Babišova vláda připravuje na příští rok další mimořádně vysoký schodek státního rozpočtu, přesné číslo však zatím říct nechce. Vicepremiér Karel Havlíček pouze ujistil, že deficit nebude „lízat“ hranici čtyř set miliard korun, ale bude pod ní. Kolik desítek miliard má ono uklidňující „pod“ ve skutečnosti znamenat, nevysvětlil. Zároveň už našel důvod, proč kabinet, který před volbami útočil na zadlužování země a sliboval rozpočtovou odpovědnost, chystá jeden z nejvyšších deficitů v české historii. Za rostoucí výdaje může podle něj značný tlak NATO na posilování obrany. Jenže požadavek na vyšší bezpečnostní výdaje ještě neurčuje, že vláda musí automaticky zvýšit schodek. O tom, zda kabinet omezí jiné sliby, zvýší příjmy, změní priority, nebo účet jednoduše pošle budoucím daňovým poplatníkům, rozhoduje vláda Andreje Babiše. Havlíček přesto představil zadlužování téměř jako vnější povinnost, s níž kabinet nemůže nic dělat.
Místopředseda hnutí ANO vystoupil v úterním Interview ČT24, kde mu moderátor Daniel Takáč připomněl, že vláda výrazně rozšiřuje možnosti státu půjčovat si další peníze. Koalice prosadila změny rozpočtových zákonů, které prezident Petr Pavel vetoval kvůli obavám z oslabení kontroly Sněmovny a dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí. Proti uvolnění pravidel se postavilo také dvacet českých ekonomů, mezi nimi bývalí guvernéři České národní banky Jiří Rusnok a Zdeněk Tůma, předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl, Helena Horská, Daniel Münich, Dominik Stroukal nebo Petr Zahradník. Havlíček však místo odpovědi na jejich výhrady nabídl vysvětlení, proč vláda potřebuje vysoký deficit: obrana zdražuje a Aliance podle něj tlačí na další zvýšení výdajů.
Moderátor se vicepremiéra nejprve zeptal, co znamená Babišovo tvrzení, že schodek pro rok 2027 bude „významně pod 400 miliardami“. Havlíčkova odpověď mnoho světla nepřinesla. „No, že to nebude lízat těch 400 miliard korun, že to bude samozřejmě pod tím,“ uvedl. Tato věta může znamenat 390, 370 nebo 350 miliard. Všechna čísla jsou pod čtyřmi sty miliardami, žádné však nepředstavuje návrat k vyrovnanému hospodaření ani splnění předvolebního slibu o zastavení zadlužování. Letošní schválený schodek činí 310 miliard korun. Pokud příští deficit dosáhne například 350 až 380 miliard, vláda hospodaření nezlepší, ale proti letošnímu plánu ještě zhorší. Havlíček přesnou částku neznal nebo ji nechtěl zveřejnit. „Ale samozřejmě my dneska nevíme přesně to číslo, protože právě v tuto chvíli, v těchto dnech probíhá vyjednávání na úrovni ministryně financí a jednotlivých resortů,“ vysvětlil. Veřejnost tedy dostala nejprve politicky dobře znějící hranici čtyř set miliard a až poté přiznání, že skutečný návrh zatím není hotový. Vláda tak komunikuje schodek podobně jako slevu v obchodě: ukáže velké kulaté číslo, zdůrazní, že konečný výsledek bude o něco nižší, a doufá, že se nikdo nebude příliš ptát, jak daleko pod ním ve skutečnosti skončí.
Slovo „významně“ zde neznamená žádný měřitelný závazek. Rozdíl mezi schodkem 399 a 350 miliard činí téměř padesát miliard korun, přesto lze obě částky označit za deficit pod čtyřmi sty miliardami. Babišův kabinet si tak předem vytvořil široký prostor, v němž může téměř jakýkoli výsledek později vydávat za splnění slibu. Pokud rozpočet skončí na 380 miliardách, vláda připomene, že nepřekročila čtyřstovku. Pokud se dostane níže, označí číslo za důkaz odpovědnosti. V obou případech však zemi zatíží dalšími stovkami miliard dluhu. Po otázce na výši schodku přišlo Havlíčkovo vysvětlení. „Navíc jsme v trochu jiné situaci, než jsme bývali, když jsem byl naposledy ministrem, jsme pod značným tlakem NATO. Jenom si vezměte, že za posledních několik let, od doby, kdy jsme byli ve vládě až po současnost je tam o sto miliard korun více v rámci výdajů na obranu,“ prohlásil. Následně své tvrzení ještě zesílil. „A to ještě nás tlačí NATO, aby se vydávalo ještě více, a to samozřejmě se v tom projevuje. Nemluvě o tom, že na to nestačí ty státní příjmy,“ dodal. Rostoucí státní dluh tak vicepremiér opakovaně spojil s požadavky Severoatlantické aliance.
Vyšší obranné výdaje bezpochyby zatěžují rozpočet. Havlíčkovo vysvětlení však vynechává politické rozhodnutí, které mezi bezpečnostní potřebou a novým dluhem stojí. NATO nesestavuje český státní rozpočet, neurčuje výši důchodových slibů, daňových změn, dotací, provozních výdajů ministerstev ani termíny jednotlivých investic. Aliance po Česku požaduje posilování obrany, ale o tom, odkud peníze přijdou a které jiné položky budou mít nižší prioritu, rozhoduje domácí kabinet. Vláda může obranu financovat úsporami, změnou příjmů, omezením jiných slibů nebo vyšším deficitem. Babišův tým si vybírá poslední možnost a Havlíček ji veřejnosti představuje téměř jako cizí příkaz. Taková argumentace je pro vládu výhodná. Když Babiš a Alena Schillerová obhajují rozvolnění rozpočtových pravidel, mluví o bezpečnosti, nemocnicích, dálnicích a strategických investicích. Každý kritik vyššího dluhu pak může být vylíčen jako člověk, který chce připravit vojáky, policisty, hasiče nebo zdravotnictví o peníze. Ve skutečnosti odborníci důležitost obrany ani investic nezpochybňují. Požadují, aby jejich financování zůstalo transparentní, pod kontrolou Parlamentu a nezměnilo se v univerzální výjimku, pod niž vláda schová další výdaje.
