Miroslav Kalousek vyzval vládní poslance, aby si před přehlasováním prezidentského veta alespoň přečetli varování dvaceti českých ekonomů před rozvolněním pravidel rozpočtové odpovědnosti. Petr Macinka odpověděl posměškem na adresu jednoho ze signatářů, Kalousek mu však připomněl nepříjemnou skutečnost: ekonomové svým požadavkem na odpovědné hospodaření a neprojídání budoucnosti hájí také předvolební sliby Motoristů. Problém není v tom, že by odborníci prosazovali program opozice, nýbrž v tom, že vládní strana už nechce respektovat zásady, s nimiž žádala voliče o důvěru. Kabinet Andreje Babiše slibuje udržet deficit veřejných financí pod třemi procenty hrubého domácího produktu, současně však prosazuje několik výjimek, které mu umožní tuto hranici překračovat. Prezident Petr Pavel změnu vetoval, ekonomové jeho výhrady označili za opodstatněné a vláda se místo věcné reakce chystá zákon silou své většiny protlačit znovu.
Kalousek svůj apel formuloval stručně. „Dvacet předních českých ekonomů varuje před rozvolněním pravidel rozpočtové odpovědnosti. Najde se alespoň osm vládních poslanců, ochotných si to přečíst a zamyslet se nad tím?“ napsal. Právě osm hlasů by při současném rozložení sil mohlo rozhodnout, zda Sněmovna prezidentovo veto přehlasuje. Bývalý ministr financí tak nevyzýval koaliční poslance k pádu vlády ani k podpoře opozičního návrhu. Žádal je, aby před hlasováním věnovali pozornost argumentům lidí, kteří se dlouhodobě zabývají veřejnými financemi. Už tato výzva však v prostředí Babišovy koalice působí téměř provokativně. Připouští totiž, že poslanec může před hlasováním přemýšlet, nikoli jen zvednout ruku podle rozhodnutí vedení.
Otevřený dopis podepsali mimo jiné bývalí guvernéři České národní banky Jiří Rusnok a Zdeněk Tůma, předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl, někdejší členové Národní ekonomické rady vlády Helena Horská, Daniel Münich, Dominik Stroukal a Petr Zahradník, dále Tomáš Holub, Štěpán Jurajda, Jana Matesová, Luděk Niedermayer či Michal Skořepa. Nejde tedy o skupinu sestavenou z představitelů jedné politické strany nebo jednoho ideového proudu. Spojuje je výhrada k tomu, že vláda chce oslabit pravidla, která mají platit nejen pro současný kabinet, ale také pro všechny příští vlády. Ekonomové poslance vyzvali, aby se zabývali věcnými důvody Pavlova veta a neomezili celé rozhodování na otázku, zda koalice disponuje dostatečným počtem hlasů.
Signatáři upozorňují na rozpor, který vládní představitelé dosud nevysvětlili. Kabinet veřejně slibuje, že deficit vládního sektoru udrží pod třemi procenty HDP, zároveň však požaduje zákonné možnosti, jak stejnou hranici výrazně překračovat. „Vládní představitelé v médiích deklarují, že udrží deficity vládního sektoru pod třemi procenty HDP, ale zároveň trvají na tom, že má zákon umožňovat tuto hranici výrazně překračovat, a to hned několika různými způsoby,“ napsali ekonomové. Pokud vláda skutečně hodlá slíbený limit dodržovat, není jasné, proč tak naléhavě potřebuje výjimky, které jí dovolí postupovat opačně. Jestli je naopak využívat chce, její závazek zůstává pouze politickým sloganem bez skutečné hodnoty.
Největší výhrady míří k únikové doložce pro strategické infrastrukturní investice, k platbám za dostupnost u projektů partnerství veřejného a soukromého sektoru a k možnosti navýšit výdaje o deset procent rozhodnutím Bezpečnostní rady státu. Další změny by kabinetu dovolily až do roku 2036 navyšovat obranné výdaje nad rámec schválený Sněmovnou, tedy o tři roky déle, než umožňují nynější pravidla. Výdaje nad dvě procenta HDP by se nezapočítávaly do stanovených rámců a obdobnou výjimku by získaly také vybrané infrastrukturní stavby. Vláda tak může dál prohlašovat, že drží rozpočet pod kontrolou, zatímco část skutečných výdajů přesune za hranice standardně sledovaného schodku.
Ekonomové odmítají vládní argument, že přísnější pravidla ohrožují nemocnice, školství, obranu nebo sociální systém. „Rozpočtová pravidla jsou standardním a důležitým prvkem legislativy vyspělých zemí. Neohrožují ekonomický rozvoj, nezpochybňují důležitost obranyschopnosti, vzdělávání, veřejného zdravotnictví ani sociálního zabezpečení,“ zdůraznili. Podle jejich stanoviska mají naopak zajistit, aby stát mohl tyto služby financovat stabilně a dlouhodobě a aby dnešní rozhodnutí nepřenesla neúnosný účet na budoucí generace. Vláda však jejich argumentaci obrací naruby. Každý, kdo odmítá uvolnění dluhových mantinelů, je představen jako člověk, který chce zastavit dálnice, ohrozit nemocnice nebo sebrat peníze bezpečnostním složkám.
