Karel Havlíček se v dalším dílu svého pořadu Na rovinu pustil do novinářů, opozice i Martina Kupky a publiku současně připomněl, jak neuvěřitelně zaměstnaným ministrem vlastně je. Redaktorům přisoudil spolupráci s politickými stranami a podnikatelskými subjekty, připustil dokonce možnost úplatků, žádný konkrétní případ však neuvedl. Předsedovi ODS vzkázal, že mu kvůli kritice personálních změn na pražském letišti možná „úplně nepřeskočilo“, a opozici označil za lidi, kteří se chytají „ptákovin“. Když ale přišel dotaz na každodenní kolony na D1 kolem Brna, rétorická palba náhle skončila.
Havlíček začal svou čtyřicetiminutovou hodinu sebevědomě. Přihlásil se z Ministerstva průmyslu a obchodu, které již označil za budoucí ministerstvo hospodářství, a připomněl, že prostřednictvím pořadu komunikuje s publikem sedmým rokem. Otázky přicházely převážně od příznivců, kteří mu děkovali za práci, chválili Babišovu vládu a posílali pozdravy premiérovi, Macinkovi i dalším členům kabinetu. Havlíček jejich uznání přijímal bez větších rozpaků a několikrát poděkoval. Mnohem ostřejší tón si nechal na novináře a politické soupeře.
Novináři podle Havlíčka mohou psát i za úplatek
Dotaz na vyhrocené tiskové konference přivedl Havlíčka k úvaze o práci médií. Nejprve hájil právo politiků upozorňovat na články, které považují za nepravdivé nebo zavádějící. Potud nic zvláštního. Politik může novináře kritizovat stejně jako novinář politika a spor o fakta k veřejné debatě patří. Havlíček ale během několika vět přešel od kritiky konkrétních článků k obecnému podezření vůči redakcím a jejich autorům.
Podle něj redakce nejsou nezávislé a řada novinářů spolupracuje s různými subjekty. Tvrdil, že někdy již podle jména autora pozná, jak bude článek vypadat. V lepším případě za tím podle něj stojí politické přesvědčení, v horším politická strana a v nejhorším podnikatelský subjekt, který novináři nadiktuje, co má napsat.
Pak přidal ještě další možnost. „A jestli to je za hezký úsměv, za pivo anebo za nějakou úplatku, já nevím. Prostě nedělejme z novinářů posvátné krávy,“ prohlásil Havlíček. Jméno redaktora, který by si nechal za článek zaplatit, neuvedl. Nezmínil redakci, případ, důkaz ani jediný doložený příklad. Publikum tak dostalo velmi vážné podezření zabalené do pohodlného „já nevím“.
Taková formulace má pro politika jednu příjemnou vlastnost. Lze veřejně vyslovit představu zkorumpovaného novináře, ale současně se vyhnout odpovědnosti za konkrétní obvinění. Havlíček nikoho přímo neoznačil za příjemce úplatku. Pouze vytvořil škálu od politického přesvědčení přes služby politickým stranám až po podnikatele diktující obsah a úplatek na jejím konci nechal jako jednu z možných variant.
Novináři podle něj zároveň nemají očekávat zvláštní zacházení. Havlíček jim přiznal právo kritizovat vládu a sobě vyhradil stejné právo vůči médiím. Spor však posunul mnohem dál než ke kritice práce. Tvrzení o redaktorech píšících podle pokynů podnikatelů nebo případně za úplatek není hodnocením kvality článku, ale podezřením z jednání, které by zásadně zpochybňovalo profesní integritu konkrétních lidí. Havlíček je přesto ponechal bez jediného konkrétního dokladu.
Havlíček měl pocit, že teče z každého kohoutku
Po mediálním útoku následovala skromnější část vysílání. Jeden z diváků se ministra zeptal, proč jej poslední dobou méně vídá v debatách. Havlíček vysvětlil, že svou přítomnost v médiích omezil po období mimořádné viditelnosti před volbami. Popsal ji obrazem, který by si méně sebevědomý politik pravděpodobně nechal pro soukromý rozhovor.
Před volbami byl podle svých slov „v každé konzervě, kterou otevřete“ a „tekl z každého kohoutku“. Následoval dlouhý výčet jeho současných povinností. Řídí resort, nabírá další agendy, přesouvá pod ministerstvo vědu, kosmický průmysl, průmyslovou spolupráci i CzechTourism, slučuje agentury, kontroluje zaměstnance, motivuje je, případně jim „vyhubuje“, objíždí kraje, setkává se s podnikateli a připravuje zahraniční cesty.