Dvacet ekonomů ve společném prohlášení upozornilo, že kabinet slibuje udržení deficitu veřejných financí pod třemi procenty hrubého domácího produktu, současně však prosazuje hned několik možností, jak tuto hranici překračovat. Kritizují únikovou doložku pro strategické infrastrukturní investice, platby za dostupnost u projektů partnerství veřejného a soukromého sektoru a možnost zvýšit výdaje o deset procent rozhodnutím Bezpečnostní rady státu. Schillerové návrhy navíc umožňují až do roku 2036 navyšovat obranné výdaje nad rámec schválený Sněmovnou. Část výdajů nad dvě procenta HDP by se nezapočítávala do běžných rozpočtových rámců. Havlíček tedy používá rostoucí výdaje na obranu nejen jako vysvětlení vysokého schodku, ale nepřímo také jako obhajobu zákonných výjimek, které vládě umožní dluh rozšiřovat s menším omezením. Ekonomové přitom zdůraznili, že odpovědná pravidla bezpečnost země neohrožují. „Rozpočtová pravidla jsou standardním a důležitým prvkem legislativy vyspělých zemí. Neohrožují ekonomický rozvoj, nezpochybňují důležitost obranyschopnosti, vzdělávání, veřejného zdravotnictví ani sociálního zabezpečení,“ napsali. Jejich účelem je naopak zajistit, aby stát dokázal všechny tyto potřeby financovat stabilně a dlouhodobě, nikoli jen do příštích voleb.
Vládní logika zní obráceně. Protože stát potřebuje investovat do obrany, musí podle ní změnit pravidla. Protože současné příjmy na všechny sliby nestačí, musí si více půjčit. A protože prudší snížení schodku by znamenalo nepříjemné rozhodování, kabinet označí nižší deficit za ohrožení ekonomiky. Politická odpovědnost se tím vytrácí. Ministři už nerozhodují mezi prioritami, pouze reagují na údajně nevyhnutelné tlaky zvenčí: jednou je to NATO, podruhé dědictví Fialovy vlády, potřetí prezidentovo veto a počtvrté rozpočtová pravidla, která prý drtí hospodářství. Babiš přitom vstupoval do politiky s opačným slovníkem. V roce 2013 tvrdil, že deficit je ztráta a autora ztrátového podnikatelského plánu by vyhodil. Dnes jeho vláda označuje schodek blížící se čtyřem stům miliardám za odpovědný, pokud do něj zahrne dostatek investic a bezpečnostních výdajů. Tehdejší podnikatelská přísnost se vypařila ve chvíli, kdy by znamenala škrtat vlastní sliby, odmítnout požadavky některých ministrů a přiznat voličům, že stát nemůže financovat všechno současně.
Miroslav Kalousek v reakci na vládní plány upozornil, že zvyšovat deficit v čase hospodářského růstu a nízké nezaměstnanosti je nebezpečnější než Babišovy staré výroky o řízení státu jako firmy. Připomněl také, že český dluh se prodražuje a investoři požadují vyšší rizikovou přirážku. Ekonomka Helena Horská uvedla, že výnos desetiletých státních dluhopisů se pohybuje kolem pěti procent a náklady na obsluhu dluhu se od roku 2020 zdvojnásobily z přibližně 0,7 procenta HDP na 1,4 procenta. Každá další miliarda půjčená dnes tak zvyšuje nejen celkový dluh, ale také budoucí úroky, které stát nebude moci použít na obranu, nemocnice ani dálnice. Zde Havlíčkova obhajoba naráží na vlastní rozpor. Tvrdí, že stát potřebuje více peněz na obranu, a proto musí zvýšit schodek. Vyšší deficit ale znamená dražší dluhovou službu a v dalších letech méně prostředků na stejné obranné výdaje. Vláda si tak půjčuje, aby vyřešila dnešní tlak, a současně vytváří nový výdaj, který bude rozpočty zatěžovat dlouho poté, co její mandát skončí. Čím déle bude vysoké schodky obhajovat jako investici, tím větší část budoucích příjmů spolkne minulá spotřeba a úroky.
Kabinet navíc neříká, kam chce deficit v dalších letech skutečně stlačit. Programové prohlášení obsahuje příslib postupného snižování schodků, ale Babiš už při dotazu novinářky DVTV odmítl stanovit konkrétní termín. Zdůraznil pouze, že vláda má před sebou ještě tři roky. Nyní Havlíček nedokázal upřesnit ani plán na rok 2027. Veřejnost tak má věřit směru, k němuž vláda nepředložila přesnou cestu, a přijmout částku pod čtyřmi sty miliardami jako odpovědný mezikrok.
NATO se pro Babišův kabinet stává pohodlným rozpočtovým štítem. Když vláda potřebuje vysvětlit, proč nesnižuje deficit, ukáže na obranu. Když chce oslabit výdajové limity, znovu vytáhne bezpečnost. Pokud se ekonomové ozvou, premiér je označí za poradce opozice nebo politické signatáře. Prezidentovo veto vládní politici vykreslí jako ohrožení chodu státu. Skutečná otázka, které předvolební sliby kabinet zruší nebo omezí, aby se do možností země vešel, zůstává bez odpovědi.
