posílení obrany, ale nárůst o přibližně 390 milionů korun. To je částka, která ve světě obranných rozpočtů nepůsobí jako důkaz odhodlání, ale spíš jako účetní drobné mezi dvěma mnohem většími přesuny. A právě proto Černochová mluví o „zcela směšném nárůstu v dnešním nestabilním světě“. Premiér se chlubí desítkami miliard, ale když se odhrne grafická mlha a zůstane samotná armáda, nezbude z velkého příběhu téměř nic. To není detail, nýbrž samotné jádro sporu.
To, co Babiš neříká, je důležitější než to, co ukazuje
Na celé věci je nejvýmluvnější, že Černochová nevede spor jen o meziroční srovnání, ale i o to, co bylo v plánu předtím, než se rozpočtu chopil Babišův kabinet. Zde se Babišův údajný úspěch začíná lámat definitivně. Bývalá ministryně totiž připomíná, že návrh státního rozpočtu na letošní rok, který ještě připravil Zbyněk Stanjura jako ministr financí ve vládě Petra Fialy, počítal pro ministerstvo obrany s částkou 175,79 miliardy korun. Když se k tomu připočtou výdaje dalších institucí ve výši 30,72 miliardy, dostáváme se přes 206 miliard korun. To znamená, že ve srovnání s původním návrhem Babišova vláda obranu neposílila, ale naopak jí podle Černochové ubrala 21,9 miliardy korun. A neubrala je někde v mlhavém prostoru mezi kapitolami, ale právě tam, kde je to pro obranu nejcitlivější, tedy na ministerstvu obrany a tím pádem především v armádě.
Tohle je moment, který by měl být v celé debatě červeně podtržený. Premiér se totiž nechlubí tím, co se stalo oproti tomu, co bylo připraveno a co mohlo být. Chlubí se tím, co se dá porovnat tak, aby z toho vyšel vítězný sloupec. Jinými slovy, neukazuje celou pravdu, ale jen tu část pravdy, která se mu hodí do politického příběhu. To je stará a osvědčená metoda. Není potřeba lhát úplně, stačí vhodně sestavit srovnání, které vytvoří dojem, že realita je na vaší straně. Jenže právě tady se celý mechanismus zasekává, protože obrana není oblast, kde by se takové triky daly bez následků tolerovat. V době, kdy se Evropa stále pohybuje ve stínu války na Ukrajině, kdy se zvyšují tlaky na alianční závazky a kdy se bezpečnostní nejistota stává normou, je přesně tenhle typ optického účetnictví víc než jen politická hra. Je to výraz přístupu, který dává přednost dojmu před odpovědností.
Právě proto Černochová přechází od samotných rozpočtových čísel k širšímu kontextu, v němž podle ní celý spor dostává mnohem vážnější význam. Připomíná, že vláda Andreje Babiše je u moci teprve sto dní, ale bezpečnostní situace se mezitím nijak nezklidnila. „Svět kolem nás rozhodně není klidnější. Právě naopak,“ upozornila a jako příklady zmínila každodenní zprávy o dění ve světě, od útoků ukrajinských dronů u Petrohradu přes pokračující válku na Ukrajině až po další údery v Teheránu či vyšetřovaný teroristický útok v České republice.
Podle ní právě tyto události společně s varováními expertů před možným ohrožením NATO, tlakem na plnění obranných závazků a vnitropolitickými i ekonomickými otřesy ukazují jediné. „Bezpečnost státu se nesmí podceňovat,“ zdůraznila. V této souvislosti pak připomněla, že v době rostoucí nejistoty by obrana, stabilita a připravenost měly být absolutní prioritou všech odpovědných politiků.
O to méně podle ní dává smysl, že se v Česku stále vede debata o tom, zda do obrany investovat více. „A přesto se u nás, zcela nepochopitelně, stále vede debata, jestli do obrany více investovat, nebo ne. Ztrácíme tak drahocenný čas, který nám bude chybět,“ uvedla a varovala před důsledky podobného přístupu. „Stát, který podcení svou vlastní bezpečnost, za to draze zaplatí,“ dodala.