Havlíček přitom posluchače ujistil, že tento seznam neříká proto, aby zdůraznil množství své práce. Následoval však právě další seznam množství jeho práce. V předchozích čtrnácti dnech podle svých slov objel přibližně deset krajů, večer před vysíláním strávil do jedenácti se stovkou lidí z byznysu a do konce roku ho čekají cesty na Ukrajinu, do Indie, Vietnamu, Jižní Koreje a patrně také do Norska a Bulharska.
Mediální půst navíc nebude dlouhý. Havlíček publikum ujistil, že se s příchodem zářijových předvolebních dnů vrátí „s plnou polní“. Již následující neděli má podle svých slov zamířit do velké debaty České televize a o čtrnáct dní později do superdebaty na Primě. Kdo se tedy obával, že politika, který ještě nedávno vytékal z každého kohoutku, z veřejného prostoru zmizí, mohl si oddechnout.
Kupkovi podle Havlíčka možná „úplně přeskočilo“
Největší dávku politického pohrdání si Havlíček nechal na Martina Kupku. Dotaz se týkal kritiky personálních změn na Letišti Praha a příchodu manažerky, která v minulosti pracovala také v Agrofertu. Předseda ODS spojoval změny s vlivem současné vlády a část jeho příznivců začala ironicky mluvit o „letišti Agrofert“.
Havlíček označil téma za úsměvný příběh celého Kupkova léta. „Já fakt nevím, jako jestli mu už úplně nepřeskočilo, ale jestli tohle je jejich hlavní téma, no tak jako já se pak nedivím, že jim ty preference klesají,“ prohlásil. Personální výměnu na letišti označil za zcela regulérní a připomněl, že ministři při nástupu do funkcí mění lidi ve vedení podřízených organizací.
Kupkovu kritiku připustil jako legitimní pouze v omezené podobě. Předseda ODS podle něj mohl říct, že s výměnou nesouhlasí, a tím téma uzavřít. Havlíček vzápětí tvrdil, že z něj Kupka udělal prakticky celoprázdninovou záležitost. Do vysvětlení zároveň přidal vlastní obvinění, podle něhož byli lidé spojení s ODS „nacuclí“ na různé zdroje z marketingu a médií.
Ani zde nezazněl konkrétní seznam osob, smluv nebo částek. Havlíček jednoduše prohlásil, že k takovému napojení docházelo, a přešel k dalšímu útoku. Kritiku kvůli minulému působení nové pracovnice letiště v Agrofertu označil za „ptákovinu“. Podle něj žena prošla řadou pozic včetně ČEZ a v Agrofertu se před mnoha lety jen několik měsíců „ohřála“.
Havlíček pak celý spor použil jako důkaz kvality vlastní vlády. Pokud podle něj opozice vytahuje podobné „ptákoviny“, zřejmě nemá nic podstatnějšího. „A tohleto má být terčem kritiky a toho, jak tady budou řídit někdy nebo chtějí řídit zemi, no tak to teda jako pomáhej nám Pán Bůh,“ dodal. O několik vteřin později si z kritiky opozice odvodil ještě příznivější závěr: pokud se soustředí na podobné věci, vláda patrně svou ostatní práci nedělá úplně špatně.
A potom přišla D1
Po novinářích údajně spolupracujících s politickými a podnikatelskými subjekty, možné úplatnosti médií a Kupkovi, kterému snad „úplně přeskočilo“, přišel dotaz na kolony na D1 u Brna. Divák se ptal, kdy skončí „panoptikum“ a proč lidé podle něj stojí v kolonách každý den již pět let.
Havlíček tentokrát žádného viníka nehledal. Uznal, že stání na D1 je nepříjemné, a dokonce odmítl nejjednodušší možnost svést situaci na předchozí vládu. Silnice se podle něj musejí opravovat a rozšiřovat, D1 kolem Brna je klíčová stavba a při výstavbě vznikají dopravní omezení.
„Je mi líto, jestli se někde stojí,“ reagoval ministr a následně vysvětlil, že podobné problémy doprovázejí stavby všude ve světě. Omezení jsou podle něj nepříjemná zejména v létě, ale stavbu je nutné dokončit. Za komplikace se omluvil a dodal, že výsledkem má být rychlejší doprava.
