Vyhlášení stávkové pohotovosti v Českém rozhlase a následně i v České televizi není jen odborářskou epizodou. Je to otevřený střet o podobu veřejnoprávních médií v zemi, kde vláda navrhuje převést jejich financování z poplatků na státní rozpočet, současně jim ubrat peníze a současně veřejnost ujišťovat, že se vlastně nic zásadního neděje. Ve středu odbory Českého rozhlasu oznámily časově neomezenou stávkovou pohotovost a o několik hodin později se přidaly i odbory České televize a iniciativa Veřejnoprávně. Jde o signál, že lidé uvnitř obou institucí již nevěří ujišťování vlády, že návrh ještě dopracuje a není třeba panikařit. Dospěli k závěru, že nejde o technickou novelu, nýbrž zásah, který může rozkolísat fungování obou médií a oslabit jejich nezávislost.
Odbory Českého rozhlasu ve středu oznámily, že vstupují do časově neomezené stávkové pohotovosti kvůli chystanému vládnímu zákonu o médiích veřejné služby. Předseda stávkového výboru a odborový předák Jan Křemen návrh označil za neúplný, „ušitý horkou jehlou“ a v některých ustanoveních přímo nepřátelský. Podle něj je navrhovaná výše financování pro rozhlas zcela nepřijatelná a znamenala by omezení činnosti i zásah do nezávislosti média. Křemen zároveň upozornil, že přijetí navrhované úpravy by vrátilo financování rozhlasu do roku 2005 a důsledkem by bylo propouštění zaměstnanců, které by se nakonec promítlo i do samotného vysílání a služeb pro posluchače. To není slovník, kterým odbory obvykle popisují drobné rozpočtové spory. To je jazyk instituce, která má pocit, že se nehraje o kosmetické úpravy, ale o samotný rámec další existence.
Podstata konfliktu je přitom zcela konkrétní. Ministr kultury Oto Klempíř představil návrh zákona, který má od roku 2027 ubrat České televizi a Českému rozhlasu dohromady 1,4 miliardy korun. Samotný Český rozhlas by měl podle vládního návrhu dostat ze státního rozpočtu 2,07 miliardy korun, tedy přibližně o čtyři sta milionů méně, než letos vybere na poplatcích. Přitom právě poplatky tvoří stěžejní část jeho výnosů a podle dostupných údajů mají letos dosáhnout 2,74 miliardy korun. Jinými slovy: vláda veřejnosti vypráví příběh o modernizaci a novém modelu, zatímco uvnitř rozhlasu i televize to lidé čtou mnohem přímočařeji — jako pokles příjmů, tlak na škrty a otevření dveří k dalšímu oslabování redakcí, regionů a programu. Vláda zatím argumentuje tím, že návrh je teprve v připomínkovém řízení a může se měnit. To ale pro zaměstnance obou institucí zjevně není uklidňující zpráva, ale spíš další důvod k obavám, protože když už první veřejně představená verze vypadá takto, těžko v ní vidět promyšlenou a důvěryhodnou reformu.
Na spor se přitom nedá dívat jen přes čísla. Křemen upozornil, že v návrhu je jen obecně zmíněno celoplošné vysílání a není vůbec jasné, zda mají být zachovány všechny současné celoplošné stanice. Podle odborů návrh navíc nijak nepamatuje na regionální síť studií, přestože regionální vysílání pravidelně poslouchá asi 1,5 milionu lidí. Křemen zároveň připomněl, že podle veřejných výroků ministra Klempíře se s budoucností regionálních stanic prakticky nepočítá, protože je považuje za zbytečné. Pokud by takový přístup převládl, nešlo by jen o účetní škrt, ale o zásah do samotné struktury veřejné služby mimo Prahu. V okamžiku, kdy vláda mluví o racionalizaci a modernizaci, lidé v regionech slyší, že by mohli přijít o vlastní stanice, o vlastní hlasy a o pracovní místa. Odbory mluví o více než třech stech zaměstnancích v regionech, kteří by o práci mohli přijít. Takové číslo se nedá smést ze stolu jako přehnaná hysterie.
K rozhlasu se navíc velmi rychle přidala i Česká televize. Odbory ČT a iniciativa Veřejnoprávně vyhlásily stávkovou pohotovost v 11:55 a uvedly, že krok podpořily vyšší stovky pracovníků různých profesí. Společně s lidmi z rozhlasu pak mluvili o tom, že vládní návrh i paralelní poslanecký návrh mohou vést k rozkolísání rozpočtu a k hromadnému propouštění. Zástupci iniciativy zároveň uvedli, že pokud by stávka skutečně nastala, promítla by se do vysílání, ale základní veřejná služba by zachována zůstala. Ke stejné iniciativě se podle dostupných údajů připojilo přes tři tisíce pracovníků ČRo a ČT z celkových asi 4400. Tak široká podpora napříč profesemi, divizemi a regiony ukazuje, že se nejedná o izolovaný protest jedné skupiny nebo jednoho studia, ale o hlubokou institucionální nedůvěru vůči záměru vlády. Je zřejmé, že odpor není improvizovaný, ale roste už několik dnů a rozlévá se celým systémem.