Tahle pasáž je v celé věci možná nejdůležitější, protože vrací spor z prostoru tabulek zpět do prostoru reality. Obranný rozpočet totiž není účetní cvičení, které si politici mohou přibarvovat podle potřeby. Je to přímý výraz toho, jak vážně stát bere vlastní bezpečnost. A jestliže v takovém čase vláda místo skutečného posílení obrany předvádí grafy, které mají zakrýt, že se armádě ve skutečnosti přidalo jen minimum a že oproti původnímu návrhu naopak přišla o desítky miliard, pak je problém mnohem větší než jen v jedné tabulce. Problém je v samotném politickém instinktu, který velí raději vyrobit dojem síly, než skutečně jednat silně.
Obrana není powerpoint, ale zkouška dospělosti státu
Česká politika má v posledních letech jednu mimořádně nebezpečnou vlastnost: všechno se v ní postupně mění v marketingovou kulisu. Závažná témata se smrskávají do grafů, tabulek, sloganů a krátkých triumfálních sdělení, která mají zakrýt, že pod povrchem často není mnoho co ukazovat. U obrany státu je to ale zvlášť zhoubné, protože právě tady se nejvíc ukazuje, zda vláda přemýšlí v horizontu bezpečnosti země, nebo v horizontu příštího mediálního cyklu. Babišova tabulka přesně zapadá do druhého typu myšlení. Důležité není, co skutečně dostane armáda a jak se bude měnit její schopnost čelit rizikům. Důležité je, co se dá prodat jako „vyšší číslo“.
Jenže obrana státu není powerpoint. Neodpovídá se za ni barevným grafem a triumfální větou na sociální síti. Odpovídá se za ni tím, co zůstane v rozpočtu, v kapacitách, v technice, ve výcviku a v připravenosti, až všechny grafiky odtečou pryč a zůstane jen realita. A právě v tom Babišova vláda podle Černochové selhává. Ne tím, že by neuměla počítat, ale tím, že počítá tak, aby zakryla, co se skutečně děje. To je možná ještě horší. Když někdo neumí počítat, je to kompetenční problém. Když někdo umí počítat až příliš dobře a používá to k vytváření falešného dojmu, je to problém politického charakteru.
A tady je třeba říct i to nepříjemné, co se v české debatě stále dokola obchází. Babišovo hnutí, obklopené SPD a Motoristy, dlouhodobě těží z toho, že veřejnosti nabízí jednoduché, emocionálně účinné zkratky místo nepříjemné složitosti. V oblasti obrany je to obzvlášť viditelné. Místo poctivého vysvětlení, že celkové výdaje mohou růst a přitom samotná armáda dostane jen almužnu navíc, přijde jednoduchý příběh o tom, že „jsme přidali skoro čtyřiadvacet miliard“. Je to dokonale srozumitelné, dokonale mediálně použitelné a dokonale zavádějící. A právě proto je tak nebezpečné, když se podobné triky začnou brát jako normální součást vládnutí.
„Žádám pana premiéra, aby místo ukazování cinknutých tabulek ‘rostoucích’ výdajů na obranu, přidal skutečné peníze do kapitoly 307 – Ministerstvo obrany. Děkuji,“ vyzvala Černochová premiéra Babiše. To „děkuji“ na konci je skoro ironické, protože v sobě nese víc než jen formální zdvořilost. Je v něm frustrace z toho, že se i v roce 2026 musí bývalá ministryně obrany hádat s premiérem o tak základní věc, jako je rozdíl mezi skutečným posílením armády a grafickým trikem.
Právě to je zřejmě nejpřesnější závěr celé věci. Spor o obranné miliardy není jen rozpočtový konflikt. Je to zkouška toho, zda je vláda schopná zacházet s bezpečností jako s vážným tématem, nebo zda z ní udělá další marketingový produkt, v němž bude hlavním cílem nikoli posílit stát, ale posílit vlastní obraz. Pokud platí to, co ukazuje Černochová, pak je odpověď dost nepříjemná. V zemi, která žije ve stínu války nedaleko svých hranic, by měla být i dost alarmující.