Kontrast s předchozími minutami byl výrazný. Když šlo o novináře, Havlíček neváhal mluvit o politických stranách, podnikatelích diktujících články a možných úplatcích. U Kupky se dostal k úvahám o přeskočení, „kumpánech“, lidech nacuclých na zdroje a „ptákovinách“. U každodenních kolon na jedné z nejzatíženějších českých dálnic však nastoupilo pochopení pro složitost reality. Staví se, proto jsou omezení.
Na D1 přitom ministr dokázal použít přesně ten druh argumentu, který politickým soupeřům dopřává mnohem méně ochotně. Stát řeší složité problémy, některé věci potřebují čas a nepříjemnosti nemusí automaticky znamenat neschopnost nebo zlý úmysl. Řidičům proto nenabídl viníka, ale omluvu a vysvětlení.
Vláda funguje skvěle, pochvalu prý slyší i od nevoličů
Havlíčkovo vysílání nebylo vystavěné jen na útocích. Ministr opakovaně připomínal úspěchy vlády a vlastní práci. Podle něj současný kabinet funguje dokonce lépe než předchozí vláda ANO a ČSSD, protože v hospodářské politice nenaráží na tehdejší ideologické rozpory. Jeho hospodářská strategie prý získala podporu celé vlády téměř beze změn.
K tomu přidal další zkušenost z večerního setkání přibližně stovky lidí. Publikum podle něj tvořili převážně progresivněji naladění lidé a řada nevoličů ANO. Přesto prý i oni uznávali, že vláda v hospodářské politice plní slíbené kroky a chová se zodpovědně. Havlíček z tohoto hodnocení neskrýval radost a poděkoval za pochvalu.
Podobně mluvil o podnikatelích, u nichž podle něj ANO po volbách získalo mimořádně silnou pozici. Havlíček připustil, že se na tom možná sám podílel, protože za předchozí rok absolvoval přibližně 250 setkání s podnikatelskými skupinami, platformami a asociacemi. Podnikatelé podle něj hnutí uvěřili a on jejich důvěru chápe jako závazek.
Falešná skromnost se ve vysílání vracela pravidelně. Havlíček upozornil, že nechce mluvit o tom, kolik má práce, a následně podrobně popsal, kolik má práce. Nechtěl tvrdit, že za úspěchem ANO u podnikatelů stojí právě on, ale obratem připomněl stovky vlastních schůzek. Nechtěl dělat z novinářů posvátné krávy, ale bez důkazů připustil úplatky. Nechtěl příliš zdůrazňovat vlastní mediální přítomnost, ale vzpomněl si, že ještě nedávno vytékal z každého kohoutku.
„Padni komu padni“ dostalo vlastní definici
Havlíček se během pořadu dostal také k někdejšímu výraznému členovi ANO Ondřeji Prokopovi. Ocenil jeho rétorické schopnosti a schopnost „natřít“ politické soupeře, současně připomněl problémy kolem komunikace jeho nemovitostí. Pokud člověk podle Havlíčka nedokáže podobné věci doložit a vysvětlit, vzniká nedůvěra a hnutí s ním spolupráci ukončí.
„Tak padni komu padni,“ shrnul svůj přístup a připomněl Margitu Balaštíkovou, u níž podle něj rovněž existovaly věci, které nebylo možné dostatečně vysvětlit. ANO proto podle Havlíčka s oběma politiky spolupráci ukončilo.
Stejný požadavek na doložení tvrzení ale Havlíček jen o půl hodiny dříve nepoužil na vlastní slova o médiích. U redaktorů stačilo naznačit spolupráci s politiky, podnikatelskými subjekty a možnost úplatku a poté dodat „já nevím“. Konkrétní důkaz nepadl.
To je na celém vysílání možná nejvýraznější Havlíčkův dvojí metr. Po vlastních lidech chce vysvětlení a důkazy, jinak přijde „padni komu padni“. U novinářů lze veřejně připustit úplatnost bez jména, dokladu nebo konkrétního případu. U opozice stačí kritika letiště k úvaze, zda jejímu předsedovi nepřeskočilo. Když se veřejnost zeptá na kolony na D1, najednou existují také složité okolnosti, stavební nutnost a potřeba trpělivosti.
Havlíček se na konci vysílání omluvil, že musí odjet do Českých Budějovic. Slib mediálního návratu však zazněl již předtím: s příchodem září má znovu nastoupit „s plnou polní“ do televizních debat. Po dnešní ochutnávce mají novináři, Martin Kupka i další političtí soupeři alespoň poměrně přesnou představu, co tím myslí.
