Andrej Babiš před volbami sliboval návrat rozpočtové odpovědnosti a konec bezhlavého zadlužování. Nyní veřejnosti oznamuje, že schodek státního rozpočtu pro rok 2027 bude „významně pod 400 miliardami korun“, a snaží se takové číslo představit jako důkaz odpovědného hospodaření. Finančník a politický glosátor Jiří Lobkowicz v tom vidí podvod na důvěře voličů. Letošní schválený deficit činí 310 miliard korun. Pokud by příští rok dosáhl například 350 až 380 miliard, stát by si znovu půjčil další stovky miliard a schodek by byl dokonce vyšší než letos. Kabinet současně prosazuje oslabení rozpočtových pravidel, které mu umožní část výdajů vyvést mimo nynější mantinely a omezit kontrolu Poslanecké sněmovny. Babišova vláda tedy nejenže neplní slib o zastavení zadlužování, ale chce si změnit pravidla tak, aby se jí další vysoké schodky snáze vydávaly za odpovědnou politiku.
Lobkowicz upozornil především na propast mezi Babišovými předvolebními výroky a tím, co nynější premiér považuje za přijatelný rozpočtový výsledek. „Andrej Babiš dnes prohlásil, že schodek státního rozpočtu na rok 2027 bude ‚významně pod 400 miliardami korun‘ a že jde o odpovědné hospodaření. Jenže letošní schválený schodek činí 310 miliard korun,“ uvedl. Babišův výrok navíc neobsahuje přesné číslo. Rozmezí 350 až 380 miliard korun, s nímž Lobkowicz ve své kritice pracuje, by znamenalo meziroční zvýšení deficitu o čtyřicet až sedmdesát miliard. Současně by šlo o další celkový dluh v řádu stovek miliard, který stát přenese do dalších let spolu s úroky.
Formulace „významně pod 400 miliardami“ umožňuje premiérovi pracovat s psychologickou hranicí, nikoli s výsledkem, který by odpovídal jeho slibům. Částka 380 miliard je pod čtyřmi sty miliardami stejně jako 350 miliard. Ani jedna ovšem nepředstavuje obrat směrem k vyrovnanému hospodaření. Ve srovnání s letošními 310 miliardami by šlo o zhoršení. Babiš může zdůrazňovat, že konečné číslo nezačíná čtyřkou, pro státní finance je však podstatné, kolik si vláda skutečně půjčí, za jakých podmínek a zda dokáže vysvětlit cestu ke snižování deficitu v dalších letech.
Lobkowicz proto odmítá premiérovu snahu použít slovo odpovědnost pro rozpočet, který má zemi zadlužit o další stovky miliard korun. „Pokud bude příští rok skutečně činit přibližně 350 až 380 miliard, nepůjde o žádné výrazné zlepšení, ale o další stovky miliard nového dluhu. Před volbami Andrej Babiš tvrdil, že zastaví zadlužování země a vrátí státu rozpočtovou odpovědnost. Dnes jeho vlastní vláda plánuje jeden z nejvyšších deficitů v historii České republiky,“ napsal. Jeho výhrada nemíří jen k velikosti jedné částky. Týká se politické poctivosti, s níž vláda své hospodaření popisuje.
Babiš získával hlasy také tvrzením, že předchozí kabinet hospodařil špatně a že ANO dokáže řídit stát s podnikatelskou disciplínou. Po převzetí moci ovšem nepřišel rychlý pokles schodku, ale hledání důvodů, proč jej nyní snižovat nelze. Vláda odkazuje na obranu, bezpečnost, zdravotnictví, dálnice a další investice. Každá z těchto oblastí vyžaduje peníze, kabinet však současně nechce přiznat, že jeho volební sliby převyšují možnosti veřejných financí. Namísto výběru priorit prosazuje zákonné výjimky a veřejnosti tvrdí, že bez nich by stát přestal fungovat.
Takový způsob obhajoby staví občany před falešnou volbu. Buď přijmou další vysoké zadlužování, nebo podle vlády přijdou o nemocnice, silnice, policii či armádu. Rozpočet ale nevzniká pouze rozhodnutím mezi schodkem 150 miliard a kolapsem veřejných služeb. Kabinet může měnit výdaje, příjmy, pořadí investic i termíny plnění nákladných slibů. Musel by však otevřeně říct, které části programu odloží nebo nezrealizuje. Politicky pohodlnější je označit nynější pravidla za překážku a nechat stát půjčit si další peníze.