Ministr kultury Oto Klempíř mezitím do situace vstoupil způsobem, který obavy zaměstnanců spíš potvrzuje, než tlumí. Pro Radiožurnál řekl, že stávková pohotovost je interní věcí rozhlasu a ministerstvo do ní nebude nijak zasahovat. Současně upozornil, že návrh je teprve v připomínkovém řízení a jeho podoba se ještě může měnit. Tato formulace má působit smířlivě a technokraticky, ve skutečnosti ale na celém konfliktu ukazuje jeden zásadní problém. Ministerstvo se tváří, jako by šlo o běžnou proceduru, zatímco uvnitř obou veřejnoprávních médií už běží krizový režim. Když jedna strana mluví o propouštění, ohrožení regionálních studií a destabilizaci veřejné služby a druhá odpovídá, že se to ještě doladí v připomínkovém řízení, nepůsobí to jako uklidnění. Působí to jako arogantní neochota připustit, že návrh sám o sobě vyvolal tak silnou reakci právě proto, že lidé uvnitř institucí mu velmi dobře rozumějí.
Opoziční politici stávkovou pohotovost popsali jako logickou. Předseda Pirátů Zdeněk Hřib už předtím vyzval ministra Klempíře k rezignaci a následně řekl, že stávková pohotovost v ČT a ČRo je varováním pro všechny. Podle něj zaměstnanci veřejnoprávních médií brání nejen své pracovní podmínky, ale i nezávislost médií v této zemi. Pirátka Andrea Hoffmannová doplnila, že Klempířova novela vznikala „někde na koleni“ během několika týdnů, přestože podobné změny podle ní vyžadují několikaletou přípravu. Když opoziční politici používají právě takový slovník, není to jen běžný stranický reflex. Odráží to fakt, že i mimo samotný rozhlas a televizi roste přesvědčení, že vláda neprovádí reformu, ale experimentuje s jednou z nejcitlivějších součástí demokratické infrastruktury.
Zvlášť výmluvně na situaci reagoval předseda poslaneckého klubu TOP 09 Jan Jakob. „Stávková pohotovost odborů ČRo je logický krok vzhledem k tomu, co se děje kolem financování a budoucnosti médií veřejné služby. Je dobře, že boj za jejich nezávislost probíhá na více frontách. Vládní koalice by měla vědět, že podobné kroky se do historie zapisují černým písmem,“ napsal. Jeho slova přesně vystihují, jak je celá věc čtena opozicí. Ne jako přetahování o jednu rozpočtovou kapitolu, ale jako střet o samotný princip veřejnoprávních médií.
Reagovala i bývalá ministryně spravedlnosti Eva Decroix, která poděkovala lidem z Českého rozhlasu za odvahu postavit se za demokracii, jejíž součástí jsou podle ní nezávislá veřejnoprávní média. Výrazněji přitvrdila europoslankyně ODS Veronika Vrecionová. „Estébák Andrej Babiš chce zlikvidovat veřejnoprávní média, aby je přetvořil k obrazu svému. Proto tlačí na co nejrychlejší změnu,“ napsala. „Jeho snem nejspíš je, aby Česká televize vypadala jak státní televize v Bělorusku, která bude opěvovat velkého vůdce, který dělá moudrá a laskavá rozhodnutí a lid pláče štěstím. Současná vláda se chová úplně šíleně. Nenechme je demontovat nezávislá média v přímém přenosu,“ vyzvala na síti. Taková formulace přesně zapadá do atmosféry, která se kolem návrhu šíří. Podle opozice jde o vědomý pokus dostat veřejnoprávní média pod větší politický tlak a připravit je o nejdůležitější podmínku jejich autonomie, tedy o stabilní a od politiků oddělené financování.
Velmi přesně to pojmenoval i předseda ODS Martin Kupka, jehož reakce míří přímo na styl, jakým ministr kultury celou věc komunikoval. „To, že odbory České televize a Českého rozhlasu vyhlásily stávkovou pohotovost, je důsledek arogantní (ne)komunikace ministra kultury Klempíře v rámci změn jejich financování. A hlavně jasný hlas prosti postupné a cílené likvidaci veřejnoprávních médií,” napsal Kupka na sociální síti. Návrh ministra Klempíře na změnu financování ČT a ČRo považuje za legislativní zmetek. “Měl by ho vzít, rituálně roztrhat na tisíc kousků a posypat si s ním hlavu. K ničemu lepšímu totiž není. Nechci, aby si vláda Babiše ochočila veřejnoprávní média a postupně je zlikvidovala,“doplnil Kupka. Tahle slova nejsou jen opozičním komentářem k protestu zaměstnanců. Vystihují, co je na situaci nebezpečné, tedy že nejde pouze o to, zda bude rozhlas nebo televize o několik set milionů chudší, nýbrž o to, že se vláda pokouší měnit jejich financování způsobem, který vyvolává dojem, že nejde o reformu, ale o podřízení. Zde se stávka stává se obranou nezávislosti.
Celá situace přerostla běžný spor o rozpočet i rámec klasického střetu vlády s opozicí. Rozhlas a televize se ocitly ve stavu, kdy jejich zaměstnanci říkají, že jde o schopnost plnit veřejnou službu. Opozice tento vzkaz převzala a přeložila ho do politického jazyka jako obranu nezávislosti a demokracie.