Petr Macinka se do věcné podstaty dopisu nepustil. Zaměřil se na europoslance Luďka Niedermayera a jeho jméno použil k posměšku. „Mezi signatáři jsem zahlédl rovněž jméno Luďana Niedermayera… Asi inkluze kvůli ESG?“ napsal předseda Motoristů. Výhrady bývalých guvernérů centrální banky, členů Národní rozpočtové rady a dalších odborníků tím nijak nevyvrátil. Pouze vytáhl politicky vděčnou zkratku, která má u jeho příznivců nahradit odpověď. Jakmile se objeví jméno spojené s TOP 09 nebo evropskou politikou, lze celý dopis označit za další produkt nepřátelského tábora a nemusí se mluvit o schodcích, úrocích ani zákonných výjimkách.
Kalousek mu tuto odbočku odmítl. „To není o ESG, tohle je jiné téma. Téma rozpočtové odpovědnosti a neprojídání budoucnosti. Těch dvacet ekonomů podporuje v této oblasti volební sliby Motoristů. Obávám se, že marně. To by je museli podporovat i ti, kteří je slibovali,“ odpověděl. Macinkův posměšek se tím obrátil proti jeho vlastní straně. Motoristé se voličům představovali jako odpůrci rozhazování, zadlužování a neodpovědného státu. Po vstupu do Babišovy koalice však podporují novelu, která vládě otevírá další cesty k vyšším výdajům a slabší parlamentní kontrole. Ekonomové tedy podle Kalouska neútočí na jejich program. Připomínají jim ho.
Do výměny se zapojil také šéfredaktor Reflexu Martin Bartkovský, který šanci na vzpouru uvnitř koalice ohodnotil bez velkých nadějí. „Motoristé nejsou ochotní, v ANO se nenajde ani jeden neposlušný a v SPD neumí číst, takže je to nejspíš marné volání,“ poznamenal. Jeho výrok je záměrně urážlivý, vystihuje však zásadní politickou otázku. Vládní většina se nechystá rozhodovat podle síly odborných námitek, ale podle závazku vůči vedení koalice. U ANO je veřejný odpor proti Babišovi prakticky nepředstavitelný, SPD zákon podporuje a Motoristé zatím neukázali, že by své předvolební požadavky na úsporný stát postavili nad účast u moci.
Kalousek několik hodin před zveřejněním výzvy připomněl také starý Babišův výrok z roku 2013. Tehdejší podnikatel a začínající politik prohlásil, že deficit je ztráta a člověka, který by mu předložil ztrátový podnikatelský plán, by vyhodil. Kalousek tuto větu označil za absurdní, avšak ve své době nikoli společensky nebezpečnou. Za podstatně horší považuje současnou snahu zvyšovat schodek v období hospodářského růstu a nízké nezaměstnanosti. „Přesto je tu dostatek věrných posluchačů pro podporu nesmyslů a nevadí jim, že si často protiřečí. Řežou si tím větev sami pod sebou,“ napsal.
Rozpor je zřejmý. Babiš kdysi použil firemní přirovnání, aby se představil jako člověk, který ztrátu netoleruje. Dnes jeho vláda tvrdí, že prudší snižování deficitu by poškodilo ekonomiku, a potřebuje si proto zákonem vytvořit větší prostor k zadlužování. Podnikatelská přísnost zmizela ve chvíli, kdy by vyžadovala škrtat vlastní sliby, rozhodovat mezi prioritami a přiznat, že stát nemůže současně rozdávat, investovat, snižovat daně a ještě rychle omezovat schodek. Kabinet raději upraví pravidla tak, aby se jeho výdajové plány vešly do nově vyrobených mantinelů.
Kalousek rovněž upozornil, že český dluh se prodražuje nejrychleji v Evropské unii. Investoři podle něj nevěří strategii, kterou popsal jako cestu „většími dluhy k větší prosperitě“, a proto požadují vyšší rizikovou přirážku. „My bychom té strategii také věřit neměli. O naše peníze nejde o nic méně než investorům o ty jejich,“ zdůraznil. Dluh není abstraktní číslo, které zůstává zavřené v tabulkách ministerstva financí. Vyšší náklady na jeho obsluhu znamenají méně peněz na všechny služby, jimiž vláda dnes obhajuje další výjimky. Čím více stát zaplatí držitelům dluhopisů, tím méně mu zůstane na dopravu, zdravotnictví, školy či bezpečnost.