Lobkowicz spojuje vysoký plánovaný deficit se změnami rozpočtových zákonů, které prosazuje ministryně financí Alena Schillerová. „Vláda zároveň prosazuje změny rozpočtových pravidel, které podle řady ekonomů i prezidenta Petra Pavla oslabují parlamentní kontrolu nad veřejnými financemi a dávají exekutivě větší prostor k dalšímu zadlužování státu,“ připomněl. Prezident novelu vetoval, koalice už však oznámila, že jeho rozhodnutí přehlasuje.
Výhrady k novele zveřejnilo dvacet českých ekonomů, mezi nimi bývalí guvernéři České národní banky Jiří Rusnok a Zdeněk Tůma, předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl, Helena Horská, Daniel Münich, Dominik Stroukal nebo Petr Zahradník. Signatáři upozornili, že vláda na jedné straně slibuje udržet deficit veřejných financí pod třemi procenty hrubého domácího produktu, na druhé požaduje několik zákonných cest, jak tuto hranici překračovat.
Kabinet chce získat únikovou doložku pro strategické infrastrukturní projekty, výjimky pro platby u partnerství veřejného a soukromého sektoru a možnost zvýšit výdaje o deset procent na základě rozhodnutí Bezpečnostní rady státu. Změny předložené Schillerovou by umožnily až do roku 2036 navyšovat obranné výdaje nad rámec schválený Sněmovnou. Peníze vydané nad dvě procenta HDP by se navíc nezapočítávaly do běžných výdajových rámců. Obdobnou cestu má vláda získat pro vybrané infrastrukturní stavby.
Vláda tím dluh neodstraní. Pouze část výdajů vyvede z prostoru, v němž jsou nyní jasně viditelné a podléhají standardní parlamentní kontrole. Stát bude muset peníze získat, půjčky splatit a zaplatit úroky bez ohledu na to, pod jakou účetní výjimku je kabinet zařadí. Politický efekt je však výhodný. Ministryně může dál tvrdit, že vláda dodržuje stanovený limit, přestože část skutečných nákladů přesune do kategorií, které se do něj nebudou započítávat.
Ekonomové odmítli vládní tvrzení, že rozpočtová pravidla brání rozvoji země nebo financování důležitých služeb. „Rozpočtová pravidla jsou standardním a důležitým prvkem legislativy vyspělých zemí. Neohrožují ekonomický rozvoj, nezpochybňují důležitost obranyschopnosti, vzdělávání, veřejného zdravotnictví ani sociálního zabezpečení,“ uvedli. Jejich smyslem je zajistit, aby stát mohl tyto potřeby financovat dlouhodobě a dnešní vláda nepřenesla účet za své sliby na budoucí generace.
Schillerová jejich varování odmítla a současná pravidla nazvala „drtícím lisem na českou ekonomiku“. Podle ní novela nemá alternativu. Současně opakuje, že kabinet hodlá udržet deficit veřejných financí pod třemi procenty HDP. Právě tento rozpor ekonomové napadají. Pokud vláda skutečně zamýšlí limit dodržovat, nepotřebuje tolik výjimek umožňujících jeho překročení. Jestliže je využívat chce, její slib se mění v reklamní větu, kterou obsah zákona popírá. Miroslav Kalousek v reakci na dopis vyzval koaliční poslance, aby si odborné varování alespoň přečetli. Současně připomněl Babišův výrok z roku 2013, podle něhož je deficit ztráta a člověka, který by mu předložil ztrátový podnikatelský plán, by vyhodil. „Ten výrok byl absurdní nesmysl, ale nebyl společensky nebezpečný. Mnohem nebezpečnější nesmysl je zvyšovat deficit v časech růstu a nízké nezaměstnanosti,“ napsal někdejší ministr financí.
