Ministr zahraničí Petr Macinka znovu ukázal, že funkci šéfa české diplomacie bere spíš jako pokračování internetové hospodské provokace než jako jednu z nejcitlivějších pozic ve státě. Redaktor Deníku N Lukáš Prchal se ho dotázal na rozhodnutí soudu, podle něhož se SPD v kampani dopustila podněcování k nenávisti kvůli plakátům s mužem tmavé pleti, nožem a sloganem o „chirurzích z dovozu“. Macinka nevyužil příležitost k věcné reakci ministra demokratické země, která by měla brát soudní rozhodnutí vážně i ve chvíli, kdy není pravomocné. Místo toho odpovídal ironicky, povýšeně a s očividnou chutí celé téma shodit jako další hru s novináři.
Celá věc by byla trapná i u řadového poslance nebo stranického glosátora. U ministra zahraničí je horší. Macinka totiž nekomentuje hospodskou hádku na Facebooku, ale případ, v němž soud uložil SPD třímilionovou pokutu za kampaň, která podle rozsudku naplnila znaky trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob. Nejde o drobný exces, o přepálený billboard ani o nešťastnou grafiku, kterou lze odbýt mávnutím ruky. Jde o politickou komunikaci založenou na strachu z lidí jiné barvy pleti, na spojování migrantů s násilím a na vyvolávání obrazu cizince jako hrozby s nožem v ruce. Právě takové kampaně posouvají veřejný prostor od tvrdé politické debaty k cílenému štvaní proti skupinám lidí. Ministr zahraničí by měl chápat, že podobné věci nejsou veselá historka pro sociální sítě. Macinka se rozhodl předvést, že mu na tom nijak zvlášť nezáleží.
Redaktor Deníku N se ho ptal formou SMS zpráv, jak vnímá skutečnost, že sedí ve vládě spolupracující s SPD, kterou soud uznal vinnou z podněcování k nenávisti. Ministr zahraničí odpověděl: „Ve vládě, ani na koaličních radách jsem od zástupců SPD nikdy žádnou nenávist, natož její podněcování, necítil.“ Pak přidal větu, která celou jeho pózu vystihla dokonale: „Naopak je to s nimi jen samá pravda a láska.“ Touto ironií Macinka nevyřešil vůbec nic. Jen ukázal, že soudní konstatování o nenávistné kampani koaličního partnera nepovažuje za problém, ale za vhodnou příležitost k dalšímu posměšku. Přesně tak dnes část vládní reprezentace nakládá s vážnými tématy. Když se otevře otázka podněcování k nenávisti, odpověď zní jako status člověka, který si přišel pro potlesk vlastního fanouškovského publika.
Ještě horší byla další výměna. Když se novinář ptal, zda rozsudek může představovat komplikaci pro fungování koaliční vlády do budoucna, Macinka odpověděl protiotázkou: „Jaký problém?“ Po upřesnění, že soud dospěl k závěru o podněcování k nenávisti, přišla stručná reakce: „Hmm a co?“ Tahle dvě slova jsou v celé kauze možná nejdůležitější. Ne proto, že by obsahovala nějakou hlubokou politickou myšlenku. Právě naopak. Ukazují prázdnotu a nevyzrálost ministra, který čelí dotazu na soudem posouzenou nenávistnou kampaň koaliční strany a reaguje způsobem znuděného puberťáka. „Hmm a co?“ není odpověď ministra zahraničí. Je to póza člověka, který chce dát najevo, že nad novinářskými otázkami stojí, že ho soudní rozhodnutí příliš nezajímá a že celou věc chápe hlavně jako další příležitost k předvádění vlastního cynismu.