Stejný argument rozvedla ekonomka Helena Horská, jedna ze signatářek otevřeného dopisu. Upozornila, že vyčleňování výdajů mimo běžná pravidla může krátkodobě zlepšit pohled na schodek, nikoli skutečný stav financí. Oslabuje demokratickou kontrolu, snižuje přehlednost a zvyšuje nejistotu investorů. Výnos desetiletých českých státních dluhopisů se podle ní pohybuje kolem pěti procent, výdaje na obsluhu dluhu se od roku 2020 zvýšily z přibližně 0,7 procenta HDP na 1,4 procenta a implicitní cena státního dluhu vzrostla z 1,6 procenta téměř na 2,8 procenta.
„Bez transparentnosti není odpovědnost. Bez veřejné kontroly nejsou zdravé veřejné finance,“ uvedla Horská. Připomněla také skrytý dluh v podobě odložených investic do infrastruktury, energetiky, školství a vědy. Ani ten podle ní nezmizí přesunutím mimo rozpočet. Řešením je přiznat skutečnou výši schodku, transparentně financovat potřebné projekty a umožnit veřejnosti i Parlamentu kontrolovat, za co stát utrácí. „Historie navíc zatím nezná vyspělou ekonomiku, která by z dlouhodobého hlediska zbohatla tím, že skrývala své dluhy. Proč bychom si měli myslet, že právě Česko bude první?“ položila otázku.
Otevřené prohlášení připomíná, že vláda prosadila změny přes odbornou kritiku a navzdory vrácení ze Senátu bez úprav, které by reagovaly na vznesené námitky. Prezident zákon vetoval 22. července. Ekonomové označili jeho rozhodnutí za opodstatněné a zdůraznili, že nepopírají právo vlády určovat rozpočtové priority. Rozdíl je v tom, že pravidla odpovědného hospodaření nemají být přizpůsobena momentálním potřebám jednoho kabinetu. Mají omezovat vládu minulou, současnou i všechny budoucí. „Odpovědností vlády je sestavovat státní rozpočty tak, aby co nejlépe naplňovaly společenské potřeby, a to dle priorit, které vláda deklaruje a s nimiž získala důvěru veřejnosti, ale zároveň při dodržení pravidel rozpočtové odpovědnosti. Řešením nemůže být zpochybnit tato pravidla,“ napsali.
Alena Schillerová jejich varování odmítla. Současné mantinely označila za „drtící lis na českou ekonomiku“ a prohlásila, že novela nemá alternativu. „Vláda respektuje rozpočtová pravidla, a právě proto přistoupila k jejich dílčím úpravám zaměřeným na investice a bezpečnost,“ uvedla ministryně. Tato formulace připomíná tvrzení, že někdo respektuje rychlostní limit, a proto potřebuje zákon, který mu dovolí jezdit rychleji. Schillerová zároveň zopakovala závazek udržet deficit pod třemi procenty HDP a připomněla, že nejlepších rozpočtových výsledků Česko dosahovalo v době, kdy zákonná dluhová pravidla ještě neexistovala a ministerstvo financí vedli ona nebo Babiš.
Ani tato obhajoba však neodpovídá na hlavní výhradu ekonomů. Pokud fiskální odpovědnost skutečně stojí na odpovědné politice vlády, proč kabinet požaduje tolik zákonných možností, jak deklarovaný limit překročit? Proč nechce transparentně ukázat celý schodek a před Sněmovnou obhájit každou prioritu? A proč jsou pravidla najednou drtícím lisem ve chvíli, kdy koalice nedokáže sladit své drahé sliby se skutečnými příjmy státu? Odpovědná vláda se vejde do pravidel, nebo otevřeně přizná, že potřebuje vyšší schodek. Babišův kabinet chce třetí možnost: pravidla rozvolnit a dál se označovat za rozpočtově odpovědný.
Premiér si pomohl obvyklým zpochybněním kritiků. Po schůzce se Schillerovou označil dopis za politické prohlášení a jeho autory popsal jako poradce opozice nebo ekonomy spřízněné s opozičními stranami. Nemusel tak vysvětlovat výhrady Jiřího Rusnoka, Zdeňka Tůmy, Mojmíra Hampla, Heleny Horské ani dalších signatářů. Stačilo je zařadit do nepřátelského politického tábora. Stejnou metodu používá jeho vláda proti novinářům, prezidentovi i nezávislým institucím. Kdo nesouhlasí, není odborný oponent, ale opoziční aktivista.
Koalice už oznámila, že veto na srpnové schůzi přehlasuje. Tvrdí, že bez změny zákona by musel schodek v roce 2027 klesnout pod 150 miliard korun, zatímco pro letošní rok vláda plánuje 310 miliard. Tak rychlé snížení by podle kabinetu ohrozilo ekonomiku. I zde však vláda staví veřejnost před falešnou volbu mezi vlastní novelou a zhroucením státu. Rozpočet lze měnit na příjmové i výdajové straně, upravit harmonogram některých slibů, stanovit skutečné priority nebo předložit transparentní návrh vyššího schodku. Kabinet místo toho požaduje trvalejší oslabení pravidel, která budou platit také pro jeho nástupce.