Babišova proměna od podnikatele odmítajícího jakoukoli ztrátu k premiérovi obhajujícímu schodek blížící se čtyřem stům miliardám je výmluvná. Firemní hesla fungovala, dokud pomáhala získávat hlasy. Řízení státu však vyžaduje rozhodování, které nelze nahradit tvrzením, že všechny výdaje jsou investice a každý požadavek na úspory ohrožuje občany. Pokud by Babiš ve vlastní firmě dostal plán, podle něhož se má ztráta proti předchozímu roku zvýšit o desítky miliard, těžko by jej označil za výrazné zlepšení jen proto, že nepřekročila kulaté číslo.
Kalousek rovněž upozornil, že Česko platí stále více za obsluhu státního dluhu. Investoři podle něj nevěří strategii „většími dluhy k větší prosperitě“ a požadují vyšší rizikovou přirážku. Helena Horská doplnila, že výnos desetiletých státních dluhopisů se pohybuje kolem pěti procent a výdaje na dluhovou službu se od roku 2020 zvýšily přibližně z 0,7 procenta HDP na 1,4 procenta. Vyšší dluh proto neznamená pouze účet pro neurčitou budoucnost. Stát za něj platí už nyní a peníze vydané na úroky nemůže použít na služby, kterými další zadlužování obhajuje.
Lobkowicz odmítá především snahu vydávat tento vývoj za odpovědné hospodaření. „Každá vláda si může půjčovat. Ale žádná vláda nemá právo vydávat rekordní schodky za rozpočtovou odpovědnost. Nejde už jen o čísla. Jde o důvěru,“ uvedl. Miliony lidí podle něj volily Babiše proto, že uvěřily slibům o konci zadlužování a návratu pořádku do veřejných financí. Místo toho dostávají další vysoký deficit a novelu, která vládě umožní některé výdaje vyjmout ze standardních pravidel.
Pojem podvod na voličích je tvrdý, leč Lobkowicz jej nepoužívá jako trestněprávní označení, ale jako hodnocení politického vztahu mezi slibem a skutečným jednáním. „Pokud politik před volbami slibuje rozpočtovou odpovědnost a po volbách vytváří další stovky miliard korun dluhu, není to jen změna názoru. Je to podvod na důvěře vlastních voličů,“ napsal. Rozdíl mezi běžnou změnou postoje a klamáním podle něj spočívá v tom, že Babiš nynější politiku nepřizná jako ústup od svých slibů. Dál ji označuje za odpovědnou a žádá veřejnost, aby přijala opak původního závazku pod stejným názvem.
Premiér by mohl říct, že hospodářská situace, bezpečnostní potřeby nebo investiční dluh změnily možnosti jeho vlády. Mohl by otevřeně přiznat, že předvolební sliby nebyly splnitelné současně, a vysvětlit, kterých se vzdá. Místo toho tvrdí, že schodek pod čtyřmi sty miliardami představuje úspěch, zatímco jeho kabinet mění zákony, aby získal větší prostor k utrácení. Taková komunikace neslouží k vysvětlení reality. Má zakrýt rozdíl mezi tím, co Babiš žádal po předchozí vládě, a tím, co nyní dovoluje sobě.
Účet za další zadlužování skutečně nezaplatí pouze členové současného kabinetu. Vyšší úroky omezí možnosti příštích rozpočtů, část dnešních výdajů ponesou lidé, kteří ještě nemohou volit, a každá další vláda dostane menší prostor pro vlastní priority. „Účet za tento podvod nezaplatí Andrej Babiš ani Alena Schillerová. Zaplatí ho občané České republiky. A především generace, které přijdou po nás,“ dodal Lobkowicz.
Babiš tedy může dál zdůrazňovat, že schodek nezačne číslicí čtyři. Nemůže tím změnit skutečnost, že rozpočet se stovkami miliard nového dluhu nenaplňuje jeho slib o zastavení zadlužování. Pokud bude deficit v roce 2027 vyšší než letošních 310 miliard, nepůjde ani o první krok ke zlepšení. Vláda pouze posune hranici toho, co je ochotna nazývat odpovědností. Voličům, kteří jí uvěřili, pak nezbude konec dluhů, ale nové vysvětlení, proč se to, co bylo před volbami nepřijatelné, po volbách stalo jedinou možnou cestou.