Macinka pak celou komunikaci zveřejnil na sociální síti s komentářem, který o jeho pojetí funkce vypovídá stejně silně jako samotné odpovědi. „Dopisoval jsem si dnes krátce se svým oblíbeným alternativním médyjem. Když je ale teď vlastně ta doba, kdy jsou sms ministra veřejným netajemstvím, tak proč se nepodělit i zde, že?,“ napsal. Šéf Černínského paláce si Deník N navíc ukládá pod dehonestující přezdívkou „Debilník N“. Tady se už dávno nebavíme o ostřejším politickém stylu. Ministr zahraničí České republiky, tedy člověk odpovědný za reprezentaci země navenek, se baví tím, že novinářské médium označuje urážlivou přezdívkou a následně se veřejně chlubí konverzací, v níž bagatelizuje rozsudek o podněcování k nenávisti. Diplomatická zdrženlivost, elementární vážnost úřadu a respekt k instituci soudu zůstaly někde daleko za dveřmi Černínského paláce.
Případ, o němž se mluví, přitom není žádná drobnost z politického folkloru. SPD v kampani použila plakát s mužem tmavé pleti držícím nůž a sloganem „nedostatky ve zdravotnictví nevyřeší chirurgové z dovozu“. Takový obraz není běžná tvrdá kampaň. Je to primitivní spojení cizince, barvy pleti, násilí a veřejné služby do jedné vizuální zkratky. V politickém marketingu podobné věci nefungují náhodou. Mají vyvolat strach, odpor a pocit ohrožení. Soud nyní dospěl k závěru, že obsah kampaně naplnil znaky trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob. Rozsudek zatím není pravomocný a SPD se může bránit odvoláním. To ale nic nemění na tom, že ministr demokratické vlády by měl na takový verdikt reagovat s vědomím vážnosti situace, ne pózou člověka, který si z celé věci dělá škodolibou legraci.
Macinka se přitom dlouhodobě snaží vystupovat jako politik, který mluví bez kudrlinek a nebojí se novinářů. Jenže rozdíl mezi přímostí a hulvátstvím není tak složitý, aby ho ministr zahraničí nemohl pochopit. Přímost znamená jasně říct, co si myslí. Hulvátství znamená udělat z dotazu na podněcování nenávisti příležitost ke znevažování média a soudního rozhodnutí. Macinka si vybral druhou možnost. V jeho světě se zjevně všechno mění v kulturní válku: novinář není člověk pokládající legitimní otázku, ale zástupce nenáviděného média; soudní rozhodnutí není důvod k zamyšlení nad koaliční odpovědností, ale další položka k ironickému komentáři; problém nenávistné kampaně není problém, ale „hmm a co“.
Proti Macinkově komunikaci se pod jeho příspěvkem ohradil předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel. „Zřejmě se náramně bavíte. Jen je škoda, že Vám stále nedošlo, že jste ministr zahraničí, což je post, na kterém byste se neměl chovat jako přerostlé dítě. Ale co já vím, třeba jednou dospějete a možná Vám i dojde, že taková komunikace fakt není ok,“ napsal. Havel tím vystihl problém přesně. Macinkovo chování není jen otázkou nevkusu. Je to otázka způsobilosti k funkci, která vyžaduje určitou míru sebeovládání, respektu k institucím a schopnosti rozlišovat mezi stranickým štengrováním a státní odpovědností.
Macinka ale v přestřelce pokračoval. „Co se čílíte? Však vám tady jasně propaguju tu vašu pravdu aj lásku,“ reagoval na kritiku. Tato odpověď jen potvrdila, že z celého případu si nedělá žádné starosti. Z pojmu „pravda a láska“, který v českém veřejném prostoru odkazuje k polistopadové demokratické tradici, si dělá lacinou karikaturu a současně tím zakrývá jádro problému. Tím jádrem není to, zda má Macinka rád Deník N. Není jím ani to, zda se SPD proti rozsudku odvolá. Jádrem je skutečnost, že ministr zahraničí sedí ve vládě opřené o stranu, jejíž kampaň soud označil za podněcování k nenávisti, a jeho reakce na dotaz zní jako posměšné pokrčení ramen.
Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 zatím není pravomocný a SPD už naznačila, že se bude bránit. O dalším osudu kauzy rozhodnou vyšší soudní instance, pokud odvolání přijde.
